01.03.13

WOLFGANG HERRNDORF. Čik

     O Čikovi jsem před čtením takřka nic nevěděla. Pouze fakt, že je. Ohlasy jsem nečetla a ani jsem si nevšimla, že by nějaké byly. V knihovně jsem si Čika všimla náhodou a náhodou jsem si řekla, že to zkusím. Už také bylo na čase si přečíst něco, co se mnohem více podobá naší realitě než paranormální romance.

     Hlavními hrdiny příběhu jsou dva čtrnáctiletí chlapci. Maik Klingenberg, který je pro ostatní ve třídě jen takový podivný a nudný patron. Je tajně a platonicky zamilován do své spolužačky Tatjany a doufá, že ho ona pozve na svoji narozeninovou party. Andrej Čichačov, všichni mu říkají Čik, je jejich nový spolužák pocházející z Ruska. Čik chodívá do školy opilý a nijak se neprojevuje. Všichni se mu spíše vyhýbají. 
     Právě tito dva chlapci (a ještě nějaká další nezajímavá individua) nejsou pozváni na narozeninovou oslavu. Maik je z toho velmi nešťastný. K tomu si připočtěte, že jeho matka odjela do protialkoholické léčebny a otec si má čtrnáct dní užívat se svou mladičkou sekretářkou. 
     Čik vymyslí úžasný plán, jak by si s Maikem mohli užít pořádnou dovolenou. Pojedou do Tramtárie, kde žije Čikův dědeček. Chlapci se tak v ukradené Ladě vydávají na dobrodružnou cestu po Německu do Tramtárie.

     Příběh je rozdělen do dvou časových rovin. První (úvodní a závěrečná) je vyprávění teď (po hlavním ději), druhou je hlavní děj knihy. Nemusíte se obávat, není to nijak matoucí, naprosto přesně víte, o jakém čase je řeč.

     Vyprávění je psáno v ich formě a provází jím Maik. Je to psáno nespisovným jazykem a působí to tak, jako by vám to Maik opravdu říkal. Každopádně nečekejte, že je v každé větě "vole" a hromada vulgarismů. Vulgarismy jsou užity jen v přímé řeči a jen tehdy, kdy je to nezbytně nutné - což bylo jen několikrát. Nebojte, pro mládež to není nijak pohoršující, ve škole je učí mnohem horší věci. Text je stylizován opravdu tak, že lze z toho "poznat", že to vypráví dítě - Maik ne všemu rozumí a upozorňuje na to. I pohled na různé situace je dětský a naivní. 

     Pokud máte rádi humoristické romány, tak se na humor u této knihy můžete těšit. Nabažíte se ho do sytosti. Příhody hrdinů jsou místy komické, ale nejvtipnější pro mě jsou vtipné, někdy až absurdní, dialogy mezi Maikem a Čikem. Můžete se těšit na humorná přirovnání, popisy postav, prostředí, myšlenky a pocity.

Najednou mě tak nadchlo, že si můžu dělat, co mě napadne, že jsem samým nadšením nedělal nic.
(Str. 72)
    Tohle mě někdy naprosto vystihuje!

      Po dlouhé době jsem byla nadšena knihou kvůli stylu, v jakém byla psána. Děj mě tolik neohromil, ale ten styl (převážně humor) mě nutil číst dál a nezavřít Čika už po pár stránkách. Bavila jsem se neustále. Jsem moc ráda, že se i v dnešní době najde někdo, kdo je schopný napsat knihu pro mládež (a i dospělé), ve které nejsou hysterické hlavní hrdinky a paranormální blbci! Bylo to milé, nijak agresivní a napínavé pasáže samozřejmě nechyběly. Možná si to pět hvězdiček nezaslouží, ale podle mě je to nejlepší kniha s dětskými hrdiny za poslední dobu.

2 komentáře:

  1. Připomíná mi to jednu knihu, kde se taky právě dva kluci vidali na podobnou cestu v autě - dokonce to snad taky byla lada, nebo aspoň něco jí příbůzné - ale je zezačátku doprovázela teta.:D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak jsem myslela, že to bude originální kniha a asi ne. :))

      Vymazat