29.09.16

ONDŘEJ S. NEČAS. Kruté stroje

    Kladivo na čaroděje #3

    Nejednou jsem psala, že jsem nečetla sérii, kterou by psalo více autorů. Kladivo na čaroděje je mé poprvé. A konečně jsem se dostala k dílu, který napsal někdo jiný
    A toho někoho jiného vůbec neznám. Nic jsem od něho nečetla. A asi patří i mezi ty autory, před kterými jsem se ještě neztrapnila.
    
    Příběh pokračuje nějaký čas po Městě mrtvých. Felix Jonáš a jeho parťáci se rozhodli, že budou soukromí detektivové, kteří budou vyšetřovat... Vyšetřovat to, co nikdo jiný nevyšetří. Jak jsem to tak napsala, tak jsem si je všechny představila v lékařských pláštích, jak dělají taková ta nepříjemná vyšetření... Brrr. A teď budou vyšetřovat tři vraždy, které jako vraždy vůbec nevypadají. A je to zakázka od démona. 

    Měla jsem obavy, že to Nečas prostě nedá. Taky jsem pořád někde četla, jak je to horší než díly od Pavlovského. Mile mě překvapilo, že postavy v Krutých strojích byly stejné jako v Městě mrtvých (Já si nemůžu vzpomenout, jak se jmenoval první díl, sakra!). Ani jednou jsem si neříkala, že to by postavy napsané Pavlovským neudělaly. A nebo si ty postavy z prvních dvou dílů málo pamatuji a ... A nic. Prostě jsem s tím neměla problém.

    Nejraději mám Vincence a Waltera. A nejraději je mám dohromady. Si dneska připadám jak zvrhlík, to, co napíšu, mi vyvolává zvrácené a nechutné představy. Pasáže s nimi jsou nejvtipnější. A četly se nejrychleji. Felix a Klaudie jsou taky fajn, ale není s nimi taková legrace, i když jsou taky někdy vtipní. A problém možná byl v tom, že v tomto díle se rozdělili do tří skupin - Felix, Klaudie, Vincenc a Walter. Kdyby byli spolu, tak by mezi nimi mohla probíhat výborná interakce.

    Jedna věc mi ale vadila. No, vadila... V Krutých strojích bylo moc písmenek. Jako fakt! V předchozích dílech bylo více dialogů, které byly fakt vtipné - Pavlovskému jdou dialogy dobře, jak jsem psala v Mrtvém městě. A Nečasovi jdou dobře popisy. A tak jich tam musel narvat tolik, aby mi knížka vydržela delší čas.

Pavlovský: "Hele, Ondro, lidi si stěžujou, že ty knížky jsou drahý a že jim dlouho nevydrží. Udělej s tím něco."
Nečas: "Jasně, Jirko. Dám jim tam popisy. Hele, napíšu to jak Jirásek. To jim vydrží na měsíc."
Pavlovský: "No hele, Ondro, zas to nepřeháněj. Musíš se vejít do dvou set stran."

    A vešel se. A četlo se to líp než Jirásek. Některé popisy byly vtipné, některé nudné a zdlouhavé. Formát knihy není tak velký a já jednu stránku četla tři zastávky! Tři! A nebylo to tím, že bych byla negramotná. Byla to prostě nuda. Zvláštní je, že nudné pasáže čtu pomalu, místo toho, abych je četla rychleji, abych se jich zbavila. 

    A děj? Ten se mi líbil. Dle mě to bylo pěkně promyšlené. Ale já u toho nepřemýšlela. Akorát ten konec byl takový zvláštní... Zvláštně ukončený. Asi Nečasovi došly normostrany. Konec prostě nic moc.

   Teď se pokusím o nějaké to shrnutí. 

    Pavlovský má výborné dialogy, proto jich má v knihách hodně. Nečasovi jdou zase popisy, i když to ne vždy vyjde, ale většinou jsou vtipné. A aspoň se nesnaží být vtipný za každou cenu, aby se vyrovnal vtipnosti předešlých dílů.  Každý z autorů má svůj styl a toho ať se drží. Postavy jsou v pořádku. A kromě toho konce mi to po dějové stránce přijde lepší než předešlé dva díly. A za tuhle kacířskou myšlenku mě upálí! 

    Během čtení jsem se bavila, dokonce jsem se jednou zasmála nahlas v mhd! Což normálně nedělám, lidi se pak divně dívaj. Nečas měl prostě tu smůlu, že pokračoval jako první někdo jiný a čtenáři mají velká očekávání. A když porovnám plusy a mínusy, tak mi to přijde kvalitativně stejné. Takže dávám čtyři hvězdičky a těším se na další díl, který píše zase další někdo jiný

   A jedná scéna už skoro vypadala na hentai!

22.09.16

Bíglové a čtení

Poslední rok si říkám, že bych měla začíst číst knížky, které jsou diametrálně odlišné od těch, které čtu. To znamená, že bych neměla číst braky. A mohla bych se také věnovat českým autorům.

Začnu u české literatury.

Mám vystudovanou češtinu a musela jsem české autory číst po kilech. Ale nikdy jsem je stejně všechny nepřečetla. Mám v sobě takovou tu myšlenku, že BYCH MĚLA ty české autory číst. A myslím, že už chápete, v čem je ten problém. Já nechci, jen bych měla. 
Samozřejmě že se najdou výjimky. Třeba od Štěpána Kopřivy jsem četla Rychlopalbu. A to jsem si opravdu přečíst chtěla.
Neříkám, že česká literatura je špatná. To rozhodně ne. Pořád mi přijde lepší číst Čapkovy antiutopie než současné dystopie. 
Bohužel jsem během studií nebyla takový velký čtenář jako dnes, takže jsem četla jen tu českou literaturu, abych u Besedy, za kterou byl zápočet, byla schopná něco říct.

"Vy jste nečetla Slávy dceru? A to chcete jít ke zkoušce?" 
Dokonce jsem i bez toho šla ke státnicím.

A nyní se přesuneme k tomu, proč nečtu kvalitní a náročnou literaturu.

Většina takových knih jsou společenskými romány. Kritizují společnost, řeší její problémy. Ale já mám tolik svých problémů, že se mi nechce číst a přemýšlet o problémech jiných. 
V práci řeším problémy klientů, které si ve většině případů způsobili sami, mám svoje problémy, kamarádi se svěří se svými. Přijdete domů po celém dni unavení a vážně si chcete číst o problému někoho cizího, který používá komplikovanou větnou stavbu s přemrštěnými metaforami? Pokud ano, máte můj obdiv. Já si chci v mhd nebo večer v posteli číst něco jednoduchého, začíst se do nějakého příběhu a neřešit u toho, jaké poslání nám chtěl autor v této kapitole předat. 

Je mi jasné, že teď budete namítat, že i v brakové literatuře mají hrdinové své problémy. To je pravda, ale ve většině připadech se s takovými problémy nesetkáte. Každopádně až nastane apokalypsa a začne anarchie nebo nám bude vládnout diktátor, tak v tom případě takové knihy přestanu číst, protože to budu každý den zažívat sama. 

Ale určitě také chápete rozdíl mezi brakem a kvalitní beletrií.
A víte, že není brak jako brak. 

Věřím, že jednoho dne zase začnu číst "pořádné" knihy. Aspoň tedy doufám. 

A abyste si nemysleli, že jsem úplný barbar, tak jsem si za svou první dospěláckou výplatu pořídila Urbo kune Miloše Urbana. 

Jak to máte vy? Jaké knihy preferujete?

19.09.16

ANNE BLANKMAN. Vězeň noci a mlhy

   Vězeň noci a mlhy #1


    Chtěla jsem napsat, že po Krycím jméně Verity tu máme další YA knihu s tematikou druhé světové války, ale tahle kniha má ještě několik let do války daleko. A Krycí jméno Verity ani nebyla YA. Takže je vám určitě jasné, jak to myslím, že? A tady máme nejstupidnější úvod na světě.

  Třicátá léta. Mnichov. Počátek vzestupu NSDAP. Nikdy nekončící antisemitismus. 
      Hlavní hrdinkou je Fräulein Gretchen Müller. Její otec byl zabit při nepovedeném Hitlerově puči, když bránil samotného Hitlera. Stal se mučedníkem, takže Müllerovi byli skoro váženou rodinou a neměli problém s žitím. Gretchen patřila mezi Hitlerovy oblíbenkyně, pro ni to byl strýček Dolf. Vyrůstala v prostředí, kde Židé jsou nepřáteli státu, jsou podlidé a můžete od nich chytnout nějakou nemoc. Jednoho dne se seznámí s jedním podčlověkem Danielem Cohenem, novinářem, který se snaží odhalit, jak to bylo se smrtí Gretchenina otce, jelikož to vypadá spíše na vraždu ze strany NSDAP. Rozhodne se Gretchen věřit Židovi?

     Musím se přiznat, že jsem s Vězněm noci a mlhy měla na začátku problém. Nějak jsem netušila, proč to vlastně má smysl číst, když stejně všichni víme, že druhá světová válka a holocaust bude. I kdyby Gretchen s Danielem odhalili cokoli, nevyhneme se tomu. Pokud se tedy autorka nerozhodne jinak, to si nemůžeme být jistí. Až během čtení jsem zjistila, že je i druhý díl. Takže by to byl jen příběh o tom, jak si hodná strýčkova holčička uvědomí, že strýček není tak laskavý a milý, jak si celý život myslela.
    V polovině knihy jsem se ale konečně začetla a zajímalo mě, jak skončí příběh pro Gretchen a Daniela. Bála jsem se o ně. I když o Herr Cohena jsem se měla bát už na začátku, když je Židem. Není to prostě jednoduché. 

    Gretchen jako hrdinka mi ani nevadila. Půlku knihy jsem k ní měla neutrální vztah. Jediné, co mi na ní vadilo, byl fakt, že prokoukla Hitlera moc rychle. Myslím, že to bylo kvůli tomu, že se jednalo o smrt jejího otce, takže ten proces se mohl tak urychlit. Mohl to urychlit i Daniel, který vypadal a choval se jako člověk. Těžko říct. Každopádně to knize strhává body.

    Zajímavou postavou je bratr Reinhard. Na jednu stranu tam má dost prostoru, na stranu druhou zase málo. Vzhledem k tomu, že se v příběhu řeší jeho osobnost, uvítala bych nějaké pasáže z jeho pohledu, aby to Reinharda celého dokreslilo. Bohužel je kniha vyprávěna z pohledu Gretchen (er-formou). To se prostě jako autor nezavděčíte, buď někomu vadí, že máte knihu vyprávěnou z více pohledů, a nebo někomu vadí, že je to psáno z jednoho. Být spisovatelem je tak nevděčné.

   O Hitlera a počátky NSDAP jsem se nikdy cíleně nezajímala. Takže jsem po celou dobu čtení byla na vážkách, zda se dá té knize věřit, přeci jen je to fikce. Na konci je však doslov, kde autorka vysvětluje, kdo existoval a kdo ne, co je pravda a co si vymyslela. Je to doplněno i o seznam literatury. Autorka si tedy dala tu práci a historii si nastudovala. Dokonce jsou všechny Hitlerovy myšlenky, které se v knize objeví, pravdivé. Jako že to jsou opravdu jeho myšlenky a názory. Tahle práce s historií se mi líbí.

   Když to tak shrnu, musím knize dát tři a půl hvězdičky, začátek knihy mě moc nebavil, postavy si mě nezískaly. V půlce knihy se to změní, bylo to napínavé a o postavy jsem se bála. Gretchenino smýšlení bylo urychlené, ale autorčina snaha o uvěřitelný příběh to lehce převyšuje. 
   Řeknu to asi takto, pokud chcete číst YA knihy, tak sáhněte raději po tomto titulu.

   A možná tam bude i erotická scéna s Hitlerem. A teď jsem právě všechny od čtení odradila.

13.09.16

Bíglovský srpen #22

V srpnu mě hodně bavilo číst.
Buď jsem měla čtecí náladu, nebo jsem měla štěstí na dobré knihy.
U září vím, že to bude slabý měsíc, protože hraju wowko. Budu ráda, když zvládnu aspoň tři knihy.

Nebudu to nijak zdržovat, protože tohle bude dlouhý článek. Naštěstí jsem nesledovala moc seriálů.

Knihy.


Začnu těmi přečtenými. Celkem jich bylo sedm. Počítám tam i dva komiksy, které jsem přečetla. 

Na Fangirl jsem se hodně těšila. Eleanor & Park se mi líbilo hodně. A když všichni říkají, že je Fangirl lepší, tak přeci musí být lepší, ne? Bohužel jsem měla zase vysoká očekávání. Cath mi byla někdy sympatická, někdy mi lezla na nervy. Co se týká Simona Snowa, tak z něho jsem také nebyla nadšená. Ty ukázky tu knížku oživily, jen jsem nevěděla, jestli mám hodně vzpomínat na Harryho Pottera, jestli se k němu mám upínat, abych věděla, o čem má Simon Snow být. Byla jsem prostě zmatená. Abych byla upřímná, nečekala jsem, že se v knížce budou řešit docela závažné rodinné problémy, myslela jsem, že to bude takové oddechovější, jestli mi rozumíte. Ale ve výsledku nemůžu říct, že by mě to nebavilo. Zas tak špatně se to nečetlo. 294 stran.

Bratrstvo černé dýky je nejoblíbenější série mé kamarádky. Tak na 90 % to čtu jen kvůli ní, 10 % je kvůli bodům za pokračování v sériích. Probuzený milenec je už třetí díl. Tentokrát je o Zsadistovi, snad to píšu správně. Přečetla jsem to během jednoho dne. Ono mě to fakt bavilo číst. I když to není žádná extra literatura. Byla jsem ráda, že se tam děj trošičku posunul, že to nestojí na místě a nejedná se jen o páření. Vadilo mi, jak se tady objevil sen takřka  všech žen (nevím, jestli je zrovna i můj), jak jen ony můžou změnit muže k lepšímu. Zsadist moc ženy rád neměl, samozřejmě z vážných psychologických důvodů, ale Bella ho zachránila a změnila. To je taková drobná výtka. Uvidím, kdy se dostanu ke čtvrtému dílu, ten je prý o něco horší. 449 stran.

U Vězně noci a mlhy se nebudu dlouho zastavovat. Bude něco-jako-recenze, takže jestli vás tahle kniha zajímá, můžete se těšit. Abych to aspoň trochu shrnula... Tohle mě bavilo. Určitě to patří mezi ty lepší young adult knihy. A zajímá mě, jestli bude u nás vydaný druhý díl - zatím jsem nedostala stoprocentní odpověď. Ale čekám, že asi nebude. 349 stran.




Steampunkový komiks? No jasně, že jsem po Serpens Levis - Ve smyčkách hada sáhla. Jenže mě to úplně moc nebavilo. Jasný, je to komiks, ale myslím, že by se ten děj dal trochu rozvést. Přišlo mi to dost urychlené. Ale můj názor na komiksy nemůžete brát vážně, protože tomu moc nerozumím. Ale pokud jste na tom stejně jako já, tak moc nedoporučuji, 101 stran.

Elitu jsem si půjčila, protože je to pokračování v rozečtené sérii. Nečekala jsem od toho nic, kromě toho, že se to bude rychle číst. A rychle se to četlo. Ze Selekce jsem si nepamatovala moc detailů, takže jsem ze začátku trochu tápala. Elita se mi líbila víc než první díl. Řešila se tady politika a historie fikčního světa, což já mám u dystopií ráda. Nadšení mi jen kazila America, které se nemůže rozhodnout, s kým by chtěla být víc. S jedním se líbá, chce s ním být, za pět minut je s druhým, začne se s ním líbat a zase chce být s ním. Achjo. A hloupé je, že vím, s kým nakonec zůstane. Možná proto mě ta její nerozhodnost tak štve. 274 stran.

Něco-jako-recenze bude. Takže ani u Uvnitř mé hlavy se nebudu moc dlouho zdržovat. Bavilo mě to, chtěla jsem číst dál. Možná jsem potřebovala číst dál. Chtěla jsem vědět, jak to dopadne. Všimla jsem si i negativních hodnocení, takže pokud se vaše hodnocení knih podobá těm mým, Uvnitř mé hlavy zkuste. Nikdo neříká, že to pak budete muset dočíst, když vás to nebude bavit. 351 stran.




Poslední knížka za srpen. Komiks, který jsem četla ve dvě hodiny v noci. Myší hlídku jsem si vzala před spaním, že se jen kouknu, co to je, když to všichni hodnotí tak kladně. A pak jsem šla spát, až jsem to dočetla, protože jsem prostě chtěla vědět, kdo je za tím spiknutím. Myši jsou fakt drsné. Se ani nedivím, že se jich některé ženy bojí. A ještěže nemám hada, bála bych se ho myšmi krmit. 138 stran.





To byly dočtené knihy. Teď se můžu pustit do těch rozečtených. Těch mám za srpen celkem čtyři. V srpnu jsem hodně rozečítala.

Padesát odstínů temnoty jsem si vzala kvůli bodům do svého předsevzetí, že budu hodně číst pokračování v sériích. Má to hodně stran. Díky prvnímu dílu jsem očekávala, že se to bude číst hodně rychle. No... Ono se to rychle čte, ale je to taková nuda, že u toho dlouho nevydržím. Tam se prostě nic neděje, tahle knížka je fakt za trest. Už si ani nejsem jistá, jestli to dočtu. Těch pět bodů za pokračování bych mohla nahnat snáze u jiné knihy. 121 stran.


World of Warcraft - Kroniku si čteme společně s mužem. Já předčítám a on mě poslouchá. Debatujeme u toho a vzpomínáme, kde jsme se s jakou postavou setkali. Prostě parádně strávené chvíle. A k tomu je ta knížka moc pěkně udělaná. A líbí se mi ty ilustrace. Jen nevím, kdy to dočteme, protože s mužem teď společně hrajeme. 56 stran.




Myslela jsem si, že se mi Skleněný trůn nebude líbit. A mně se to líbí. Chtěla jsem si zase na nějakou knížku zanadávat, ale ne, já se teď jen stydím, že mě to baví. Jen se Skleněnému trůnu teď moc nevěnuji, takže mé nadšení lehce upadá. A jsem team Chaol Westfall. A wowkaři už určitě tuší. 249 stran.






Kečupová mračna jsem si vzala do trolejbusu. Moc jsem toho zatím nepřečetla. Takže nemůžu zatím moc soudit. Ale vypadá to zatím na příjemnou oddechovku. Tohle určitě nebude náročné čtení. 21 stran.





Seriály.


A tady byla tak týdenní pauza, než jsem se rozhodla, že to konečně dopíšu. Zatím to vypadá, že září se bude psát parádně, protože nebude o čem psát, ale to předbíhám.

V poslední době se už tolik na seriály nekoukám. A jsem za to ráda, mám tak čas na něco jiného. Třeba na nicnedělání. 

Bad Techaer (01x07) - zjistila jsem, že je to i nadabavoné, tak jsem měla před spaním na co koukat. Je to pitomé, někdy i vtipné. Na spaní je to v pohodě. A je jen jedna série, tak proč se nepokusit ji dokoukat. 2 epizody.

Futuruma (2x14) - muž se rozhodl, že je čas na Futuramu. Nějaké díly jsem viděla, nějaké ne. Futurama mě baví, koukáme na to opět před spaním. 8 epizod.

Californication (1x05) - další starý seriál, který jsem neviděla. Tady nějak nemůžu říct, že by mě to nějak moc bavilo. Ale má to krátké díly a je to nadabované, když se mi nechce nic dělat, ani myslet, tak se to dá. 5 epizod.

Dobrá manželka (3x22) - dokoukala jsem třetí sérii a čtvrtou nemůžu najít. A ono to skončilo tak napínavě. Achjo. Opět to ale není žádný zázrak, ale docela mě to baví. Jen se tak nějak pořád točí kolem toho samého. 14 epizod.

UnReal (2x04) - na tohle jsem úplně zapomněla! Na další díly se musím určitě podívat. Až budu mít čas a náladu. Tohle mě baví. A hodně. 1 epizoda.

Young & Hungry (4x10) - už aby byla pátá série. Tenhle seriál mám fakt ráda, je to milé. A pitomoučké, ale tak nějak ve snesitelné formě. 1 epizoda.


A to by bylo vše. Nerada píšu dlouhé články. Doufám, že jste se dopracovali až sem. Máte můj obdiv. 

Doufám, že jste měli srpen také čtecí a že i září budete mít čtecí. Nebo seriálový. Filmový. 

Mějte se krásně a hodně čtěte.

05.09.16

Bíglové v knihovně #3

I když mám teď doma dost knížek, které si musím přečíst asi tak během dvou měsíců, neodolala jsem a v knihovně jsem si půjčila další hromádku. 
To znamená, že budu muset číst jak zběsilá, abych to vše stihla.
Poslední dvě návštěvy knihovny jsem se držela, půjčila jsem si dvě knihy a jeden dva komiksy. A pak jsem šla do knihovny až po tom, co jsem to vše přečetla. 
Teď jsem si toho napůjčovala nějak moc.
Achjo.

SARAH WATERS. Noční hlídka


Od Waters jsem četla Špičkou jazyka, historický román, kde je hlavní hrdinka lesba. Byla to pro mě první zkušenost s touto tematikou. A bylo to super. Waters mě zaujala  a věděla jsem, že si v budoucnu od ní ještě něco přečtu. 
Den předtím, než jsem šla do knihovny, Molly dávala na instagram fotku Zlodějky. Já si vzpomněla, jak mě Špičkou jazyka bavilo a poprvé po dvou letech jsem šla do knihovny s jasným cílem: půjčit si Waters.
Noční hlídka je historický román odehrávající se v Anglii ve čtyřicátých letech. Hlavním tématem bude emancipace žen. 
Stran to má hodně, 493, tak jsem zvědavá, jestli to zvládnu (a hlavně stihnu) přečíst. Každopádně se moc těším a doufám, že nebudu zklamaná.


FRANCESCA ZAPPIA. Uvnitř mé hlavy



Kniha, kde hlavní hrdinka trpí schizofrenií? To zní zajímavě! Vzhledem k tomu, že v oboru duševních chorob nejsem odborník, tak je vám určitě jasné, že nepoznám, jak moc uvěřitelné to je.
Opět kniha s vysokým hodnocením. Viděla jsem ale i jednohvězdičky. Na jednu stranu se moc těším, na stranu druhou se bojím, že to nebude nic extra.
Kdyžtak to bude jen klasický klišoidní příběh ze střední školy okořeněný schizofrenií. Co se dá dělat.
Když jsem byla v knihovně, zrovna tam byl Vojta. A když jsem mu ukazovala, co jsem si půjčila, tak mi řekl, že se s kolegyní vsadil, jak dlouho tam Uvnitř mé hlavy vydrží. Kolegyně tipovala hodinu, Vojta patnáct minut. Díky mně Vojta vyhrál. 

KIERA CASS. Elita


V regálu jsem si jí všimla úplnou náhodou.
První díl Selekce nebyl úplně super, ale dobře a hlavně rychle se to četlo. Pitomoučký příběh s pitomoučkou hlavní hrdinkou. Tohle opravdu není náročná literatura. 
Ale mám za to +5 bodů. A to se počítá. Kvůli bodům třeba čtu i Padesát odstínů temnoty, ale na to vám odkaz sem dávat nebudu. 
Vůbec si nepamatuju, jak skončil první díl. Ani si nepamatuju nějaké detaily. Prostě nic moc.
Věřím ale, že mě to čtení bude bavit a že to bude rychlovka.

Půjčila jsem si ještě dva komiksy, ale k nim se moc vyjadřovat nebudu, článek by byl zbytečně dlouhý. A stejně bych k vám toho moc neřekla.


Dva měsíce to šlo a teďka to zas nejde. Článek je pak zbytečně moc dlouhý. Snad se další návštěvou knihovny polepším. Bojím se, že z těchto knih nestihnu přečíst Noční hlídku a zrovna na tu se hodně těším. Tak mi držte pěsti.

Můžete mi napsat, co jste z těchto knih četli. Co nečetli. Na co se chystáte. Co mi doporučujete. 

Mějte se krásně a hodně čtěte.