24.02.14

MARYROSE WOOD. Tajemné vytí

    Nepolepšitelné děti ze sídla Ashton #1

    Přiznám se hned na začátku bez nějakého mučení. Tuto knížku jsem si koupila výhradně díky obálce. Takovéhle obrázky mám ráda. Samozřejmě dalším důvodem bylo, že je to kniha pro děti. A nejen pro ně. Tajemné vytí je knížka pro každého.
    Penelopa Lumleyová je patnáctiletá dívka, která odešla z Akademie Agáty Swanburnové, aby se ucházela o místo vychovatelky v Ashtonu. O dětech, které by měla vychovávat, nic nevěděla, ale velmi se na ně těšila. Při příjezdu na sídlo Ashton jí o dětech nikdo nechtěl nic říct, zdálo se jí to podivné. A má pravdu, podivné to je. 
    Alexandr, Beowulf a Kasiopea (takto hloupě je pojmenoval pan Ashton) byli nalezeni v lese, kde je s největší pravděpodobností vychovali vlci. Zvládne je slečna Lumleyová vychovat? Budou děti schopné být ve společnosti? A čí děti to jsou?

    Znáte knižní sérii Řada nešťastných příhod? Na ni jsem si vzpomněla hned, jak jsem se pustila do čtení Tajemného vytí. Vypravěč v obou knihách je totiž podobný.
    Knihu vypráví vypravěč. Opravdu vypravěč. A dokonce z  naší doby - příběh se odehrává na začátku 20. století a vypravěč upozorňuje na různé odchylky od naší doby. Ačkoli je příběh vyprávěn vypravěčem, víme jen to, co ví Penelopa, takže na nás čekají tajemství.
    
    A u vypravěče ještě zůstaneme. Díky němu je totiž Tajemné vytí úžasnou knihou, která se může líbit i dospělým. Hlavně kvůli tomu, že se tu vyskytují různé narážky. Například na H. G. Wellse, behaviorismus a další. Předpokládám, že devítileté děti to znát nebudou. Já osobně takové různé narážky v knihách mám ráda, zvláště v těch dětských, protože když to bude malé dítě číst, může si rozšířit obzory. Dokonce vypravěč vysvětluje, co je ironie a nadsázka.
     A už jsem se vám zmínila o humoru? Je to vtipné! Moc vtipné. Souvisí to i s tím, co jsem psala o odstavec výše. A opět za to může vypravěč. Celkově je způsob vyprávění úžasný. Celá kniha na tom vypravěčství stojí.
  
    Postavy nejsou moc rozepsané. O Penelopě víme, že je velmi inteligentní, hloubavá a přemýšlivá. A trochu se ztrácí ve svých fantaziích, ale to jen tehdy, pokud má z něčeho obavy. O zbytku postav víme jen málo a jen díky jejich chování, do hlavy se jim nedostaneme ani přes vypravěče - ten se zabývá pouze Penelopou.

    A obrázky! Styl ilustrací je stejný, jako je na obálce. A už docela dlouho jsem se nesetkala s tím, že by u ilustrace byl popisek, k jaké situaci v příběhu patří. To si pamatuji jen z dětství. Akorát by těch ilustrací mohlo být více. Ale opravdu více. Je jich žalostně málo!

    Tajemné vytí je milý příběh s milými postavami. Sice jsem si říkala, že tomu dám hvězdiček míň, než dám, ale... Nakonec mě to přesvědčilo. A už také chápu, co Vrána (Zdravím!) myslela tím, když pořád opakovala: "Tajemství!" Tajemství je tam totiž skoro na každé stránce. Nejen že je to humorné a ilustrované, je to ještě plné tajemství! Už jen kvůli tomu byste si to měli všichni přečíst. A ti, co už to četli, by si to měli přečíst ještě jednou. Dávám pět hvězdiček a těším se na druhý díl, který mám v knihovničce. Nechala jsem si totiž koupit všechny u nás vydané díly, aniž bych si přečetla aspoň ten první. A vypadá to, že jsem neudělala chybu.


Mimochodem... Všímáte si, jak já nedokážu psát kladné recenze? A to se všichni diví, proč čtu děsné braky. Tak tady máte důvod.
   

16.02.14

FEYNMAN, LEIGHTON, SANDS. Feynmanovy přednášky z fyziky 1

Upozornění: Tento text nepsali bíglové.


Kdyby při nějaké katastrofě zanikly všechny vědecké poznatky a dalším generacím by měla zůstat jen jediná věta, které tvrzení by při nejmenším počtu slov obsahovalo nejbohatší informaci? Jsem přesvědčen, že je to atomová hypotéza (nebo atomový fakt, nebo jak to chcete nazvat), že všechny věci se skládají z atomů – malých částic, jež jsou v neustálém pohybu a vzájemně se přitahují, když jsou od sebe trochu vzdálené, ale odpuzují se, když jsou těsně u sebe. V této jediné větě, jak uvidíte, je obsaženo nesmírné množství informací o světě. Je k tomu třeba jen trochu představivosti a uvažování.
Tato kniha není klasická beletrie. Nemusíte se u ní bát, jestli váš oblíbený atom na další straně umře. Nebudete se rozčilovat nad tím, že se váš oblíbený atom spároval s tou hloupou rtutí, když na něj čekalo jeho zlato. Ale nebojte, rozčilovat se budete sami nad sebou, že nevíte, o co tam vlastně jde.
První, co je potřeba říct, je, že se tato kniha čte velice těžce a pomalu. Malá písmena a úzké řádkování způsobují, že se v textu ztratíte velice jednoduše. Další důvod je náročnost obsahu a absence jakéhokoliv příběhu, pokud nepočítám krátká přirovnání fyzikálních dějů k (chtěl jsem říct skutečnému světu, ale svět a vesmír nemůže být skutečnější, než jak jej chápe fyzika) dějům, které si umíme představit lépe.
Za druhé, kniha je vhodná pro studenty, kteří mají času nazbyt, učitele, kteří se chtějí něco přiučit, a pro všechny, které fyzika zajímá, nevadí jim přemýšlet a chtějí se dozvědět něco nového/jinak. A teď se vám budu snažit říct proč.
Jak už jsem napsal, není to obyčejná beletrie. V této knize jsou prvky beletrie, ale to není její nosný útvar. Tím je odborný text. A v současné době, vzhledem k tomu, že kniha vyšla před 50 lety, už se jedná i o text historický. A nenechejte se zmást, za těch 50 let udělala věda obrovský posun. Občas si tak můžete přečíst text, který ze současného pohledu vypadá úsměvně. A nemusíte se bát, že kvůli svoji neznalosti dějin fyziky o tyto zácuky koutků přijdete. Redakční poznámky na tato fakta upozorňují a vysvětlují je.
Kniha jako odborný text vznikla přepisem a úpravou Feynmanových přednášek o základech fyziky. Text je podle Feynmana určen pro posluchače fyziky, kteří chtějí být fyziky, mají o fyziku zájem a hlavně mají ochotu a vůli se fyzice věnovat skutečně do hloubky. Tento text nebyl určen, aby vytvářel průměrné fyziky. Byl určen, aby vytvářel nadprůměrné odborníky z řad nadprůměrně talentovaných studentů. Probíral se v prvním semestru a dával tak šanci uvědomit si, že nemá smysl ztrácet drahocenný čas na škole a raději se zapojit do pracovního procesu. O padesát let později (kdy se z této knihy inspirovalo mnoho učebnic o fyzice) je to text, který musí chápat průměrný student, který potřebuje vědět něco o základech fyziky.
A v podávání základů fyziky opravdu exceluje. Soustřeďuje se pouze na základy a snaží se nevyžadovat žádnou předchozí znalost předmětu, pouze přemýšlivou hlavu a poznatky nabyté v průběhu kurzu. Úplné základy podává od naprostých počátků fyziky, a to s důrazem na filozofii fyziky. Úvahy a vzorce tam nejsou jen tak na mechanické zapamatování, snad ke všemu se dojde logicky. Pokud se k něčemu nedojde logicky a je nám to sděleno jako fakt, tak jenom kvůli tomu, aby nám tento fakt pomohl k pochopení jednodušší látky, a můžeme si být velmi jisti, že se k tomu později kniha vrátí a vysvětlí to, až budou naše znalosti na vyšší úrovni.
Úvahy jsou navíc podávány se snahou o co nejjednodušší pochopení pomocí přirovnávání pro někoho špatně představitelných fyzikálních dějů k mnohem povědomějším věcem, které si umí každý představit lépe. Tady se ukazuje jedna z důležitých vlastností Feynmanovy osobnosti: nebyl to asociál. Měl rád společnost a rád mluvil s lidmi a k lidem (izolace, když pracoval na atomové bombě, jej nudila tak, že se naučil otvírat bezpečnostní zámky svých kolegů. „Tvé poznámky o přísně tajném výzkumu jsou velmi zajímavé. Fantomas. P. S. Chá, chá!!!!!!!“ Šprýmař jeden). Odtud pramení jeho snaha o co nejlepší vstřebatelnost toho, co se Vám snaží sdělit. Bohužel, někdy to nejde, ať se snažíte sebevíc. (Pravděpodobnost neudělá záživnou asi nikdy nikdo.)
To ovšem pořád nebrání tomu, aby se, jak jsem psal výše, kniha četla velice těžce. A není to jenom formátováním písma. Ve chvíli, kdy nad obsahem musíte intenzivně přemýšlet, není problém, aby vám myšlenky utekly a vy začali uvažovat o jiných věcech, problémech, kterým nerozumíte a kniha na ně nemusí mít odpověď. Jak zvážíte elektron? Jak zvážíte proton? A jak u všech čertů zvážíte neutron? A jak potom vážíte atomy, když jejich hmotnost je nutně nižší než součet hmotností jednotlivých baryonů v jádře? Proč mi na střední lhali, že existuje zákon zachování hmotnosti?
A tímto se dostávám k největší slabině celé knihy: nedostanete k ní přednášejícího. Žádného. Jste v tom sami pouze se staletími vědomostí, které vyprodukovali jedni z nejlepších, které lidstvo kdy zplodilo.
Pokud na konec chcete nějaké hvězdičky, podívejte se na noční oblohu.


Autor textu děkuje nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.


09.02.14

JENNIFER PROBST. Manželská smlouva

    Manželství #1


    Manželská smlouva mi byla doporučena, když jsem chtěla číst něco oddychového, hloupého, romantického a... Prostě jsem si chtěla přečíst blbý bračínek. A přesně to vám Manželská smlouva dá. 
       Alexina rodina potřebuje peníze, aby mohla splatit hypotéku na dům. Nick potřebuje manželku na rok, aby zdědil celou firmu. 
   Znají se od dětství - Nick Alexe zlomil srdce. To blonďatí hezouni dělají, no. Alexa ho za to nenávidí. To ženské dělají, no. Tak je samozřejmé, že se dohodnou - Alexa si vezme Nicka, který jí za to dá peníze. 
   Jedna podmínka této smlouvy je, že nebudou mít s nikým sex. Musím vám říkat, o co tam půjde?

    Dva pohledy na příběh - Alexy a Nicka. Nic nového pod sluncem. Postavy také nebyly nijak výjimečné. Plusové body můžeme dát autorce za to, že Alexa nebyla naivní slepice. I když... Pro cyniky bude naivní hodně. Věřila na nehynoucí lásku a motýlky v břiše. Ale nebyla to taková ta naivka, co kdekomu podlehne a zamiluje se bezhlavě. I když myslím, že to přesně udělala. Hmm. *zamyšlený výraz* A když to tedy udělala, aspoň o tom přemýšlela racionálně. 
    Nick byl cynik. Otec se o své děti moc nestaral, měl bokovky a jejich matka také nebyla nejmatkovatější. A když Nick viděl, jak jim rodina nefunguje, tak si tento fakt zobecnil a usoudil, že žádná rodina nefunguje. Nebo aspoň nebude fungovat napořád. A to znamená, že nemůže mít trvalý vztah a děti. 

    Zase máme tedy postavu muže, kterému bylo v dětství nějakým způsobem ublíženo. A toto ublížení trvá i do dospělosti, kdy dojde k prozření. To tu bylo hodněkrát. A ještě hodněkrát to tu budeme mít, protože nelze vymyslet jinou mezipohlavní zápletku. A kdybychom náhodou četli o tom, jak jsou oba hlavní hrdinové úžasní a normální, psychicky odolní, zamilovaní, šťastní, tak tu knihu raději spálíme, protože nás ta idyličnost bude jen dráždit. Psát originální romantické knihy asi není jednoduché.

   V romantických knihách bývá sex. V některých je dokonce tolik sexu, že se tomu říká román erotický. Jako by to nebylo jedno. Jedno bez druhého být nemůže.
   Sexu v této knize bylo hodně. A byl obyčejný. Žádné zvrácenosti nečekejte. A to tam měli i psa! Takže nuda. A musím se přiznat, že nevím, jestli bylo řečeno, zda má velký penis, nebo nemá. Bez velkého penisu nemůže být žádný velký román a já nevím, jestli tohle velký román je! Takže si to přečtěte a pak mi řekněte, jak to tedy je.

    Autorka se také vyjadřovala k ideálu krásy. Nick chodil pouze s modelkami, se kterými nerad chodil na večeře, protože vůbec nejedly. Alexa je hubená, ale také oblá na správných místech. A jí normálně, čehož si Nick cení. A když se vyskytla pasáž, ve které Nicka píchaly boky vychrtlé modelky, tak je jasné, co máte, čtenářky, hlavně vy vychrtlé, dělat - najíst se  a zaoblit se. To samozřejmě říká autorka, já mlčím jak hrob.

    Naštěstí byla Manželská smlouva aspoň trochu vtipná. Autorka také vsadila na fakt, že muži s malými dětmi jsou roztomilí. Takovým momentům se bude smát kdejaká žena.Tohle přečtete rychle bez nějakého spěchu. Nemusíte u toho myslet. Čtení mě bavilo, ale je to jen další harlekýnka. Dávám dva a půl povadlých penisů. A myslím si, že je to až zbytečně moc.

01.02.14

Bíglovský leden #5

Ještě mi neskončilo zkouškové.
Kník.
Ale myslím, že jsem toho během ledna přečetla docela dost. Mohlo toho být víc, to ano. Bohužel mám pocit, že jak jsem hezky tento rok začala, tak v únoru už to bude horší. 
Dnes se nechci vykecávat v úvodu, protože stejně nevím, co říct.

Knihy.

Světe, div se. Dočetla jsem celkem šest knih! Chěla jsem jich dočíst víc, ale poslední týden jsem už tolik nečetla. A byla jsem nemocná, tak jsem jen sledovala filmy. Škoda.
Ukolébavka. První dočtená kniha roku 2014. Měla jsem ji rozečtenou z prosince. Vzhledem k tomu, že jsem při jejím čtení měla čtrnáct dní pauzu, tak už mě ten konec tolik nebavil. Ale začátek byl fajn. Docela mě mrzí, že knihy od Sarah Dessen se u nás moc nevydávají. 119 stran.

Kníže z mlhy. Zafón! A první rozečtená kniha v roce 2014. Čtení mě bavilo, ale ne tolik jako čtení Mariny. Stejně vám to doporučuji. Povídání najdete na blogu. 175 stran.

Kniha ztracených věcí. Tak tohle bylo moc příjemné čtení. Malý chlapec se dostane do pohádkové země, tak trochu podrazem, a zažívá tam dobrodružství. Takhle napsané to zní hrozně, ale je to mnohem lepší a hlavně tam jsou důležité myšlenky - dospívání, vyrovnání se smrtí rodiče, atd. Pokud jste nečetli, zkuste to. 299 stran.

Cesta věčnou nocí. Druhý díl. Moje první pokračování v sérii v tomto roce. Více se dočtete někde tady na blogu. A vypadá to tak, že to nakladatelství opravdu zkrátilo. A zajímalo by mě proč. Zas tak moc stran ta knížka neměla, ne? 219 stran.

Syn Stínu. Druhá rozečtená série v tomto roce. Já se nepoučím. Nikdy. Ale... Bylo to moc fajn a jsem ráda, že jsem po tom v knihovně sáhla. Více už také najdete na blogu. 249 stran.

Manželská smlouva. Chtěla jsem si přečíst něco hloupého, abych nemusela myslet na školu. Hloupé to bylo a na školu jsem myslet přestala. Takže to splnilo účel. Něco o tom napsáno bude. 210 stran.

Chtěla jsem mít rozečtenou vždy jen jednu knihu, že? Ale ze začátku se mi to vážně dařilo! Opravdu! To jsem se totiž snažila. 

Skočný příliv. Já tohle snad nikdy nedočtu. A je to recenzní výtisk. Snad v únoru. 96 stran.

Vábení Stínu. Pokračování Syna Stínu. Ze začátku mě to bavilo, ale teď jsem v půlce a nějak mi nejde se posunout dál. Druhý díl jsem začala číst moc brzo. Měla bych tam mít tak půl roku pauzu. 165 stran.

Hra o trůny. Tak moc jsem to chtěla rozečíst, až jsem to konečně rozečetla. Čte se to dobře a rychle. Jen se tomu moc nevěnuji, protože na to není čas. Kdysi jsem to začala číst a zatím jsem se nedostala k tomu, co jsem ještě nečetla. Ale to mi nevadí, protože mě to baví. A nejvíce fandím Daenerys! 240 stran.

Celkem přečtených stran za leden: 1772
Pozor! Splnila jsem svůj měsíční limit. A ještě jsem přečetla něco navíc. Ale... Mám pořád rest z prosince. O 172 stran menší - chybí mi už jen 733 stran. A v únoru jich musím přečíst 2 333. 
Budu ráda, pokud zvládnu 1600, o čemž dost pochybuji.

Seriály.

Sběratelé kostí. (8x16)  Přítel pořád otravuje, ať se na to díváme. Já se na to také ráda dívám, to nepopírám. Ale on otravuje. A díváme se na to, když večeříme nebo obědváme. A na začátku je to vždycky kvůli těm mrtvolám poněkud nechutné. A teď mě napadá: Mrtvoly tam mají opravdu nechutně a detailně zpracované, ale ten porod Kristin, co tam byl, ten byl tak nerealistický, až se mi tomu nechtělo věřit. Zvláštní. 35 epizod.

Angel. (1x01) Haha. Sledovala jsem Buffy, ale Angela nikdy. Tak jsem si řekla, že se podívám alespoň na první díl. Nic moc. 1 epizoda.

Agents of S.H.I.E.L.D. (1x11) Skončila vánoční pauza a jsou nové díly. A já zatím viděla jenom jeden. Ale nemám ani moc náladu. Únor to jistí. 1 epizoda.

Once Upon a Time in Wonderland. (1x8) Mě tenhle seriál prostě baví. A na další díl budu muset čekat. Dlouho. A ono to skončilo tak napínavě! 5 epizod. 

The Big Bang Theory. (6x21) Nějak nemám náladu v tomhle seriálu pokračovat. Aspoň bych mohla dokoukat tu šestou sérii, ale... Nějak mi ty seriály teď nešmakujou. 6 epizod.

The Vampire Diaries. (4x4) Chtěla jsem v tom pokračovat. Ale jeden díl mi stačil. Tak až zase někdy jindy. Třeba za rok. Nebo až mě budou více bavit seriály. 1 epizoda.

Celkem zhlédnutých epizod za leden: 54

Filmy.

Byla jsem nemocná, tak jsem sledovala filmy. A velmi hloupé. A romantické a tak. No...

Dívčí války. Ehm.. O čem to bylo? Eh. Hrála tam jedna z PLL. Ta, co má něco s tím učitelem.

Moderní Popelka. Byla jednou jedna píseň. Hrála tam ta stejná herečka. Bylo to hloupé, ale aspoň to nebylo brané tak vážně. Trochu jsem se zasmála.

Jak ukrást nevěstu. Romantický film o dospělých. Takže rozhodně lepší než předešlé dva filmy. Myslím, že jsem to už kdysi viděla.

Pod jednou střechou. Tohle bylo docela i vtipné. Když já dostanu dítě na hlídání, naštěstí se mi to stává jednou za uherský rok, tak také nevím, co mám dělat. Posledně se mi to dítě smálo, že nevím, jak mu mám nasadit plínku. Teď se mi můžete smát i vy.

Souboj titánů. Remake z roku 2009. Bylo to strašné. Bylo to hodně strašné. Příšerné. Odporné. Nudné a neskutečné hloupé. Brrr.

27 šatů. Kdysi jsem to už viděla. K nemoci se to hodí.

Kouzelná romance. Také jsem to kdysi už viděla. Ta veverka tam byla nejlepší. Doufám, že za svou roli dostala Oscara.

Šťastný Nový rok. Takový ten typ filmu Láska nebeská. Nebylo to nejhorší, ale nějak mě to moc nenadchlo.

Holky na tahu. Tak tohle byla hodně velká blbost. Čekala jsem komedii, ale bylo to takové... Tragikomické drama. Asi to nějakou myšlenku mělo. Nějak nemůžu fandit holkám, co jen fetujou a šukaj. A jsou ještě blbé.

Králíček bez oušek. Kdysi jsem už viděla. Klasická romantická komedie, kdy se na začátku nemají rádi a pak spolu chtějí být. A jsou tam dramata.

Kuře s ušima. Pokračování Králíčka bez oušek. Bylo to o stárnutí, o nudě ve vztahu. Musím říct, že mě to docela nudilo. Asi to bude tím, že jsem nedávala moc pozor, co se tam děje.

Elizabethtown. Zase jsem nedávala pozor. Takže mě ten film moc nezaujal. Třeba se někdy podívám znovu.

Hlavně nezávazně. Další film bez pozornosti. Asi se budu moct dívat na film, jen když vážně chci, a ne jen v době, kdy chci nějak zabít čas.

Všechny tyhle filmy jsem zhlédla během jednoho týdne. A ještěže si je zapisuju, protože bych si určitě nevzpomněla, na co jsem se dívala.

Předsevzetí.

Sem si hezky napíšu, jaký je můj progress v předsevzetích, která jsem si na začátku roku dala.

6/52 knih
1/25 pokračování
0/5 knih z knihovničky
1772/19200 stran 

Přeju vám, abyste měli únor lepší, než byl leden. Těm, co mají ještě zkouškové, přeji, aby nezešíleli a zvládli všechno. 

A hodně čtěte!