18.10.15

Bohémové s.r.o.

S kamarádem jsme chtěli napsat román o našich studiích. Samozřejmě že jsme nikdy žádný nenapsali. A ani nenapíšeme. 
Ale jednou v noci jsem něco napsala. Je to už několik let.
Literární hodnota nulová.  


Proč mají někteří maturanti tak hloupý nápad a podají si přihlášku na obor Český jazyk a literatura a následně jej začnou doopravdy studovat? Hlavním a u některých jedinců i jediným charakteristickým znakem je obliba knih. Někteří z nich mají odvahu knihu i otevřít. Nejstatečnější dokonce zajímá, co se v ní píše. Když se nejstatečnějších z nejstatečnějších
zeptáte, co rádi čtou, odpoví následovně:
„No, já mám rád světovou prózu.“
Pojďme si vysvětlit, co to vlastně je: světová próza je zahraniční próza. Lepší označení by bylo jakákoli próza, jen ne proboha česká!
Také je potřeba zmínit, že poezie je sprosté slovo. Dokážete si představit tu hrůzu v očích bohemistů, když jim pedagog oznámí, že budou muset hodně, sakra hodně číst? Nedejbůh když jim řekne, že budou muset číst poezii a ještě k tomu jen a pouze českou poezii? To už je hrůza na druhou.
Některé bohemistické jedince můžeme také směle označit za pisálky. To jsou ti, kteří rádi tvoří své texty a doufají, že se jimi pak budou moct prostřednictvím povinné četby mstít svým kolegům na dětech. Mnozí z nich však řádnými spisovateli nikdy nebudou. Ono to stejně nevydělává.
Problém také je, že někteří umějí psát pouze sračky, nebo nechtějí psát sračky. A pak: o těch úspěšnějších obyčejný smrtelník nikdy neuslyší a bohemisty zmínka o nich u zkoušky akorát tak nakrkne.
Další skupinou jsou jedinci, kteří tu jsou tak trochu... z donucení ne. Když se jich zeptáte, proč šli zrovna na češtinu, zpravidla všichni odpoví:
„Nó, on byl potřeba malej percentil.“
No ano. Na češtinu vezmou skoro všechny. I ty negramotné, když jim dobře padnou kostky u testu studijních předpokladů.
Možná si někdy všimnete i takových, kteří jsou nenápadní. Splývají s terénem filozofické fakulty. Tak těch se proboha nikdy neptejte, proč jsou na češtině. Radíme vám dobře. Když se jich zeptáte, tak si budete připadat jak naprostý kretén, jako nula, co nic neumí. A budete chtít přejít na jiný obor (což může být oboustranně výhodné řešení, pro vás i pro fakultu).
Prozradíme vám už nyní, že někteří bohemisté svou formaci dokončí v řádném termínu, jiní později a ještě jiní studia dříve či později zanechají. U všech tří skupin může jít o první moment úlevy za celá studia.
Ale nepředbíhejme: napřed je totiž ráno, den první...

***

První den na vysoké škole. Nemyslíme ten první den, kdy si vystojíte frontu na studentskou průkazku a potvrzení o studiu. (Fronty na filozofické fakultě jsou neuvěřitelně dlouhé. A za to, že takovou frontu vystojíte, nedostanete ani jediný kredit. A ještě vás někteří předběhnou.)
Myslíme na první studijní den. Jen si to představte: je večer, něco po páté hodině a vy máte svůj první seminář. Vzpomínáte si, jak vás ve škole učili něco o nějakém Cyrilovi s Metodějem? O hlaholici, ze které vzešla cyrilice, z níž nakonec povstala azbuka? Tak váš první seminář je o tom.
Tedy ne jen o tom, to by bylo málo. Začnou tam na vás plivat něco o nějakém Sleicherovi a jeho hvězdičce a Stammbaumtheorie. Pak na vás prsknou něco o vývoji jazyka a že se ho budete muset naučit.
A že se také budete muset naučit staroslověnštinu. (Nikdo přitom nebere ohled na to, že ne všichni bohemisté umí pořádně česky; že neumí pořádně deklino... skloňovat. Ale budou se to muset naučit v jazyce, který je dávno označen za mrtvý. V umělém jazyce, který se užíval před více než tisíci lety, a to ještě jen v neděli a jenom v kostele. V jazyce, kterým už dlouho sakra nikdo nepíše a nemluví. Dokonce ani vyučující si nemohou být úplně, nevyvratitelně jistí, jak jej užívat.
Nejvíce se ale pobavíte na konci, kdy vám aktivní přednášející řekne:
„Do příště se naučte cyrilici.“
To je dobrý fór, že? No, tak fór to vůbec nebyl. Ze semináře odcházíte jako troska. Venku je tma a vy přemýšlíte, co je doprdele palatála a jak se sakra naučíte tu cyrilici.
A právě zde je ta prvotní chvíle, kdy si uvědomíte, že jste udělali chybu. Nejdříve se totiž musíte doprdele naučit cyrilici a pak až řešit, co to jsou palatály. Taky začnete přemýšlet o tom, zda náhodou nejste někde, kde jste nikdy nechtěli být.

***

Bohemisty byste na začátku semestru nepoznali. Tedy pokud jde o vzhled. Poznáte je však podle toho, co si mumlají. Když uslyšíte magické zaklínání a nadávání, něco jako rab, raba, rabu, rab, rabě, rabom, rabomi, věřte, že máte co do činění s bohemistou. V takovou chvíli na něho nemluvte. Může vás v nepříčetnosti umlátit Večerkou. 
Večerka. Důležitý pojem. Bez znalosti toho, co je to Večerka, si u bohemisty nikdy neškrtnete. A nejde o vietnamský krámek na rohu.
Večerka je jejich nejohmatanější, nejzničenější, nejuctívanější a nejnenáviděnější kniha, jejíž obsah musí bohemisté znát už v prvním semestru. Jó, to kdybyste studovali na katedře slavistiky, tak tam Večerku uvidíte až v magisterském stupni. Bohužel či bohudík, Večerkovu moudrost nikdy nedoceníte a plně nepochopíte. A ještě se vás na něho u státnic ani nezeptají. Proč byste také na katedře slavistiky měli znát první spisovný slovanský jazyk, že jo. Zbytečnost! Stejně jím po tisíciletí nikdo nemluví a ani nepíše.

17.10.15

STACEY KADE. Čekání na zázrak

   Mezi nebem a zemí #3

    Nejen Temné hory mi doma ležely rok. Čekání na zázrak na tom bylo stejně, jen jsem to během toho roku ani nezkoušela číst. Chtěla jsem se do toho pustit za odměnu, až dočtu Temné hory. A konečně je tady ten čas!
    Čekání na zázrak je třetím a zároveň posledním dílem o Aloně a Willovi. Těšila jsem se na to, chtěla jsem totiž vědět, jak tohle skončí. 
    Pamatuji si, jak blogerky (i já) měly radost, když Fragment oznámil, že tuto sérii začne vydávat. Na druhý díl jsme se také těšily, ale těšení se na třetí díl bylo už vlažnější. Asi stárneme.

    Třetí díl začíná nějaký čas po konci předešlého. Alona je v těle Lily a nyní si říká Ally. S Willem mají plán - dostat Alonu z těla a do těla dostat ducha Lily. Jak tohle asi skončí? Co se podaří a co pokazí?

    První díl byl vtipný, odlehčený. Druhý díl už tolik vtipný nebyl. A Čekání na zázrak už vtipné není ani trošku. Celá série je o smrti a tenhle díl byl nejdepresivnější. Pár "hádek" mezi Alonou a Willem bylo, ale bylo jich pomálu. To, co nás bavilo na prvním díle, tady prostě už není.
    Příběh se vypráví postupně z jejich pohledů ich-formou. Dokud byla Alona Alonou, tak byla skoro pořád s Willem. Když je Alona Ally, nejsou pořád spolu. Toto pomáhá autorce vytvářet napětí. Něco nečekaného se stane Willovi, skončí kapitola. Pak je část s Alonou, něco se stane, kapitola skončí a pak je zase Will. V předešlých dílech, když se něco napínavého a nečekaného stalo na konci kapitoly, tak se to vyřešilo hned v té následující. Tady se musí nějaký čas počkat. 

   Psala jsem, že tento díl je nejdepresivnější. Will i Alona čekají, že jednou Alona odejde se světlem. Ale Will ji nechce pustit. A Alona nechce nechat Willa napospas duchům. Oba přemýšlí, co budou dělat, když o toho druhého přijdou. A vy jim tři knihy fandíte a nechcete, aby je něco rozdělilo. A pak je tu Lily. A celé se to zamotává, až je to zašmodrchané. Po celou dobu čtení si jen můžete říkat: "Jak tohle sakra skončí?" 
    Během čtení vás s největší pravděpodobností napadne, jak tohle skončí, ale tím si nemůžete být jisti. Co když nás autorka bude chtít překvapit?

   Myslela jsem, že to budu číst jen ráno v MHD, ale tak moc jsem chtěla vědět, jak to dopadne, takže jsem četla i o víkendu, kdy nikam nemusím. Tahle série je pohodová a nenáročná. Ačkoli to není žádné mistrovské dílo, budu na Mezi nebem a zemí vzpomínat v dobrém. Vzpomínáme. Haha. Pokud jste se s touto sérií ještě nesetkali, tak doporučuji. Ale nic od toho nečekejte. Velká očekávání vám to jen zkazí. Já dávám dvě a půl hvězdičky (chybí mi tam ten humor) a možná bych se ani nezlobila, kdyby to mělo další díly.

Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.

08.10.15

PATRICK CARMAN. Temné hory

   Elyonova země #1

    Co nejhoršího se může stát recenzentovi? Že si nechá zaslat knihu dle svého výběru a ona ho nebaví a nejde mu ji dočíst. A co se s tím dá dělat? Může se začít skrývat a tvrdit nakladateli, že tu knížku nemá. Napsat recenzi na tu část knihy, kterou přečetl, a zmínit, že ji nedokázal dočíst. Čekat, až se někdy překoná a dočte to.
    Rok a nějaké dny navíc mám doma Temné hory. Pokoušela jsem se to číst třikrát. Poprvé jsem neměla čas to číst, podruhé jsem zvládla přečíst jen to, co jsem přečetla už předtím, ale nebavilo mě to tak moc, že jsem knihu někam založila a nevšímala si jí. Řekla jsem si, že třetí pokus bude už posledním. Zvládla jsem to! A nijak to nebolelo. Vážně ne.

    Děj vám shrnu do pár vět. 
Alexa, hlavní hrdinka, s otcem přijede do města Bridewell. Toto město je obehnáno hradbami a jeho občanům je přísně zakázáno vlastnit dalekohledy, aby se nemohli dívat, co za těmi hradbami je. Jednoho dne se Alexa za hradby dostane. A tím začne její dobrodružství. 

    Příběh je vyprávěn Alexou v ich-formě. 
   Alexe je dvanáct, to je už věk, ve kterém jsou dívky v pubertě. Přemýšlím, co by mohlo být horší, než myšlenky dívky v pubertě? Naštěstí se Alexa nechovala jako puberťačka, která by myslela na oblečení, chlapce a na další dívčí věci. Na to prostě neměla čas. Řešila jen to, co bylo potřeba. Za tohle má Alexa ode mě plus. Další body jsou za její odvahu. Já bych v jejím věku za hradby nešla ani za nic. Mínus má za to, že je důvěřivá a odejde s cizím člověkem či tvorem. Co vás učí rodiče? No ano, nemluv s cizími lidmi. A co udělá Alexa? Mluví s nimi a ještě  s nimi odejde do lesa. Temné hory nebudou vás a ani vaše děti vychovávat. Jak jsou u her nebo filmů různá varování jako třeba "Krvavé" nebo "Sexuální scény", tak tady by mělo být upozornění na obálce "Pozor, hrdinka si bere lízátko od cizích lidí".

    Docela mě mrzí, že se autor už v prvním díle v sérii nerozepsal více o Elyonově zemi. Kdo je Elyon? Jak je to přesně s kouzly? Nějaká historie? Ne. Ale předpokládám, že informace budou postupně nabízet další díly. Chceš vědět víc? Otevři další knihu! 
    Nějaké historické informace ale dostaneme. Týkají se vzniku Bridewellu - například proč byly postaveny hradby. Další díly s názvy Trnité údolí a Desáté město jsou další oblasti Elyonovy země, takže je jasné, že se dozvíme zase nějaké lokální informace. 

   Nemůžu říct, že by kniha byla špatná, i když jsem s ní měla roční problémy. Čte se dobře, stránky utíkají. Písmenka jsou velká. Temné hory jsou rozděleny na dvě části a zrovna ta první část mi přijde nudná. Mladší ročníky (pod dvacet let) samozřejmě nadchnou mluvící zvířátka, ale já už raději zvířátka na talíři (a nejlépe mlčící zvířátka na talíři). Z té dětské lásky ke zvířátkům jsem už vyrostla, takže to nebylo nic, co by mě udrželo u knížky.
    Dalším problémem první části byla nevědomost toho, o co tam vlastně jde. Alexa někam jde (s cizími tvory!) a nikdo jí nic neřekne. "Až uděláš to a to, tak ti to řekneme." To je prostě k vzteku. Hrdinka nic neví, vy nic nevíte. Jen fandíte Alexe, aby to vše zvládla, protože chcete už konečně něco vědět. Ano, bylo mi jedno, co by se Alexe mohlo stát, já chtěla jen informace.
    Druhá část ale už začala být zajímavá. A napínavá. A hlavně už víte, jaký je Alexin cíl. A chcete vědět, jak se to vyřeší a kdo a co a jak a proč. Ke konci knihy mi má vždycky neskutečně dlouhá cesta v mhd nestačila, chtěla jsem se dostat do nějaké zácpy, jen abych to stihla dočíst. Nestihla.

   Temné hory jsou prima kniha pro děti a mládež. A některým dospělým se bude určitě také líbit. Dospělým doporučuji jen jedno čtení, druhé čtení by byla už nuda. Hlavní hrdinka není rozčilující, ale ne všem přiroste k srdci. To stejné i u zvířátek. Fikční svět vypadá zajímavě, ale moc informací o něm zatím nedostaneme. 
    Dávm tři hvězdičky a docela bych si chtěla přečíst další díl, ale mám obavy, že mě ten začátek nebude bavit. A pak bych to tady zase měla rok. Možná i více. Možná by z toho byl pěkný seriál/film.

Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku a za trpělivost.
  

03.10.15

Bíglovské září #20

Tak můj první pracovní měsíc utekl. Nějak se nemůžu rozhodnout, jestli to bylo rychlé, nebo zdlouhavé. Prostě to uteklo. 
Myslela jsem si, že jsem toho moc nestihla, ale zas tak strašné to nebylo. Myslím, že jsem měla horší měsíce, jen jsem se čtení chtěla věnovat mnohem víc, ale nešlo to.
Aspoň se toho čtení nepřejím, no ne?
No ano.

Knihy.

Dokonce se mi podařilo dočíst víc jak jednu knihu. Což je podle mě super, když jsem prvních čtrnáct dní v září nečetla skoro vůbec.


Armagedon ve slevě jsem si vzala na čtení kvůli tomu, že je to paperback. A byl na vrchu mé knižní hromádky, kterou jsem ještě neměla uklizenou ve skříni. (A ještě pořád jsem to neuklidila.) Četla jsem to v době, kdy jsem byla fakt unavená, nevnímala jsem, jak je to psané, vnímala jsem jen děj. Nebylo to nic extra, ale bavila jsem se. Od téhle knížky nečekejte nic úžasného a možná vás bude bavit. Nemusíte u toho přemýšlet. Je to prostě brak, u kterého se i někdy zasmějete. 232 stran.

Šeroprostor byl na mé hromádce hned pod Armagedonem, takže jsem po něm sáhla. Tady už je to horší. Četla jsem to ráno cestou do práce, oči stále ještě trochu zalepené, ale... Tahle knížka je neoroginální. Mému muži stačila jen anotace a už říkal další díla, ve kterých jsou podobné zápletky. Je to koláž ze zápletek a dramat, které jste už někde četli nebo viděli. Ale bavilo mě to číst, nebylo to nijak náročné. Jo, taky mě docela štval ten patos, který tam chvilkami byl. Jsem docela překvapená, že přátelé na goodreads to hodnotili mnohem kladněji než já. Asi jsem nedokázala pochytit tu genialitu, kterou do knihy autorka vložila. 249 stran.

Dočista mrtví jsou pátým díle série Pravá krev. Už pátým! Takže Pravá krev je série, u které mám přečtené nejvíce dílů. Zeměplochu  do toho nebudu počítat, tam jsem na víc jak dvaceti knihách. Dočista mrtvé jsem si vzala na prodloužený víkend, mám to půjčené od kamarádky už asi sto let, tak jsem to chtěla přečíst. A chtěla jsem se prokousat nějakým tím pokračováním. Byla to ale nuda. Přišlo mi, že se tam vůbec nic nedělo. A pak se to všechno vyřešilo na pár stranách. Aspoň tam byl Alcide, ačkoli se choval jako hňup, byla jsem za něho ráda. Hlavně kvůli tomu, že se mi líbí ten herec, který ho hrál v seriálu. Naštěstí se to čte rychle a snadno. V poslední době opravdu nevyhledávám náročnou literaturu. 280 stran.

Rozečtených knih mám fakt málo. Docela se mi daří si vzít jen jednu knihu a tu číst tak dlouho, dokud ji nedočtu.




Netopýr mě nebaví. A je to hardback, takže ho nechci tahat v tašce do práce. Mám ho vypůjčený a už je docela ošoupaný, tak mu nechci víc ubližovat. Jsem, myslím, ve čtvrtině knihy. Asi se do něho pustím nějaký víkend. Ráda bych to dočetla, všichni říkají, že je tahle série super. Tak snad se to zlepší. 47 stran.

Temné hory jsou knihou ze seznamu Nutně-přečíst-hned-teď. Je to asi můj třetí pokus to přečíst. Zároveň je to recenzní výtisk od Fragmentu, který už mám fakt dlouho. Možná proto mi už nechodí nabídky s recenzními výtisky. Čte se to dobře, jen mi to přijde trochu nudnější, než bych u dětských knih čekala. Ale v říjnu to prostě dočtu. Tak! 71 stran.

Celkem přečtených stran za měsíc září: 879.

Seriály.

 

Jsem si myslela, že na seriály nebude čas. Ale ten čas se nějak našel. A taky jsem musela zkoušet nějaké ty novinky, že jo. To bych prostě nebyla já.

Knihovníci (1x10). Dokoukala jsem sérii! Hurá! 6 epizod.

The Knick (1x10). Ha! Další dokoukaná série. A skončilo to zajímavě. Těším se na druhou. 6 epizod.

Blunt Talk (1x01). Novinka. Hm. Ten první díl mě nijak nenadchnul a nemám zatím chuť se dívat na další díly. 1 epizoda.

Awkward (5x04). Už pátá série. Awkward patří mezi seriály, které se snažím sledovat opravdu poctivě, co nejdřív od premiéry. 4 epizody.

Young & Hungry (2x17). Tohle je prostě roztomiloučké. 6 epizod.

Stalker (1x19). Chybí mi už jen poslední díl do konce série/seriálu. Má to zajímavé případy, ale některé díly jsou nuda. 8 epizod.

State of Affairs (1x13). Hurá! Dokoukaný seriál. Ale skončilo to... Víte co, stejně jsem ráda, že to nemá další sérii. 12 epizod.

Faking It (2x14). Ty vztahy se tam tak zamotávají! 4 epizody.

Ground Floor (2x10). No... Hurá! Mám dokoukaný seriál! Fňuk. Mám dokoukaný seriál. 4 epizody.

Dracula (1x10). Další seriál, kterého jsem se zbavila. Juch. 6 epizod.

The Flash (1x04). Malá snaha o dokoukání série. Opravdu malá. 2 epizody.

Suburgatory (1x11). Hledala jsem nějakou dobrou dvacetiminutovku. A našla jsem. Je to sranda. Sice to pro vás nebude nic znamenat, ale i můj muž řekl, že je to dobrý seriál (a to moc často neříká). 11 epizod.

The Big Bang Theory (9x01). Když tam zrovna neřešili vztahy, tak to byl fajn díl. Jenže tam hodně řešili vztahy. 1 epizoda.

Scream Queens (1x02). Novinka. Baví mě to. Je to nadsazené, je to vtipné. Postavy jsou záměrně protivné a příšerné. Je mi ale jasné, že se to nemusí líbit ostatním. 2 epizody.

The Bastard Executioner (1x03). Novinka. Tohle jsem začala sledovat jen kvůli tomu, že tam hraje Bill z True Blood, nechce se mi hledat jméno toho herce. No, moc dobrou postavu tam ale nemá. Trochu mě to nudí, ale chvilkami je to napínavé. A hlavně - otázky, otázky, otázky. Strašně se těším, až hlavní hrdina zjistí, že... Muhahaha. 3 epizody.

Limitless (1x01). Novinka. Je to... Ten díl mě bavil, ale nevím, jestli je to dobré, nebo ne. Nenudila jsem se. Je to u mě trochu rozporuplné. 1 epizoda.

Blindspot (1x01). Novinka. Ten díl mě bavil a zajímá mě, jak to tvůrci vymysleli. Zdá se mi, že je to trochu předvídatelné, ale myslím, že to je právě záměr, takže to možná bude úplně jinak, než si myslím teďka. 1 epizoda.

Arrow (3x04). Další pokus dokoukat tuhle sérii. Jestli to půjde tempem jeden díl za měsíc, tak to nedokoukám nikdy. 1 epizoda.

Celkem zhlédnutých epizod za měsíc září: 79.

To by bylo,
Jsem ráda, že jsem dokoukala pár seriálů. Upřímně, úplně jsem zapomněla, na co jsem se v září dívala.
Snad v říjnu nebudu mít tolik seriálů, protože mě to fakt nebaví psát.
Plán na říjen je jasný: dočíst Temné hory, přečíst Marťana, ať můžeme s mužem do kina, a přečíst další knížku ze seznamu Nutně-přečíst-hned-teď.

Mějte se krásně a hodně čtěte!