KIERA CASS. Dcera

    Selekce #4

  Obálky téhle série se mi hodně líbí. A tenhle díl má snad i nejhezčí. Ale to není důvod, proč tyhle knížky čtu. Krom toho, že je to pokračování v sérii, tak asi ani nemám žádný jiný důvod. No dobrá, zajímal mě čtvrtý díl dystopické trilogie, který se odehrává 20 let poté. Vás by to nezajímalo?

  Příběh se odehrává, jak jsem výše zmínila, dvacet let poté, co se princ Maxon rozhodl vzít Americu, účastnici Selekce. Hlavní hrdinkou je zde chladná Eadlyn, dcera Maxona a Americy, budoucí královna. Lid, ačkoli je kastovní systém zrušený, je nespokojený. A jak tohle vyřeší královská rodina? Rozhodnou se opět pro Selekci, ve které si Eadlyn vybere svého manžela. Protože reality show zachraňuje životy a vytváří spokojený lid.

   Eadlyn je od dětství připravována na roli královny. Nikdy jí ale neřekli, že by se měla účastnit Selekce, rodiče chtěli, aby alespoň v něčem měla svobodu. Že Eadlyn byla návrhem Selekce zaskočena, je pochopitelné. Tohle by nechtěl nikdo zažít. Každopádně Eadlyn není moc sympatická postava. Je namyšlená, svým královnováním se všude ohání, vyhrožuje zbičováním. Její mantrou je: "Jsem budoucí královna, nikdo nemá větší moc než já." Prostě je Eadlyn nesnesitelná.

  A pak tady máme několik chlapců. Například Kile, syn Marlee, vyrůstal celou dobu v paláci s Eadlyn. Nemají se rádi. Kile se do Selekce nepřihlásil, ale co nadělá. Je to knihomol, což se Eadlyn nelíbí. Tady vidíte, jak je Eadlyn nesnesitelná! Chtěl by být architektem.

   Henri. Mluví pouze finsky a je kuchař. Takový dobrák a sympaťák. A pak je tu jeho tlumočník Erik, také sympaťák, ale Selekce se neúčastní. A pak další a další.

  Celá Dcera se točí jen a pouze kolem Eadlyn. Budu se opět opakovat, ale... Je to dystopický svět. V původní Selekci se obyvatelům nelíbily kasty, tak je Maxon s Americou zrušili. Dozvíme se pouze to, že to bylo postupné. A pak se dozvíme, že ani dvacet let poté nejsou lidé spokojení. Tolik k celému vykreslení fikčního světa. Pak je tu jen Eadlyn. A Eadlyn. A Eadlyn. Ve druhém díle Selekce, Elita, se mi docela ta politika líbila, objevení deníků, které ukázaly, jak to bylo s vytvořením kast, bylo fajn. Jak to říct... Prostě tam autorka něco dala, aby celá ta kniha měla na čem stát. Dcera je v tomhle případě tak neskutečně zbytečná kniha. Autorka měla možnost nastínit nějaký vývoj toho fikčního světa, popsat lépe tu změnu. Zrovna na tohle jsem se hodně těšila.

  Jasně, primárním účelem knihy je romantika. Vcítění se do princezny, která nosí krásné šaty a korunky, je asi důležitější než fungování světa. Nemluvě o tom, že America ve své Selekci měla spoustu úkolů a nějak se musela připravovat na pozici princezny. Tady to vypadá tak, že se pánové nudí a čekají, až je Eadlyn pozve na rande. Přijde mi to prostě odbyté.

  Když to tedy shrnu, Dcera je jen o myšlenkách Eadlyn a její nechuti se vdávat. Tak nějak mám pocit, že Selekce z pohledu Maxona by byla mnohem zajímavější. Naštěstí se Dcera čte snadno a rychle. Vzala jsem si to jen na chvilku a už jsem se dostala o šedesát stran dál. Čte se to dobře, ale... Já prostě čekala něco víc. Ani by to nemuselo být lepší než původní Selekce, stačilo by, aby to bylo na stejné úrovni. Takhle prostě musím dát jen jednu korunku, protože víc si to opravdu nezaslouží. A jasně že si další díl přečtu.

MEG CABOT. Místo pro princeznu

  Po dopsání bakalářské práce jsem se rozhodla, že můj intelekt je tak moc unavený, že si přečtu druhý díl Princezniných deníků. Bohužel musím říct, že druhé pokračování bylo ještě méně vtipné než předchozí část.
  Děj plynule navazuje na první díl, takže se můžeme hned ponořit do příběhu a pokračovat v něm. Hlavní zápletkou je těhotenství Miiny matky, která je ve vztahu s panem G., jenž je Miinin učitel matematiky. Aby se sestřička/bratříček, prostě to malé cosi v bříšku, nenarodilo jako nemanželské, tak se do toho vloží Její Výsost Stará Ochechule Babička, která začne plánovat pro šťastné dítě-očekávající svatbu. Královskou svatbu. Okázalou královskou svatbu.
  K tomu všemu si Mia uvědomila, že je zamilovaná do Michaela, bratra Lilly. A když ji začnou chodit zprávy od Přítele, doufá, že je to právě Michael.
     Ani v tomto díle jsem nechápala Miu a Lilly. Tedy asi nejvíce Lilly. Může to být tím, že je to velká intelektuálka a takovým lidem je těžké rozumět. Má oblíbená postava je bodyguard Lars. Je to tím, že se tam moc neprojevuje. Jen tam je.
    Když se pustíte do čtení, za pár hodin to už dočtené odhazujete pryč od sebe. Doporučuji těm, co se knihou nechtějí zabývat delší dobu (nejen, že to je přečtené rychle, ale také nad ní nebudete dlouho, někdo vůbec, přemýšlet).

*

Obrázek použit z http://www.cbdb.cz

  

P. C. CASTOVÁ - KRISTIN CASTOVÁ: Zrazená

     Zrazená je druhý díl young-adult série Škola noci, jejíž hlavní hrdinkou je upíří mládě Zoey Redbirdová. V knize se můžeme setkat i s oslovením Červenko nebo Ptáčátko. Zoey předsedá školní organizaci nesoucí název Dcery temnoty po tom, co byla svržena krutovláda jiného mláděte: Afrodity. S organizací tohoto, dříve velmi elitářského, "kroužku" jí pomahají přátelé: Damien, Shaunee, Erin, Stevie Rae a její přítel Erik.

     Ve městě Tulsa (zde se nachází Škola noci) došlo ke zmizení dvou fotbalistů. Vše nasvědčuje tomu, že za to mohou upíři (ach ta média). Zoey, nejúžasnější a nejdokonalejší upírské mládě na světě (Kdyby nebyla úžasná, kdo by to pak četl?), viděla "duchy" upířích mláďat, kteří nepřežili proměnu. Jsou to však ale duchové? Může duch pít krev velekněžky Neferet? Po tom, co umře člen jejich party (nechci spoilerovat) a někdo unese jejího lidského bývalého chlapce Heatha, přiblíží se k pravdě.

     Samozřejmě, než se dostaneme k hlavní zápletce děje, dozvíme se, a ne jednou, děj předchozího dílu. Vřele doporučuji si mezi díly číst i jiné knihy, jelikož je to velmi nudné, nezaživné a zpomaluje to děj knihy aktuální.
Aby ta kniha nebyla plně akční a napínavá, autorky přimíchaly do děje i problémy s láskou. (Jako by nestačilo, že je máme my sami, ještě to musí zatahovat do knih.) Zoey, krásná a úžasná, si může vybrat rovnou ze tří mužů, chlapců..ze třech osob mužského pohlaví: a) Erik: spolužák, jenž je krásný jako Superman, nadějný recitátor a je zcela oddán Zoey, b) Heath: lidský bývalý přítel, se kterým se Zoey otiskla, c) Loren: krásný, úžasný, sexy učitel, který se Zoey flirtuje (nebo si to aspoň Zoey myslí). Vidíte. opravdu to nemá lehké.

     Autorky nechtěly, aby hlavní hrdinka měla obyčejné kamarády, tak každému z nich připsaly schopnost ovládat jeden živel. Těsně po tom, co se to dozví, jeden z nich umře. Možná štěstím?
Takže když to zestručním, v této knize jsou všichni úžasní a talentovaní. (Po prvním díle jsem neměla ráda Zoey, po tomto nemám ráda nikoho.)

    Problémy v knize se řeší tak, že Zoey přesně ví, co má dělat. Samozřejmě všechno vyřeší rychle. Fňukací část knihy mi přišla mnohem delší než část "zápletková". Nemohu moc soudit, ale přiřazuji to k velké emotivnosti autorek. Emocionální část je mnohem realističtější, uvěřitelná. Kniha je psána v ich-formě, takže je snadné se vcítit do mysli hlavní hrdinky. (Přemýšlí v závorkách, to neumí každý!)  Řešení problémů úžasnosti hrdinky už moc uvěřitelné není. (Především "hlavní" scéna je pro mě naprosto absurdní.)

     318 stran paperbackového vydání bohužel neposunulo hlavní děj moc dopředu. Jen se k tomu připletly informace k dokreslení fikčního světa, takže se stává čím dál tím víc ucelenější. Jestli to bude takhle dál pokračovat, tak už se přestanu divit, proč to má tolik částí. Samozřejmě, že přídané informace nezpomalují a neztěžují čtení a knihu můžete přečíst za velmi krátký časový úsek.

ALYSON NOËL: Napořád

     Napořád je prvním dílem trilogie Nesmrtelní. V České republice se vydání tohoto díla zmocnilo nakladatelství Argo. Upřímně musím říct, že nechápu, co ho k tomu vedlo. Má (pravděpodobně naivní) představa o tomto nakladatelství byla taková, že je to vydavatelství kvalitní, že s takovými knihami se u něho opravdu nesetkám.
    Hlavní hrdinka Ever přežije autonehodu, při které umřeli její rodiče, sestra Riley a pes Sasanka. Jak to tak bývá, tak hlavní hrdinka je krásná a úžasná, ale po této nehodě se změní. Krásná je pořád (jen má na čele jizvu, ale nebudeme ji oslovovat "Harry"), jen nabyla nových schopností: je jasnovidka. Slyší myšlenky lidí, vidí, co se jim stalo/stane, když se jich dotkne. Vidí i mrtvé lidi (asi má šestý smysl), u kterých ale nevidí auru jako u lidí živých. Svoji "moc" neumí ovládat, tak nosí mikiny s kapucí a v uších má permanentně sluchátka, aby ztlumila nevlastní myšlenky. Přežívá jen díky tomu, že ji chodí navštěvovat její mrtvá sestra.
     Jak to bývá, hrdinka musí mít nějaké kamarády. A také že ano. Gothka Haven a gay Miles. Haven nevlastní originálnost a osobitost a když se začne kamarádit se zrzkou Drinou, snaží se jí podobat. Miles (asi nejuvěřitelnější postava z knihy) si stále s někým smskuje (nechtěla bych platit jeho účty) a hraje divadlo.
     Na scénu se dostává nový spolužák Damen. Ano, je krásný. Nádherný. Božský. A ne zcela obyčejný smrtelník. (Jak jinak, to nemohlo nikoho překvapit.) Ever u něho nevidí auru a nemůže číst jeho myšlenky. Zjistí, že moc nejí, že umí snad všechno a že i když velmi podporuje záškoláctví, tak ví všechno. Kdopak je tedy ten záhadný mladý muž?

     Při čtení této knihy se mi asociovaly knihy jiné.
Série Pravá krev: Když se Damen dotkne Ever, tak přestává slyšet cizí myšlenky. Jako by se její moc tlumila. Sookie, když byla s Billem nebo s jiným upírem, také neslyší jeho myšlenky a užívá si to.
Twilight: Vztah mezi Damenem a Ever má obdobný průběh, jako měla Bella a Edward - Chci ho. Nechci ho. Chci ho. Nechci ho.
Hush Hush: Nemůžu si pomoct, ale jak jsem to začala číst, hnes jsem si vzpomněla na Zavrženého.
Upíří deníky: Damon versus Damen.

     Vůbec jsem nechápala jednání hlavní hrdinky. Mám pocit, že autorka musela něco užívat, když to psala. Nebo jen chtěla ukázat, jak jsou mladé dívky komplikované osobnosti?
     Jedna z nepochopitelných věcí pro mě byla to, že jí jiná jasnovidka Ava nabídla pomoc s ovládáním své síly. Jen jí oznámila, že ona o tom nic neví a že pomoc nechce. Potom začla pít alkohol, kterým svou moc oslabovala. (Takže byla blbá a permanentně opilá)
     Ever je vykreslena jako postava, kterou nikdo nechápe, nikdo ji nerozumí a nikdo jí ani rozumět nemůže. Viní se za smrt svých blízkých a trpí sebemrskačstvím. Působila na mě jako nevděčný chudáček (v tom negativním slova smyslu). Její jednání a rozhodnutí nebyla vždy v dobrém vztahu s logikou. Dala by se říct, že logiku přímo popírala.

     Kniha se četla rychle, to ano. Možná je to tím, že jsem ji chtěla mít co nejdřív z krku. Autorka se snažila v přímé řeči používat jazyk mladých lidí. Já, jako grammar nazi, jsem tím spíše trpěla, ale to jen a jen můj problém.
     Po celou četbu jsem si říkala: Proč jsem si na čtení vybrala zrovna tohle?
     
   

P. C. CASTOVÁ - KRISTIN CASTOVÁ: Označená

...

     V tu chvíli jsem ho uviděla. Toho mrtvého chlapa. Jasně že mi vcelku rychle došlo, že technicky vzato není "mrtvý". Byl nemrtvý. Nebyl člověk. To je vlastně fuk. Vědci tvrdí tohle, obyčejní lidé zase tamto, ale vyjde to nastejno. Bylo naprosto zřejmé, kdo je, a i kdybych z něj necítila sálat sílu a temnotu, nemohla jsem přehlédnout znamení, které měl na čele. Safírově modrý měsíční srpek, od něhož se táhlo další tetování, komplikovaný vzor plný smyček. Byl to upír, a co hůř, stopař.
     Do háje! Stopař, a stojí u mojí skříňky.
     "Zoey, ty mě ale vůbec neposloucháš!"
     Potom upír promluvil a jeho obřadná slova ke mně plynula nebezpečně a svůdně jako krev smíchaná s rozehřátou čokoládou. "Zoey Montgomeryová! Vyvolila si tě noc, ze smrti své znovu se zrodíš. Noc tě volá, buď poslušna jejího vábení. Osud tě očekává ve Škole noci!"
     Ukázal na mě dlouhým bílým prstem. Začalo mě příšerně svědit čelo a Kayla zaječela.


     Když jsem konečně začala rozeznávat i něco jiného než barevné skvrny, vzhlédla jsem a spatřila Kaylinu pobledlou tvář. Jako obvykle jsem řekla první hloupost, která mě v tu chvíli napadla: "Kay, poulíš na mě oči jako kapr."
     "On tě označil! Ach, Zoey! Máš na čele znamení!" Přitiskla si roztřesenou ruku na bílé rty a neúspěšně se pokusila potlačit vzlyk. 
     Posadila jsem se a zakašlala. Děsně mě bolela hlava, tak jsem si sáhla mezi obočí. Svědilo mě tam, jako by mě píchla vosa, a bolest mi vystřelovala kolem očí až k lícním kostem. Bylo mi na zvracení.


...


     První díl série Škola noci, která je, jak jinak, o upírech. Respektive o upířích mláďatech. Puberťáci, kteří jsou vybráni bohyní Nyx, aby se z nich stali upíři. Studují na "výběrové" škole a čekají na proměnu, kterou nemusí přežít každý. Až jedno mládě z deseti umře. Když však "vyrostou", stanou se z nich krásní a sexy upíři.
     V ukázce jste si mohli přečíst, jak se v tomto fikčním světě lidé "mění" na upíry. Stačí, aby na vás někdo ukázal prstem, pronese dvě věty a na čele se vám vytvoří znamení, které má do akné velmi daleko. Z toho plyne ponaučení: Na nikoho neukazujte prstem a nenechávejte si nic vytetovat na čelo. Nikdy nevíte, co ošklivého se z toho může stát.
     Zajímavé je, že se zde upíři neloví. Jsou lidskou společností tolerováni. Dokonce ti nejúžasnější herci v Holywoodu jsou upíři. Dokonce i Shakespeare (!!!) je upír. Bláznivý svět.
      Hlavní hrdinka Zoey Redbirdová (v ukázce je Montgomeryové, ale Zoey si po označení vybrala jiné příjmení - po babičce), je úžasná, dokonalá a naprosto božská!! Asi po pěti minutách pozná, že její nová spolubydlící Stevie Rae bude její nejlepší kamarádka (Tomu se říká výborný čuch na lidi. Ehm, upíry.). Bleskově se skamarádi s dalšími studenty - Damien ( velmi inteligentní gay, který má rád křížkovou výšivku - to mi připomíná, že křížkový steh jsem se také chtěla naučit, a cizí slova; Erin a Shaunee - dvě slečny, které se poznaly až ve Škole noci, ale tvrdí, že jsou dvojčata.
     Zoey tedy nastoupí do školy pro upíří mláďata, jako mentorku má velekněžku Neferet (která si pod svá ochranná křídla nebere žádné mládě, ale Zoey je prostě úžasná!!). Máme tu podobnost s Harry Potterem: ano, sice každý v této škole má na čele znamení, ale Zoey ho má zbarvené ne jako mládě, ale jako dospělý upír - a to prosím hned v ten stejný den, kdy byla označena, takže všichni se na ni dívají a šeptají si mezi sebou, možná si na ni i ukazují (o ukazování na někoho jsme si říkali v odstavci druhém).
     Jak už to tak bývá, tak se tu objeví protivník/protivnice. Zde je to již starší mládě Afrodita, předsedkyně Dcer temnoty, které se nelíbí, že Zoey bude pravděpodobně lepší než ona. Dokonce i její bývalý přítel Eric Night (ano, ten krásný mladík, který vypadá - jak se asi pětkrát dozvíme - jako Superman) pokukuje po Zoey.
     <spoiler> Jedna věc se vyřeší, ale autorky vše neřeknou a jedno tajemství (možná dvě, tři) zůstanou. </spoiler>

     Tato kniha se velmi snadno čte. Čte se rychle, tedy pokud si ji přečíst chcete. Nepředpokládám, že ji bude číst někdo rychle, když si ji opravdu, opravdu nebude chtít přečíst. (Známe to. To se čtou ty internety a do knížky se díváme, abychom pouze zjistili, na které stránce jsme to skončili.) Vyskytují se zde jména slavných osob, ke kterým se dozvíme komentář hlavní hrdinky. Pravděpodobně jsou autorky proti pití alkoholu, marihuaně a veřejnému vášnivému líbání (výměna tělesných tekutin je fuj!). Pravděpodobně snaha ovlivnit naši zkaženou mládež.
     V současné době je do češtiny přeloženo osm dílů. Kolik jich bude celkem bohužel nevím. Teď už ale vedle mě leží 318stránkový druhý díl: Zrazená.