28.03.14

GAIL CARSON LEVINE. Zakletá Ella

    Mnozí z vás určitě znají stejnojmenný fílm. Právě díky němu jsem si chtěla přečíst i knihu. Čekala jsem, až ji v knihovně někde na poličce uvidím. Nakonec jsem ji objevila v Levných knihách a za devatenáct peněz jsem ji tam nemohla nechat. To snad chápete, že ano?

    Ella, když byla miminko, dostala od víly Lucindy dar poslušnosti. No... Dar tomu říká jen Lucinda, všichni to nazývají prokletím. Ella musí poslechnout jakýkoli příkaz, ať chce, nebo nechce. Kdyby jí bylo přikázáno někoho zabít, musela by to udělat. Když nechce splnit příkaz, dělá se jí nevolno, točí se jí hlava a takové další příznaky.
    Jednoho dne maminka onemocní a umře. Tak samozřejmě, bez úmrtí rodiče by to nebyla pohádka! A Elle začne těžký život.

    Příběh nám vypráví Ella (ich-formou). Celé je to jen z jejího pohledu. Ale má kouzelnou vílí knihu, ve které čas od času objeví dopis či zápis do deníku jiné postavy, díky tomu se tak můžeme dočíst o názorech a myšlenkách jiných hrdinů a víme tak něco málo i o tom, co se odehrává jinde.

    Ella nebyla hloupá, snadno se učila jazyky, jen byla nemotorná. Líbilo se mi na ní, že byla hravá a snažila se vždycky příkaz nějak obejít, aby přikazující z toho moc prospěch neměl. Jako literární hrdinka mi byla sympatická.

     Film jsem viděla několikrát - je to milé, tak jsem měla obavy, jestli mě čtení bude bavit. Nemusela jsem se bát toho, že bych se nudila dějem, který bych znala z filmu. Kniha je úplně jiná. Společná jsou jména a kletba. Ellin otec je ve filmu hodným člověkem, v knize ne. Princ Charmont má živé rodiče (ve filmu má lstivého strýce). Dokonce v knize není řešena politika. Ve filmu se jí dost věnují. Pokud se obáváte stejně, jako jsem se obávala já, nemusíte. Děje jsou opravdu odlišné. 
   
    Pokud jste film viděli, víte, že je dost parodický. Čekala jsem, že i kniha bude parodovat různá klišé. Ale to jsem se spletla. Zakletá Ella je jen jiná Popelka. A že by kniha oplývala nějak moc humorem se také říct nedá. Samozřejmě se místy pousmějete, ale válení smíchy po zemi nehrozí.
    Ačkoli jsem věděla, že příběh skončí dobře, tohle nemůže být spoiler, tak jsem ale nevěděla, jak se k tomu dobrému konci postavy dostanou. Menší vsuvka: Zakletou Ellu  jsem četla pouze v MHD. Ke konci jsem to doslova hltala a byla jsem dost naštvaná, že pět! stran před koncem jsem musela vystoupit na konečné a jít domů. Kdybych si nečetla a nudila se, tak v tom MHD sedím ještě teď, protože bychom jeli moc pomalu. Poslední strany jsem dočetla hned po tom, co jsem došla domů, sundala si boty a pověsila kabát na věšák. 

    Nemyslím si, že by Zakletá Ella byla moc úžasná, ale bylo to milé a příjemné čtení. Prostě pohádka. A do MHD naprosto vhodné, protože u toho nemusíte přemýšlet a nebude vám vadit, když do vás čas od času někdo drcne. Dávám tři hvězdičky a teď musím vymyslet, co si do šaliny a trolejbusu vezmu příště.

14.03.14

GAIL CARRIGER. Etiketa & Špionáž

   Trochu jiný penzionát #1

     Ani si nedokážete představit, jak moc jsem se na tento titul těšila. Skoro jsem ani nemohla dospat. Dobrá, spala jsem jak mimino. Určitě jste postřehli, že se mi žánr steampunk zamlouvá - hlavně tedy ta móda, že ano. Korzety a ozubená kolečka. U nás toho bohužel zatím moc nevyšlo a to, co vyšlo, jsem stejně neměla možnost přečíst. Všechno to jednou stihnu. A jak si nekupuji nové knihy - vždy jen ve slevách, tak tuto jsem si musela koupit hned. Žádné čekání na slevy!
    A taky má moc pěknou obálku! Ale to je moc povrchní informace, takže jako bych ji ani neřekla.

    Hlavní hrdinkou je Sofronie Temminnicková, čtrnáctiletá slečna, která je černou ovcí rodiny. Není to žádná dáma. Pohybujeme se v polovině devatenáctého století, takže víte, jaký důraz se klade na etiketu. Proto se paní Temminnicková rozhodne Sofronii poslat do Penzionátu mademoiselle Geraldiny pro kvalitní přípravu mladých dívek. Uff, na tento název jsem musela mít tahák.
    Sofronie samozřejmě do žádného penzionátu nechce, ale nic jiného jí nezbývá. V kočáře se seznámí s Dimity a jejím bratrem Pilloverem, který bude studovat ve škole pro šílené génie. Nechtějte po mně, abych ten název hledala. A již v kočáře zažijí dobrodružství, o kterém vám nic neřeknu, protože by to nebylo překvapení. 
    A podle názvu knihy určitě pochopíte, co se budou v daném penzionátu učit.

   Vyprávění je klasicky beletristické. Stará dobrá er-forma. Vypravěč nám prozradí jen to, co ví a vidí Sofronie. A taky to, co vyzradí Dimity Sofronii. Drby a klepy. Často se vyskytují věty, někdy i dvě tři, které jsou napsané kurzívou - to jsou  Sofroniiny myšlenky, často velmi pichlavé a ironické. Proto mám Sofronii ráda. Bez ironie by to nebylo to pravé... kokosové!
   Sofronie je takové trdlo. Je zvědavá - někdy až moc, ale kvůli tomu ji přeci vzali do Penzionátu mademoiselle Geraldiny pro kvalitní přípravu mladých dívek. Ještě párkrát si to napíšu a budu to umět i o půlnoci a pozpátku. Je šikovná v oblasti šplhání, neposlušnosti a obcházení pravidel. A také si umí spočítat jedna a jedna, což u některých literárních hrdinek není zvykem.

   Ve fikčním světě Etikety & Špionáže najdete upíry (kteří jsou závislí na módě) a vlkodlaky (nejlépe s cylindrem). Ale nejsou to nepřátelé. Ale předpokládám, že to nelze říct o všech. Pak potkáte vzducholapky, kteří jsou pro některé lidi jen mýtus. Ti se budou divit. Ke konci knihy zjistíme, že tento fikční svět bude trochu složitější.  Asi se není čemu divit, když Etiketa & Špionáž je autorčinou druhou sérií z jednoho fikčního světa. Snad se u nás vydá i ta první, která je pro starší čtenáře. Prosím? Osobně doufám, že se v dalších knihách dozvíme více. Politika fikčních světů, to je moje.
    A nějaké steampunkové vymoženosti? No jasně. Mechaničtí sluhové a služky. Nebo bych správně, dle genderových pravidel, měla napsat mechanické služky a sluhové. A mechaničtí mazlíčci. Například pejsek Mašinchlup, který nechává po sobě hromádky popela. Já chci taky! Jako Mašinchlupa, ne za sebou zanechávat hromádky. Určitě jsou tito mazlíčci dobří pro alergiky.

   Důležitou charakteristikou Etikety & Špionáže je jazyk. Myslím, že autorka se snaží přiblížit dobovému způsobu mluvy. Všichni jsou zdvořilí a snaží se chovat jako dámy a gentlemani. Často se setkáme s myšlenkami o tom, že je nebo není něco zdvořilého. Že není vhodné ukazovat kotníky a tak podobně. Etiketu & Špionáž můžeme i my čtenáři považovat za jakousi steampunkovou příručku, jak se chovat ve společnosti. Ale komu by se chtělo si vypisovat různá pravidla, když je to napínavé?
    Co se týká popisů, tak musím říct, že obdivuji autorku, jakou má představivost. Nevím, jestli měla někde ilustrace penzionátu, který je vzducholodí, aby ho dokázala popsat. Musím se přiznat, já se v popisech ztrácela - nedokázala jsem si to moc představit. Ale můj mozek to nějak zpracoval a dokázal vytvořit takový pomačkaný a nedodělaný obraz penzionátu. A abych nezapomněla, těch popisů nebylo nijak moc. Jen abychom si dokázali představit prostředí. Abyste si vy dokázali představit prostředí, já jsem marná.

    Na zadní obálce knihy je napsáno hodnocení spisovatelky Marie Lu, ve kterém je zmíněn Harry Potter ("steampunková verze Harryho Pottera"). Musím říct, že jsem našla pár společných rysů s Harrym Potterem, ale nijak mi to nevadilo. Vždycky to bylo jen á, tady se inspirovala, a tady, ale spíš jsem hltala příběh, než abych o tom moc přemýšlela. A kdybych si nepřečetla tento názor, asi by mě ani nenapadlo se nad tím pozastavovat. A vůbec, kdo by chtěl po přečtení dopis z Bradavic? Já chci do... ach jo... Penzionátu mademoiselle Geraldiny pro kvalitní přípravu mladých dívek. Matematika by mě určitě bavila mnohem více, když bych se ji učila pomocí příkladů typu Kolik jedu musím dát do jídla, abych otrávila x lidí při večeři?

    Ze začátku jsem se nemohla moc začíst, ale když jsem si tu knížku koupila, tak jsem si to nechtěla přiznat. Autorka hned na začátku vhodí čtenáře do děje a ten se v tom musí vyznat, jak umí. Pak to ale začlo být napínavé a já se začetla. Chtěla jsem vědět více o ... tohle je za trest... Penzionátu mademoiselle Geraldiny pro kvalitní přípravu mladých dívek, chtěla jsem vědět, jací budou učitelé, co je ten prototyp zač a tak dál. Líbil se mi jazyk, líbil se mi kultivovaný a decentní humor plný etikety. V tomto fikčním prostředí nemůže být humor jiný. Poslední třetinu knihy jsem musela přečíst hodně rychle. Až po dočtení jsem si uvědomila, že nemám druhý díl! Bych jinak nespěchala.
     Dávám pět hvězdiček, hlavně proto, že jsem do toho investovala. Přeci bych si nemohla koupit knihu a pak jí dát méně než pět hvězdiček. Ale i bez toho si je Etiketa & Špionáž zaslouží. Doufám, že se vám bude líbit stejně jako mně. Pak bychom mohli všichni nadávat, že nemáme druhý díl.
   

   

09.03.14

JON SPRUNK. Vábení Stínu

    Stín #2

    Nerada čtu díly jedné série hned po sobě.  Po čase mě totiž daný fikční svět začíná nudit. Nebylo tomu jinak ani u Vábení Stínu. Vzhledem k tomu, že to není hloupý příběh s hloupými postavami v hloupém fikčním světe, začetla jsem se a dočetla to docela brzo. Jasně, drobná pauza tam byla. Musela jsem rozečítat jiné knihy, však mě znáte.

   Josi se dostala na Nimejský trůn a Caim odešel na sever - tak skončil Syn Stínu.
   Na severu Caima přivítají, kromě sněhu a zimy, problémy lidí z tohoto kraje a jeho minulost. Vévoda se snaží ovládnout celý sever, tedy spíše jeho milá, čarodějnice Sibyla, která pochází ze země Stínu jako Caimova matka. Obyčejný lid pod nadvládou vévody a Sibyly trpí. A Caim se jim bude snažit pomoct.
    Josi se snaží udržet na trůnu, nechce být totiž panovník s nejkratší dobou panování v historii. Lid ve městě se bouří a někdo najal velmi nebezpečného zabijáka, aby ji odstranil. A s církví také nemá dobré vztahy. 
    Oba hlavní hrdinové mají moc problémů.

   Způsob vyprávení se nijak neliší od prvního dílu. Er-forma z pohledu různých postav. Díky Josefíně víme, co se děje ve městě Otiru - ačkoli ne tak často, Caim ukazuje sever a Sibyla nám prozrazuje své plány. Novinkou je pohled Kit, která byla odloučena od Caima a dostala se do Bariéry - mezi svět Stínu a svět Světla - bohužel jí opět nebylo dáno moc prostoru. Ne že by Bariéra byla nerozlehlá.

    Na začátku knihy jsem doufala, že Sprunk přidá nové zajímavé postavy. Nové přidal. Zajímavé? Tak trochu. 
   Keegan je mladík, který postupně během knihy dospívá. Zpočátku trochu zbabělý - říkají o něm jeho lidé. Nazvala bych to spíše výrazným pudem sebezáchovy. Jeho sestra Liana je další silnou ženskou postavou v knize. Docela podobná Josi, ale není z urozeného rodu a ani z nijak bohatého. Je statečná a tvrdohlavá. A bez pudu sebezáchovy. 
   Nejzajímavější postavou je pro mě adept Hirš z jakéhosi Řádu. Nevíme, co je ten Řád zač. Víme jen to, že jeho adepti používají jakousi magii. Jsem si u toho vzpomněla na zaklínače. A právě tím, že nevíme, co je vlastně zač, mi přijde zajímavý. Snad se o něm dozvíme víc ve třetím díle. 
    Sibyla, ač je zápornou postavou, byla i čtenářsky přitažlivou. A pánům čtenářům by byla určitě přitažlivá i jinak. Líbí se mi, že byla ukázána převážně jako temnotou prolezlá bytost, ale měla i světlé chvilky. Její duše nebyla stoprocentně černá, ale trocha té bílé namíchala odstín šedi. Ale té bílé nebylo dost na to, aby těch odstínů šedi bylo padesát. Každopádně by se její zvrácenost vyrovnala všem BDSM románům. Každý záporák si zaslouží trochu té lidskosti. I když člověkem není.

    Začátek Vábení Stínu mě hodně bavil. Jsem se do něho začetla, až se mi tomu nechtělo věřit. Myslela jsem si, že tento díl bude lepší než Syn Stínu. Jenže v polovině jsem se zasekla. Asi tam bylo na mě moc popisů města. Ta špína všude mi nedělala dobře. 
    Začalo se přibližovat datum vrácení knihy do knihovny, tak jsem se musela přemoct a dočíst to. Poslední čtvrtina knihy mě bavila hodně. Zase jsem se dostala do stavu, kdy jsem nemohla nechat postavy přes noc někde stát a musela jsem číst dál. By mi to neodpustily.

    Vábení Stínu bylo mnohem drsnější než předchozí díl. Může za to samozřejmě Sibyla. Mrtvých a umučených bylo nepočítaně. Nevím jestli autor, ale já to určitě nepočítala. Tolik prstů nemám. O trochu víc se řešila i politika, za což jsem byla vděčná, protože jsem si ucelila představu o tom, kde se co nachází na mapě, která nikde není nakreslená. 
    Nějak moc nefandím hrdinům, kteří jsou neporazitelní. A Sprunk postupně z Caima takového dělá. Samozřejmě Caim utrží spoustu ran, jeho tvář získá další a další jizvy, ale nakonec to vše zvládá. Díky stínům, které ovládá, se za chvilku o něho nebudeme bát. Ale vypadá to, že díl od dílu má nebezpečnějšího zloducha na zpracování. 

    Čtení Vábení Stínu jsem si užila. Zapomněla jsem na školu a na to, že bych se měla učit historickou slovotvorbu a syntax, což je samozřejmě plus. Jen doufám, že jsem nezapomněla, co jsem už uměla. Druhý díl tedy hodnotím stejně jako první. Tři a půl hvězdičky. A jsem zvědavá, za jak dlouho se potkám v knihovně se třetím dílem. Nemusí to být hned, ale nemusí to být také za moc dlouho.

01.03.14

Bíglovský únor #6

To je ostuda. Tedy já jsem ostuda. 
Zkouškové jsem tak nějak zvládla, někdy úspěšně, někdy naprosto neúspěšně. Ale přežila jsem. 
Dýchám a vykazuji i jiné známky života. Ale mám pocit, že nejsem. 
(Nebude to potřeba, ale stejně, kdyby někdo toto četl brzo ráno: Myslím, tedy jsem.)
Chodím zase do školy. Zatím dokonce poctivě. Zatím jsem byla i dvakrát (víckrát to ještě nebylo) na přednášce k předmětu, který ani nemám zapsaný!
(Mám před tím totiž přednášku Obecná didaktika, tak když už tam jsem, tak si můžu poslechnout i tu další, že.)
Vůbec se mi nechce číst. Teď mě už ani nebaví seriály, i když za počet epizod se tento měsíc stydět vážně nemusím.

Tak konec vykecávání. Jdu na to.

Knihy.

Na počet přečtených knih to není tak špatné. Aspoň doufám. 
Vábení Stínu. Pokračování Syna Stínu. Bavilo mě to stejně. Doporučuji. Recenze je už napsaná, brzy ji i zveřejním. 131 stran.

Vlčí vytí. Tohle si musíte přečíst. Je to úžasné a milé a vtipné a ilustrované. Recenze je. 191 stran.

Rukopis Královédvorský. Že jsem toto nečetla, tak jsem byla vyhozena od zkoušky. Tak jsem si to tedy už přečetla. No nic moc teda. A moc to nechápu, protože tam byly epické bitvy, hromady mrtvých, useknuté hlavy a končetiny. Ale stejně mě to nebavilo. Nechápu.
Balady a romance. Jsem si ještě četla ke zkoušce, kdyby se na to náhodou zeptala. (Měli jsme to číst v semináři a já to nečetla, protože jsem tenkrát zabíjela čas Arabeskami.) 

Márinka. Jak Máj mám ráda, tak tohle mě vůbec nezaujalo. Naštěstí to mělo pár stránek.

U posledních třech knih/povídek/sbírek nejsou počty stran, protože jsem to četla na internetu a tam ty stránky nebyly. Takže k celkovému počtu by přibyly i další strany.

A rozečtených mám strašně moc. V únoru jsem zvláště porušila první přikázání: Jen jednu knihu číst budeš!
Neměla jsem náladu na čtení, tak jsem zkoušela, co by se mi mohlo líbit.

Živly Calderonu. Bavilo mě to, ale musela jsem to vrátit už do knihovny. Nestihla jsem to. Mrzí mě to, ale až si to půjčím příště, tak to dočtu. 81 stran.

Na půl cesty do hrobu. Tohle mám rozečtené už někdy od prosince. Asi. Teďka jsem to jen zkusila, jestli se mi to chce dočíst. Nechtělo. 16 stran.
  
Hra o trůny. Nebyla nálada. Vůbec ne. Jen jednu kapitolu jsem si přečetla. 12 stran.

Nenasytná. Tahle Meg Cabot se doma válela sestře, tak jsem si ji vzala a četla jsem ji ve vlaku. Jsem zatím na začátku a nevím. 57 stran.

Zakletá Ella. Tuhle knihu jsem si koupila v Levných knihách, takže když jsem jela do školy, tak jsem četla tohle, protože jsem nechtěla zničit sestřinu Nenasytnou. Moc jsem toho ale v MHD nestihla. 39 stran.

Svůdné zlo. Nechtěla jsem nějaký čas chodit do knihovny, protože jsem měla v plánu dočíst a přečíst knihy, co mám doma. Nevyšlo to. Zatím jsem na začátku, zatím je to hloupé. 41 stran.

Celkem přečtených stran za únor: 568.
Samozřejmě nebude chybět počet stran, který musím přečíst v březnu. Asi tušíte, že to bude velké číslo. 3 365 stran. Pokusím se více číst. 

Seriály.

Seriálům jsem se věnovala mnohem více než knihám.

Sběratelé kostí. (8x21) Ještě pořád to sleduji. A teď mě to ani nebaví, takže v březnu bude jen jeden díl, který mám rozkoukaný asi už týden. 5 epizod.

Agents of S.H.I.E.L.D. (1x13) Byla pauza, jinak bych snad sledovala i další díly. Nebo aspoň doufám, poslední dva únorové týdny jsem nesledovala nic. Skoro. 2 epizody.

Reign. (1x11) Taky dostala pauzu. A dostala i druhou sérii, tak doufám, že to ještě nezruší. To by mě mrzelo. 3 epizody.

Dracula. (1x4) Chtěla jsem se posunout. Třetí díl mě bavil, čtvrtý mě už zase nudil. Takže jsem se rozhodla, že nebudu nijak pospíchat. 2 epizody.

Sleepy Hollow. (1x13) Tady jsem už pospíchala hodně. A teď jsem naštvaná, že musím čekat tak dlouho na druhou sérii. To není fér. Skončilo to fakt blbě. 9 epizod.

Black Sails. (1x1) Pirátské intriky. Jen jsem to chtěla zkusit. A bavilo mě to. Problém u mě je v tom, že hodinový díl je pro mě moc dlouhý. Což ale nechápu, protože jsem schopná celý den strávit u seriálů, ale hodinový díl mi dělá problém. Neskutečné. 1 epizoda.

The Musketeers. (1x2) Zase jsem se chtěla podívat, co to bude. Není to špatné, ale jeden díl má hodinu. A další věc je, že mi ani jeden hrdina není sympatický. 2 epizody.

Intelligence. (1x6) Je to podobné Almost Human, ale nebaví mě to tolik. Přijde mi, že to berou moc vážně. A asi se mi nelíbí, jak jsou Američané tak strašně moc vepředu, a my, zbylý svět, je strašně... My jsme snad úplně zbyteční. A nemusíme nic dělat, protože Velká Amerika nás zachrání. Na druhou stranu mi to nepřijde nejhorší. Není to nudné. Ale asi to nedoporučuju. Zkusit to můžete, to vám nezakazuji. 6 epizod.

Almost Human. (1x10) Po prvním díle jsem si říkala, že to nebude asi nic moc extra, ale pak se mi to začalo hodně líbit. Bavím se u toho, těším se vždycky na další díl (kromě těch dvou týdnů). Přítel to začal sledovat se mnou a mám zakázáno se dívat na nové díly bez něho. Obyčejná detektivka z budoucnosti. Žádné heroické postavení Ameriky nebo jiného státu. Obyčejné, všední detektivní případy. 9 epizod.

Helix. (1x2) Viděla jsem jenom dvoudílný pilotní díl (zní to zvláštně) a... Ne, tohle mě moc nebavilo. Funguje to tam následovně: Nic vám neřekneme. A když vám něco řekneme, tak to bude lež. A když to nebude lež, tak vám toho řekneme jen trochu, abyste z toho mohli vyvodit špatný závěr. A tohle já nemám moc ráda. Každopádně to tam bylo chvilkami napínavé. A konec toho dílu... Možná se na ten další podívám, třeba to bude lepší. 2 epizody.

Awkward. (3x20) Chtěla jsem něco milého a krátkého. A vzpomněla jsem si, že mám tohle rozkoukané už docela dlouho. A musím říct, že i třetí série mě bavila. A teď jen čekám na čtvrtou. 27 epizod.

Star Crossed. (1x1) Po prvním díle nemůžu toho moc říct. Každopádně se chci podívat na další. 1 epizoda.

Celkem zhlédnutých epizod za únor: 69.

 Filmy.

LEGO příběh. Přítel mě donutil, abych s ním šla do kina. A musím říct, že jsem ráda, že mě donutil. Bylo to vtipné, úžasné a vtipné!! A mělo to i myšlenku. Každopádně by mě zajímalo, jestli se to líbilo i vedle sedící babičce, která tam byla s vnoučaty.

Předsevzetí.

2/25 pokračování v sériích
1/5 knih z vlastní knihovničky
11/52 dočtených knih
2340/19200 přečtených stran

Budu se snažit v březnu více číst. Každý den aspoň těch 50 stran. V lednu to šlo, tak by to mělo jít zase.
Mějte se famfárově a hodně čtěte!