Nerada čtu díly jedné série hned po sobě. Po čase mě totiž daný fikční svět začíná nudit. Nebylo tomu jinak ani u Vábení Stínu. Vzhledem k tomu, že to není hloupý příběh s hloupými postavami v hloupém fikčním světe, začetla jsem se a dočetla to docela brzo. Jasně, drobná pauza tam byla. Musela jsem rozečítat jiné knihy, však mě znáte.
Josi se dostala na Nimejský trůn a Caim odešel na sever - tak skončil Syn Stínu.
Na severu Caima přivítají, kromě sněhu a zimy, problémy lidí z tohoto kraje a jeho minulost. Vévoda se snaží ovládnout celý sever, tedy spíše jeho milá, čarodějnice Sibyla, která pochází ze země Stínu jako Caimova matka. Obyčejný lid pod nadvládou vévody a Sibyly trpí. A Caim se jim bude snažit pomoct.
Josi se snaží udržet na trůnu, nechce být totiž panovník s nejkratší dobou panování v historii. Lid ve městě se bouří a někdo najal velmi nebezpečného zabijáka, aby ji odstranil. A s církví také nemá dobré vztahy.
Oba hlavní hrdinové mají moc problémů.
Způsob vyprávení se nijak neliší od prvního dílu. Er-forma z pohledu různých postav. Díky Josefíně víme, co se děje ve městě Otiru - ačkoli ne tak často, Caim ukazuje sever a Sibyla nám prozrazuje své plány. Novinkou je pohled Kit, která byla odloučena od Caima a dostala se do Bariéry - mezi svět Stínu a svět Světla - bohužel jí opět nebylo dáno moc prostoru. Ne že by Bariéra byla nerozlehlá.
Na začátku knihy jsem doufala, že Sprunk přidá nové zajímavé postavy. Nové přidal. Zajímavé? Tak trochu.
Keegan je mladík, který postupně během knihy dospívá. Zpočátku trochu zbabělý - říkají o něm jeho lidé. Nazvala bych to spíše výrazným pudem sebezáchovy. Jeho sestra Liana je další silnou ženskou postavou v knize. Docela podobná Josi, ale není z urozeného rodu a ani z nijak bohatého. Je statečná a tvrdohlavá. A bez pudu sebezáchovy.
Nejzajímavější postavou je pro mě adept Hirš z jakéhosi Řádu. Nevíme, co je ten Řád zač. Víme jen to, že jeho adepti používají jakousi magii. Jsem si u toho vzpomněla na zaklínače. A právě tím, že nevíme, co je vlastně zač, mi přijde zajímavý. Snad se o něm dozvíme víc ve třetím díle.
Sibyla, ač je zápornou postavou, byla i čtenářsky přitažlivou. A pánům čtenářům by byla určitě přitažlivá i jinak. Líbí se mi, že byla ukázána převážně jako temnotou prolezlá bytost, ale měla i světlé chvilky. Její duše nebyla stoprocentně černá, ale trocha té bílé namíchala odstín šedi. Ale té bílé nebylo dost na to, aby těch odstínů šedi bylo padesát. Každopádně by se její zvrácenost vyrovnala všem BDSM románům. Každý záporák si zaslouží trochu té lidskosti. I když člověkem není.
Začátek Vábení Stínu mě hodně bavil. Jsem se do něho začetla, až se mi tomu nechtělo věřit. Myslela jsem si, že tento díl bude lepší než Syn Stínu. Jenže v polovině jsem se zasekla. Asi tam bylo na mě moc popisů města. Ta špína všude mi nedělala dobře.
Začalo se přibližovat datum vrácení knihy do knihovny, tak jsem se musela přemoct a dočíst to. Poslední čtvrtina knihy mě bavila hodně. Zase jsem se dostala do stavu, kdy jsem nemohla nechat postavy přes noc někde stát a musela jsem číst dál. By mi to neodpustily.
Vábení Stínu bylo mnohem drsnější než předchozí díl. Může za to samozřejmě Sibyla. Mrtvých a umučených bylo nepočítaně. Nevím jestli autor, ale já to určitě nepočítala. Tolik prstů nemám. O trochu víc se řešila i politika, za což jsem byla vděčná, protože jsem si ucelila představu o tom, kde se co nachází na mapě, která nikde není nakreslená.
Nějak moc nefandím hrdinům, kteří jsou neporazitelní. A Sprunk postupně z Caima takového dělá. Samozřejmě Caim utrží spoustu ran, jeho tvář získá další a další jizvy, ale nakonec to vše zvládá. Díky stínům, které ovládá, se za chvilku o něho nebudeme bát. Ale vypadá to, že díl od dílu má nebezpečnějšího zloducha na zpracování.
Čtení Vábení Stínu jsem si užila. Zapomněla jsem na školu a na to, že bych se měla učit historickou slovotvorbu a syntax, což je samozřejmě plus. Jen doufám, že jsem nezapomněla, co jsem už uměla. Druhý díl tedy hodnotím stejně jako první. Tři a půl hvězdičky. A jsem zvědavá, za jak dlouho se potkám v knihovně se třetím dílem. Nemusí to být hned, ale nemusí to být také za moc dlouho.
0 komentářů:
Okomentovat