GAIL CARRIGER. Etiketa & Špionáž

   Trochu jiný penzionát #1

     Ani si nedokážete představit, jak moc jsem se na tento titul těšila. Skoro jsem ani nemohla dospat. Dobrá, spala jsem jak mimino. Určitě jste postřehli, že se mi žánr steampunk zamlouvá - hlavně tedy ta móda, že ano. Korzety a ozubená kolečka. U nás toho bohužel zatím moc nevyšlo a to, co vyšlo, jsem stejně neměla možnost přečíst. Všechno to jednou stihnu. A jak si nekupuji nové knihy - vždy jen ve slevách, tak tuto jsem si musela koupit hned. Žádné čekání na slevy!

    A taky má moc pěknou obálku! Ale to je moc povrchní informace, takže jako bych ji ani neřekla.

    Hlavní hrdinkou je Sofronie Temminnicková, čtrnáctiletá slečna, která je černou ovcí rodiny. Není to žádná dáma. Pohybujeme se v polovině devatenáctého století, takže víte, jaký důraz se klade na etiketu. Proto se paní Temminnicková rozhodne Sofronii poslat do Penzionátu mademoiselle Geraldiny pro kvalitní přípravu mladých dívek. Uff, na tento název jsem musela mít tahák.

    Sofronie samozřejmě do žádného penzionátu nechce, ale nic jiného jí nezbývá. V kočáře se seznámí s Dimity a jejím bratrem Pilloverem, který bude studovat ve škole pro šílené génie. Nechtějte po mně, abych ten název hledala. A již v kočáře zažijí dobrodružství, o kterém vám nic neřeknu, protože by to nebylo překvapení. 

    A podle názvu knihy určitě pochopíte, co se budou v daném penzionátu učit.

   Vyprávění je klasicky beletristické. Stará dobrá er-forma. Vypravěč nám prozradí jen to, co ví a vidí Sofronie. A taky to, co vyzradí Dimity Sofronii. Drby a klepy. Často se vyskytují věty, někdy i dvě tři, které jsou napsané kurzívou - to jsou  Sofroniiny myšlenky, často velmi pichlavé a ironické. Proto mám Sofronii ráda. Bez ironie by to nebylo to pravé... kokosové!

   Sofronie je takové trdlo. Je zvědavá - někdy až moc, ale kvůli tomu ji přeci vzali do Penzionátu mademoiselle Geraldiny pro kvalitní přípravu mladých dívek. Ještě párkrát si to napíšu a budu to umět i o půlnoci a pozpátku. Je šikovná v oblasti šplhání, neposlušnosti a obcházení pravidel. A také si umí spočítat jedna a jedna, což u některých literárních hrdinek není zvykem.

   Ve fikčním světě Etikety & Špionáže najdete upíry (kteří jsou závislí na módě) a vlkodlaky (nejlépe s cylindrem). Ale nejsou to nepřátelé. Ale předpokládám, že to nelze říct o všech. Pak potkáte vzducholapky, kteří jsou pro některé lidi jen mýtus. Ti se budou divit. Ke konci knihy zjistíme, že tento fikční svět bude trochu složitější.  Asi se není čemu divit, když Etiketa & Špionáž je autorčinou druhou sérií z jednoho fikčního světa. Snad se u nás vydá i ta první, která je pro starší čtenáře. Prosím? Osobně doufám, že se v dalších knihách dozvíme více. Politika fikčních světů, to je moje.

    A nějaké steampunkové vymoženosti? No jasně. Mechaničtí sluhové a služky. Nebo bych správně, dle genderových pravidel, měla napsat mechanické služky a sluhové. A mechaničtí mazlíčci. Například pejsek Mašinchlup, který nechává po sobě hromádky popela. Já chci taky! Jako Mašinchlupa, ne za sebou zanechávat hromádky. Určitě jsou tito mazlíčci dobří pro alergiky.

   Důležitou charakteristikou Etikety & Špionáže je jazyk. Myslím, že autorka se snaží přiblížit dobovému způsobu mluvy. Všichni jsou zdvořilí a snaží se chovat jako dámy a gentlemani. Často se setkáme s myšlenkami o tom, že je nebo není něco zdvořilého. Že není vhodné ukazovat kotníky a tak podobně. Etiketu & Špionáž můžeme i my čtenáři považovat za jakousi steampunkovou příručku, jak se chovat ve společnosti. Ale komu by se chtělo si vypisovat různá pravidla, když je to napínavé?

    Co se týká popisů, tak musím říct, že obdivuji autorku, jakou má představivost. Nevím, jestli měla někde ilustrace penzionátu, který je vzducholodí, aby ho dokázala popsat. Musím se přiznat, já se v popisech ztrácela - nedokázala jsem si to moc představit. Ale můj mozek to nějak zpracoval a dokázal vytvořit takový pomačkaný a nedodělaný obraz penzionátu. A abych nezapomněla, těch popisů nebylo nijak moc. Jen abychom si dokázali představit prostředí. Abyste si vy dokázali představit prostředí, já jsem marná.

    Na zadní obálce knihy je napsáno hodnocení spisovatelky Marie Lu, ve kterém je zmíněn Harry Potter ("steampunková verze Harryho Pottera"). Musím říct, že jsem našla pár společných rysů s Harrym Potterem, ale nijak mi to nevadilo. Vždycky to bylo jen á, tady se inspirovala, a tady, ale spíš jsem hltala příběh, než abych o tom moc přemýšlela. A kdybych si nepřečetla tento názor, asi by mě ani nenapadlo se nad tím pozastavovat. A vůbec, kdo by chtěl po přečtení dopis z Bradavic? Já chci do... ach jo... Penzionátu mademoiselle Geraldiny pro kvalitní přípravu mladých dívek. Matematika by mě určitě bavila mnohem více, když bych se ji učila pomocí příkladů typu Kolik jedu musím dát do jídla, abych otrávila x lidí při večeři?

    Ze začátku jsem se nemohla moc začíst, ale když jsem si tu knížku koupila, tak jsem si to nechtěla přiznat. Autorka hned na začátku vhodí čtenáře do děje a ten se v tom musí vyznat, jak umí. Pak to ale začlo být napínavé a já se začetla. Chtěla jsem vědět více o ... tohle je za trest... Penzionátu mademoiselle Geraldiny pro kvalitní přípravu mladých dívek, chtěla jsem vědět, jací budou učitelé, co je ten prototyp zač a tak dál. Líbil se mi jazyk, líbil se mi kultivovaný a decentní humor plný etikety. V tomto fikčním prostředí nemůže být humor jiný. Poslední třetinu knihy jsem musela přečíst hodně rychle. Až po dočtení jsem si uvědomila, že nemám druhý díl! Bych jinak nespěchala.

     Dávám pět hvězdiček, hlavně proto, že jsem do toho investovala. Přeci bych si nemohla koupit knihu a pak jí dát méně než pět hvězdiček. Ale i bez toho si je Etiketa & Špionáž zaslouží. Doufám, že se vám bude líbit stejně jako mně. Pak bychom mohli všichni nadávat, že nemáme druhý díl.