GAIL CARSON LEVINE. Zakletá Ella

    Mnozí z vás určitě znají stejnojmenný fílm. Právě díky němu jsem si chtěla přečíst i knihu. Čekala jsem, až ji v knihovně někde na poličce uvidím. Nakonec jsem ji objevila v Levných knihách a za devatenáct peněz jsem ji tam nemohla nechat. To snad chápete, že ano?

    Ella, když byla miminko, dostala od víly Lucindy dar poslušnosti. No... Dar tomu říká jen Lucinda, všichni to nazývají prokletím. Ella musí poslechnout jakýkoli příkaz, ať chce, nebo nechce. Kdyby jí bylo přikázáno někoho zabít, musela by to udělat. Když nechce splnit příkaz, dělá se jí nevolno, točí se jí hlava a takové další příznaky.

    Jednoho dne maminka onemocní a umře. Tak samozřejmě, bez úmrtí rodiče by to nebyla pohádka! A Elle začne těžký život.

    Příběh nám vypráví Ella (ich-formou). Celé je to jen z jejího pohledu. Ale má kouzelnou vílí knihu, ve které čas od času objeví dopis či zápis do deníku jiné postavy, díky tomu se tak můžeme dočíst o názorech a myšlenkách jiných hrdinů a víme tak něco málo i o tom, co se odehrává jinde.

    Ella nebyla hloupá, snadno se učila jazyky, jen byla nemotorná. Líbilo se mi na ní, že byla hravá a snažila se vždycky příkaz nějak obejít, aby přikazující z toho moc prospěch neměl. Jako literární hrdinka mi byla sympatická.

     Film jsem viděla několikrát - je to milé, tak jsem měla obavy, jestli mě čtení bude bavit. Nemusela jsem se bát toho, že bych se nudila dějem, který bych znala z filmu. Kniha je úplně jiná. Společná jsou jména a kletba. Ellin otec je ve filmu hodným člověkem, v knize ne. Princ Charmont má živé rodiče (ve filmu má lstivého strýce). Dokonce v knize není řešena politika. Ve filmu se jí dost věnují. Pokud se obáváte stejně, jako jsem se obávala já, nemusíte. Děje jsou opravdu odlišné. 

   

    Pokud jste film viděli, víte, že je dost parodický. Čekala jsem, že i kniha bude parodovat různá klišé. Ale to jsem se spletla. Zakletá Ella je jen jiná Popelka. A že by kniha oplývala nějak moc humorem se také říct nedá. Samozřejmě se místy pousmějete, ale válení smíchy po zemi nehrozí.

    Ačkoli jsem věděla, že příběh skončí dobře, tohle nemůže být spoiler, tak jsem ale nevěděla, jak se k tomu dobrému konci postavy dostanou. Menší vsuvka: Zakletou Ellu  jsem četla pouze v MHD. Ke konci jsem to doslova hltala a byla jsem dost naštvaná, že pět! stran před koncem jsem musela vystoupit na konečné a jít domů. Kdybych si nečetla a nudila se, tak v tom MHD sedím ještě teď, protože bychom jeli moc pomalu. Poslední strany jsem dočetla hned po tom, co jsem došla domů, sundala si boty a pověsila kabát na věšák. 

    Nemyslím si, že by Zakletá Ella byla moc úžasná, ale bylo to milé a příjemné čtení. Prostě pohádka. A do MHD naprosto vhodné, protože u toho nemusíte přemýšlet a nebude vám vadit, když do vás čas od času někdo drcne. Dávám tři hvězdičky a teď musím vymyslet, co si do šaliny a trolejbusu vezmu příště.