ELLE KENNEDY. Návrh

Off-Campus #1

Další knížka, které skoro každý dává pětihvězdičku. O mých vysokých očekáváních vám snad ani psát nemusím. Naštěstí má očekávání snižovala anotace. Vypadá to, že jste tenhle příběh už někde četli. A ne jednou. Byla jsem opravdu zvědavá, jaký ten Návrh  je. 

Hrdiny máme dva. Hanna a Garrett. Střídají se ve vyprávění ich formou.

Hanna je hodná a chytrá holka. V patnácti byla na jedné party znásilněna - vyrovnala se s tím, takže není nějak ufňukaná, nenadává na lidi. Chová se, a teď to napíšu asi blbě, jako jakákoli neznásilněná hrdinka. Samozřejmě, že je tam něco, s čím se nesmířila, ale je to součástí zápletky. Hanna je sarkastická a příjemná vypravěčka, její části mě asi bavily o něco víc, možná je to tím, že je to ženská a mně to usnadňuje vcítění se do postavy. 

Garrett je hokejista, patří mezi nejoblíbenější kluky na univerzitě. Není úplně tupý, což mám radost. Asi nejhorší je, když má chlap místo mozku sval. Garrettův život je zase ovlivněn tím, že jeho otec je slavný hokejový hrdina, Garretta nutil hrát hokej. Naštěstí Garrett hokej miluje, takže aspoň nemusí dělat to, co nechce. Autorka ho vykreslila jako dokonalého muže, jen mu tam přidala namyšlenost. Bohužel mi ta namyšlenost nepřišla moc jako namyšlenost, ale možná jsem to jen nepochopila a Garrett to vše myslel vážně. Mně to vážné nepřišlo.

Potvrzuje se mi, že se mi na romantických knihách líbí, když se ti dva hádají, popichují a nemají se rádi. Bývá to vtipné a hravé. Jak nastoupí city, tak se to zpomaluje a je to nic moc. A v Návrhu tomu není jinak, První půlka knihy má dobré tempo a šmrnc, druhá půlka mě přestala bavit a byla to pro mě už nuda.

Jedna věc, která mi dost vadí, je přehršel témat, která ani nejsou pořádně propracovaná - znásilnění a vyrovnání se s tím, dítě slavného rodiče, rodič plánující dítěti život, křivá obvinění u soudu, sportovci na amerických univerzitách a jejich známky a tak dál. Prostě je toho tady dost. Na to, že je to taková romantická blbina, je toho tady fakt požehnaně. Nejsem ale schopna říct, jestli by se mi líbilo, kdyby to tedy bylo pořádně zpracované, nebo toho tam nebylo tolik. Ona to jsou zajímavá témata a určitě by si zasloužila více prostoru, jen ne v takové knížce všechna najednou.

Musím ale říct, že se Návrh četl dobře a rychle. Bylo to příjemné čtení. Zvládla jsem to během jednoho dne. Takže pokud chcete nějakou klišé rychlovku, u které se budete usmívat (bylo to ňuňu a někdy i vtipné), tak doporučuji. Jen od toho neočekávejte nic extra. Já dávám dvě a půl hvězdičky. A v této sérii bych ráda pokračovala, někdy si fakt ráda přečtu romantickou blbinku.

KRESLEY COLE. Hlad jako žádný jiný

 V říši Lorů #1 + #2

    Po dlouhé době jsem se nechala překvapit. Jen nevím, jestli mě překvapila knížka, nebo jsem se nechala překvapit sama sebou. Nečekala jsem, že by se mi Hlad jako žádný jiný mohl líbit. Moc pěkně jsem o téhle knize nemluvila. Budu upřímná, ono to není nic extra, ale... Fakt mě to bavilo číst.

    Ohledně řazení do sérií je to dost matoucí. Hlad jako žádný jiný je v češtině vydán jako díl první, ale na goodreads jsem to našla jako díl druhý. Pro ujasnění: náš český svazek obsahuje i první díl s názvem Vojevůdcova věčná touha. A je to o orgasmu. Fakt!

    Hlavními hrdiny jsou upír Wroth, zdrženec - nepije krev ze zdroje, a valkýra Myst. Wroth dobyde sídlo upíra Iva (ten zdrženlivý není) a v žaláři najde Myst, která je jeho nevěstou. Začne mu bít srdce, začne dýchat a .... teď to přijde... začne mít chuť na sex. A orgasmus může mít jen se svou nevěstou. A Myst uteče. A náš upír Wroth začne trpět, protože neví, kam Myst zmizela. A orgasmus nepřichází a nepřichází. 

    Hlad jako žádný jiný se časově prolíná s Vojevůdcovou věčnou touhou. Zde jsou hlavními hrdiny lykaj (vlkodlak) Lachlain a valkýro-upírka Emmaline. Lachlain byl vězněn a mučen upíry, ale když po mnoha stech letech ucítil svou vyvolenou, dokázal se osvobodit, aby ji mohl najít. Jak nemilé bylo překvapení, když zjistil, že jeho vyvolená je upírka. Unese ji a nechová se k ní pěkně. Emma je zoufalá, že nemůže domů ke svým tetám valkýrám a že se jí Lachlain nedotýká víc.

    V knihách se střídají pohledy postav, takže víte, co si kdo myslí. Jen někdy vás to moc nezajímá. A bohužel se ty změny pohledu týkají jen sexu. Například....

On: "Já bych jí tak strašně chtěl."

Ona: "Já ho nechci! Proč se mě ještě nedotýká?!"

Důvod, proč ta knížka byla napsaná, je jednoduchý. Autorka si chtěla užít mezirasového pohlavního styku. Tam se to kříží a páří. Jsme zvědavá, co se na konci série narodí za zrůdičky.

   Pokud máte rádi erotické knihy a urban fantasy, bude vás to bavit. Akce je tu také. Jen je nějaký důležitý souboj odbyt jednou větou, ale k orgasmu se dopracováváte několik kapitol. Uvítala bych více napětí, abych se mohla bát o hrdiny. Takhle to měli moc jednoduché. On se naštve, začne trhat a protivník je překvapený a neví, co se děje. A já byla překvapená taky, jaká to byla rychlovka. 

    O čem je celá série, je jasné. Hrdinové se snaží si najít svého doživotního partnera za pomoci klišé. Dobré je, že je jste schopni autorce odpustit, protože se to celé nebere moc vážně. Prostě je to kniha s pořádnými muži s obrovskými penisy. Už chápu, co znamená, že láska prochází žaludkem.

    Byla jsem mile překvapena, že se autorka snažila o vytvoření složitějšího fikčního světa se svými rasami a pravidly. Je zde mnoho druhů Lorů - doufám, že v budoucnu dostanou prostor i jiní než jen upíři, valkýry a lykajové.  A to mi teď připomíná - upíři jsou tady fakt velcí záporáci. Bledí zlouni to jsou!

   Vojevůdcova věčná touha a Hlad jako žádný jiný se čte snadno a rychle. Nemusíte nad tím přemýšlet, víte, jak to skončí. Chvilkami se pobavíte - některé scény jsem si představovala trochu parodovaně, abych se v mhd mohla aspoň chvilku smát jako magor. Dohromady to má skoro pět set stran a nemám pocit, že bych to četla nějak dlouho. 

   Jak jsem psala, pokud máte rádi erotické romány a urban fantasy, mohlo by se vám to líbit. Já, protože si už odmítám hrát na nějakou intelektuálku, dávám tři povadlé penisy a těším se na další díly. Asi se to moc neprodávalo, když se u nás vydalo jen pět knih, i když série má už přes deset.

SYLVAIN REYNARD. Gabrielovo inferno

Hříšné odstíny vášně #1

     Prý erotický román. Historické romance jsou erotičtější a víc sexy než tohle. K tomu si přidejte, že je to jakási napodobenina Tvajlajtu a Šejdů - on ten název celé série je takový... Odstíny jsou už tak profláklé slovo, že by se už nemělo s romantickými a erotickými romány spojovat, protože ty konotace nejsou kladné. Aspoň pro mě, zabíječe romantických situací.

     Příběh o hříšném vysokoškolském profesorovi Gabrielu Emersonovi a o mladé panenské Julii. On má psychický problém a hledá spasení, ona má psychický problém a hledá pravou lásku, někoho, komu by z celého srdce dala své panenství. Zakázaná láska - studentka a profesor, která nemá žádné "zakázané" vyústění - což je spoiler jak prase. Takže bacha na to! Oba mají svá tajemství a oba mají strach, že kvůli nim ztratí toho druhého. 

     Postavy jsou divné. Omezené. A sexuálně frustrované. Celkově jsou do hlavy bijící. (To znamená, že máte chuť mlátit hlavou do zdi, když o nich čtete.)

    Gabriel je bývalý feťák, co neměl problém mít sex na jednu noc, přesněji řečeno živočišný sex na jednu noc bez romantiky, lásky a uctívání ženského těla. Je arogantní a chvilkami dost zlý. A je bohatý! A strašně sexy (říkal pan autor). Pokaždé, když se do nějaké zprávy pro Julii podepsal jako G, tak mi to přišlo, jak by Julii psal bod G, ale to asi dost odbočuji. Zajímavá věc na něm je ta, že se mu mění barva očí - někdy jsou modré (safírové) a někdy je má zelené jako drak (buď je to blbost, nebo metafora).

    Julia je panna. (Je potřeba si to zopakovat ještě párkrát, aby to bylo všem jasné, jelikož je to jeden ze stavebních kamenů celého příběhu.) Tato vlastnost literárních hrdinek erotickoromantických knih odehrávajících se v naší době je tak moc klišoidní, že už to víc klišé být nemůže. Je ufňukaná, chová se divně - jejím náladám jsem nerozuměla.

    Nejhorší na celé knize je to, že pan Reynard psát umí - určitě je to psané líp než většina takovýchto románů. Na druhou stranu mi jeho vzletný a metaforický styl moc nesedl. Bolestná a až patetická čistota místnosti mě nenechala chladnou - možná bylo jeho záměrem, aby se čtenáři podivovali nad jeho použitými přívlastky. Dále je zde značný výskyt slov jako hřích, odpuštění, pokání, ctnost, cudnost, milování, anděl, prznitel a panna. Většinu těchto slov ve svém běžném životě ani nepoužívám - dobré si připomenout, že existuje něco jako hřích. Jeho styl psaní by si zasloužil mnohem lepší příběh.

    Vyprávění je z pohledu Gabriela i Julie. Nejen. Často se objeví i myšlenky nějaké vedlejší postavy, což by mohlo být pro někoho matoucí. Líbí se mi, když se v knize setkám s názory více postav, ale zrovna tady to není až tak potřeba. Jedna myšlenka nějaké no name postavy není moc důležitá a ani to situaci moc nedokreslí.

    Líbil se mi nápad zapojit do příběhu Božskou komedii, autor se trochu pokouší o jakousi paralelu mezi Dantem s Beatricí a Gabriela s Julií. Božskou komedii jsem nečetla, ale musím říct, že mě to na jednu stranu láka se do ní pustit, na stranu druhou ji mám asi touto knihou lehce zprotivenou. 

    Není zde jen odkaz na Danteho, ale i na další knihy, hudební skladatele a jiné hudebníky, malíře a bůh ví co ještě. Autor se očividně snaží ukázat, že má přehled. A zajímalo by mě, jestli umí italsky, když tam často cpal italské věty.

     Děj je nudný. Ze začátku mě bavily aspoň hádky hrdinů, i když někdy neměly smysl. Ale byly tam nějaké emoce! A četlo se to rychle, dialogy nebyly zpomaleny přebytečnými popisy. Ze začátku hádky a pak zbytek knihy tokání. A tokání. A tokání. A nuda. Nuda. Nuda. Kdyby se jejich vyznávání lásky zkrátilo, bylo by to mnohem lepší - 400 stran o tom, jak chtějí spolu sex, ale nemůžou ho mít, protože by ani kvůli univerzitním pravidlům neměli spolu být, je opravdu moc. Myslím, že je to až zbytečně moc dlouhá předehra. 

(SPOILER! 

Ale ty tři orgasmy na konci asi za to stály. Ano, až na konci.

SPOILER!)

    A nyní k věci, kterou jsem ani do teď nerozdýchala a otravovala jsem tím několik lidí smskami. Nevím, jestli autor opravdu myslí vážně to, co napsal o sexu. Mně to přijde omezené. Odsuzovat někoho kvůli BDSM sexu? Kde to žijeme? Je to jen a pouze jejich věc. Mít sex z lásky je pěkná věc, ale v této knize je to až moc přehnané. A chvilkami to na mě působilo tak, že pro sex z lásky jsou určeny jen dvě polohy a zbytek patří do kategorie "zvířecí šukání" - vy, co jste v dlouhodobém vztahu, zahoďte Kamasutru!

    

    Když to shrnu, dám dvě hvězdičky. Jednu za styl a nápad zapojení Božské komedie, druhá za znaky - taky bych chtěla napsat 560 stran o ničem a ještě být za to chválena. (Měla bych zjistit, jak to dělá, potřebuji napsat diplomku.) Také musím říct, že jsem chtěla vědět, jak se to bude mezi nimi vyvíjet, čekala jsem velké drama, které ale bohužel nepřišlo.  Přečetla jsem si anotace ke zbývajícím dílům a asi nemám potřebu je číst. Tento příběh o spasení hříšníka, který je zároveň oslavou cudné lásky, mě zklamal - hodnocení na goodreads má totiž dost vysoké.

A možná jsem to jen nepochopila.

ALICE CLAYTON. Nabíječ

    #1 Cocktail

    Nabíječ se minulý rok stal nejvtipnější knihou roku na Goodreads. Díky této informaci začne čtenář očekávat něco opravdu vtipného a dobrého. Pak jsou tady recenze a hodnocení lidí, které jsou spíše pětihvězdičkové. Přesně kvůli tomuhle jsem si říkala, že to bude super kniha, kterou si budu muset přečíst. A byla jsem ráda, že jsem se k ní konečně dostala.

    Caroline se nastěhuje do nového bytu, ze kterého má opravdu radost. Až do chvíle, tedy do noci, kdy ji ze spánku vzbudí rány z vedlejšího bytu. Sousedova postel naráží do zdi. A k tomu ještě Caroline slyší, jak někdo někoho plácá přes zadek. Další noci to samé, jen se neplácá, ale mňouká a hihňá. Jednu noc to už Caroline nevydrží a jde sousedovi vynadat. Otevře jí sexy fotograf Simon, kterému ještě stál...

    Nějak automaticky jsem si myslela, že tato kniha bude erotická. Jako že bude sex a orgasmus a ejakulace v každé kapitole alespoň dvakrát. Zmýlila jsem se. Nabíječ je spíše taková romantická komedie, která se zvrhne v erotický sitcom. Mnoho erotiky s hlavní hrdinkou si neužijete, i když je to fakt kus, protože nemůže už nějaký ten měsíc dosáhnout své dávky Óčka. Ne, není to droga, je to jen jakýsi podivný název pro orgasmus. Její pouť za Óčkem bude dlouhá. Ještě ani v polovině knihy nebude mít Caroline sex.

    V úvodu jsem psala, že tato kniha byla nejvtipnější za rok 2013. Ano, bylo to vtipné a svěží. Interakce mezi hrdiny - Caroline a Simonem, byly opravdu úsměvné. Ale s další a další stránkou to začala být nuda. Pro mě to bylo už zdlouhavé a dočítala jsem to jen kvůli tomu, aby se mi zvedl počet dočtených knih. A byla jsem už v půlce. 

    Každopádně musím říct, že bylo fajn, že nezačali spolu souložit hned na chodbě. Vztah mezi nimi byl pěkně vykreslen, ale trvalo to moc dlouho. Další plus je, že Caroline neměla orgasmus už jen z toho, že se na ni Simon podíval. 

    A když už jsme u těch orgasmů.... Dámy, když se blížíte k Óčku, fakt blbě to zní, také se vidíte na útesu a musíte udělat krok do prázdna, abyste měly orgasmus? Jasně, byla to metafora pro získání ztraceného Óčka, ale kdo při sexu přemýšlí ve filozofických metaforách? Dobře, dobře, uznávám, Nabíječ je plný metafor a přirovnání, protože se Caroline nelíbí slovo penis a vagína. Takže máme... Některým vadila v jisté erotické trilogii vnitřní bohyně, zajímalo by mě, kolika lidem vadila SC - Spodní Caroline, která ovládala Carolinino chování, ba dokonce i její život. Caroline je chvilkami dost přímá, ale pak jsou zde metafory a náznaky. Někdy to bylo fajn, někdy mi to přišlo neuvěřitelné a hloupé a naprosto zbytečné. 

    Příběh je vyprávěn z pohledu Caroline, což nikoho z vás nepřekvapí. Ale byly pasáže, ve kterých byly esemesky různých postav. Z toho by se dalo usuzovat, že se dozvíte i něco o myšlenkách druhých jedinců a vytvoří vám to komplexní pohled na situaci. Bohužel, pokud to nebyly rozhovory mezi Caroline a jejími kamarádky nebo Simonem, nic se pořádně nedozvíte. Sice to trochu samotný příběh oživí, ale prakticky je to k ničemu. Podobným způsobem byla napsána jedna kapitola, ve které byly postupně myšlenky čtyř postav. Bylo to vtipné, ale myšlenky se týkaly jen jízdy autem.

    Už bych se konečně mohla dostat k závěru... 

Nabíječ je chvilkami vtipná kniha, ale že bych nemohla popadnout dech z toho všeho smíchu, to teda určitě ne. Kroužení Caroline a Simona kolem sebe bylo sympatické a milé, odlišné od jiných knih. Bohužel to bylo moc dlouhé a začalo to být nudné. Možná je nejlepší přečíst celou knihu najednou a ne to číst po kouscích, jako jsem to četla já. Možná proto to bylo pro mě předlouhé. Uděluji dva povadlé penisy a nevím, jestli se mi bude chtít číst druhý díl, který by měl být opět s Caroline a Simonem. 

JENNIFER PROBST. Manželská smlouva

    Manželství #1

    Manželská smlouva mi byla doporučena, když jsem chtěla číst něco oddychového, hloupého, romantického a... Prostě jsem si chtěla přečíst blbý bračínek. A přesně to vám Manželská smlouva dá. 

       Alexina rodina potřebuje peníze, aby mohla splatit hypotéku na dům. Nick potřebuje manželku na rok, aby zdědil celou firmu. 

   Znají se od dětství - Nick Alexe zlomil srdce. To blonďatí hezouni dělají, no. Alexa ho za to nenávidí. To ženské dělají, no. Tak je samozřejmé, že se dohodnou - Alexa si vezme Nicka, který jí za to dá peníze. 

   Jedna podmínka této smlouvy je, že nebudou mít s nikým sex. Musím vám říkat, o co tam půjde?

    Dva pohledy na příběh - Alexy a Nicka. Nic nového pod sluncem. Postavy také nebyly nijak výjimečné. Plusové body můžeme dát autorce za to, že Alexa nebyla naivní slepice. I když... Pro cyniky bude naivní hodně. Věřila na nehynoucí lásku a motýlky v břiše. Ale nebyla to taková ta naivka, co kdekomu podlehne a zamiluje se bezhlavě. I když myslím, že to přesně udělala. Hmm. *zamyšlený výraz* A když to tedy udělala, aspoň o tom přemýšlela racionálně. 

    Nick byl cynik. Otec se o své děti moc nestaral, měl bokovky a jejich matka také nebyla nejmatkovatější. A když Nick viděl, jak jim rodina nefunguje, tak si tento fakt zobecnil a usoudil, že žádná rodina nefunguje. Nebo aspoň nebude fungovat napořád. A to znamená, že nemůže mít trvalý vztah a děti. 

    Zase máme tedy postavu muže, kterému bylo v dětství nějakým způsobem ublíženo. A toto ublížení trvá i do dospělosti, kdy dojde k prozření. To tu bylo hodněkrát. A ještě hodněkrát to tu budeme mít, protože nelze vymyslet jinou mezipohlavní zápletku. A kdybychom náhodou četli o tom, jak jsou oba hlavní hrdinové úžasní a normální, psychicky odolní, zamilovaní, šťastní, tak tu knihu raději spálíme, protože nás ta idyličnost bude jen dráždit. Psát originální romantické knihy asi není jednoduché.

   V romantických knihách bývá sex. V některých je dokonce tolik sexu, že se tomu říká román erotický. Jako by to nebylo jedno. Jedno bez druhého být nemůže.

   Sexu v této knize bylo hodně. A byl obyčejný. Žádné zvrácenosti nečekejte. A to tam měli i psa! Takže nuda. A musím se přiznat, že nevím, jestli bylo řečeno, zda má velký penis, nebo nemá. Bez velkého penisu nemůže být žádný velký román a já nevím, jestli tohle velký román je! Takže si to přečtěte a pak mi řekněte, jak to tedy je.

    Autorka se také vyjadřovala k ideálu krásy. Nick chodil pouze s modelkami, se kterými nerad chodil na večeře, protože vůbec nejedly. Alexa je hubená, ale také oblá na správných místech. A jí normálně, čehož si Nick cení. A když se vyskytla pasáž, ve které Nicka píchaly boky vychrtlé modelky, tak je jasné, co máte, čtenářky, hlavně vy vychrtlé, dělat - najíst se  a zaoblit se. To samozřejmě říká autorka, já mlčím jak hrob.

    Naštěstí byla Manželská smlouva aspoň trochu vtipná. Autorka také vsadila na fakt, že muži s malými dětmi jsou roztomilí. Takovým momentům se bude smát kdejaká žena.Tohle přečtete rychle bez nějakého spěchu. Nemusíte u toho myslet. Čtení mě bavilo, ale je to jen další harlekýnka. Dávám dva a půl povadlých penisů. A myslím si, že je to až zbytečně moc.

RAINE MILLER. Nahá

Aféra Blackstone #1       

    Erotické romány čtu ve chvílích, kdy si chci odpočinout a nechci číst o ničem násilném a hlavně složitém - erotické romány jsou jednoduché dostatečně.
    O Nahé jsem věděla pouze to, že existuje. A když jsem Evu, zdravím, požádala, aby mi půjčila něco z té erotiky, dostala jsem tuto drobnou knížečku.

    Brynne je studentka restaurátorství a přivydělává si jako modelka - fotí umělecké akty. Není nic vidět a mužům se to hodně líbí.

     Na výstavě svých fotografií se seznámí s Ethanem Blackstonem, majitelem bezpečnostní agentury, který si jednu fotografii koupí. Odveze ji domů a od druhého dne ji začne zvát na rande. A také do své postele. Brynne Ethanovi podlehne, ale oba mají svá tajemství. 

     Vypravováno je to ich-formou z pohledu Brynne. Takže nevíme, jaké myšlenky má Ethan. Ale vzhledem k tomu, co dělal s Brynne, je to asi zcela jasné, na co myslel. 

     Nahá je nerozpracovaná. Značně uspěchaná. Potkají se. Druhý den souloží. Třetí den souloží. Souloží. Souloží. Malé drama. Souloží. Souloží. Velké drama. Konec. 

    Erotické scény jsou mnohem rozepsanější než psychologie postav. A to ty scény nejsou nijak dlouhé. Popisy prostředí takřka nenajdete. Jsou tam, jen aby se neřeklo. V každé knize jsou přeci popisy prostředí, tak já budu mít také nějaké popisy prostředí. Tak! 

    Brynne jako hlavní hrdinka na mě nepůsobila sympaticky. Kdysi se jí stalo něco ošklivého, co se týká sexu, ale detaily nám autorka neřekne, takže Brynne ani nemůžeme moc pochopit. 

    Ethan je bohatý a děsně sexy. A je velmi dominantní. A bývalý voják.

    Během čtení jsem nechápala, co Ethan na té Brynne má. Proč se do ní zamiloval a proč má erekci, jen si na ni vzpomene. Jejich škádlivé slovní přestřelky mi nepřišly škádlivé a ani trochu vtipné. Přitom se jim oba tak smáli. Autorka chtěla, aby to mezi nimi tak bylo, tak, čtenáři, nad tím vůbec nepřemýšlej a jen čti! 

     Zajímá mě, jak se tento příběh bude vyvíjet dál. Jsem zvědavá, jestli autorka přijde s něčím zajímavým a nečekaným. Tento díl bohužel zajímavým nebyl. Dávám jednu a půl hvězdičky. Bylo to krátké (což je ale i mínus) a rychle se to četlo. Je to prostě jen harlekýnka v hardbacku.

    

CHRISTINA LAUREN. Božský bastard

Božský bastard #1

    V dnešní době jsou erotické romány velmi populární, jejich čtení už není nic neobvyklého. Už se za to nikdo nemusí stydět, protože je to in!

    Božský bastard má kladné ohlasy, ale i záporné, je mu vytýkán nedostatek děje. Díky tomu vznikají různé výměny názorů na téma Musí mít erotický román děj? Podle mě by měl mít nějaký děj, protože je to "román". A "erotický" jen říká, na co je zaměřen. V literatuře jste se také učili, že je román psychologický a společenský - a mají děj! Záleží jen na čtenářích, jestli se jim erotický román bez děje bude líbit. 

    Božský bastard má děj velmi jednoduchý, nepřekombinovaný. Takový typicky hárlekýnkovský. (Takže je asi jasné, jak to skončí. Všichni umřou, Dave.)

    Chloe je stážistka ve firmě Ryanových. Během této práce ještě studuje, aby získala titul a mohla si zaměstnání vybírat. Dneska si můžeme při velkém štěstí vybrat, do jaké firmy půjdeme uklízet. Chloe je pracovitá, šikovná, inteligentní, krásná a neuvěřitelně sexy. Pro chlapy. Možná i pro ženy.

    Bennett Ryan je její nadřízený. Možná bych mohla i říct - její nadržený. Samozřejmě je také šikovný, pracovitý, inteligentní, krásný a neuvěřitelně sexy. A dělá Chloe trochu ze života peklo - je protivný a arogantní. Naštěstí není Chloe naivní husička a nenechá si vše líbit a drze mu vše vrací.

    V den, kdy se Chloe o hodinu zpozdí, začne mezí ní a Bennettem čistě sexuální vztah plný hádek a sprotých slov. Nezničí si Chloe kariéru? Mohou spolu fungovat jako přátelé? Nebo i jako něco víc?

    Božský bastard je vyprávěn v ich-formě jak Chloe, tak i Bennettem. Sice tento způsob vyprávění není dnes už nijak originální, ale já osobně jsem za něj ráda. Nemusím být v hlavně jen jedné postavy a vím, co si každý z hlavních hrdinů myslí, takže jsem zcela v obraze.

    Kapitoly s jejich vyprávěním se střídají, naštěstí se scény neopakují - nedíváme se na jednu scénu dvěma pohledy. Čas vypravěčů se tedy nepřekrývá. 

     V každé kapitole je sex, nebo se k sexu pomalu blíží. Sexuální scény jsou docela dost detailní. A dokonce se můžete setkat se slovem penis, v některých knihách takové slovo nenajdete.

    Kromě erotických scén a penisů, vlastně jen jednoho, je v knize mnoho vulgarismů a expresivních vyjádření. Romantickou knihu plnou něhy a milých slov opravdu nečekejte. Jde jen o sex a orgasmus bez servítků.

    Nečekala jsem, že by se mi Božský bastard líbil. Začala jsem ho číst večer a ráno jsem dočítala posledních pár kapitol. Děje sice není moc, ale ani jsem ho nečekala - byla jsem varována recenzemi. Božský bastard je vtipná kniha, pokud nečekáte extra intelektuální humor. Bylo zde i hodně mé oblíbené ironie. Myslím, že se autorky musely dost bavit, když knihu psaly. 

    Krátká, čtivá kniha plná sexu a ironie - to je Božský bastard. Bude se vám líbit, pokud vám nevadí literární pohlavní styk, vulgarismy a nekomplikovaný děj. 

    Byla jsem velmi unavená, když jsem si vzala na čtení Božského bastarda, dokonale mi sedl do nálady - nemusela jsem myslet. Dávám tři hvězdičky, i když si to objektivně vůbec nezaslouží. Ale tuto literaturu stejně objektivně hodnotit nelze.

    Menší doporučení: Od Božského bastarda raději nic neočekávejte, začněte to číst s tím, že to bude tak na jednu hvězdičku, buď se vám to potvrdí, nebo budete mile překvapeni.

J. R. WARD. Milenec z temnot

Bratrstvo černé dýky #1

    Upírská sága. Mnoho dílů. Hodně špatného sexu. Na čtení. V knize si ho užívají. Dostatečné množství velkých drsných mužů s duší tak temnou, že se i černá káva může jít... vylít. 

    Hlavní hrdinka Beth je novinářka. Spíše korektorka. Tak špatná je její novinářská kariéra. A také je samozřejmě krásná, sexy a úžasná. A to tak moc, že všichni muži v jejím okolí po ní touží, ale ona je odmítá. Je chladná. Nebo frigidní. 

    Nikoho nepřekvapí, že je Beth potomek upírského válečníka a ženy lidského plémě. Kříženec. Takový upírský voříšek. (Jo, ten mejdan byl asi hodně divokej.) Na začátku knihy je Beth stále "člověkem", jelikož se proměna v upíra odehrává kolem dvacátého pátého roku života. Ne všichni tuto přeměnu přežijí, kříženci mají větší šanci úmrtí. Proto se Darius (otec Beth) rozhodl, že požádá Wratha, krále upírů, aby Beth dal při proměně svou krev, jelikož tak bude mít větší šanci na přežití. Wrath odmítne, ale když Darius umře, rozhodne se jí tedy pomoct. 

     Wrath se do Beth zakouká. Beth se do Wratha zakouká. A při prvním společném setkání, aniž by použili nějakou ochranu, to je velmi poučné, spolu souloží. Příběh této dvojice je doplněn i linií celého Bratrstva, které se snaží pomstít Dariovu smrt, za kterou mohou bezduší (Lidé, co se vzdali duše a srdce, aby byli nesmrtelní a mohli zabíjet upíry. Nemusí jíst a pít a jsou impotentní - toto je v knize několikrát důrazně řečeno.)

    Příběh je vyprávěn er-formou. Naštěstí není celý příběh vyprávěn jen z pohledů dvou ústředních postav. Dokonce zde jsou i pasáže hlavního zlouna - Pana X, takže čtenář ví, kde se co šustne, a není omezen jen informacemi, které mu dají jen hlavní postavy. Bohužel se nám dostávají dvakrát scény o tom, jak postava A touží po postavě B a naopak. A je Beth a B je Wrath. Chlap je vždycky béčko. Ne, nestačí to jen u jedné postavy. Autorka nás chce přesvědčit, že po sobě touží navzájem, což nás připravuje o drobné napětí, zda A chce opravdu B (nebo B chce A). Čtenář je ale ochuzen o své poznámky typu: "Neblbni! Vždyť ona tě chce! Je jen hloupá!" nebo "Nechovej se jako mrcha a řekni mu, že ho chceš!" Má to své pro a proti. 

    Nejzajímavějšími postavami pro mě byli Butch a Zsadist. Butch je člověk. A detektiv. Drsnej polda (chm, slovo "drsný" by tady tolik nevyznělo, takže se omlouvám za užití obecné češtiny), pro kterého není policejní brutalita nic neznámého. Je to fešák a sympaťák. Zsadist je velký zjizvený upír, který má špatnou náladu za každého počasí a každé situace. A má rád piercing, násilí a prostitutky. Mám štěstí v tom, že každý díl série má jinou ústřední postavu, takže se i na tyto dva dostane. To ale znamená, že budu muset v této sérii pokračovat. Uaaa.

Milenec z temnot se čte snadno. Věty nejsou nijak složité. Takže jim rozumí i kdejaký bígl. V tomto ohledu nemám s knihou žádný problém. Jen mě nebavila. Byla pro mě moc dlouhá. Čtyři sta padesát stran není žádná délka, když vás kniha baví. Už od strany dvě stě jsem chtěla, aby to skončilo. Předpokládám, že ta zdlouhavost je dána tím, že se autorka snažila popsat fikční svět tak, aby čtenář nebyl zmatený a věděl, co, kdo a s kým. Na začátku knihy je i slovníček s pojmy - shellan, hellren, leelan. Tato slova jsou v textu psána kurzívou (stejně tak i některé věty z vnitřních monologů postav), ani nevím proč. Přijde mi to celkem zbytečné. Aspoň není ten text tak jednolitý. 

    Po dlouhé době jsem zase četla nějakou upířinu. Tento fikční svět je docela promyšlený a není tak hloupý. Setkáme se zde zase s jiným pojetím upírů. Pokud máte rádi paranormální romance (a paranormální sex), pravděpodobně vás bude Milenec z temnot bavit. Dávám dvě hvězdičky. Donesla se mi ale informace, že další díly jsou lepší. Tak v to budu doufat.