Upírská sága. Mnoho dílů. Hodně špatného sexu. Na čtení. V knize si ho užívají. Dostatečné množství velkých drsných mužů s duší tak temnou, že se i černá káva může jít... vylít.
Hlavní hrdinka Beth je novinářka. Spíše korektorka. Tak špatná je její novinářská kariéra. A také je samozřejmě krásná, sexy a úžasná. A to tak moc, že všichni muži v jejím okolí po ní touží, ale ona je odmítá. Je chladná. Nebo frigidní.
Nikoho nepřekvapí, že je Beth potomek upírského válečníka a ženy lidského plémě. Kříženec. Takový upírský voříšek. (Jo, ten mejdan byl asi hodně divokej.) Na začátku knihy je Beth stále "člověkem", jelikož se proměna v upíra odehrává kolem dvacátého pátého roku života. Ne všichni tuto přeměnu přežijí, kříženci mají větší šanci úmrtí. Proto se Darius (otec Beth) rozhodl, že požádá Wratha, krále upírů, aby Beth dal při proměně svou krev, jelikož tak bude mít větší šanci na přežití. Wrath odmítne, ale když Darius umře, rozhodne se jí tedy pomoct.
Wrath se do Beth zakouká. Beth se do Wratha zakouká. A při prvním společném setkání, aniž by použili nějakou ochranu, to je velmi poučné, spolu souloží. Příběh této dvojice je doplněn i linií celého Bratrstva, které se snaží pomstít Dariovu smrt, za kterou mohou bezduší (Lidé, co se vzdali duše a srdce, aby byli nesmrtelní a mohli zabíjet upíry. Nemusí jíst a pít a jsou impotentní - toto je v knize několikrát důrazně řečeno.)
Příběh je vyprávěn er-formou. Naštěstí není celý příběh vyprávěn jen z pohledů dvou ústředních postav. Dokonce zde jsou i pasáže hlavního zlouna - Pana X, takže čtenář ví, kde se co šustne, a není omezen jen informacemi, které mu dají jen hlavní postavy. Bohužel se nám dostávají dvakrát scény o tom, jak postava A touží po postavě B a naopak. A je Beth a B je Wrath. Chlap je vždycky béčko. Ne, nestačí to jen u jedné postavy. Autorka nás chce přesvědčit, že po sobě touží navzájem, což nás připravuje o drobné napětí, zda A chce opravdu B (nebo B chce A). Čtenář je ale ochuzen o své poznámky typu: "Neblbni! Vždyť ona tě chce! Je jen hloupá!" nebo "Nechovej se jako mrcha a řekni mu, že ho chceš!" Má to své pro a proti.
Nejzajímavějšími postavami pro mě byli Butch a Zsadist. Butch je člověk. A detektiv. Drsnej polda (chm, slovo "drsný" by tady tolik nevyznělo, takže se omlouvám za užití obecné češtiny), pro kterého není policejní brutalita nic neznámého. Je to fešák a sympaťák. Zsadist je velký zjizvený upír, který má špatnou náladu za každého počasí a každé situace. A má rád piercing, násilí a prostitutky. Mám štěstí v tom, že každý díl série má jinou ústřední postavu, takže se i na tyto dva dostane. To ale znamená, že budu muset v této sérii pokračovat. Uaaa.
Milenec z temnot se čte snadno. Věty nejsou nijak složité. Takže jim rozumí i kdejaký bígl. V tomto ohledu nemám s knihou žádný problém. Jen mě nebavila. Byla pro mě moc dlouhá. Čtyři sta padesát stran není žádná délka, když vás kniha baví. Už od strany dvě stě jsem chtěla, aby to skončilo. Předpokládám, že ta zdlouhavost je dána tím, že se autorka snažila popsat fikční svět tak, aby čtenář nebyl zmatený a věděl, co, kdo a s kým. Na začátku knihy je i slovníček s pojmy - shellan, hellren, leelan. Tato slova jsou v textu psána kurzívou (stejně tak i některé věty z vnitřních monologů postav), ani nevím proč. Přijde mi to celkem zbytečné. Aspoň není ten text tak jednolitý.
Po dlouhé době jsem zase četla nějakou upířinu. Tento fikční svět je docela promyšlený a není tak hloupý. Setkáme se zde zase s jiným pojetím upírů. Pokud máte rádi paranormální romance (a paranormální sex), pravděpodobně vás bude Milenec z temnot bavit. Dávám dvě hvězdičky. Donesla se mi ale informace, že další díly jsou lepší. Tak v to budu doufat.
Jsi o hvězdičku štědřejší než já... v celé knize se opakují jenom dvě věci - kterak záporák vysvětluje (strašně nudně!) svůj monstrózní plán. A samozřejmě, bestiální sex s upírem. A zase záporák... a tak dále. Na konci jsem hlavní hrdinku nenáviděla, a to už se mi dlouho nestalo :o))
OdpovědětVymazat