TAHEREH MAFI. Jsem roztříštěná

     Jsem roztříštěná, první díl série Roztříštění, byla českými čtenáři velmi očekávanou knihou. Mimo jiné kvůli tomu, jak si nakladatelství CooBoo poradí s obálkou, jelikož se v Americe uprostřed vydávání série rozhodli, že slečna v bílých šatech není dost cool, a změnili obálku na cool oko. Čeští čtenáři se mohou radovat z jednotných obálek k celé sérii. A jestli se česká obálka povedla, posuďte sami, já obálky nerada komentuji. Jen pokud je zelená. Nebo má slečna na obálce červené vlasy. A nebo je zelená a je na ní slečna s červenými vlasy. Jinak si obálek moc nevšímám. Dobře, drobný komentář si neodpustím. Málem jsem ji v knihovně přehlídla! Všimla jsem si jí až na druhý pohled! Kdyby ale byla zelená a měla na sobě slečnu s červenými vlasy, všimla bych si jí hned. Určitě jsem ji v knihovně ulovila jen díky tomu, že si jí nevšimli ani ostatní.

    Hlavní hrdinka Juliette je již 264 dní sama zavřená v blázinci. Je to jákesi centrum pro... to máte fuk, blázinec stačí. Nemyslí si, že je blázen, a ví naprosto přesně, že nikdy nechtěla nikomu ublížit. Jen má trochu vražedný dotyk.

    Jednoho dne dostane do své cely společnost. Mladíka Adama, kterého zná ze své "volné" minulosti. Pomalu si na něho začíná zvykat, když se dozví, že je to voják, který pracuje pro Warnera, mladíka, který velí celému komplexu, ve kterém se nachází. Warner má s Juliette své plány. Adam má s Juliette své plány. Otázka je, kterých plánů se chce Juliette účastnit, a co na to řekne ten odmítnutý?

    Jsem roztříštěná se odehrává v budoucnosti. Ve světě, který je zničen lidmi. Počasí se zbláznilo. Rostliny nerostou. Zvířata moc nežijí. Lidé hladoví a přežívají. A celému lidstvu vládne jakási organizace Obnova, která se snaží o "lepší" zítřky. 

    Jak to v dnešní době bývá, příběh je vyprávěn v ich-formě z pohledu hlavní hrdinky. Jsem roztříštěná je na vnitřních monolozích hlavní hrdinky postavena. Můžeme ji nazvat sondou do nitra mladé osamocené dívky, která se snažíí vyrovnat sama se sebou a s okolím, které si o ní myslí, že je zrůda.
    Je to vidět na netypické formě, kterou Mafi užívá. V textu najdete přeškrtnuté věty nebo slova. Jsou to hrdinčiny myšlenky, které jsou jakoby zakázané. Takové, o kterých ví, že by si je neměla připouštět.
    Juliette má ráda čísla. Ráda počítá vteřiny, aniž by věděla, kolik je hodin. To se také odráží v textu. Číslovky jsou psané číslicemi. (Jednou jsem si všimla, že číslovka byla napsána písmeny.) Počty čehokoli jsou upozorňovány v samostatných větách. 5 prstů. 2 nádechy. (Pro příklad.)
    Jsme zvyklí v knihách na metafory a různá přirovnání. Mafi je také používá. Více jsem si všimla hojného užívání hyporbol (nadsázek). Často se pojí s číslovkou sto, ale využívá i další číslovky. Čekala jsem zde snad 100 let. (Pro příklad.) Velkého počtu nadsázek jsem si v jiné knize nevšimla. Myslím, že tyto číslové nadsázky jsou ještě zdůrazněny číslicemi, které vás v textu praští do očí.
    Kniha se čte snadno a rychle. Krátké kapitoly dodávají textu jistou dynamiku. Říkáte si, pokud vás kniha baví, že ta následující kapitola je krátká, tedy pokud si je počítáte, že tu ještě můžete přečíst a pak začnete už něco dělat. Pár přečtených stránek navíc ještě nikomu neublížilo.

    Děj není moc zajímavý. Tento fakt jsem si uvědomila, až když jsem nad tím dějem začala více přemýšlet. Svět je zkažené místo. Tady takřka doslova. Juliette už od začátku připomíná Rogue z filmu X-Men - také ubližuje dotekem. Myslím, že je jasné, kde se autorka inspirovala. 

<spoiler>

    Na konci knihy to film X-Men připomíná ještě mnohem více. Zcela mi to zničilo dobrý pocit, jaký jsem ze čtení měla.

</spoiler>

    Během celého příběhu se odehraje jen pár akcí, některé jsou i napínavé. Ale mezi nimi jsou dlouhé prodlevy, kdy děj vyloženě stagnuje.
    Další věc, která mě zklamala, byla osudová láska. Opět. To se musí v každé druhé knize objevit osudová láska, která nepodlehne času a místu? Přijde mi to patetické. A já patos nerada.

<spoiler>

   Zmínka o snu s létajícím ptákem, který se zdál oběma, byla naprosto otřesná. Nepochopila jsem, proč to Mafi použila. Má to sloužit vyšším cílům, které se objasní až v druhé části? Nebo tím chtěla jen podtrhnou osudovou lásku mezi Adamem a Juliette? Podle mě to je ohavné. A hlavně zbytečné.

</spoiler>

    Postavy jsou docela obyčejné. Juliette jako hlavní hrdinka nijak moc nevyniká. Touží po ní dva muži - což jsme ještě nikde neviděli, že. Adam je typický hezoun-klaďas, který má svaly, tmavé vlasy, je nádherný a ve svých sedmnácti letech je tak vyspělý.
    Zajímávou postavou byl ale Waren. Hezoun-záporák. Správný magor. Šílenec. Nějak mi nepřirostl k srdci, ale pro mě je zajímavý. Škoda, že ho v knize nebylo víc. Ne že by měl přibrat, ale aby se na stránkách knih vyskytoval častěji. Snad se toho dočkám ve druhém díle.

    Jsem roztříštěná není zajímavá dějem, prostředím a ani postavami. Zajímavý je styl, který autorka používá. Je to něco jiného. Bojím se, že to brzy začne používat velké množtsví začínajících autorek. 
    Po sepsání tohoto textu přemýšlím, proč jsem tomu dala dvě a půl hvězdičky. Vypsala jsem spíše zápory než klady. Jenže mě to bavilo číst. Sedlo mi to do nálady. Nutilo mě to číst dál. Takže prostě proto.