KERSTIN GIER. Rudá jako rubín

Drahokamy #1

      Rudá jako rubín je další knihou, která má mnoho kladných ohlasů - naštěstí se už vyskytují i ty ne tolik nadšené - tím tedy nechci říct, že jsem ráda, že se to lidem tolik nelíbí. Samozřejmě jsem se hodně těšila. Čekala jsem fakt pecku, kterou přečtu na jeden zátah - což není fyzicky nemožné. Bohužel mě kniha nenutila, abych ji na ten jeden zátah přečetla.

    Hlavní hrdinkou je Gwendolyn Shepardová pocházející z rodiny, jejíž někteří člěnové mají jistý gen, díky kterému mohou cestovat časem - jen do minulosti a do let před jejich narozením. Její sestřenice Charlotte, nositelka genu, se celý život připravuje na to, až dovrší šestnácti let a začne také cestovat časem. Bohužel její první skok nepřichází a nepřichází. Zato Gwendolyn skočí, dokonce třikrát, než dostane odvahu to sdělit své matce. Samozřejmě to vyvolá mnoho nevole - její sestřenice Charlotte z toho opravdu není nadšená (a ani teta Glenda), a otázek - proč její matka zapřela, že se narodila v den, kdy se má narodit "dítě s genem" a jak přesvědčila porodní asistentku, aby Gwendolyn posunula datum narozeni o den.  A tak dále. 

    Gwendolyn se dozví o úkolu, který má Gideon - skoro devatenáctiletý mladík, jenž je také nositelem genu. Musí najít cestovatele časem a přesvědčit je, aby mu dali krev pro chronograf (díky kterému mohou cíleně skákat do minulosti), jenž má odhalit velké tajemství. 

     Jak Gwendolyn brzo zjistí, není snadné poznat, kdo je hodný a kdo je zlý. Chtějí Lucy a Paul, kteří jeden skoro vyplněný chronograf ukradli, velkou moc, nebo ji chce hrabě Saint Germain?

    Rudá jako rubín je vypravována Gwendolyn ich-formou. Můžete se těšit na vnitřní monology šestnáctileté  slečny. Opravdu! Gwendolyn na mě působí jako vtipná slečna. Naštěstí nebyla nijak ufňukaná. Bohužel toho v knize moc neudělala. Mně to tedy tak přišlo. Další klad ohledně Gwendolyn je ten, že to není taková ta strašně moc úžasná hrdinka. Je to obyčejné, běžné děvče. Které si jen čas od času zaskočí do minulosti.

    Hlavním mužským hrdinou je mladík Gideon. Ten je narozdíl od Gwendolyn zcela a naprosto úžasný. Mě vůbec nenadchl. Mnoho čtenářek ho má rádo, nechápu proč. Gideon je typický hezounek. A ani mi nebyl sympatický. 

    Autorka má příjemný styl psaní. Rudá se čte snadno a lehce. Věty nejsou nijak složité. Od Hrabala se určitě neučila. Popisy nejsou také nijak rozvláčné - je tam jen to, co je nutné pro jakous takous představu.

    Největším problémem je, že se toho v příběhu moc nestalo. Jasně, kolik se toho asi může přihodit během pár dnů? Až ke konci to začlo být opravdu zajímavé. Autorka mě však dokázala zaujmout příběhem - tím hlavním problémem. Chci vědět, kdo je ten špatný, proč je špatný a co se tam děje. Moc se toho ale nedozvíme. Takže nezbývá nic jiného, než si přečíst další díl.
    Co se týká cestování časem, tak si nemyslím, že by si to autorka představovala jako Hurvínek válku. V knize se zmíní různé věci, co cestovatelé mohou a co ne. Muž se mě během psaní ptal, co by se stalo, kdyby zabili malého Hitlera. Když jsem mu řekla, že by to asi neudělali, tak on na to: "A k čemu tedy takové cestování časem je?" Hitlera tam autorka opravdu neřeší. Nemohou si například brát zbraně ze své doby, aby je náhodou neztratili. Bojí se toho, co by se mohlo stát. Všichni víme, že cestování časem má různá úskalí, a ví to i autorka, za což jsem opravdu ráda. 

     Nevím, jak je to u vás, ale já mám vždycky radost, když se v nějakých knihách zmiňují o různých kultůrnostech, jako jsou filmy, seriály, knihy a hudba. V Rudé jsou zmíněny převážně historické filmy - pár jsem jich dokonce opravdu viděla, a pár zase ne. Fikční svět mi díky takovým drobnostem přijde takový bližší světu aktuálnímu.

    Rudá jako rubín je kniha na krátký časový úsek, dlouho s ní nepobydete. Styl psaní je sympatický a snadno se čte. Hlavní hrdinka není žádná slepice a její vnitřní monology dávájí knize jistý nadhled. Bohužel se v tomto díle neodehraje moc důležitých a akčních scén, ale konec dokáže navnadit na druhý díl. Dávám dvě a půl hvězdičky.