ONDŘEJ S. NEČAS. Kruté stroje

    Kladivo na čaroděje #3

    Nejednou jsem psala, že jsem nečetla sérii, kterou by psalo více autorů. Kladivo na čaroděje je mé poprvé. A konečně jsem se dostala k dílu, který napsal někdo jiný. 

    A toho někoho jiného vůbec neznám. Nic jsem od něho nečetla. A asi patří i mezi ty autory, před kterými jsem se ještě neztrapnila.

    

    Příběh pokračuje nějaký čas po Městě mrtvých. Felix Jonáš a jeho parťáci se rozhodli, že budou soukromí detektivové, kteří budou vyšetřovat... Vyšetřovat to, co nikdo jiný nevyšetří. Jak jsem to tak napsala, tak jsem si je všechny představila v lékařských pláštích, jak dělají taková ta nepříjemná vyšetření... Brrr. A teď budou vyšetřovat tři vraždy, které jako vraždy vůbec nevypadají. A je to zakázka od démona. 

    Měla jsem obavy, že to Nečas prostě nedá. Taky jsem pořád někde četla, jak je to horší než díly od Pavlovského. Mile mě překvapilo, že postavy v Krutých strojích byly stejné jako v Městě mrtvých (Já si nemůžu vzpomenout, jak se jmenoval první díl, sakra!). Ani jednou jsem si neříkala, že to by postavy napsané Pavlovským neudělaly. A nebo si ty postavy z prvních dvou dílů málo pamatuji a ... A nic. Prostě jsem s tím neměla problém.

    Nejraději mám Vincence a Waltera. A nejraději je mám dohromady. Si dneska připadám jak zvrhlík, to, co napíšu, mi vyvolává zvrácené a nechutné představy. Pasáže s nimi jsou nejvtipnější. A četly se nejrychleji. Felix a Klaudie jsou taky fajn, ale není s nimi taková legrace, i když jsou taky někdy vtipní. A problém možná byl v tom, že v tomto díle se rozdělili do tří skupin - Felix, Klaudie, Vincenc a Walter. Kdyby byli spolu, tak by mezi nimi mohla probíhat výborná interakce.

    Jedna věc mi ale vadila. No, vadila... V Krutých strojích bylo moc písmenek. Jako fakt! V předchozích dílech bylo více dialogů, které byly fakt vtipné - Pavlovskému jdou dialogy dobře, jak jsem psala v Mrtvém městě. A Nečasovi jdou dobře popisy. A tak jich tam musel narvat tolik, aby mi knížka vydržela delší čas.

Pavlovský: "Hele, Ondro, lidi si stěžujou, že ty knížky jsou drahý a že jim dlouho nevydrží. Udělej s tím něco."

Nečas: "Jasně, Jirko. Dám jim tam popisy. Hele, napíšu to jak Jirásek. To jim vydrží na měsíc."

Pavlovský: "No hele, Ondro, zas to nepřeháněj. Musíš se vejít do dvou set stran."

    A vešel se. A četlo se to líp než Jirásek. Některé popisy byly vtipné, některé nudné a zdlouhavé. Formát knihy není tak velký a já jednu stránku četla tři zastávky! Tři! A nebylo to tím, že bych byla negramotná. Byla to prostě nuda. Zvláštní je, že nudné pasáže čtu pomalu, místo toho, abych je četla rychleji, abych se jich zbavila. 

    A děj? Ten se mi líbil. Dle mě to bylo pěkně promyšlené. Ale já u toho nepřemýšlela. Akorát ten konec byl takový zvláštní... Zvláštně ukončený. Asi Nečasovi došly normostrany. Konec prostě nic moc.

   Teď se pokusím o nějaké to shrnutí. 

    Pavlovský má výborné dialogy, proto jich má v knihách hodně. Nečasovi jdou zase popisy, i když to ne vždy vyjde, ale většinou jsou vtipné. A aspoň se nesnaží být vtipný za každou cenu, aby se vyrovnal vtipnosti předešlých dílů.  Každý z autorů má svůj styl a toho ať se drží. Postavy jsou v pořádku. A kromě toho konce mi to po dějové stránce přijde lepší než předešlé dva díly. A za tuhle kacířskou myšlenku mě upálí! 

    Během čtení jsem se bavila, dokonce jsem se jednou zasmála nahlas v mhd! Což normálně nedělám, lidi se pak divně dívaj. Nečas měl prostě tu smůlu, že pokračoval jako první někdo jiný a čtenáři mají velká očekávání. A když porovnám plusy a mínusy, tak mi to přijde kvalitativně stejné. Takže dávám čtyři hvězdičky a těším se na další díl, který píše zase další někdo jiný. 

   A jedná scéna už skoro vypadala na hentai!