22.09.16

Bíglové a čtení

Poslední rok si říkám, že bych měla začíst číst knížky, které jsou diametrálně odlišné od těch, které čtu. To znamená, že bych neměla číst braky. A mohla bych se také věnovat českým autorům.

Začnu u české literatury.

Mám vystudovanou češtinu a musela jsem české autory číst po kilech. Ale nikdy jsem je stejně všechny nepřečetla. Mám v sobě takovou tu myšlenku, že BYCH MĚLA ty české autory číst. A myslím, že už chápete, v čem je ten problém. Já nechci, jen bych měla. 
Samozřejmě že se najdou výjimky. Třeba od Štěpána Kopřivy jsem četla Rychlopalbu. A to jsem si opravdu přečíst chtěla.
Neříkám, že česká literatura je špatná. To rozhodně ne. Pořád mi přijde lepší číst Čapkovy antiutopie než současné dystopie. 
Bohužel jsem během studií nebyla takový velký čtenář jako dnes, takže jsem četla jen tu českou literaturu, abych u Besedy, za kterou byl zápočet, byla schopná něco říct.

"Vy jste nečetla Slávy dceru? A to chcete jít ke zkoušce?" 
Dokonce jsem i bez toho šla ke státnicím.

A nyní se přesuneme k tomu, proč nečtu kvalitní a náročnou literaturu.

Většina takových knih jsou společenskými romány. Kritizují společnost, řeší její problémy. Ale já mám tolik svých problémů, že se mi nechce číst a přemýšlet o problémech jiných. 
V práci řeším problémy klientů, které si ve většině případů způsobili sami, mám svoje problémy, kamarádi se svěří se svými. Přijdete domů po celém dni unavení a vážně si chcete číst o problému někoho cizího, který používá komplikovanou větnou stavbu s přemrštěnými metaforami? Pokud ano, máte můj obdiv. Já si chci v mhd nebo večer v posteli číst něco jednoduchého, začíst se do nějakého příběhu a neřešit u toho, jaké poslání nám chtěl autor v této kapitole předat. 

Je mi jasné, že teď budete namítat, že i v brakové literatuře mají hrdinové své problémy. To je pravda, ale ve většině připadech se s takovými problémy nesetkáte. Každopádně až nastane apokalypsa a začne anarchie nebo nám bude vládnout diktátor, tak v tom případě takové knihy přestanu číst, protože to budu každý den zažívat sama. 

Ale určitě také chápete rozdíl mezi brakem a kvalitní beletrií.
A víte, že není brak jako brak. 

Věřím, že jednoho dne zase začnu číst "pořádné" knihy. Aspoň tedy doufám. 

A abyste si nemysleli, že jsem úplný barbar, tak jsem si za svou první dospěláckou výplatu pořídila Urbo kune Miloše Urbana. 

Jak to máte vy? Jaké knihy preferujete?

14 komentářů:

  1. Já se nevyhýbám ničemu, co mě baví. Čtení má být přece zábava :) takže si dám klidně i nějaké české nebo zahraniční klasiky, ale klidně i brakovku nebo YA, která je teď tak moderní a je jí hodně. A je mi fuk, že na to nemám věk, prostě mě to baví přesně z důvodu, o kterém jsi psala - chci mít hlavu jinde než v práci a u placení nájmu a ostatních složenek.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, hlavní je, aby to člověka bavilo a s knížkou se netrápil. A připomnělas mi, že musím jít zaplatit nájem. :o)

      Vymazat
  2. Z nějakého podobného důvodu čtu převážně fantasy. V životě mám dost svých problémů, takže nepotřebuji řešit ještě problémy knižních hrdinů. A pokud tedy ano, tak aspoň takové, které vím, že mě nepotkají. Tak nějak pochybuji, že by mi rodiče zapomněli říct, že jsem čarodějka :D
    Zrovna nedávno jsem četla nefantasy, kde hlavní hrdinka měla schizofrenii a nakonec jsem z toho byla špatnější já než ona :D
    Ale abych nebyla za úplného barbara, mezi mé nejoblíbenější knihy patří takový Krysař od Dyka, Karla a jiné povídky od Němcové a ještě pár dalších.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To já úplně moc fanatasy nečtu (ačkoli to mám ráda, tak zas tak moc fantasy, teda spíše klasické fantasy, jsem nepřečetla). Pro mě je i nereálný problém, jak si strašně obyčejná holka má vybrat mezi dvěma nejkrásnějšími kluky na škole. :D
      Já mám z české klasiky taky své oblíbence: Hordubal od Čapka, Oživené hroby Karla Sabiny, K. H. Borovského...

      Vymazat
  3. Čtu ráda českou literaturu i "kvalitní" literaturu, ráda si přečtu i něco odpočinkového, ale dávám přednost tomu, u čeho nemám pocit, že ztrácím čas. Jo, Bábovky od Třeštíkové jsem přečetla za dva dny, přečíst postmoderní román mi trvá i týden, ale přece jen u mě vítězí ta kvalita.
    Mimochodem, kde jsi studovala češtinu? Teď jsem totiž v nmgr. studiu v Brně na FF ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Možná ti to i trochu závidím, že raději čteš ty kvalitnější knihy. Neříkám, že by se mi ty knížky nelíbily, ale já se k nim ani nemůžu dokopat. Včera jsem si třeba v Levných knihách koupila nějakou klasiku, ale pochybuju, že se k tomu někdy dostanu. :))
      Já o svých studiích nerada mluvím, ale teda taky tam, no.

      Vymazat
  4. Á, mluvíš mi přímo z duše! Poslední dobou mi občas přijde taková ta milá zpráva, v níž se nějaký dobroděj ptá: proč čtu knihy pro mladý? V překladu, proč čtu takový kraviny:) Příště je odkážu na tvůj článek, protože si to zatraceně dobře vystihla. Ale taky nejsem literární barbar, klasiku mám načtenou, jenže jsem ji četla v pubertě, kdy ya knihy neexistovaly:) Ještě že tak, jinak bych vážně byla literární barbar, ale teď jsem za ně vděčná, protože je to mnohem lepší, než číst červenou knihovnu:)
    Z českých autorů můžu doporučit Janu Rečkovou, pokud jsi ji nečetla. Taky to není žádná hodnotná literatůra, páč je to fantasy a scifi, ale je to hodně dobré:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Teď to možná vyzní nepěkně, ale zle to nemyslim.. "A proč se staré ženské oblíkaj jak puberťačky?" :D Ale ty jsi mladá. A já taky vůbec nestárnu! :D
      Já jsem četla klasiku v době, kdy jsem byla pubertální intelektuálka, kde ty časy jsou?
      No tak kamarádka mi kdysi o Rečkové něco říkala, dokonce mi od ní půjčila jednu knížku, ale ještě jsem se k ní nedostala. A chci upozornit, že o ní nemluvila pěkně. :D

      Vymazat
  5. Máš prakticky stejný názor, jako já. Když čtu, chci se odpoutat od okolního světa a ne číst o tom samém, co vidím za oknem. Stejně tak nemám, až na výjimky, rád českou literaturu. Přijde mi totiž uplakaná a neustále cítím, jak se tam nad hlavami vznáší ten srp a kladivo. Navíc příběhů ze života tu je xyz a je to pořád jedno a to samé dokolečka.

    Proto jsem napsal knihu naprosto diametrálně odlišnou od klasické produkce. Snažil jsem se o to, aby se četla lehce, rychle a dobře zněla v uchu při čtení. Nevidím důvod v trápení čtenáře složitými pseudo intelektuálními větami nebo šíleně skrytými významy. Vždycky jsem nesnášel takové to: Co tím chtěl autor říci :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem nečetla žádnou současnou českou beletrii, krom té Rychlopalby, takže neám možnost s tebou souhlasit/nesouhlasit.

      Já jsem toho názoru, že jakákoli interpretace knihy nemůže být špatná. :o)

      Vymazat
    2. To povídej těm nešťastnímkům, co skončili v lágrech nesprávné interpretaci (čteno cenzuře) :D :D :D

      Vymazat
    3. To je už ale trochu jiné téma...

      Vymazat
  6. Já jsem teď z práce tak mrtvá, že se nedokážu začíst do ničeho jinýho než Shakespeara :D Ten anglický blankvers mě uklidňuje :D

    OdpovědětVymazat