SUZANNE COLLINS. Aréna smrti

     Je docela těžké napsat nějaký úvod ke knize, která se stala celosvětovým fenoménem a "vytvořila" další vlnu literární módy. Vy, co jste knihu zatím nečetli, budete vědět, o čem zhruba příběh vypráví. Možná znáte film. Neměla jsem zatím odvahu se na něho podívat před tím, než si přečtu literární předlohu. Nedávno má spolubydlící řekla, že film viděla a je z něho tak znechucená, že nemá chuť číst knížku. To mě utvrdilo v tom, že budu postupovat v pořadí kniha a film. Jako obvykle, takže vás tím určitě nepřekvapím.

     Dvanáct krajů a hlavní město Kapitol. To je Panem - vývojové stádium Severní Ameriky. Katniss Everdeenová, šestnáctiletá dívka, která se po smrti svého otce horníka musí starat o matku a sestru Prim. Chodí lovit se svým přítelem Hurikánem, který také patří mezi chudé obyvatele Dvanáctého kraje. Oběma se daří uživit své rodiny a žijí relativně poklidným životem. Jenže se blíží čas sklizně a další ročník Hladových her, ve kterých bojuje ve venkovní aréně dvacet čtyři dětí ve věku 12 až 18 let. Dvanáct chlapců a dvanáct dívek. Bojují o svůj život a při tom je natáčí kamery. Taková upgradovaná verze Vyvolených. 

    Splátci (hráči) jsou losováni v přímém přenosu. Za Dvanáctý kraj byla vylosována dvanáctiletá Prim, ale Katniss se  přihlásí jako dobrovolník. Za chlapce je vylosován pekařův syn Peeta Mellark. Po rozloučení s rodinami odjíždí do Kapitolu, kde je připraví na samotné hry. Poté začne hra o život. 

    Příběh je vyprávěn ich formou z pohledu Katniss. Autorka byla velmi hodná a vytvořila samostatně myslící a uvažující dívčí postavu. Ano, Katniss v knize přemýšlela! Nerozčilovala mě a fandila jsem jí. I když jsem věděla, jak to skončí. Vnitřní monology Katniss ani nebyly ufňukané. Tedy ne tím ufňukaným stylem, jaký nemám v knihách ráda. Vzpomínala na matku s Prim a na Hurikána. A v takové situaci by se každému zasteklo po místě, které dobře zná.

   O Peetovi toho nelze moc říct. Značnou část se v příběhu nevyskytoval. Je to hodný chlapec. Snad se v dalších dílech jeho postava více rozvine.

    Mou nejoblíbenější postavou byla Routa, dvanáctiletá dívka z Jedenáctého kraje. Chjo, já bych si tak zaspoilovala!

    Ich forma z pohledu jedné postavy mi nevadí, ale zrovna u tohohle příběhu bych byla ráda, kdyby to bylo psáno z pohledu více postav. Ano, bylo by to náročnější pro autorku, ale mě zajímalo, jak se cítí ostatní splátci, co si myslí. Více by to dokreslilo i atmosféru v samotné aréně. Aspoň jsme si nevybudovali vztah k jiným postavám, že áno.

   Mrzí mě, že není více popsán samotný fikční svět. Co víme o Panemu? Jen to, že se to rozkládá na území dnešní Severní Ameriky, která byla zničena válkami a přírodními katastrofami. Také se dozvíme, že Panem měl dříve krajů třináct, ale po vzpouře Kapitol jeden vyhladil, aby ostatní kraje věděly, že na to Kapitol má koule. A dál? Nic. Co přesně vedlo ke vzniku Panemu, se nedozvíme. Jaká je politika Kapitolu také ne. Tedy pouze to, že kraje dělají na Kapitol. Každý kraj má určitou funkci - Dvanáctý těží uhlí a Jedenáctý se zaměřuje na zemědělství. 

    Docela mě překvapuje, že si tam nikdo neuvědomuje, že kdyby byla nějaká vzpoura, že by Kapitol těžko zase vyhladil nějaký kraj. Kdo by těžil uhlí, kdyby Dvanáctý byl vyhlazen? I když... V Kapitolu žije hodně magorů, takže by to i možná udělali, ale moc se mi tomu nechce věřit. Snad se o Panemu autorka více rozepíše v dalších dílech.

    Styl psaní mi byl sympatický. Autorka nezpomaluje děj nadměrným popisem prostředí. Používá krátké, výstižné věty, které napomáhají k udržení napětí. 

    Z počátku mě kniha moc nebavila. Byl to ale jen pomalejší rozjezd. V Kapitolu se to zrychlilo. Jen co se ale dostali do arény, tak jsem nabrala vysokou a vytrvalou rychlost čtení. I když jsem věděla, jak to skončí (vím, opakuji se), stejně jsem hltala stránku po stránce, abych věděla, jak to skončí! Myslím detaily. Třeba jaké bylo počasí, kolik toho zase nasněžilo a tak. Tři a půl hvězdičky mi přijdou spravedlivé. O dost lepší než nějaký Tvajlajt, který také vyvolal velkou vlnu nadšení mezi mládeží. Doufám, že Collinsová udrží laťku a nebude se díl od dílu zhoršovat.

    

Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.