KATRIN STEHLE. Ledové oči

     Ledové oči jsou drobná paperbacková knížka, jejíž příběh se rozkládá na 155 stranách. To je na jeden den do MHD. Patří do edice Zločin a nakladatelství ji nedoporučuje dětem do patnácti let. (Upozornění je i na obálce.) Po přečtení  anotace jsem očekávala napínavý a rozumný příběh, ve kterém hraje nemalou roli internet. Internety by se měly zakázat. Všechny.

     Autorka se snaží o důkladné vykreslení psychologie hlavních postav. U jedné se jí to daří, u druhé ne. Hlavní hrdinka Kira, která vypráví příběh v ich formě - ano, bude zde velké množství vnitřních monologů pubertální slečny, je zprvu vykreslena jako podezřívavý člověk, s dalšími stránkami se mění v člověka důvěřivého, což je pro mě velmi matoucí a nepochopitelné. Můžeme to svést na zamilovanost, ale že by se jí změnil kvůli lásce charakter? Když Kiru před Gunnarem varuje její kamarádka Beke a ona na to reaguje velmi podrážděně, nezodpovědně a nesmyslně, v tu chvíli byste jí chtěli dát facku prudce se zavírajícími se stránkami knihy. Kdybyste to chtěli několikrát opakovat, musím vás zklamat, kniha srandovně nevrže.

     Naopak velmi povedenou postavou je Gunnar, hlavní bláznivý záporák. Dobrých skutků a chování, které bychom mohli nazvat normálním, se od něho nedočkáte. Žije trochu v jiné realitě. Jestli je to zrovna virtuální, o tom není přesná zmínka. Můžete namítat, že jeho časté střídání nálad není "normální", ale aspoň to bylo zajímavé! Můžete si u čtení aspoň říkat: "Cože? Proč?" A ne pouze: "Kiro, jsi blbá!" Když Kiře říkal romantické a patetické věty lásky, šílela jsem. Byla jsem pak už šílenější než on. Každopádně chválím úžasné vykreslení postavy-magora. 

    Příběh je vyprávěn lineárně, jen párkrát Kira svými myšlenkami přeskočí do minulosti. Tím nám osvětlí její stav mysli a pochopíme, o čem vlastně přemýšlí.
    Jednou vlastností Kiry je všímání si detailů. Právě různé drobné detaily prostředí oživují styl psaní. Vykreslení atmosféry také není nejhorší. Běhal mi mráz po zádech hned na začátku, kdy se Kira ztratila v nočním Berlíně. Jen nevím, jestli za to může autorka, nebo myšlenka na to, že bych byla ztracená já. Každopádně já bych u sebe měla telefon! Akorát bych ho nikde neukazovala, protože nemám smartfoun.

    

     Nesmím autorce upřít určitou snahu o jakousi poučnost, ale pro mě osobně, jsem o dost starší než hlavní hrdinka, na tom není nic poučného. Já to považuji za samozřejmost. Každopádně mladším ročníkům by to třeba mohlo otevřít oči. Zvláště, když je facebook oblíbenější a pro běžný život v jistých společenstvích i nepostradatelný.

     Záporem je pro mě i lehce nedomyšlený konec. Otázka je, jestli nedomyšlený mnou, nebo autorkou. Nedávalo mi to moc smysl, ale budiž. Hloupou hrdinku, jejíž nejlepší vlastností je obliba zelené barvy, jsem už zmiňovala. Kvůli autorčině úspornému stylu psaní, detailům v prostředí a Gunnarovi dávám knize jednu a půl hvězdičky. Každopádně, pokud se vám někdy dostane do rukou, tak si ji zkuste přečíst. Vám se může líbit. A kdyby náhodou ne, tak vám to neubere tolik života, je opravdu krátká a čte se rychle.

     

Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.