Nedělní čtení #4

    Vypadá to, že dlouho nebyla neděle, že? I když já tu neděli mám každý den. Teda skoro každý den. A nemyslím to tak, že se probouzím jen jednou týdně na neděli. Je už takový čas. A zima! Je vám taky pořád zima? Máte taky ledové nohy? V noci musím spát v heboučkých ponožkách s kočičkou, které nemají na sobě kočičku, ale králíčka. 

Philip Pullman. Zlatý kompas

 

     Zlatý kompas jsem před lety viděla jako film. A byla jsem nadšená. Předpokládám, že si teď ťukají na čelo ti, co knihu nejdříve četli a pak až viděli film. Víte, líbil se mi ten svět. A z velkých ledních medvědů jsem byla unešená. V každém filmu by měli být lední medvědi. A redhead slečny. Pak mi někdo řekl, že existuje kniha a že je o dost lepší než film. To je taková samozřejmá věc. To už se snad ani říkat nemusí. Tady máte prvotní impuls k tomu, proč jsem si Zlatý kompas chtěla přečíst.

    Když jsem byla nedávno v knihovně, tak jsem se zašla podívat do dětského oddělení. To ta nostalgie. Koukám se a rozhlížím se a vidím. Byl tam! Na poličce. Co to máš na té poličce? Tam v rohu, na té poličce? Rychle jsem po něm sáhla, aby mi ho nějaké nevychované dítě nevyfouklo. A utíkala jsem rychle k paní knihovnici, aby mi ji dala na kartičku. Co kdyby mi ji někdo chtěl vyrvat z praciček.

    

    Problém s knihou jako takovou ani nemám. Jen... Já ji pořádně začala číst v nemocnici. A jak jste v nemocnici, tak tam buď spíte nebo se snažíte komunikací zabavit otravné důchodkyně, které nebyly prozíravé a nevzaly si žádný rušič nudy. A pak tam pořád poletují sestřičky s kapačkou a prášky. A nosí vám jídlo. A přinesou vám třicetisedmikilovou ženskou, která jak nemá tuk, tak nemá ani mozek. A pořád se vás na něco ptá.

Doporučení pro vás: Nečtěte Zlatý kompas v nemocnici. Nic z toho nebudete mít.

    Hlavní hrdinkou je děvčátko Lyra. Žije v Oxfordu na koleji, kde se ji snaží i něco naučit. Hned na začátku se jí podaří zabránit vraždě jejího strýce lorda Asriela, který se po jedné ze svých četných výprav vrací na Oxford. (Víme hned, že se o to pokusil sám děkan, ale nevíme moc proč.) Lord Asriel hlavám Oxfordu ukáže různé snímky ze Severu a zmiňuje se o jakémsi prachu a o jiných světech. (Nic bližšího se nedozvíme.) Druhý den lord Asriel odjíždí. 

    Dalším "problémem" je ztráta místních dětí. (Víme, že je dováží na Sever, ale nevíme proč.) Únosce nazývají Vrahouny a ještě neunešené děti si na ně hrají. To je jako kdyby si židovské děti hrály před odvozem do Osvětimi na koncentrační tábor. Naštěstí se rychle dozvíme, kdo za únosy stojí a nemusíme na to čekat nijak dlouho.

   Na scéně se objevuje paní Coulterová. Krásná, chytrá dáma, jež se začne zajímat o Lyru. Chce si ji vzít k sobě jako asistentku. V den odchodu z Oxfordu dostane Lyra od děkana zajímavý přístroj - alethiometr. Bohužel jí k němu neřekne podrobnosti. Lyra je však chytrá a brzy se o alethiometru dozvíme víc. 

    Fikční svět, ve kterém se příběh Zlatého kompasu odehrává, je alternativním světem světa aktuálního. Evropa má například jiné politické uspořádání. Druhý díl se má odehrávat ve světě, který je jako svět aktuální, třetí díl se odehrává mezi různými světy. Těším se, až se o různých světech a cestování mezi nimi dočtu více.

    Moc se mi líbí myšlenka daemonů. Každý člověk má svého daemona - v podobě zvířete, vyrůstají spolu a umírají spolu. Tedy když umře člověk, umře daemon. Nejsem si jistá, jak to funguje opačně - jestli vůbec jde daemona zabít. Nechci vám tu lhát. Mohou se od sebe vzdálit jen na určitou vzdálenost, pak je to oba "bolí".

    A také jsou zde inteligentní a mluvící lední medvědi! Vím, že se opakuju, ale ledních medvědů v mém textu není ještě dost!  A celý ten svět je takový pěkný a mluvící. 

    Styl knihy se mi líbí, jen jsem u čtení nedokázala udržet pozornost. Ale to přičítám prostředí, ve kterém jsem knihu četla. Bohužel jsem se víc bála, že mi budou muset přepíchávat kanylu, než abych se bála o hrdiny. Uvidím, jak se mi to bude číst v mé posteli. 

  

   O Zlatém kompasu vám píšu, abych vás upozornila, že existuje. A že je to pěkný a nijak hloupý příběh. A že existuje kniha s mluvícími ledními medvědy! A také jsem se potřebovala vykecat.

   A abych nezapomněla... Odpovědným redaktorem je Miloš Urban!