Poslední rok si říkám, že bych měla začíst číst knížky, které jsou diametrálně odlišné od těch, které čtu. To znamená, že bych neměla číst braky. A mohla bych se také věnovat českým autorům.
Začnu u české literatury.
Mám vystudovanou češtinu a musela jsem české autory číst po kilech. Ale nikdy jsem je stejně všechny nepřečetla. Mám v sobě takovou tu myšlenku, že BYCH MĚLA ty české autory číst. A myslím, že už chápete, v čem je ten problém. Já nechci, jen bych měla.
Samozřejmě že se najdou výjimky. Třeba od Štěpána Kopřivy jsem četla Rychlopalbu. A to jsem si opravdu přečíst chtěla.
Neříkám, že česká literatura je špatná. To rozhodně ne. Pořád mi přijde lepší číst Čapkovy antiutopie než současné dystopie.
Bohužel jsem během studií nebyla takový velký čtenář jako dnes, takže jsem četla jen tu českou literaturu, abych u Besedy, za kterou byl zápočet, byla schopná něco říct.
"Vy jste nečetla Slávy dceru? A to chcete jít ke zkoušce?"
Dokonce jsem i bez toho šla ke státnicím.
A nyní se přesuneme k tomu, proč nečtu kvalitní a náročnou literaturu.
Většina takových knih jsou společenskými romány. Kritizují společnost, řeší její problémy. Ale já mám tolik svých problémů, že se mi nechce číst a přemýšlet o problémech jiných.
V práci řeším problémy klientů, které si ve většině případů způsobili sami, mám svoje problémy, kamarádi se svěří se svými. Přijdete domů po celém dni unavení a vážně si chcete číst o problému někoho cizího, který používá komplikovanou větnou stavbu s přemrštěnými metaforami? Pokud ano, máte můj obdiv. Já si chci v mhd nebo večer v posteli číst něco jednoduchého, začíst se do nějakého příběhu a neřešit u toho, jaké poslání nám chtěl autor v této kapitole předat.
Je mi jasné, že teď budete namítat, že i v brakové literatuře mají hrdinové své problémy. To je pravda, ale ve většině připadech se s takovými problémy nesetkáte. Každopádně až nastane apokalypsa a začne anarchie nebo nám bude vládnout diktátor, tak v tom případě takové knihy přestanu číst, protože to budu každý den zažívat sama.
Ale určitě také chápete rozdíl mezi brakem a kvalitní beletrií.
A víte, že není brak jako brak.
Věřím, že jednoho dne zase začnu číst "pořádné" knihy. Aspoň tedy doufám.
A abyste si nemysleli, že jsem úplný barbar, tak jsem si za svou první dospěláckou výplatu pořídila Urbo kune Miloše Urbana.
Jak to máte vy? Jaké knihy preferujete?
