23.11.13

Bíglovský hudební (ne)vkus.

Sice v tomhle nejsem nijak originální, ale chci vám ukázat, co vlastně poslouchám za hudbu, když poslouchám hudbu. 
Chtěla bych vás postupně seznámit s různými písničkami, které mám ráda nebo jsem je náhodně objevila a něčím mě zaujaly. 


 

Emilie Autumn. Fight Like a Girl

EA mám moc ráda. A to opravdu moc. Byla jsem šťastná, když jsem mohla jet na její koncert do Vídně. Všem zůčastněným ještě jednou děkuju. Snad budeme mít možnost se na jejím koncertě ještě jednou setkat.

Její písničky poslouchám často. Doma sice ne, ale venku, bez empétři přehrávače a sluchátek mě nepotkáte, ji poslouchám. I když teď si dávám od ní pauzu, ale ono to EA období zase začne.

Fight Like a Girl není moje nejoblíbenější písnička od ní, ale je jediná, která má videoklip. Proto jsem ji vybrala. Určitě to nebude poslední příspěvek o EA. Na to ji mám moc ráda. Takže vám řeknu, jaká je moje nejoblíbenější, jakou jsem slyšela jako první. Budu mít aspoň co přidávat.

Znáte Emilii Autumn? Máte ji rádi? 
Pokud ji neznáte, líbí se vám Fight Like a Girl? 
 

19.11.13

L. J. SMITH. Prokleté sestry

     Říše temnot #2

      Asi víte, že nejsem velká fanynka spisovatelky L. J. Smith. A určitě se divíte, proč její knihy vůbec čtu. To se divím i já. Odpověď je jednoduchá. Chci objevit alespoň jednu její knihu, která se mi bude líbit. Hledání ale asi jednoduché nebude. To abyste věděli, proč se s těmito knížkami trápím.

     Tři upíří sestry - Poštolka, Jeřabina a Nefrit, se rozhodly pro obyčejný život mezi lidmi, k tomu jim má pomoct teta Opal, která ostrov Říše temnot opustila před lety. Když sestry dorazí k tetě Opal domů, naleznou ji mrtvou. Zavražděnou - dřevěná laťka od plotu v jejím těle je důkazem velmi kvalitním. Při zahrabávání jejího těla na zahradě je zahlédla lidská dívka Mary-Lynnette. Ačkoli neviděla, co přesně zahrabávají, měla jisté obavy, se kterými se svěřila bratru Markovi. Oba se dohodnou sestry navštívit, aby mohli zjistit, jestli je Opal v pořádku. Sestry si vymyslely výmluvu, proč je Opal pryč - je na dovolené. Mary-Lynnette začne ještě více pochybovat. A k tomu se ještě objeví Ash (ten byl i v minulé knize) - bratr upírek. Sestry si myslí, že vrahem je Ash. Je opravdu vrahem Ash? Nebo je to někdo jiný? Přežije Mark s Mary-Lynnette, nebo budou muset kvůli porušení zákonu Říše temnot umřít a s nimi i sestry upírky?

     V Prokletých sestrách máme celkem šest hlavních postav. To je docela dost na to, že kniha má méně jak dvě stě padesát stran. Ačkoli název naznačuje, že by hlavními postavami měly/mohly být upíří sestry, není tomu tak. Děj se kolem nich točí, ale jejich pohledů na situaci je dost málo.
      Podle mě je nejhlavnější postavou Mary-Lynnette, dívka, která má ráda noc a hvězdy. Psychologie této postavy je nejlépe napsaná. Zbytek postav snad ani psychologii nemá. To je největší chyba celé knihy. Ani jedna postava není živá. Jsou nudné a mdlé. Náznaky nějakého charakteru by byly, ale náznaky nedělají uvěřitelnou a zajímavou postavu. Díky tomuto mi bylo jedno, co se postavám stane. A vzhledem k tomu, jak byly napsané, to bylo asi jedno i těm postavám. 
    Ash měl již z minulé knihy dobře našlápnuto na status zajímavé postavy, bohužel to autorka nedokázala dotáhnout. Upíří sestry nejsou nijak zajímavé. Jsou krásné a úžasné. O takových hrdinkách už mě nebaví číst. Zvláště ne o takových, co si vezou koťata zavřená v kufru a pak se diví, že se udusí. Chuďátka koťátka. 
     O postavách nemá moc smysl něco říkat, to budete mít jako překvapení, když se rozhodnete tuto knihu číst.

    Styl psaní je eldžejsmitovský. Stručné popisy. Krátké jednoduché věty. Nijak zajímavé. Žádná ozvláštnění nenajdete. Od ní vlastně nic takového nečekáme, že? 
     Vyprávěno je to ich-formou z pohledu více postav - nejvíce Mary-Lynnette. Ale to se už opakuji.

     A děj? Ten je stejně mdlý a nudný jako postavy. Dvě stě padesát stran není moc, ale na tento příběh je to docela dost. Nemám pocit, že by autorka byla nějak vykecávací, ale... Ona to prostě dokáže nějak nudně natáhnout a já ani nevím jak. Ta asi neměla problémy s psaním diplomky. Kdyby to byla tak stostránková povídka, tak by to možná bylo snad i zajímavé. *pochybovačně se podívá na knihu*
     Velká míra osudovosti mě v této knize docela dost štvala. Každý druhý je něčí spřízněná duše. Takže nedoporučuji těm, kdo se cítí forever alone

    O Prokletých sestrách toho nejde moc napsat, protože tam vlastně ani moc není. Podle mě je tento díl horší než ten první. A to jsem si myslela, že by se mohla kvalita/čtivost s dalšimi díly navyšovat. Ani nevím proč, ale dala jsem této knize jednu a půl hvězdičky. Možná proto, že je to kratší než Tvajlajt
    Budu muset dále pokračovat v hledání dobré knihy od L. J. Smith. Jednou ji určitě najdu. 

Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.

13.11.13

SARRA MANNING. Nemožná holka @adorkable

     O Nemožné holce se mezi blogery mluvilo ještě před českým vydáním. Samozřejmě měla kladné ohlasy. Upřímně, kladných ohlasů se začínám bát, vždycky pak bývám jen zklamaná. Nebyla bych to já, kdybych si tuto knihu nechtěla přečíst. Zvyk je železná... Sebetrýzeň! 
    V knihovně to byla novinka, ale nenacházela se v novinkovém regále - zde si prohlížím knihy velmi zodpovědně. Byla to náhoda. Už jsem od pro-mládež regálu odcházela, když jsem se letmo ohlédla. A byla tam. Z takto ulovených knih mám největší radost. Je to úplné dobrodružství. 

    Hlavní hrdinkou je Jeane Smithová, mladá slečna, módní guru v online světě. Nosí oblečení, které by na sebe někdo normální... běžný nevzal. Má úspěšný blog a je oblíbená na twitteru. V offline světě je ale člověk, který moc kamarádů nemá, lidé se jí bojí, myslí si o ní, že je magor (oprávněně)
    Druhým hrdinou je Michael Lee. Hezoun, jenž je oblíben v offline světě. Je úžasný skoro ve všem. Brrr. Michael online nebývá, takže je to online nula.
    Jejich partneři se do sebe zamilují a rozejdou se s nimi. I přes to, že se Jeane a Michael nemají rádi, dají se dohromady.

    Nemožná holka má dva hlavní hrdiny, tudíž vás nepřekvapí, že jsou zde dva pohledy psané v ich-formě. Novinkou ale je, že kapitoly nejsou nadepsány jménem toho, kdo danou kapitolu vypráví. Poznáme to podle koncovek a podle toho, o kom se mluví. Kontext je úžasná věc. Ve vyprávění se ale střídají pravidelně, každý má celou kapitolu, takže se nemusíte bát, že se by se pohledy střídaly v rámci jedné kapitoly. 
    Narazíme zde i na tweety, blogočlánky, různé seznamy a smsky. Text tak chvilkami nepůsobí tak jednolitě. Osobně bych uvítala více takového oživení, třeba blogočlánky, které Jeane píše. Člověk by se třeba něco dozvěděl o té módě.

     Jeane jako hlavní hrdinka je dost netypická. Samostatně myslí. Není extrémně krásná. Není vyhublá. Nemá velká ňadra. Není vysoká. Má barevné vlasy a nosí šílené oblečení - dost barevné, které se k sobě moc nehodí. Je inteligentní, sarkastická, rozumná, drzá, jízlivá a vtipná. Skoro celá já. Pro mě dost sympatická, ráda bych ji naživo poznala. Šílené lidi mám ráda. Pravda je, že Jeane je někdy zralá na proplesknutí - kvůli jejímu názoru na školu a potom při hádkách s Michaelem: to její chování opravdu moc nechápu. 
    Michael je takový normální mladík, vše zvládá, chová se k lidem slušně a poslouchá rodiče. Michael je ten typ ideálního hodného partnera, který by skoro každou živelnější slečnu začal nudit. A mě nudil. A to jsem o něm jen četla. Je gentleman, ale nikdy z něho nebude Mr. Darcy nebo Mr. Knightley. Jeho postava je krásným kontrastem k Jeane. Autorka se asi držela starého dobrého rčení: Protiklady se přitahují. 

     Nemožná holka mě na začátku čtení tak nadchla, že jsem si říkala, že tomu ty čtyři hvězdičky dám. ! To jsem si dala. Bylo to vtipné, a to sakra hodně, chytré, netypická hlavní hrdinka tomu dodala jistou dávku svěžesti (tím nechci říct, že by typické hrdinky byly zkažené a zatuchlé.... i když ano, jsou) a svižnosti. 
    A pak se ti dva do sebe zamilovali. Příběh začal ztrácet tempo a čtení mě moc nebavilo. Nemožnou holku jsem na několik dní odložila a vůbec mi nechyběla. A opovažte se zmínit, že to dělám s každou druhou knihou. Začala jsem se nudit. Každopádně i po "zamilování" byla Nemožná holka dobrá a čtivá. Ten výborný začátek to prostě celé zkazil - umožnil zklamání z druhé poloviny knihy. 
    A pak konec. Patos. Asi nemusím více dodávat, že?  Ten konec byl patetický a vůbec se mi nelíbil. Byl docela ubohý. Pro mě. 
    Dále mě zklamala sláva Jeane. Byla opravdu moc úspěšná. Jezdila na různé konference po světě, na kterých přednášela. Působí to na mě neuvěřitelně a nereálně. Ale třeba je to ve světovém online světě reálné, co já vím. Asi bych byla radši, kdyby její sláva byla umírněnější a střízlivější.
   
    Celkově ale Nemožnou holku doporučuji. Je to jiné, není to takové uhlazené a harmonické a osudové jako jiné young adult knihy. Tak, kdo je schopný z těchto adjektiv pochopit, jak to myslím, má bod. Jiná slova mě ale nenapadla. Hlavní hrdinka je svá a hlavně není dokonalá. Konečně se nemusím cítit jako nicka při čtení o zlatovlasé krásce, která je blbá a všichni po ní touží.  
    Líbila se mi kritika stádovosti lidí - všichni chodí stejně oblečení a nejsou moc originální. Takoví mi teď přijdou ti hiphaphopsteři. Posláním Nemožné holky je asi (co já vím, co tím chtěla autorka říct) to, abychom podporovali své já, i když je šílené a bláznivé. Hlavně jsme to my a je jedno, co si myslí druzí. 
    Dávám tři hvězdičky. Pokud jste ženského rodu, přečtěte si to, je to milé a není to náročné. Pánům se to asi líbit nebude.
   

01.11.13

Bíglovský říjen #2

Mě to asi nebaví. Opravdu ne. Je začátek měsíce a říkate si, že je času strašně moc, že vše stihnete, že nemusíte s ničím spěchat. A pak je tu další měsíc. Nic neuděláte, nic nestihnete a víte, že i když si myslíte, že máte na všechno času dost, že to není pravda. Ani trochu. 

Žít s pocitem, že máte na všechno času dost, je prokletí. Opravdu. 

Je prvního listopadu, jedenáct třicet hodin. Můj muž vedle mě spí, když já tohle píšu, a vypadá, že má opravdu na všechno času dost. Asi mu závidím.

Takže to shrnu: Je to bída, přátelé. 

Knihy.

     Dočetla jsem celkem 3 knihy. Cukřík dostanu? Stydím se. Fakt. Jako každý měsíc. Musím začít něco dělat, nebo vás budu nudit opakováním.
Nemohla jsem se nějak donutit číst. A hlavně něco dočíst. 

Prozření Mary Dyerové. Kniha, která mě bavila. Recenze je. Doporučuji, je zvláštní. Myslím knihu, ne recenzi.  A to je její výhodou. 221 stran.

Zamilované duše. Recenze je. Bavilo mě to. Sice ne tolik jako Mara, ale bylo to příjemné čtení, když nechcete myslet. 203 stran.

Okřídlená duše. Paráda! Recenze je také. Doporučuji. Jasně, je to brak, ale je to super brak. Bavilo mě to. Přečetla jsem to během jednoho víkendu, a vzhledem k tomu, jak teď moc nečtu, tak to znamená docela dost. Takže pokud máte rádi detektivky a paranormálno, tak přečíst! 365 stran.

      A kolik mám tento měsíc rozečtených knih? 5. Já už se ani nestydím. To nemá smysl.

Prokleté sestry. Druhý díl Říše temnot. Hm. Co říct? Je zde hodně postav, ale ani jedna mě moc nezaujala. Vzhledem k tomu, že je to recenzní výtisk, tak to dočtu. Já si říkám, že jednou prostě narazím na knihu od L. J. Smith, která se mi bude líbit. Věřím tomu. Musí taková být. To by ji jinak tolik nevydávali, že jo? 125 stran.

Spisy II. Kniha se třemi  Borgesovými povídkovými soubory. Borgesův styl se mi líbí. Je někdy i vtipný a ironický. Akorát mi argentinské prostředí nepřijde tak atraktivní. Jsem zatím u druhé sbírky. Ráda bych tento svazek dočetla. 169 stran.

Chvíle před koncem. Já se na tu knížku těšila. Hodně. Ale vlivem nedostatku času, a asi hlavně nenálady, jsem se nedokázala pořádně začíst. Nezaujalo mě to. Upřímně... Nechápu, jak se hlavní hrdinka mohla tak blbě ptát, proč ona umřela (nebojte, to není spoiler, to je hned na začátku), když umřela v autě, které řídila její opilá kamarádka. Dnes musím jít do knihovny, tak Chvíli vrátím. 105 stran.

Julek Fučík/ Večně živý.  Eh. Já ani nevím, proč jsem si to přinesla z knihovny. Asi proto, že znám pana editora.  A také proto, abych si přečetla něco odborného. Chtěla jsem zkusit být intelektuálkou. No, asi vrátím k tomu tupému stádu. 27 stran.

Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Tohle já nebudu komentovat. Švejkovi bych chtěla někdy věnovat celý článek. Je to důležitá kapitola v mém životě. 117 stran.

Celkem přečtených stran za říjen: 1332.
Stran jsem přečetla více než v září. Ale! Řekla jsem si, že každý měsíc přečtu minimálně 1600 stran. V září mi jich chybělo 290. Když je tedy odečtu od října, mám 1042 stran za říjen. To znamená, že v listopadu jich budu muset přečíst 2 158. Uff. Už se těším, až někdy v červnu budu dočítat stránky za únor.

Seriály.

Seriálům jse se nevěnovala. Ne cíleně. Něco málo jsem přeci jen viděla. 

Agents of S.H.I.E.L.D. Uhm. Čekala jsem hodně. Hodně moc. A co jsem dostala? Hodně patosu. Hodně moc amerického patosu, který já nemám ráda. A ještě je to nuda. Hlavní (asi) hrdinka mi tam přijde lehce zbytečná, je protivná. Přijde mi, že je tam, aby tam byla a byla pěkná. Sky opravdu nemám ráda. A celkově mi ty postavy nepřirostly k srdci. 4 epizody.

Sleepy Hollow.   Od tohoto seriálu jsem nic nečekala. A díky tomu jsem byla mile překvapena. Líbí se mi to. Má to hlavu a patu. Snad se to nepokazí. Každopádně mám u tohoto seriálu, vlastně ne jen u tohoto, problém, že se na něho nemůžu dívat v kuse. Jeden týden jeden díl. A někdy vynechám. Jsem děsně pozadu. 3 epizody.

Witches of East End. Četla jsem první knihu ze série. Líbila se mi. Seriálu jsem se chtěla vyhnout, ale Lucuška (Zdravím!) říkala, že je to fajn. Ona to nečetla. Věřila jsem tedy jejímu vkusu a... Ale jo, není to tak špatné. Od knihy se to liší dle mě docela hodně, ale to není zápor. Zatím  jsem toho neviděla hodně, ale ráda budu ve sledování pokračovat. 1 epizoda.

Celkem zhlédnutých epizod za říjen: 8.
 Těch je, že? 

Filmy.

Deník Bridget Jonesové. Já tenhle film mám ráda. Hodně. Je to vtipné. Každopádně pořád žasnu nad tím, jak blbá a ošklivá ženská mohla sbalit právníka přes lidská práva.

Sex ve městě. Když nechci myslet a chci se vyvztekat u filmu, pustím si tohle. Hlavní hrdinky jsou blbé. Strašně. Podle mě. Ony si vykonstruují nějaký problém, aby ho mohly prodrbat s kamarádkami. O tom byl celý seriál. Film je to stejné. Ony nemyslí. Jinak nejlepší ráda do partnerského života: Nikdy nic, ani jediný problém, neřeš s partnerem, od partnerských problémů tu máš kamarádky, které ti vždy dobře poradí.

Mama. Včera jsme si řekli, že se podíváme na horor. Pak jsme chtěli jít hromadně čůrat, ale nakonec jsme byli stateční. Než byl konec, tak to mělo krásnou atmosféru. Příšera nebyla pořádně ukázaná - jen jí svítily oči. A konec byl na můj vkus takový explicitní. Každopádně temná a hrůzostrašná atmosféra byla pryč.

Musím se naučit neslibovat. Ale ještě to neumím, tak si chci slíbit, že listopad bude zajímavější. Určitě. 
Mějte se famfárově a hodně čtěte!