21.09.13

BERND PERPLIES. Bájná pečeť

Věk magie #1

    Viktoriánská Anglie a magie. Koho by toto spojení nelákalo? Na tento příběh jsem se velmi těšila, hlavně kvůli tomu, že by to měl být steampunk žánr, který u nás není zatím tak rozšířený a oblíbený. Neměla jsem prozatím možnost, si nějakou tu steampunk knihu přečíst, ačkoli se mi steampunk moc líbí. Ráda se dívám na různé ilustrace, obdivuji nádherné šaty a korzety. A ozubená kolečka. Tím mé znalosti steampunku končí. Bohužel mi Bájná pečeť moc jako steampunk nepřijde, ale jak jsem psala, s knižním steampunkem nemám zkušenosti. 

    Mág Wellington objeví bájnou Atlantidu a prolomí pečeť, která uzavírá prazdroj magie - jeho uvolnění může uvést svět do chaosu. Všichni šílenci vždy myslí jen na sebe. Na svět si vůbec nevzpomenou. Až budu jednou šíleným záporákem já, tak... Wellington má v plánu tento proud magie ovládnout a s ním i celý svět. 
    Jonathan Kentham, mladý novinář, jednoho večera najde v uličce starého umírajícího muže - Prvního lordmága Řádu Stříbrného kruhu Dunholma, jenž mu dá prsten a řekne mu jména mužů, kterým může věřit - Randolph a Holmes. Jonathan se brzy s těmito muži setká a přidá se k nim na lov Dunholmova vraha.
    Kendra McKellenová je takřka sirotek - má jen dědečka Gilese, který o ni nemá zájem. Velký výskyt magie v přírodě je ale spojí dohromady. Giles chce jet do Londýna za Dunholmem, aby si s ním mohl promluvit o tom, co se teď děje. Kendra se přidá a Giles jí začne učit magii. Brzy zjistí, že necestují sami.
    Snažila jsem se být velmi stručná.

    Děj Bájné pečetě je složitější. A to hlavně díky velkému množství postav. Díváme se na děj z pohledu několika hlavních postav, ale vyskytují se pasáže i různých no name postav, které nám říkají, co se kde děje (například námořník komentuje situaci na moři). Jsou to informace, které mají čtenáři, hlavní hrdinové o nich nic neví. Líbí se mi, že autor tak ukazuje, že činy různých vedlejších postav jsou důležité pro vývoj děje. Vše je samozřejmě vyprávěno er-formou. 

    Z postav mi je nejsympatičtější Kendra, jejíž dějovou linii jsem četla nejraději. Možná to bude tím, že jsem rodu ženského a dokážu se snáze vcítit do mysli ženské hrdinky. Každopádně je Jonathan také velmi sympatická postava. Mladý, chytrý a píše. A je to hrdina! Literární. 
    Nejzábavnější postavou je starý mág Holmes - předloha pro Sherlocka Holmese (samozřejmě v tomto fikčním světě). Autor při jeho popisu v různých situacích používá velmi vtipná přirovnání. Takže není komický jen Holmes, ale i autor má smysl pro humor.
    Už dlouho jsem nečetla knihu, ve které by mě hlavní hrdinové nerozčilovali. V Bájné pečeti jsou všichni chytří a schopní. V dalších knihách čekám z jejich strany pořádný fail.

    Perplies má svůj fikční svět velmi promyšlený. Na mě tak aspoň působí. Líbí se mi jeho pojetí magie, která je všude a je všem přístupná - každý se tedy může stát mágem. Mágové se přesunují do jakéhosi Pravdosvěta, ve kterém vidí aury lidí a magická vlákna, s jejichž pohybováním vytváří "kouzla". S takovýmto pojetím magie jsem se prozatím nikde nesetkala, ale moc "magických" knih jsem nepřečetla. Pokud o něčem víte, neváhejte mi o tom říct.

    Perpliesův styl psaní se příjemně čte. Že jsem se nemohla do Bájné pečetě začíst, přikládám nevhodné náladě. Raději jsem četla stupidní knihy. Styl není úsporný, ale také není nijak roztahaný. Délka vět i popisných pasáži je příjemná. Je toho tak akorát.
    
     Ačkoli jsem s Bájnou pečetí velmi bojovala, celkově jsem z knihy nadšená. Po delší době je to rozumná a promyšlená kniha - lze to poznat již na začátku. Ačkoli se najde nějaké to napětí, celkově to není zas tak moc strhující čtení. Líbí se mi, že je příběh vyprávěn z pohledu více postav, ale některé postavy jsem si nemohla zapamatovat jménem a nevěděla jsem, kdo je kdo (myslím ty vedlejší postavy) - na konci knihy je ale seznam postav, to by mi mělo do přístě pomoct. Dávám tři hvězdičky a ve druhé části čekám mnoho akce a napětí a zase velké množství postav. Možná i nových.

Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.

20.09.13

CAT CLARKE. Trýzeň

    Trýzeň je má první čtená kniha od autorky Cat Clarke. Na její knihy jsem četla pouze chválu. Když jsem Trýzeň uviděla v knihovně, neváhala jsem a vzala si ji do pacinek, i když má velmi nepěknou obálku. Po dlouhé době zase komentuji obrázek na knížce. Hanba mi! 
     Čekala jsem vynikající knihu. A Trýzeň není špatná, jen z ní nejsem nadšená. Stává se mi to pořád a vždycky mě ten pocit překvapí.

    Hlavní hrdinkou je Alice Kingová a celý příběh je vypravován z jejího pohledu (samozřejmě ich-formou). Hned v první kapitole je pohřeb. Velmi dobrý nápad, jak začít knihu. Líbí se mi to. Vyznamenanou osobou, jejíž je ten pohřeb, je Tara. Školní mrcha královna, která oficiálně utonula v jezeře během školního pobytu ve Skotsku.  Hned od začátku je jasné, že se to takhle neodehrálo. A Alice potom řekne, jak to bylo. Jen čtenářům. Příběh Trýzně není o tom, co se stalo ve Skotsku, ale jak se s tím dokáže vyrovnat šestnáctiletá Alice, která se k tomu všemu ještě sblíží s Jackem, bratrem Tary. Alicina kamarádka Cassie má strach, že Alice prozradí Jackovi jejich tajemství, pravdu o smrti Tary. Alice však tvrdí, že neřekne. Zvítězí Alicin rozum, nebo její svědomí?

    Jak jsem již zmínila, příběh je vypravován v ich-formě. Můžeme sice kňučet, že je to zase ich-forma, ale pro psychologický román, jímž Trýzeň jistě je, je tento způsob asi nejvhodnější. Autorka snáze může popsat Aliciny pocity a myšlenky. Vzhledem k tomu, o čem tato kniha je, je jasné, že vnitřní monology hlavní hrdinky budou trochu ukňourané. V takovéto situaci lze fňukání pochopit. Sama bych kňourala a fňukala mnohem více než Alice.

    Ačkoli je Trýzeň krátká, nemá ani tři sta stran, přišla mi zdlouhavá. Nic moc se v ní neděje. To "neštěstí" je jen impuls pro vyprávění. Což je podle mě škoda.  Asi bych si knihu více užila, kdyby vypravování postupovalo od výletu, přes pohřeb a nakonec... konec. Bylo by aspoň nějaké napětí. Takhle hned víme, co se stalo.
    Trocha napětí je ke konci. A právě kvůli konci jsem se snažila Trýzeň dočíst. Cat Clarke je spojována se zajímavými a otevřenými konci, tak jsem chtěla vědět, jak bude konec Trýzně vypadat. Měla jsem tipy, jak by to mohlo skončit. Dokonce jsem se trefila, jen to skončilo o chvilku dříve, než jsem čekala. Takže jsem se vlastně vůbec netrefila.
    Kdybych nevěděla, že Cat Clarke píše "divné" konce, čtení bych vzdala. Konec Trýzně je opravdu velmi otevřený, ale čekala jsem, že mě to nějak emocionálně vezme. Nevzalo. Bohužel.
    Styl psaní ale není podle mě nejhorší. Četlo se to velmi dobře. Byla jsem ráda za krátké kapitoly. Za ty jsem ráda vždy, mám tak pocit, že rychle čtu. Setkáme se spíše s kratšími větami. Ani prostředí není zdlouhavě popisováno. Čtení utíká opravdu rychle.

    Na Trýzeň jsem se moc těšila, ale konečný pocit z ní mi zkazilo velké očekávání. Velká očekávání jsou horší než pálení knih. Čtení je to příjemné. Po dlouhé době jsem se zase setkala s psychologickým románem. Bohužel to nebylo tak strhující. Dávám dvě a půl hvězdičky a doufám, že Jako v pavučině bude pro mě zajímavějším čtenářským zážitkem.

12.09.13

KRISTINA SPRINGER. Espressologie

     Espressologie je drobná a málostránková kniha, kterou jsem si chtěla už dlouho přečíst. Mám ráda kávu. Bohužel jen piju hnusnou nebo hnusnější. Ale kvalitní kávou nepohrdnu, i když asi nepoznám rozdíl. Z názvu je už jasné, že káva bude mít hlavní roli - to je jeden důvod, proč jít do toho. Dalším důvodem byly pochvalné recenze na goodreads od přátel. Na které jsem samozřejmě opět naletěla. A zklamání mě nenechalo dlouho čekat.

    Jane, sedmnáctiletá studentka střední školy, pracuje v kavárně. A zanedbává školu - velmi poučné a výchovné. Během práce pozorovala lidi a jejich charakteristiky si zapisovala do svého notesu. Později již podle pohledu na člověka dokázala poznat, jaká je jeho nejoblíbenější káva. Na základě těchto poznatků začne dávat dohromady páry. Nejdříve začne svými kamarády, poté se to rozšíří na neznámé lidi, kteří také chtějí najít svou osudovou kávovou lásku. Jane by sobě chtěla dohodit mladíka Willa, ale podle kávy nejsou pro sebe vhodní. Vyjde jim to? Pomůžou kafové poznatky Jane, aby našla svou lásku?

    Nespisovná ich-forma. Ich-forma mi nevadí, ale ta nespisovnost ano. Ale už se kvůli tomu nevztekám jako dřívě. Měknu, fakt že jo. Ten příběh je takový jemný, milý, ale ta nespisovnost (hlavně úžení: mladé děti x mladý děti) to zdrsňuje. Inteligentněji to vyjádřit nedokážu. Působí to jako pěst na oko. Je to prostě hrubé. 

    Děj knihy mě moc nenadchl. Nápad s espressologií je zajímavý. Opravdu. Ale v knize je to málo popsané - čekala bych více charakteristik, bohužel jich tam bylo jen pomálu. Působilo to na mě lehce nedomyšleně a jednoduše. Škoda. 
    Na ději mi vadila jeho přehnanost. A samozřejmě i předvídatelnost. Ale přehnaný vývoj oblíbenosti espressologie jsem teda nepředvídala. Tím mě autorka převezla. A konec knihy? Pokud vám chybí cukr, tak si otevřete tuto knihu. Jasně, jiný konec se u takovéto literatury ani nedá očekávat. Každopádně mohla být autorka trochu vynalézavější. 
    Postava Jane mě také nijak neoslnila. Přestala chodit do školy, aby si mohla vydělat peníze na školu - to dává opravdu smysl, že? Nacpala se do funkce, kterou nezvládá - opravdu charakter. Jane mi byla opravdu nesympatická..
     Psychologie Jane i ostatních postav není nijak rozepsaná. O postavách se toho moc nedozvíme. To hraje do karet hlavně autorce, jelikož tak může dávat dohromady páry jen pomocí kávy, nemusí brát ohledy na ně samotné. To je od autorky velmi prozíravé.

Espressologie je jednoduchá kniha na čtení. Věty jsou krátké, žádná dlouhá a metaforická souvětí nenajdete. Dlouhé popisné pasáže také ne. Celou knihu (192 stran) přečtete za krátký časový úsek. Nemusíte během ní přemýšlet. Jen čtete. Sama jsem si knihu vzala na odpočinutí do vany, nehrozilo mi žádné utonutí z přílišného přemýšlení. 

   Celkově je Espressologie milé čtení. Moc jsem se nerozčilovala, i když by mohl předcházející text tvrdit něco jiného. Dávám dvě hvězdičky. Musím vám ale říct, abyste vzali tuto knihu do ruky jen v okamžiku, kdy jste nemocní nebo moc unavení. Jindy to nebude mít příjemný účinek.

   

07.09.13

CHRISTINA LAUREN. Božský bastard

Božský bastard #1

    V dnešní době jsou erotické romány velmi populární, jejich čtení už není nic neobvyklého. Už se za to nikdo nemusí stydět, protože je to in!
    Božský bastard má kladné ohlasy, ale i záporné, je mu vytýkán nedostatek děje. Díky tomu vznikají různé výměny názorů na téma Musí mít erotický román děj? Podle mě by měl mít nějaký děj, protože je to "román". A "erotický" jen říká, na co je zaměřen. V literatuře jste se také učili, že je román psychologický a společenský - a mají děj! Záleží jen na čtenářích, jestli se jim erotický román bez děje bude líbit. 

    Božský bastard má děj velmi jednoduchý, nepřekombinovaný. Takový typicky hárlekýnkovský. (Takže je asi jasné, jak to skončí. Všichni umřou, Dave.)
    Chloe je stážistka ve firmě Ryanových. Během této práce ještě studuje, aby získala titul a mohla si zaměstnání vybírat. Dneska si můžeme při velkém štěstí vybrat, do jaké firmy půjdeme uklízet. Chloe je pracovitá, šikovná, inteligentní, krásná a neuvěřitelně sexy. Pro chlapy. Možná i pro ženy.
    Bennett Ryan je její nadřízený. Možná bych mohla i říct - její nadržený. Samozřejmě je také šikovný, pracovitý, inteligentní, krásný a neuvěřitelně sexy. A dělá Chloe trochu ze života peklo - je protivný a arogantní. Naštěstí není Chloe naivní husička a nenechá si vše líbit a drze mu vše vrací.
    V den, kdy se Chloe o hodinu zpozdí, začne mezí ní a Bennettem čistě sexuální vztah plný hádek a sprotých slov. Nezničí si Chloe kariéru? Mohou spolu fungovat jako přátelé? Nebo i jako něco víc?

    Božský bastard je vyprávěn v ich-formě jak Chloe, tak i Bennettem. Sice tento způsob vyprávění není dnes už nijak originální, ale já osobně jsem za něj ráda. Nemusím být v hlavně jen jedné postavy a vím, co si každý z hlavních hrdinů myslí, takže jsem zcela v obraze.
    Kapitoly s jejich vyprávěním se střídají, naštěstí se scény neopakují - nedíváme se na jednu scénu dvěma pohledy. Čas vypravěčů se tedy nepřekrývá. 
     V každé kapitole je sex, nebo se k sexu pomalu blíží. Sexuální scény jsou docela dost detailní. A dokonce se můžete setkat se slovem penis, v některých knihách takové slovo nenajdete.
    Kromě erotických scén a penisů, vlastně jen jednoho, je v knize mnoho vulgarismů a expresivních vyjádření. Romantickou knihu plnou něhy a milých slov opravdu nečekejte. Jde jen o sex a orgasmus bez servítků.

    Nečekala jsem, že by se mi Božský bastard líbil. Začala jsem ho číst večer a ráno jsem dočítala posledních pár kapitol. Děje sice není moc, ale ani jsem ho nečekala - byla jsem varována recenzemi. Božský bastard je vtipná kniha, pokud nečekáte extra intelektuální humor. Bylo zde i hodně mé oblíbené ironie. Myslím, že se autorky musely dost bavit, když knihu psaly. 

    Krátká, čtivá kniha plná sexu a ironie - to je Božský bastard. Bude se vám líbit, pokud vám nevadí literární pohlavní styk, vulgarismy a nekomplikovaný děj. 
    Byla jsem velmi unavená, když jsem si vzala na čtení Božského bastarda, dokonale mi sedl do nálady - nemusela jsem myslet. Dávám tři hvězdičky, i když si to objektivně vůbec nezaslouží. Ale tuto literaturu stejně objektivně hodnotit nelze.

    Menší doporučení: Od Božského bastarda raději nic neočekávejte, začněte to číst s tím, že to bude tak na jednu hvězdičku, buď se vám to potvrdí, nebo budete mile překvapeni.

03.09.13

Prázdninový knihomol 2013 #9 a Konec

    Na poslední (devátý) týden jsem si naplánovala docela dost věcí. Neudělala jsem ani jednu. Nějaký nemoc se na mě dostal. Spala jsem a koukala na seriál. To byl devátý týden prázdnin. A ještě koncert Emilie Autumn ve Vídni - i kdybych měla horečky a umírala bych, tak bych si ho nenechala ujít. Naštěstí na takový scénář nedošlo.


Čtení a knihy.

    Měla jsem v plánu číst Atlas mraků. Samozřejmě jsem se k němu vůbec nedostala. Jediná kniha, kterou jsem během devátého týdne četla byla Cinder, která mě hodně baví, což jsem ani moc nečekala. Bohužel jsem neměla náladu na čtení, takže jsem ji nedočetla, ale chtěla jsem. Cca 272 stran.

Celkem přečtených stran za devátý týden: 272.

Čumění a seriály.

    Po dlouhé době jsem se pustila do nějakého seriálu. A také jsem viděla nějaké ty filmy.

Chirurgové. Sledovala jsem je, když byli v televizi. To jsem byla ještě mladá. Začala jsem je sledovat od prvního dílu a baví mě, i když tyto díly vidím podruhé. (Nevím, kolik dílů jsem kdysi viděla, zatím  je znám.) Akorát teď si tak uvědomuji, že v tomto seriálu jsou nejlepší specialisté v celé zemi - nejsem si jistá, jestli tím myslí celé USA, nebo jen ten konkrétní stát. Každopádně nebojte, v Seattlu se o vás postarají dobře. 42 epizod.

Celkem zhlédnutých epizod za devátý týden: 42.

    A teď filmy. Než uvidíte ten seznam, tak vám musím říct, že jsem si chtěla vymýt mozek.

BRATZ. Všechny hlavní hrdinky jsou tak dokonalé, krásné, úžasné a přátelské. Pokud chcete, aby vás bolely zuby, koukněte se na tento film. Myslím, že nejlepší tam byla čivava a slon.

Camp Rock. Kdysi jsem to už viděla. Hlavní hrdinka se stydí za svou matku kuchařku a všem lže. Sice na to lehce doplatí, ale stejně má hodně přátel. Takže... Poučení zní: Když umíte zpívat, můžete lhát o své normální rodině.

Camp Rock 2. Až budu mít partnerský problém, tak si o tom s přítelem zazpíváme. A pak budeme zase šťastní a spokojení.

Ladíme! Zas tak moc se mi to nelíbilo, ale když vás bolí hlava, tak to jde. Nezpívali zas tak moc špatně. Z filmů, které jsem zatím zmínila, určitě nejlepší.

Co ty jsi za číslo? Komedie. Dívala jsem se na ni v noci, protože se mi nechtělo spát. Bylo to vtipné. Bylo to i trapné. Ale jako komedie na zabití času to bylo dobré.

Konec.

   
    Chtěla jsem během léta moc číst. Opravdu moc. Moc. MOC! Ale nevyšlo to. Když totiž můžu číst s čistým svědomím, tak se mi nechce. Až zase začnu chodit do školy, tak budu číst hodně. A asi hodně české literatury. Když si vzpomenu, jak jsem minulé léto - měsíc před státnicemi, přečetla asi 20 knih (protože jsem se musela hodně učit, že jo), tak je mi z toho trochu smutno. Ale nevadí. 

Celkem dočtených knih za devět týdnů: 13.

Celkem přečtených stran za devět týdnů: 4 894.

Celkem zhlédnutých epizod za devět týdnů: 224.

Celkem zhlédnutých filmů za srpen: 21.

    Raději jsem nepočítala, kolik knih jsem četla celkem - nechci vědět, kolik jsem jich vrátila do knihovny rozečtených. Kdybych vydržela číst jen jednu knihu od začátku do konce, možná bych toho přečetla mnohem víc. 
     Tento týden (první zářijový) budu muset jít do knihovny vrátit Atlas mraků, mám v plánu tam vrátit všechny, jelikož stejně nebudu mít chuť je číst. Vždy, když jdu do knihovny, tak si půjčím knihy, na které mám chuť v tu chvíli, co si je půjčím. Jenže doma mám jiné vypůjčené a ty jsou přednější. A než se dostanu k těm "novým", tak už na ně chuť nemám. Budu si půjčovat maximálně tři knihy. Víc ne. Tak! Jsem zvědavá, kolik si jich půjčím, až tam půjdu. Ehm.

    Cathy z Mezi nebem a peklem pořádá již druhý ročník Studenta knihomola. Snad se na mě nebude zlobit, ale ráda bych si udělala své měsíční statistiky. Bude to vypadat stejně, jako jsem psala tyto Prázdninové články. Nejsem si jistá, jak dlouho budu student, tak se mi nechce zapojovat do Studenta knihomola. Každopádně inspirace je od ní. Nechci mít problémy s autorskými právy. Ale takřka na všech blozích vidíte různé měsíční rekapitulace. A mě docela baví si zapisovat, co jsem viděla, kolik jsem toho viděla a kolik přečetla. Je to sranda. 

Zářijový týden nezačal nijak krásně - škola, tmavé mraky, ale snad máte dobrou náladu a hodně čtete.