Prázdninový knihomol 2013 #0

    Když už jsem u toho psaní na blog, tak napíšu i tento.

     Cathy z blogu Mezi nebem a peklem trošku pozměnila jeden svůj projekt a vznikl z toho Prázdninový knihomol 2013. Protože ještě prázdniny mít budu, tak jsem se rozhodla, že se zúčastním. Sice jsem remcala, ale nakonec jsem se rozhodla, že to zkusím.
Více o tomto projektu se dočtete tady.

    Každý týden vám budu psát o tom, že jsem nic nepřečetla. Nebo že jsem toho přečetla málo. V tomhle projektu není žádná výzva, takže bych snad i číst mohla.

Vzhledem k tomu, že jsem začala sledovat ty seriály. Otravuju vás s tím furt. Tak se budu zmiňovat i o seriálovém progressu. Aspoň budu vědět, co celé ty dny dělám, když nic nedělám.

Na konci prázdnin se uvidí, kolik jsem toho přečetla a vysledovala. 

Předprázdninový knižní maraton #8 #9

Flákám to. Hodně to flákám.

    Osmý den jsem něco málo přečetla. Devátý den vůbec nic.

    Ale začala jsem sledovat seriály. Je to zlo. Dřív jsem seriály nesledovala pravidelně. A myslím, že ani sledovat nebudu. Já a pravidelnost nefunguje. Ani trochu. Možná kdysi na gymplu, to jsem sledovala Zoufalé manželky, ale jen první sérii. Teď se k nim vracím. Viděla jsem asi jednu řadu The Big Bang Theory a jednu řadu How I Met Your Mother. 

    Co opravdu sleduji je True Blood, ale k tomu jsem se dostala až když jsem se přestěhovala do Šlapanic. Mé spolubydlící to sledovaly. Teď už běží šestá série, kterou jsem ještě sledovat nezačala. Čekám, až bude více dílů, ať nejsem netrpělivá celý týden.

    O Sběratelích kostí jsem vám už psala několikrát. Před chvílí jsem dosledovala první díl třetí série. Včera jsem se dívala na víc seriálů. Myslím, že bude nějaká souvislost s tím, že jak rozečítám knihy, tak budu rozkoukávat seriály.

     Z mladých a naivních let znám ještě seriál Supernatural. Viděla jsem několik dílů, ale nesledovala jsem to pravidelně. Ani jsem nevěděla, jaký hlavní příběh tam je. Takže jsem se rozhodla, že se na ně podívám. Viděla jsem zatím dva díly. 

     Dalším návratem jsou již zmínění Zoufalé manželky. Kdysi jsem viděla celou první řadu, ale už si ji moc nepamatuju, tak jsem si řekla, že si to zopakuju. Docela jsem se i nasmála. Už jsem starší, žiju s mužem, takže bych toho mohla pochopit víc. Dva díly za včerejšek.

    A pro mě zcela neznámým seriálem je The Lying Game. Kdysi jsem se pokoušela číst první díl knihy, ale nějak mě to nechytlo. Tak jsem si včera pustila první díl. Docela dobré, ale nějak moc mě to nenadchlo. Bude to seriál bez přemýšlení. 

     Ještě jsem včera zkusila Arrow. Jenom jeden díl, protože jsem byla unavená na čtení titulků. Docela mi to připomíná Batmana. Jinak myslím, že to bude další nenáročný seriál. Po zhlédnutém jednom dílu toho asi nejde moc co říct. Ale hlavní hrdina má zelenou kapuci, takže je to frajer!

    Jinak jsem se zaregistrovala na Serialzone, kde jsem zjistila, že abych se podívala na všechny seriály, co vidět chci, budu u toho sedět přes dva měsíce v kuse. To je opravdu úžasná zpráva.

A teď už konečně ke knížkám. 

Bíglovský čtecí progress.

Osmý den jsem přečetla 22 stran z Pana Pondělí. Bída. 

Devátý den jsem přečetla 0 stran.

Dnes to vidím opět na seriály. Nic moc se mi nechce.  

Předprázdninový knižní maraton #6 #7

Šestý den jsem byla líná. 
Sedmý jsem líná ještě víc. 

    Včera se mi nechtělo nic psát. Akorát bych napsala, že jsem konečně dočetla nějakou knihu. A také, že jsem byla v knihovně a že jsem si přinesla další hromádku knih. 

    Také si půjčujete v knihovně, pokud tedy do knihovny chodíte, knížky, i když jich spoustu máte doma a víte, že to prostě nestihnete přečíst? Já ano. Vždycky. Ale aspoň mám velký výběr, že ano. 

    Abych nepsala jen takové žvásty, tak vám aspoň řeknu, co jsem si půjčila.

Třetí díl Maluse Temné čepele. Žnec duší. První dva díly se mi líbily. Jsou to zatím jediné dvě knihy ze světa Warhammeru, které jsem četla. Malus je takový ten hrdina, který cnostmi opravdu neoplývá. A je posednutý démonem. Ale někdy si s ním dokonce i povídá. Snaží si zachránit svoji duši, takže pro démona musí najít pět artefaktů. Třetí díl bude o hledání toho třetího. Nečekaně.

Červeného trpaslíka jistě znáte. Viděla jsem seriál (krom té nejnovější řady). A četla jsem asi dvě knihy. Špeky jsou od jednoho autora trpaslíka. Nevím, co očekávat. Pouze očekávám, že to bude vtipné. Ono se to jako humoristický román deklaruje, takže v tomto očekávání se snad neseknu. 

U Ponorky nevím vůbec, co čekat. Ohlasy byly kladné, takže jsem se rozhodla si ji na goodreads dát do šuflíku Nutně ulovit v knihovně. A ulovila jsem. Opět to má být humorný román. O patnáctiletém puberťákovi. Cha, to je mu úplně stejně jako mně! ... Ok, když mě bylo patnáct, tak mi bylo stejně jako hrdinovi. A musím říct, že se na Ponorku těším hodně. Snad mě nezklame.

Myši mají být thriller. Lupič se má dostat do domu na samotě, kde žije matka s dcerou. A bude to dráma. Ani nevím, jestli to má více kladných ohlasů než těch záporných. Uvidíme. Tedy jestli se k té knížce dokopu. Ale to je problém u všech výše zmíněných.

 

 

 

Bíglovský čtecí progress.

Šestý den jsem dočetla Všechny barvy Země. To bylo 170 stran. A začala jsem číst Bílého koně, který mě moc neuchvátil, ale myslím, že mu dám šanci. Jsem zatím jen na začátku - přečetla jsem z něho pouhých 22 stran. Celkem je to 192 stran.

Sedmý den jsem začala číst první díl série Klíče od království - Pan pondělí. Líbí se mi to, ale čekala jsem víc. Čekala jsem pětihvězdičkovou knihu. Zatím to vidím na čtyři. Ale třeba se to zlepší. Dnes jsem přečetla 105 stran. 

A můj seriálový progress? Čeká mě třináctý díl druhé řady Sběratelů kostí. Ten si pustím hezky před spaním, abych měla strašidelné sny. Těmi strašidelnými sny chci dosáhnout toho, že se mi nebude chtít pak tolik spát. A když se mi nebude chtít tolik spát, tak toho více přečtu. Co bych pro tento knižní maraton neudělala?

Doufám, že nebudu zítra líná a napíšu článek. Přinejhorším bude zase shrnutí za dva tři dny. Ale to vám určitě nevadí. 

Předprázdninový knižní maraton #5

Pátý den. Žádná dočtená kniha.

    Dneska to bude velmi stručné, milý deníčku. Nějak nevím, co bych vám totiž psala. Maximálně to, že je mi zima a že si po napsání tohohle článku půjdu s knížkou lehnout do vany, abych si zahřála nohy. A to mám úžasné proužkaté ponožky.

   A dneska jsem moc nečetla, protože jsem musela půl hodiny telefonovat! Ale bavily jsme se o knížkách. To je, jako bych je četla. No ne? No ano. 

    Také jsem musela jít na nákup, abych nemusela hlady sežrat kočku. Která není moje, takže by mi to bylo i fuk, ale nechtěla bych pak vyprskávat ty chlupy.

Bíglovský čtecí progress.

Teorie literatury - 12 stran. Kapitola byla o estetice francouzského klasicismu. Moc mě nebavila. Ale dočetla jsem ji!

Všechny barvy země - 84 stran. Už jsem za půlkou. Doufám, že ji do 27. června stihnu dočíst, protože se mi kvůli této knize nechce platit upomínka. Pro placení upomínek jsou lepší knihy.

Celkem 96 stran.

    A ještě něco k mému seriálovému progressu. Nyní mám rozsledovaný třetí díl druhé řady Sběratelů kostí. Jak vidíte, i seriály mi jdou pomalu. 

Já jdu do té vany a co v ní přečtu, budu počítat už do dne šestého. To aby bylo jasno, proč zítra toho přečtu víc než v posledních dnech. Jestli teda toho přečtu víc. 

Předprázdninový knižní maraton #4

    A je pondělí! Čtvrtý den knižního maratonu! Také nemáte rádi pondělí? Po některých z vás chtěli, abyste šli ještě do školy. Předpokládám, že známky máte už uzavřené. A stejně tam musíte chodit a sedět v lavicích jak blbci. Někteří ne jen jako. Ehm.

    Dnes jsem dokonce i četla. A dokonce jsem četla více než v předchozích dnech. Ale stejně jsem četla jen chvilku. A ani nebylo dnes vedro. Dokonce mi dneska byla zima! A pršelo.

    A teď takové vymlouvání, proč jsem nečetla víc.

Musela jsem své zmoklé prádlo, které jsem nechala viset venku přes noc, protože určitě nebude v noci pršet, sundat a pověsit doma. Byla ho hromada. Naštěstí má spolubydlící svůj sušák na prádlo, a naštěstí se všechno prádlo na dva sušáky vešlo. 

    Tím bych skončila prádelní vymlouvání. 

    Teď vám řeknu, co a kolik jsem dnes přečetla. Dnes budu stručná a žádnou knihu vám nebudu nějak představovat. O dvou jsem už mluvila a třetí beztak všichni znáte.

Bíglovský čtecí progress.

    V noci jsem dočetla romantickohistorickou knihu Výzva k hříchu. Chybělo mi cca 58 stran. Odpoledne jsem si přečetla jednu kapitolu z Teorie literatury - 12 stran. A teď k večeru jsem se konečně dostala k Všem barvám země, které musím 27. června vrátit do knihovny. Času už moc nezbývá. Jsem teprve na straně 128 a dnes jsem jich přečetla 44. 

    Celkem jsem dnes přečetla... Těžká matematika. Kde mám kalkulačku? 114 stran.

Také jsem viděla několik dílů Sběratelů kostí. Až tohle dopíšu, podívám se na první díl druhé řady.

Jsem ráda, že jsem si dneska trochu vylepšila svůj čtecí progress. Akorát jsem zvědavá, kdy zase přečtu knížku najednou. Dlouho se mi to nestalo. Škoda.

Předprázdninový knižní maraton #3

    Omlouvám se za zpoždění, ale vlétla nám do obýváku sršeň. Což není mazlíček, se kterým bych chtěla spát.

    Jo, zní to sice jako výmluva: Pes mi sežral domácí úkol. Ale je to pravda! Fakt. Fotky nemám. Každopádně by asi byla mnohem lepší audio nahrávka, protože to fakt suprově bzučí.

    Hmm, úvod bych měla napsaný. Co napsat dál, abych vás zbytečně nenudila? Jo, nemusela jsem psát žádný článek, když bude o ničem, ale co. Aspoň se naučím dělat něco poctivě každý den. Tento knižní maraton spíš používám jako deníček. Ach jo.

    Včera, vlastně dnes... Sakra, vlastně včera. Ugh. V sobotu jsem šla spát až v neděli ráno. Skoro ve čtyři. Doufám, že se orientujete v čase. Tento článek píšu dnes. Zítra. Prostě už je pondělí. To je zašmodrchané. Určitě je vám jasné, že jsem nešla spát pozdě kvůli knížkám. Ano, dívala jsem se na Sběratele kostí. Moje nová závislost. Chystám se na devatenáctý díl první řady. Myslím, že to sleduju docela pomalu. A ještě čas od času hraju jednu hru, ale tu vám ukážu jindy, ať mám o čem psát.

    Dnes. Ugh. Včera jsem četla jen při ranní polední kávě. A pokračovala jsem ve čtení jedné historickoromantické knížky.

 Výzva k hříchu. Druhý díl série. Ano, to znamená, že jsem četla už díl předcházející. Zpravidla se čtením těchto knih nechlubím. Čtu je vyloženě na promytí mozku.
    A vzhledem k tomu, že v reálném (Co je reálný?) životě nejsem romantická, a ani můj muž není romantik, tak si romantiku užiju ve fikčním světě. Pak se zase vrátím do reality a jsem opět ten správný bígl. Cecilka. Bígl Cecilka.
    Co se můžete dočíst v takovéto knize? Hlavní hrdinové jsou vždy krásní. Muži mají velká kopí. Tak tomu říkají. A nebo mužství. A tak různě. A taky mají velké ego. Ženské hrdinky jsou panny, a nemluvím o horoskopu, chtějí být nezávislé a nechtějí se vdávat. Před hlavním hrdinou si nesednou na zadek a jsou na něho drzé. Drzost se hlavním hrdinům líbí. Chce s ní souložit. Ona chce souložit s ním. A celá kniha je o tom, co musí hrdinové udělat, aby spolu mohli souložit. Když se dostanou do tohoto vyvrcholení, tak pak se snaží, aby se mohli vzít. Jako na svatbě. Jejich svatbě.
   K vyvrcholení jsem se už dostala, ke svatbě ne. To se možná dočtu zítra. Dnes. V pondělí!

Bíglovský čtecí progress.

   Dnes jsem byla ve čtení o dost úspěšnější než v předchozích dnech. Přečetla jsem cca 38 stran. Možná za těch 14 dní přečtu stran aspoň šedesát. Tímhle tempem to vidím tak na 55.

   A docela mě štve, že jsem si dneska neudělala čas na Teorii literatury. Myslela jsem, že to nebudu číst až v pondělí (dnes, včera), ale už i v neděli (včera, dnes). Tak snad zítra (v pondělí, dnes).

    Já si připadám opravdu jak troll. Nechápu, proč jsem se hlásila, když vůbec nečtu. Snad bude čtvrtý den úspěšnější.

Předprázdninový knižní maraton #2

     Dnes je už druhý den. A ještě jsem nepřečetla žádnou knihu. A nemám ani pocit, že bych dnes něco dělala. Ten čas utíká, jak se mu zachce. Asi bych si měla pořídit hodinky, abych ho mohla trochu krotit. Takhle to prostě dál nejde. Měl by se zpomalit.

    Sice jsem moc nečetla, ale také jsem se nedívala na Sběratele kostí. Jen jeden díl. Opravdu. Jen jeden pouhý díl. A melounu také dneska bylo málo. A myslím, že i spánku by mohlo být více. Hmm, nemám náhodou mikrospánek, když nic nestíhám a nevím, kam se čas poděl? 

    Ale byla jsem na procházce. Ze Šlapanic jsem šla do Kobylnic. Z Kobylnic pak do Ponětovic. A nakonec z Ponětovic do Šlapanic. Takové mé obvyklé kolečko. Chodívám za tmy, protože přes den svítí slunce. V posledních dnech asi svítí slunce dvě. Nebo i tři. Jedno slunce takovéhle vedro nemůže udělat.

    Abyste si nemysleli, že jsem nečetla vůbec nic, tak vám řeknu o knize, o které jsem vám ani říkat nechtěla. 

     Ačkoli jsem už dostudovala... Možná bych to měla napsat lépe. Když už jsem dostudovala, tak chci začít číst literaturu mého oboru. A proč? Protože ji už číst nemusím. Normálka, ne? Teorie literatury od Zofie Mitosekové (podtitul je: Historický přehled) má za cíl seznámit čtenáře s historií teorie literatury. Tato publikace prý v Polsku funguje jako učebnice. Zatím jsem přečetla první kapitolu (o Platónovi), ale zdá se mi, že to je psané srozumitelně. 

     Jsem zvědavá, jak dlouho mi mé samostudující nadšení vydrží. V pondělí tu knížku asi už nebudu chtít číst. Nechápu, proč mi mé nadšení nikdy nevydrží. To je fakt příšerná vlastnost. Jak mám s něčím začít, když vím, že mě to za krátký (a ještě k tomu rychle utíkající) čas přejde. Prokletí.

Bíglovský čtecí progress.

     Ahahaha. Přečetla jsem úvod a první kapitolu a dostala jsem se na stranu 31, ale celkem stránek na čtená bylo 23. Doufám, že mé pomalé čtení vymlouvají výpisky. Když už to čtu, tak ať z toho něco mám, že. Něco na papíře. Tak. 

    Doufám, že si všímáte toho, jak každý den čtu naprosto jinou knihu. Další prokletí.

    A jak jste na tom se sobotním čtení vy?  

Předprázdninový knižní maraton #1

Projekt od Ettelëy.

    První den čtecího maratonu probíhal přesně tak, jak jsem si myslela. Nečetla jsem. Nečekané, že? Ráno jsem musela jet do Brna, takže jsem musela vstávat brzo!! Kdo mě zná o něco lépe, tak ví, že vstávám zásadně až po dvanácté hodině. Z toho vyplývá, že jsem byla (a jsem) ospalá. 

    

    Musím se také vyjádřit ke svému seznamu knih, který jsem si přichystala včera. Víte, já si musela zajít do knihovny, i když jsme tam žádnou knihu nevracela. Ale... Prostě jsem MUSELA!

    Půjčila jsem si dvě knihy. Půjčila jsem si jich více, ale o nich nechci mluvit. 

První knihou je Princezna nevěsta od Williama Goldmana. Nevím, jak moc je to čtená kniha a jestli je hodně známá. Pokud neznáte knihu, možná si vzpomenete na úžasný film. Pokud jste neviděli, tak doporučuji. 

Právě na základě filmu jsem si chtěla Princeznu nevěstu přečíst. Sice vím, jak to skončí, ale předpokládám, že i tak to bude úžasné čtení. Prosím, prosím, ať je to úžasné čtení.

V knihovně jsem si jí všimla náhodou, když jsem cíleně hledala druhou půjčenou knihu.

 Druhou knihou jsou Posedlí od Witolda Gombrowicze. U tohoto titulu očekávám, že ho nikdo neznáte. Nevadí. Kdybych nechodila na jeden volitelný seminář, tak bych ho také neznala. 

Posedlí budou už třetí knihou, kterou budu od Gombrowicze číst. Ferdydurke i Trans-Atlantik se mi líbí. Ačkoli jsou Posedlí jiní než ostatní Gombrowiczovy knihy, předpokládám, že se mi budou líbit také. A dokonce je to gotický román! Takže to bude úžasná kniha. Musí být. Jinak se rozzlobím.

Bíglovský čtecí progress.

Knížku jsem otevřela až v MHD na cestě z knihovny. Vyhráli to Posedlí. Dostala jsem se na stranu 27!! Ale stran jsem přečetla 23.

    Musela jsem se pak celý den dívat na Sběratele kostí. Doufám, že mě chápete. Přiznám se, moc se na seriály nedívám. Sběratele jsem začla sledovat včera a už jdu na dvanáctý díl. Vidím to tak ještě na tři a pak mě to přestane bavit. A také jsem se musela cpát melounem. Prostě práce až nad hlavu. Ještě mám víc jak půl hodiny, tak možná ještě dnes něco přečtu. Ale... Nechte se překvapit.

Předprázdninový knižní maraton #0

     Ve světě jsou velmi oblíbené různé čtecí maratony. U nás zatím nebyl, ale Ettelëa se rozhodla, že jeden takový uspořádá. To ušetřila práci těm, kdo něco takového chtěli také uspořádat, ale kvůli lenosti se na to vykašlali. Chvalme Ettelëu! O jejím knižním maratonu si můžete přečíst zde. 

    Původně měl tento maraton probíhat jen týden, ale lidé chtějí maratonit delší čas, takže celkové trvání bude od 21. června (od zítřka) do 5. července. Samozřejmě tohoto roku. Každopádně můžete i rok příští. Bohužel rok minulý není aktuální. 

    Celých čtrnáct dní můžete číst jako diví. Myslím, že tento maraton je úžasná výmluva, když musíte něco dělat, ale chcete si číst. Prostě úžasný nápad.

    Měla bych tu zveřejnit seznam knih, které bych chtěla během této doby přečíst. Hm. Obdivuji všechny, kteří jsou schopni si určit, co budou číst následující měsíc. Já tohle neumím. Čtu to, na co mám náladu a chuť. 

   Mám napůjčené knihy z knihovny, takže bych je ráda přečetla. Také tu mám recenzní výtisky. Ty bych také ráda přečetla. Jak se ale znám, tak budu číst úplně něco jiného. 

   

 

Všechny barvy země a Bílý kůň jsou novinky, takže je musím co nejdříve vrátit do knihovny. Budou má priorita. Každopádně nemám ponětí, jestli je opravdu přečtu.

Marcelo ve skutečném světě je mezi blogery velmí oblíbená kniha a dlouho jsem čekala, až bude v knihovně k dispozici. Nakonec se na mě štěstí usmálo. Další knihou je 15 minus, kterou na svém blogu velmi chválila Rodaw. A pak ji chválili i ti, kteří se nechali Rodaw nalákat. Doufám, že nebudu zklamaná.

 Čtyři poslední věci jsou pokračováním Levé ruky boží. K tomu snad ani nemusím nic dodávat. je to prostě pokračování a těším se na něho. O Malém bratrovi vůbec nic nevím. Zaujal mě název, vytáhla jsem knihu z regálu, na obálce bylo napsáno, že ji chválí Nail Gaiman. Když to chválí Nail Gaiman, tak není co řešit. 

 

    Je to pouhých šest knih. Předpokládám, že přečtu tak polovinu. Bude záležet na tom, jestli na tyto konkrétní tituly budu mít náladu. Znám se. Spíš budu číst ty knihy, které v seznamu nemám. Já jsem na tohle opravdu hrozná.

    A jak to bude probíhat? Ráda bych každý večer napsala drobounký článek, kde se budu vymlouvat, proč jsem vlastně nic nepřečetla. Nebo proč jsem četla tak málo. Tyto články nebudou oznamovat můj čtecí progress, ale bude to seznam výmluv. A vidím to i tak, že napíšu tak dva tři články a pak se na to vykašlu. Nemám ráda pravidelnost a přihlásím se do něčeho takového.

    Držte mi pěsti, ať zvládnu během těchto čtrnácti dnů aspoň něco přečíst. A také se přidejte.  

RACHEL HAWKINS. Čarodějnice z Hex Hall

     Hex Hall je velmi oblíbenou young adult sérií. Musím se přiznat - těšila jsem se na ni. Když mi ji Eva (neznáte ji, ale musím jí poděkovat) půjčila - vybrala mi ji z velkého seznamu knih, které si chci od ní půjčit, byla jsem opravdu ráda. Hned ten večer jsem Čarodějnice z Hex Hall otevřela. Otázka: Je to ta čarodějnice, nebo ty čarodějnice z Hex Hall?

     Sophie Mercerová, hlavní hrdinka, je za trest poslána do Hecate Hall, školy pro nelidské delikventy, protože její kouzlo nedopadlo tak dobře, jak chtěla. Kouzlo lásky se myslím nikdy nepovede. Další studenti Hex Hall (takto jí říkají) jsou víly, lykantropové a jedna upírka. A čarodějové, jako je Sophie.

    Sophie měla smůlu/štěstí, že žila jen s matkou, takže o tomto světě věděla jen velmi málo. S otcem se nikdy nepotkala, ale všichni studenti ho znají.

     Do Hex Hall se Sophii nechtělo, ale brzy se skamarádila s Jennou, upírkou, se kterou bydlí na pokoji. Poté zjistí, že je Jenna nepřímo obviněna z toho, že zabila svou kamarádku, především ji obviňuje Elodie, jež chodí s Archerem - mladíkem, který se Sophii opravdu líbí, a její kamarádky. Objevují se další útoky. Může za ně Jenna, nebo je na Hecate Hall něco mnohem horšího než pubertální upírka?

    Když budete číst Čarodějnice/Čarodějnici z Hex Hall, vzpomenete si na Harryho Pottera. A myslím, že si na něho vzpomenete nejednou. Častokrát. Bohužel. Nemám nic proti Harrymu, ale měl by zůstat ve své knížce a neměl by být napodován. Dále si vzpomenete na různé YA knihy. Především na klišé, která se v nich vyskytují. O originalitě se zde moc mluvit nedá. Možná to v tomto případě ani moc nevadí.

 

    Příběh je vyprávěn ich-formou z pohledu Sophie, takže víte přesně to, co ví i ona. Bohužel toho moc neví.   

     Sophie je velmi sarkastická. Bod pro ni. Její sarkastické poznámky jsou fajn. Díky nim je kniha odlehčenější. Dá se říct, že se různými vnitřními monology kniha shazuje. Autorka si dělá srandu z klišé a vysmívá se jim. Další bod. Díky tomu na mě kniha nepůsobí moc vážně. Snad ani autorka se nebere moc vážně. Každopádně je Sophie sympatická hlavní hrdinka.

    Další postavou je Archer Cross. Postava, která nesmí v žádné ya knize chybět. Krásný, mladý, svalnatý mladík, do kterého se zakouká každá slečna, i kdyby měla patnáct dioptrií. Asi nemusím dodávat, že na první dojem působí jako namyšlený floutek. Nemyslím, že by mi nějak přirostl k srdci. Mám k němu neutrální vztah.

    Čarodějnice z Hex Hall je drobná kniha. Ačkoli není originální, je napsána velmi čtivě. Hlavní hrdinka je sympatická a není hloupá! Svými poznámkami shazuje různá klišé, které se v knížce vyskytují, takže je autorce i trochu odpustíte. Při čtení jsem se bavila. Dávám tři hvězdičky, i když vím, že by si kniha zasloužila hvězdiček méně. Kniha mi sedla do nálady, takže se nebudu snažit ani o ždibíček objektivity.

LISA McMANN. Prokleté město

     Autorku Lisu McMann znám jen z blogů, kde se psalo o její trilogii Lovkyně snů. Ohlasy jsou takové rozporuplné, ale sama jsem Lovkyni nečetla a ani nevím, jestli se k ní někdy dostanu.

     Prokleté město je jednoknižní román. Byla jsem dost překvapená, že se nejedná o sérii. To se dnes moc nevidí. Myslím, že 216stránková kniha je vhodná na seznámení s autorkou. No ne? No ano.

     Hlavní hrdinkou Prokletého města je Kendall Fletcherová. Na první pohled je to obyčejná slečna. Na druhý pohled také. Obyčejná ale není. Trpí obsedantně kompulzivní poruchou. Uf, snad jsem to napsala správně. Kendall má jisté rituály, které musí dělat - rovná ve třídě fixy podle barev, lavice rovná ani přesně nevím jak, večer šestkrát kontroluje zámky u dveří a na oknech. A pořád přemýšlí. Její myšlenky se utiší jen když dělá fyzickou činnost - tancuje nebo hraje fotbal. 

     Celé město Cryer's Cross je v šoku kvůli zmizení mladé slečny. Nikdo by nečekal, že v tak malém a mírumilovném městečku by se mohl stát nějaký trestný čin. Ale stal se. Stal se? Místní šerif z tohoto "únosu" obvinil Jaciána, který se sem nově přistěhoval se svou rodinou. Obvinění mu dlouho nezůstane. Když se později ztratí i nejlepší kamarád Kendall Niko, je právě Niko médii obviněn z únosu mladé slečny. 

    Jelikož Kendall přijde o nejlepšího kamaráda, začne se více stýkat s Jaciánem a jeho sestrou Marlenou. Pořád ale myslí na Nika. Kde je a jak zmizel? Najde Kendall pravdu?

     (V anotaci se ještě dočtete o hlasech zmizelých studentů a o tom, jak je Kendall začne slyšet. Přijde mi to lehce zavádějící, ale budiž. Každopádně zmínka o kletbě je dost děsivá a možná i spoileroidní. Trošku.)

     Příběh je vyprávěn er-formou z pohledu Kendall. Víme přesně to, co ví ona sama. Jako hlavní hrdinka je Kendall zajímavá svojí poruchou. Nenuťte mě to psát znovu, prosím. Bohužel mě mrzí, že je to cca každých deset stran zmíněné. Myslím, že by stačilo, kdyby vypravěč jen zmínil, že Kendall provádí své rituály, nemusel by ale pořád vysvětlovat PROČ je dělá. I průměrné cvičené opici je to jasné, když se to jednou vysvětlí. Chápu, její porucha je důležitá, ale přeci jen to stačilo vysvětlit jednou dvakrát. Čtenáři nebývají hloupí.

     Vyprávění samotné je prokládáno myšlenkami duší. Tyto drobné nekapitolky jsou nazvány My. Mně osobně se tyto pasáže líbily. Jsou psány lehce poeticky. Opravdu lehce. Nevím, jak přesně to popsat. My... Vlastně Oni by se mohli v knize vyskytovat častěji, bohužel mám smůlu. Aspoň jsem si Jich více vážila.

    Prokleté město a děj? Děj je lineární, nikam neodbočuje, nevrací se, nekouká dopředu. Prostě plyne. Rozděluje se na dvě zápletky - zmizelí studenti a vývoj vztahu mezi Jaciánem a Kendall. Jejich vztah je dost průhledný a vyvýjí se po celé vyprávění.

     Zmizelí studenti jsou na začátku a začnou se výrazněji řešit až ve 3/4 knihy. A Kendall začne slyšet hlasy až tak v půlce. Myslím, že téma zmizelých studentů by bylo fajn jako povídka - nic by totiž nebylo roztahané. 

     Prokleté město je drobná knížka, jejíž hlavní dějová linie by se mohla vejít do povídky. Naštěstí je to prodlouženo pro mě sympatickým vývojem mezi hlavními hrdiny. Mohlo by to být o dost horší! A proloženo zajímavými pasážemi duší studentů. Líbil se mi i konec, který je poněkud otevřený. Každý si může vymýšlet své hororové pokračování. Celkově je myšlenka "duší" zajímavá. Dávám dvě a půl hvězdičky. Hlavně za obsedantně kompulzivní poruchu.

     

Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.