24.03.15

Podcast #001 - Záplaťák a jiné dětské knihy

To jsme si zase něco s Vojtou z Knižního kukátka vymysleli.
(Což není nic nového.)
Ale my jsme to i udělali!
(Což je nové hodně!)

S Vojtou se dost často bavíme o knihách a hodně se u toho nasmějeme, tak jsme si řekli, že by naše rozhovory mohly někoho zajímat. Mohly by dokonce snad i někoho pobavit. A protože jsem značně nefotogenický typ (a k tomu ještě dost ošklivá), rozhodli jsme se, že naše rozhovory budeme jen nahrávat, na videa dneska nikdo nemá čas.
Jeden den jsme se bavili sedm hodin v kuse a smáli jsme se a smáli jsme se. Pak chceme udělat podcast a nejsme schopni ze sebe dostat ani jeden vtip, který by rozesmál i někoho jiného než nás dva. 
Pro mě je toto nová zkušenost, takže pokud mě nemůžete vydržet poslouchat, určitě se na vás zlobit nebudu. (Aspoň ne do konce života.) Kdyžtak napište, v čem je problém, možná si to vezmu k srdci a příště to zlepším. (A nebo také ne, protože zase zpanikařím kvůli mikrofonu.)

Tyto podcasty budou takové občasné. A na různá témata - nějaká širší jako dětská literatura nebo jen rozhovor o jedné konkrétní knize. (S tím, že jsme schopni se zakecat a dostat se k úplně něčemu jinému.)



Finální verzi jsem neslyšela, ale Vojta říkal, že to dost prostříhal. Myslím, že by mělo chybět mé stěžování si na film Fyfty Šejds. (To prej není dětská literatura.)

Kdyby náhodou zde nebylo to video vidět, klikněte sem

Přeji příjemnou zábavu a málo znechucení.


16.03.15

HOLLY BLACK. Panenka z kostí

   To jsem si jednou koupila knížku, aniž bych si přečetla anotaci. Přesně tak. Já si koupila knížku na základě krásné obálky. Také jsem měla v podvědomí, že Holly Black je výborná spisovatelka. 
    Myslela jsem si, že tento příběh bude příběh o panence, který bude vyprávěn z pohledu panenky. Nevím proč, ale měla jsem pocit, že to bude něco takového (klikněte na odkaz, ale jestli si pak o mně budete myslet něco nepěkného, neviňte mě).

    Hlavními hrdiny jsou děti - Zach, Poppy a Alice. Přičemž je Zach nejhlavnější postavou z hlavních a je to vyprávěno z jeho pohledu. Tito tři spolu hráli Hru s figurkami. Vymýšleli si svůj fikční svět. Jednoho dne ale Zachův otec vyhodí figurky, protože nechtěl, aby se mu spolužáci smáli, že si hraje s panenkami a holkami. Zach se to stydí děvčatům říct a jen jim oznámí, že si už s nimi hrát nebude. A jedné noci ho děvčata vyzvednou a přesvědčí, aby s nimi šel na výpravu - musí pohřbít porcelánovou panenku, ve které je popel a kosti dívky Eleanor, která navštívila Poppy ve snu. Zvládnou děti najít správný hrob? Vymyslela si Poppy celý příběh o Eleanor, nebo mají co dočinění s duchem?

   
   A nyní budu taková netypická a budu pokračovat jen v bodech...

  • Když jsem četla o tom, jak hrají Hru, jak si vymýšlejí, co se bude dít jejich postavám, dostala jsem chuť si zahrát dračák. Ale vážně. Už dlouho jsem nehrála a ono je fajn, když nejste spisovatelé, vymýšlet nějaký ten příběh. A hlavně být jeho součástí. 
  • Chtěla bych si přečíst knihu, ve které by byl příběh z jejich herního fikčního světa. Byla by to určitě parádní fantasy.
  •  Panenka z kostí je kniha pro děti a je to znát. Ačkoli je v knize možná duch, není to děsivé. Ne pro mě, pro mnohem mladší čtenáře to děsivé může být. Je ale pravda, že chvilkami mi běhal mráz po zádech, protože v knize není explicitně řečeno, zda se opravdu jedná o ducha, nebo je to jen Poppyin výmysl. Nevědomost je někdy dost mrazivá.
  •  Dnes se vydává spousta knih, ve kterých jde jen o příběh, který ještě bývá úplně tupý. Panenka z kostí má i myšlenku. Je to o dospívání, o tom, jak se měníme a jak se měnit nechceme. Dospívání a dospělost prostě stojí zahouby, proto se stále ve svém pokročilém věku chovám jako dítě. A doufám, že pořád budu.
  • Nějakou tu drobnou roli zde mají i dospělí. Hlavně rodiče. Ne vše, co udělají rodiče a vám se nelíbí, dělají rodiče se zlým úmyslem. Rodiče také byli dětmi, ale někdy na to zapomínají, že?
  • Líbilo se mi, jak Zach během výpravy přemýšlel nad tím, co by se stalo, kdyby byly ve Hře nebo v nějakém filmu. Stalo by se nějaké deus ex machina v různých podobách. V příběhu se přemýšlí o příběhu a jeho stavbě.   
  • Příběh sám o sobě mě bavil. Nutilo mě to číst dál, protože jsem chtěla vědět, co se jim na výpravě přihodí, zda zvládnou pohřbít panenku Eleanor. Jestli je tam duch... Taková trochu strašidelná Správná pětka řekla bych. 
  • V knize jsou obrázky!
Celá Panenka z kostí je fajn. Dávám čtyři hvězdičky a už se těším na další knihy od Holly Black.

 

02.03.15

Bíglovský únor #13

Cože? To je už březen? Kam se únor poděl? Kdo ho sebral?

Poslední únorový týden jsem se čtení vůbec nevěnovala. Jop, porušila jsem své předsevzetí. Ale doufám, že se k tomu vrátím, určitě s tím nechci definitivně skončit. Nálada je nálada. 

Knihy.

V únoru jsem dočetla méně knih než v lednu - sedm knih. To není tak hrozné. A kdybych četla i ten poslední týden, tak bych jich dočetla víc. Ach jo. 



O Panence z kostí jsem psala minulý měsíc. Parádní příběh. Nějaké menší shrnutí o knize jsem napsala, jen čekám na vhodnou dobu, kdy článek uveřejním. Tahle knížka má jeden drobný problém - nejde o ní moc psát. Takže o ní jen nečtěte, ale přečtěte si ji. 138 stran.
Green Arrow: Rok jedna je komiks. Já na komiksy asi nejsem. Četla jsem Mause, který mě opravdu bavil, ale v něm byly celé věty a ne jen jednoslovné výkřiky. A když se zamyslím nad dějem, tak mě více bavil seriál. Moc nadšená jsem tedy nebyla, ale předpokládám, že ostatním se to líbit bude. Jen mám dilema - číst, nebo nečíst komiksy? 134 stran.
Temné terárium je druhý díl Řady nešťastných příhod. Musím se k tomu dál vyjadřovat? Komu se líbil první díl, tak se mu bude líbit i druhý. Mně jen malinko rozčilovalo to neustálé opakování, že daná situace skončí špatně, protože to jinak být nemůže - ale je pravda, že to tak zabíjí mé naděje o dobrém konci, takže pak nejsem zbytečně zklamaná. 194 stran.



Temno je třetím dílem o Emily Strange. Bavilo mě to mnohem více než díl první. Hlavně tu byly kočky, že. Děj byl zajímavější. Jinak styl knihy byl stejný jako v prvním díle - deníkové zápisy, ilustrace. Prostě Emily. 193 stran.
Léto, kdy jsem zkrásněla je dobře hodnocenou knihou. Také jsem kvůli tomu čekala zázraky, že jo. Také jsem kvůli tomu byla dost zklamaná, že jo. Bylo to moc předvídatelné. Každopádně se to četlo dobře - když jste nemocní nebo moc unavení, tohle je vhodná četba. Mužům se to asi nebude zamlouvat, ani kdyby měli rýmičku. 234 stran.
K Dřevěné míli jsem se dostala díky Vojtovi z knižního kukátka - náhodně si to půjčil v knihovně a když se mu to líbilo, tak mi to půjčil. Já jsem z toho bohužel nebyla tak nadšená jako on, ale líbilo se mi to. Není to nic extra, ale je to rychlé a celkem i vtipné čtení. 162 stran.

Už to bylo docela dlouho, co jsem dostala chuť na další Anitu Blake, ale pořád jsem se tomu vyhýbala. Ale pak jsem po tom Cirkusu prokletých sáhla. A hned po přečtení jsem dostala chuť na čtvrtý díl, který si nechám na někdy jindy - kdybych ho začala číst hned, tak by mě brzo přestal bavit. Cirkus prokletých nebyl špatný, ale první a druhý díl se mi líbil víc. 253 stran.

Rozečtených knih mám víc, než bych chtěla. A to jsem se tak snažila!


Překroč svůj stín kandiduje na nedočtení. Nebaví mě to. A tento týden to musím vrátit do knihovny, takže to stejně nestihnu dočíst. Kdybych chtěla, tak jo, ale mně se tak nechce. Asi se nebudu trápit. 76 stran.
Cestu za tajemný hvozd mi opět doporučil Vojta. A zase z toho nějak nejsem úplně nadšená. (A v tuto chvíli se Vojta rozhodl, že mi už nikdy nic nedoporučí.) Možná jsem jen neměla vhodnou náladu. A taky jsem toho nestihla moc přečíst. Ono se to třeba ještě rozjede, že jo. 40 stran.

 
 
O Lovcích monster s.r.o. jsem psala v Nedělním čtení. Jsem pořád v půlce a... já nemám náladu na čtení, ale chci to dočíst, opravdu! Vážně! 194 stran.
Duch Groteskinu je třetím dílem o Záplaťákovi. Opakuji, je to třetím dílem! Vojta si to v knihovně půjčil s vědomím, že je to díl první. A já si ho půjčila s úplně stejným vědomím. Ach jo. Každopádně je to super knížka pro děti. Jen se mi nechce číst, proto to mám stále rozečtené. Ale určitě to dočtu. 68 stran.

Celkem přečtených stran za měsíc únor: 1618.
Tenhle rok to je bída, minulý rok by to byl splněný limit.

Seriály.

Snažila jsem se nerozkoukat moc seriálů. abych toho pak nemusela psát hodně. No... Mohlo by to být horší.

Supernatural (5x16). Měla jsem čtrnáctidenní pauzu. Už mě to trochu začíná nudit. Je to na mě moc osudové, 59 epizod.
Constantine (1x12). Chybí mi ještě poslední díl! Jsem ostuda. Mám strach, že ten seriál skončí neukončeně. 2 epizody.
The Big Bang Theory (8x14). Už jsem vám říkala, že nemám ráda Penny? 2 epizody.
The Librarians (1x01). Jen jsem to zkusila. A asi mě to nějak moc nenadchlo. 1 epizoda.
A to Z (1x06). Chtěla jsem se posunout, jeden díl má dvacet minut, takže je to taková chvilková zábava, ale nic extra. 2 epizody.
Hart of Dixie (2x13). Tento seriál mi byl už někým doporučován a jeden večer jsem neměla náladu na Winchesterovic bratry, tak jsem to zkusila. A pak jsem šla spát o půl sedmé ráno. Je to milé, nenásilné, vtipné. První sérii jsem stihla za necelé dva dny. Druhá série mě už nudí, na můj vkus se tam moc řeší vztahy. A mně je asi jedno, s kým slečna doktorka skončí. 35 epizod.
Devious Maids (1x01). Uhm. Má to docela vysoké hodnocení, tak jsem to zkusila. Taková zkoušející nálada mě přepadla. Možná zkusím ještě druhý díl. První mě moc neuchvátil, ale to vysoké hodnocení mě nutí tomu dát šanci. 1 epizoda.
Beauty And The Beast (1x01). První epizoda mě dost nudila, což u první epizody tak nějak nečekáte, že. Možná si to budu pouštět před spaním, kdybych náhodou usnula, tak mi to vadit nebude. 1 epizoda.
The Gates (1x02). U těch dvou zhlédnutých epizod jsem četla vaše blogové články. Jako zvuková kulisa to není špatné. 2 epizody.

Celkem zhlédnutých epizod za měsíc únor: 105.
Epizod jsem zhlédla dost, ale nějak se nemůžu dokopat k těm podzimním novinkám. 

To by bylo vše. 
Uf. 
Bylo to vyčerpávající, naštěstí ale ne tolik jako v lednu. 
Četli jste/ viděli jste něco z toho? Doufám, že se najde někdo, kdo také rozkoukává seriály. 

Mějte se krásně a hodně čtěte!