SYLVAIN REYNARD. Gabrielovo inferno

Hříšné odstíny vášně #1

     Prý erotický román. Historické romance jsou erotičtější a víc sexy než tohle. K tomu si přidejte, že je to jakási napodobenina Tvajlajtu a Šejdů - on ten název celé série je takový... Odstíny jsou už tak profláklé slovo, že by se už nemělo s romantickými a erotickými romány spojovat, protože ty konotace nejsou kladné. Aspoň pro mě, zabíječe romantických situací.

     Příběh o hříšném vysokoškolském profesorovi Gabrielu Emersonovi a o mladé panenské Julii. On má psychický problém a hledá spasení, ona má psychický problém a hledá pravou lásku, někoho, komu by z celého srdce dala své panenství. Zakázaná láska - studentka a profesor, která nemá žádné "zakázané" vyústění - což je spoiler jak prase. Takže bacha na to! Oba mají svá tajemství a oba mají strach, že kvůli nim ztratí toho druhého. 

     Postavy jsou divné. Omezené. A sexuálně frustrované. Celkově jsou do hlavy bijící. (To znamená, že máte chuť mlátit hlavou do zdi, když o nich čtete.)

    Gabriel je bývalý feťák, co neměl problém mít sex na jednu noc, přesněji řečeno živočišný sex na jednu noc bez romantiky, lásky a uctívání ženského těla. Je arogantní a chvilkami dost zlý. A je bohatý! A strašně sexy (říkal pan autor). Pokaždé, když se do nějaké zprávy pro Julii podepsal jako G, tak mi to přišlo, jak by Julii psal bod G, ale to asi dost odbočuji. Zajímavá věc na něm je ta, že se mu mění barva očí - někdy jsou modré (safírové) a někdy je má zelené jako drak (buď je to blbost, nebo metafora).

    Julia je panna. (Je potřeba si to zopakovat ještě párkrát, aby to bylo všem jasné, jelikož je to jeden ze stavebních kamenů celého příběhu.) Tato vlastnost literárních hrdinek erotickoromantických knih odehrávajících se v naší době je tak moc klišoidní, že už to víc klišé být nemůže. Je ufňukaná, chová se divně - jejím náladám jsem nerozuměla.

    Nejhorší na celé knize je to, že pan Reynard psát umí - určitě je to psané líp než většina takovýchto románů. Na druhou stranu mi jeho vzletný a metaforický styl moc nesedl. Bolestná a až patetická čistota místnosti mě nenechala chladnou - možná bylo jeho záměrem, aby se čtenáři podivovali nad jeho použitými přívlastky. Dále je zde značný výskyt slov jako hřích, odpuštění, pokání, ctnost, cudnost, milování, anděl, prznitel a panna. Většinu těchto slov ve svém běžném životě ani nepoužívám - dobré si připomenout, že existuje něco jako hřích. Jeho styl psaní by si zasloužil mnohem lepší příběh.

    Vyprávění je z pohledu Gabriela i Julie. Nejen. Často se objeví i myšlenky nějaké vedlejší postavy, což by mohlo být pro někoho matoucí. Líbí se mi, když se v knize setkám s názory více postav, ale zrovna tady to není až tak potřeba. Jedna myšlenka nějaké no name postavy není moc důležitá a ani to situaci moc nedokreslí.

    Líbil se mi nápad zapojit do příběhu Božskou komedii, autor se trochu pokouší o jakousi paralelu mezi Dantem s Beatricí a Gabriela s Julií. Božskou komedii jsem nečetla, ale musím říct, že mě to na jednu stranu láka se do ní pustit, na stranu druhou ji mám asi touto knihou lehce zprotivenou. 

    Není zde jen odkaz na Danteho, ale i na další knihy, hudební skladatele a jiné hudebníky, malíře a bůh ví co ještě. Autor se očividně snaží ukázat, že má přehled. A zajímalo by mě, jestli umí italsky, když tam často cpal italské věty.

     Děj je nudný. Ze začátku mě bavily aspoň hádky hrdinů, i když někdy neměly smysl. Ale byly tam nějaké emoce! A četlo se to rychle, dialogy nebyly zpomaleny přebytečnými popisy. Ze začátku hádky a pak zbytek knihy tokání. A tokání. A tokání. A nuda. Nuda. Nuda. Kdyby se jejich vyznávání lásky zkrátilo, bylo by to mnohem lepší - 400 stran o tom, jak chtějí spolu sex, ale nemůžou ho mít, protože by ani kvůli univerzitním pravidlům neměli spolu být, je opravdu moc. Myslím, že je to až zbytečně moc dlouhá předehra. 

(SPOILER! 

Ale ty tři orgasmy na konci asi za to stály. Ano, až na konci.

SPOILER!)

    A nyní k věci, kterou jsem ani do teď nerozdýchala a otravovala jsem tím několik lidí smskami. Nevím, jestli autor opravdu myslí vážně to, co napsal o sexu. Mně to přijde omezené. Odsuzovat někoho kvůli BDSM sexu? Kde to žijeme? Je to jen a pouze jejich věc. Mít sex z lásky je pěkná věc, ale v této knize je to až moc přehnané. A chvilkami to na mě působilo tak, že pro sex z lásky jsou určeny jen dvě polohy a zbytek patří do kategorie "zvířecí šukání" - vy, co jste v dlouhodobém vztahu, zahoďte Kamasutru!

    

    Když to shrnu, dám dvě hvězdičky. Jednu za styl a nápad zapojení Božské komedie, druhá za znaky - taky bych chtěla napsat 560 stran o ničem a ještě být za to chválena. (Měla bych zjistit, jak to dělá, potřebuji napsat diplomku.) Také musím říct, že jsem chtěla vědět, jak se to bude mezi nimi vyvíjet, čekala jsem velké drama, které ale bohužel nepřišlo.  Přečetla jsem si anotace ke zbývajícím dílům a asi nemám potřebu je číst. Tento příběh o spasení hříšníka, který je zároveň oslavou cudné lásky, mě zklamal - hodnocení na goodreads má totiž dost vysoké.

A možná jsem to jen nepochopila.

CHARLES GILMAN. Šílený profesor

Horror School #1

    První díl série mě zaujal jen díky původnímu názvu série - Tales From Lovecraft Middle School. Určitě vám došlo, že je to kvůli tomu Lovecraft. Což je synonymum pro horory, děsivé příběhy a plíživou hrůzu. A hodnocení také není nejhorší. 

     Dvanáctiletý Robert musí od září chodit do nové (a nově postavené) školy, protože úřady tak rozhodly (podle trvalého bydliště). Nikoho tam nezná. Kromě Glena, který ho vždy šikanoval. A... A víc neřeknu. Šílený profesor je dost krátká kniha (122 stran), takže bych vám mohla vyzradit něco, co bych neměla. Ale je jasné, že Lovecraftova střední škola nebude ledajaká škola.

    Začnu hned prvním (a asi jediným) záporem celé knihy. Jak jsem se již zmínila, příběh je na pár stranách. To znamená, že se autor moc nerozepsal. O nikom a ničem. Postavy jsou ploché. Kdyby tam byla nějaká sexbomba, tak bude také plochá jak fošna. Moc se o nich nedozvíme, jen důležité informace, abychom věděli, kdo je hodný a kdo je zlý. Chtěla jsem prvně napsat "kdo je černý a kdo bílý", ale rasismus nebudeme podporovat. Více stránek by knize jen prospělo.

     To je názor můj, staré ženské. Šílený profesor je určen čtenářům začátečníkům, jen nevím, jak si poradí s jazykem R'lyehian (čte se to přesně tak blbě jako ten samotný název). Viděla bych to tak, že mladému čtenáři bude stačit jednoduchá linie příběhu na pár stránkách, bude nadšen, že se pročetl až na konec. 

    Šílený profesor je ale i výchovný, což není nic nečekaného. Robert má rád knihy, tak autor podporuje touhu dětí zažívat různá dobrodružství skrze knihy, protože mimo knihy to moc nejde. Alespoň se to podaří Robertovi a my (a děti) mu můžeme jenom závidět. Také se objeví problematika šikany, ale zas tak moc se neřeší, a lidé, kteří chtěli pomoct, byli odbyti.

    Ději nemám co vytknout. Bylo to pěkně vymyšlené. Vše se odehrálo během tří týdnů - to je taková rychlovka. Gilman nám postupně předkládá tajemství, nějaké odpovědi a ke konci akci. Bohužel ta akce byla velmi krátká. Řeknu to ještě jednou - všechno je krátké.

   

    Na konci knihy je jasné, o čem bude druhý díl. To potvrdí i ukázka z druhé knihy. Musím říct, že se na druhý díl těším. Sice je to vše takové uspěchané, humoru moc nenajdete, postavy nejsou pořádně vykreslené, ale víme, kdo je hlavní záporák. Záporák je to nejdůležitější. Dávám dvě a půl hvězdičky. Zajímalo by mě, kdo by poslal své dítě do školy, která má v erbu Cthulu.

Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.

ALICE CLAYTON. Nabíječ

    #1 Cocktail

    Nabíječ se minulý rok stal nejvtipnější knihou roku na Goodreads. Díky této informaci začne čtenář očekávat něco opravdu vtipného a dobrého. Pak jsou tady recenze a hodnocení lidí, které jsou spíše pětihvězdičkové. Přesně kvůli tomuhle jsem si říkala, že to bude super kniha, kterou si budu muset přečíst. A byla jsem ráda, že jsem se k ní konečně dostala.

    Caroline se nastěhuje do nového bytu, ze kterého má opravdu radost. Až do chvíle, tedy do noci, kdy ji ze spánku vzbudí rány z vedlejšího bytu. Sousedova postel naráží do zdi. A k tomu ještě Caroline slyší, jak někdo někoho plácá přes zadek. Další noci to samé, jen se neplácá, ale mňouká a hihňá. Jednu noc to už Caroline nevydrží a jde sousedovi vynadat. Otevře jí sexy fotograf Simon, kterému ještě stál...

    Nějak automaticky jsem si myslela, že tato kniha bude erotická. Jako že bude sex a orgasmus a ejakulace v každé kapitole alespoň dvakrát. Zmýlila jsem se. Nabíječ je spíše taková romantická komedie, která se zvrhne v erotický sitcom. Mnoho erotiky s hlavní hrdinkou si neužijete, i když je to fakt kus, protože nemůže už nějaký ten měsíc dosáhnout své dávky Óčka. Ne, není to droga, je to jen jakýsi podivný název pro orgasmus. Její pouť za Óčkem bude dlouhá. Ještě ani v polovině knihy nebude mít Caroline sex.

    V úvodu jsem psala, že tato kniha byla nejvtipnější za rok 2013. Ano, bylo to vtipné a svěží. Interakce mezi hrdiny - Caroline a Simonem, byly opravdu úsměvné. Ale s další a další stránkou to začala být nuda. Pro mě to bylo už zdlouhavé a dočítala jsem to jen kvůli tomu, aby se mi zvedl počet dočtených knih. A byla jsem už v půlce. 

    Každopádně musím říct, že bylo fajn, že nezačali spolu souložit hned na chodbě. Vztah mezi nimi byl pěkně vykreslen, ale trvalo to moc dlouho. Další plus je, že Caroline neměla orgasmus už jen z toho, že se na ni Simon podíval. 

    A když už jsme u těch orgasmů.... Dámy, když se blížíte k Óčku, fakt blbě to zní, také se vidíte na útesu a musíte udělat krok do prázdna, abyste měly orgasmus? Jasně, byla to metafora pro získání ztraceného Óčka, ale kdo při sexu přemýšlí ve filozofických metaforách? Dobře, dobře, uznávám, Nabíječ je plný metafor a přirovnání, protože se Caroline nelíbí slovo penis a vagína. Takže máme... Některým vadila v jisté erotické trilogii vnitřní bohyně, zajímalo by mě, kolika lidem vadila SC - Spodní Caroline, která ovládala Carolinino chování, ba dokonce i její život. Caroline je chvilkami dost přímá, ale pak jsou zde metafory a náznaky. Někdy to bylo fajn, někdy mi to přišlo neuvěřitelné a hloupé a naprosto zbytečné. 

    Příběh je vyprávěn z pohledu Caroline, což nikoho z vás nepřekvapí. Ale byly pasáže, ve kterých byly esemesky různých postav. Z toho by se dalo usuzovat, že se dozvíte i něco o myšlenkách druhých jedinců a vytvoří vám to komplexní pohled na situaci. Bohužel, pokud to nebyly rozhovory mezi Caroline a jejími kamarádky nebo Simonem, nic se pořádně nedozvíte. Sice to trochu samotný příběh oživí, ale prakticky je to k ničemu. Podobným způsobem byla napsána jedna kapitola, ve které byly postupně myšlenky čtyř postav. Bylo to vtipné, ale myšlenky se týkaly jen jízdy autem.

    Už bych se konečně mohla dostat k závěru... 

Nabíječ je chvilkami vtipná kniha, ale že bych nemohla popadnout dech z toho všeho smíchu, to teda určitě ne. Kroužení Caroline a Simona kolem sebe bylo sympatické a milé, odlišné od jiných knih. Bohužel to bylo moc dlouhé a začalo to být nudné. Možná je nejlepší přečíst celou knihu najednou a ne to číst po kouscích, jako jsem to četla já. Možná proto to bylo pro mě předlouhé. Uděluji dva povadlé penisy a nevím, jestli se mi bude chtít číst druhý díl, který by měl být opět s Caroline a Simonem. 

SUZANNE COLLINS. Síla vzdoru

  Hunger Games #3

     Po více jak roce jsem se konečně odhodlala k přečtení závěrečného dílu oblíbené dystopické série. Setkávala jsem se jen s negativními názory na tuto část. Je to nudné, je to zdlouhavé, je to zbytečné. V celkovém hodnocení budu dnes velmi subjektivní, protože mě tyto negativní ohlasily ovlivnily tak, že jsem od Síly vzdoru očekávala něco moc, moc, moc strašného, ale dostala jsem knihu, která vlastně nebyla tak špatná. Ponaučení: Raději od knih očekávejte jen to nejhorší, pak budete příjemně překvapeni.

    Katniss byla zachráněna z Arény, její domov je pryč. Peeta je v Kapitolu. Třináctý kraj není tak mrtvý, jak si všichni myslí. Začala válka.

    Styl vyprávění zůstává stejný - všechny informace dostaneme od Katniss. Takže se toho vlastně moc nedozvíme. 

     U té myšlenky psané v kurzívě na předešlém řádku zůstaneme. Po celou sérii se nedozvíme, čím jsou obyvatelé Kapitolu tak zvláštní a výjimeční, že v něm mohou žít. O politice skoro nic nevíme. Rozhoduje Snow o všem, co se v Panemu děje, nebo za tuto situaci může i někdo jiný? A ani na závěr se nedozvíme, jak bude Panem řízen. Jen malou chviličku se bude autorka věnovat skrze jednu postavu prezidentu Snowovi, ale dozvíme se o něm žalostně málo. Celý fikční svět na mě působí dobře, vypadá zajímavě, ale já chci o něm vědět víc, bohužel autorka mi nic víc nedá. Jak jsem psala ve svém názoru na Vražednou pomstu, bylo by lepší, kdyby Collinsová psala v er-formě, tak by mohla svět popsat komplexněji. Takhle je to pouze z pohledu Katniss a ta nic neví nebo vědět nechce, takže ani čtenáři se moc nedozví. Tohle mě mrzí u všech dílů. Dokázala bych si představit třeba i nějakou tu doplňující novelku, kde by to bylo vysvětleno, ale žádná není.

    Líbí se mi, že se Katniss nevyhne nějakému tomu psychologickému vývoji. Podepisují se na ní dvě účasti v aréně, kde musela bojovat o život a kde musela i život brát. Katniss je ve třetím díle trochu vyšinutá. Jsem ráda, že je to prostě jen malá holka, na kterou mají její zážitky a zkušenosti vliv -  působí to na mě uvěřitelně. A Katniss tak pochopí, proč Haymitch tolik pije. Každopádně vás musím upozornit, že někomu budou její myšlenky dost protivné, budou vás rozčilovat a nebude vás to bavit.

   První část knihy je nejpomalejší. Dočteme se o Katnissině stavu. Pomalu s ní mapujeme situaci a čekáme, jak se to všechno vyvrbí. Druhá a třetí část je akčnější a mnohem čtenářsky přitažlivější - bude se hojně umírat. 

   V dnešní době je móda točit filmy na základě knih. A další, o dost horší, móda je rozdělovat poslední knižní díl na dva filmové. Upřímně, nedokážu si představit, jak Sílu vzdoru rozdělí. Mám obavy, že bude první filmová část dost nudná. Dvě a půl hodiny o tom, jak Katniss přemýšlí nad tím, že je duševně nevyrovnaná? Po tom všichni určitě toužíme. Nebo se budou filmaři snažit o komplexní pohled na Panem a možná bychom se o Panemu něco dozvěděli, což by bylo milé. A teď zpátky ke knize.

    V této části se dostane více ke slovu i Hurikán, ale já jsem team Peeta! - ten herec mi prostě přijde sympatičtější. Jeho fanynky budou určitě rády, já mám z Hurikána trochu rozporuplné pocity. Není to zlý člověk, nesednul mi, není to někdo, s kým bych se ráda bavila. Až se s ním potkám někdy naživo, tak pak řeknu, jak moc velký sympaťák to je.

   A objeví se tu i nové postavy - prezidentka Coinová, voják Boggs, ale budou tu i staří známí - Katnissin přípravný tým, Finnick a třeba i Johanna.

    Od Síly vzdoru jsem dle ohlasů očekávala něco strašlivě nudného a zbytečného,  ale přečetla jsem to nejrychleji ze všech dílů. Ani jsem se nenudila - možná pár stran na začátku, ale to je skoro u každé knihy, než se začtu. Má to svoje mouchy, ale jaká kniha ne? Bylo to napínavé, bylo to překvapivé a čtení jsem si užila. Co víc si přát? Dávám čtyři hvězdičky. A... Chtěla jsem napsat, jak se těším na další díl, ale on už žádný není!

Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.

AMANDA STEVENS. Království

  Graveyard Queen #2

    Okřídlená duše byla kniha, u které jsem nepředpokládala, že se mi bude líbit. Líbila se mi. Moc. Těšila jsem se na druhý díl. A když jsem konečně v knihovně objevila Království, sáhla jsem po něm a spěchala jsem domů, abych ho mohla začít číst. 

    Kamarádka Kristina (Zdravím!) tento díl četla dříve než já a upozornila mě, že je to odlišné od prvního dílu a že byla zklamaná. Díky tomu jsem neměla vysoká očekávání a mohla jsem se nechat příjemně překvapit.

    Amelia Grayová, restaurátorka hřbitovů, přijala práci v městečku Asher Falls, aby utekla před tím, co se jí stalo během práce na hřbitově Dubový háj. A hlavně aby utekla před detektivem Devlinem, kterého pronásledují dva duchové - duch manželky a dcery. Asher Falls je zvláštní město, město duchů, s podivnými lidmi. Amelia se zde necítí moc dobře, především kvůli duchovi dívky, který se usilovně snaží s Amelií navázat kontakt. V lese u hřbitova najde hrob, který je někým opečováván, cítí zde značnou energii a něco zlého. Zjistí Amelia, co po ní chce duch dívky? Čí je ten hrob? A je Thane Asher vhodná náhrada za detektiva Devlina?

    Okřídlená duše byla detektivka s prvky duchařského románu. Duchové zde byly jako doplněk. V Království je duchařská linie hlavním stavebním kamenem příběhu. Tento fakt by mohl čtenářům, kterým se v první části líbila převážně ta detektivní část, zkazit požitek z knihy. Ale nesmutněte, nějaké to detektivování se zde také objeví.

    Co se autorce velmi povedlo, je atmosféra celé knihy. Tajemno, mlha, spousta duchů a všudypřítomné zlo. Ovzduší v Asher Falls je popsáno mrtvolně, temně, prázdně. S hrdinkou se tímto městem projedete a nepotkáte živáčka. Připomínalo mi to takové ty westernové filmy, kdy hrdina přijede do městečka, které se zdá být opuštěné, fouká vítr, dveře do baru se otevírají a zavírají a slyšíte harmoniku. Asher Falls na mě působí ale ještě jedním způsobem. Wowkaři budou určitě hned vědět, co tím myslím, když řeknu "Gilneas", vám ostatním napovím tímto videem. 

     Vzhledem k tomu, že je kniha psána ich-formou z pohledu Amelie, si dokážeme snadno představit, jak se Amelia cítila. Především jaký měla strach. Strach byla její nejčastější emoce. A my strach pociťujeme s ní. Umocňuje to i fakt, že nevíme, čeho přesně se máme bát. Jen stínů určitě ne, hlavně proto, že nevíme, kdo/co ten stín vrhá. Právě ta nevědomost je nejstrašidelnější. Myslím, že na tomto principu funguje i horor Mama, kdy nevíte, co je ta Mama přesně zač, a když ji na konci uvidíte, tak už to není tak děsivé, protože víte, čemu čelíte. 

    Na druhou stranu jsem i dost zklamaná. Takřka všechna tajemství jsou snadno předvídatelná. Všechno vám to dojde brzo. Další stránky vám jen potvrzují vaše domněnky. A Amelia na vše potřebuje čas a několik rozhovorů s dalšími postavami. Předvídatelnost Království kazí, ale aspoň můžete mít radost z toho, že jste tak úžasně nápadití jako sama autorka. A možná se rozhodnete díky tomu začít psát romány. 

    Amelia je sympatická postava. Hrdinka, která se bojí, ale je statečná, neztrácí hlavu, hlavně díky tomu, že umí skrývat své emoce kvůli duchům, kteří nesmí zjistit, že je vidí. Oplývá šestým smyslem, možná by se dalo říct instinktem, který jí pomáhá v nebezpečných situacích. A konečně se o Amelii dozvíme spoustu nových věcí.

    Thane Asher je mladý, krásný muž, který Amelii přitahuje. Je trochu tajemný. Nevíte, jestli je to dobrák, nebo zloun. A musíte se dopracovat až na konec knihy, abyste to zjistili. Aspoň tohle není tak průhledné.

    Pro mě nejlepší postavou je pes Angus. Protože i psi můžou mít silné charaktery! Další postavy jsou zvláštní, divné, tajemné, nevíte, co si o nich máte myslet. Působí stejně jako samo město. 

    Do Království jsem se snadno začetla. Převážně jsem četla v noci. Sama v pokoji. Nevěděla jsem, jestli mám číst dál, abych zjistila, čeho se s Amelií bojíme, nebo jestli mám přestat a počkat na denní světlo, protože to na vás duchové nemůžou. Velké dilema. Šla jsem raději spát.

     Království je stejně čtivé jako Okřídlená duše. Atmosféra je úžasná a mnohem strašidelnější než kdejaký horor. U Řbitova zviřátek jsem se tak nebála. Ale jsem srab, takže s některými to třeba ani nehne. Největším záporem je předvídatelnost, kvůli které nakonec dávám tři hvězdičky. Určitě ale nemusím dodávat, že se na třetí díl hodně těším. 

CATHERYNNE M. VALENTE. Nesmrtelný příběh

    Catherynne M. Valente je u nás známá díky své sérii o Čarozemi pro mladší čtenáře. Ještě jsem ji nečetla, ale dva díly mám doma v knihovničce. Stydím se, první díl mám totiž už rok. Nesmrtelný příběh je tedy první knihou, kterou jsem od této autorky četla. A dost mě navnadila k tomu, abych si co nejdříve přečetla další. Jenže se k tomu zase nedostanu. Knížky z knihovny mají vždycky přednost.

   Kniha vypráví příběh o Marii Morevně, která jako malá viděla, jak si pro její sestry chodí ptáci, kteří se změní v muže. Jen pro ni si nikdo nepřicházel. Až si jednoho dne pro Marii Morevnu přišel sám Kostěj Nesmrtelný.

    Příběh je psán er-formou, nejčastěji z pohledu Marie Morevny, ale jedna kapitola je třeba vyprávěna domovajou, domácí skřítčicí. Příběh je zasazen do Ruska a do země Kostěje Nesmrtelného v době před druhou světovou válkou - respektive před zaútočením Němců na Rusko, a v době leningradské blokády. Leningrad je Petrohrad, to jen aby bylo jasno. V obou zemích je válka, Rusko proti Německu, Car Života proti Caru Smrti.
    Celkem má kniha šest částí, které jsou uvedeny vždy verši Anny Achmatovové, ruské básnířky, která měla režimem zakázáno vydávat svá díla. Každá část se odehrává jinde - takže víte, že když skončí jedna část, Maria Morevna se přemístí na jiné území.
    První část byla asi nejvíce napsaná pohádkovým stylem. Možná lepší by bylo napsat poetickým. Bylo to jemné, lyrické, citlivé. Nečekala jsem, že by pak mohly v dalších částech přijít vulgarismy a sexuální scény. Nebojte, není to popsáno nějak podrobně. Asi jsem byla naivní, když jsem si myslela, že pohádkové postavy nesouloží. 
    Pro mě nejčtivější byla druhá část - byla napínavá, byla živá, byla pohádková. Také tady zjistíte, že pohádkový svět se snaží podobat ruskému světu - červené šátky, síla Lidu a všude samí soudruzi. Představte si takového soudruha draka.

    

    Valente vychází z ruských příběhů a pohádek, které já neznám. Kromě Mrazíka, že. A ještě jsem kdysi jako malá viděla pohádku o Finestovi, ale už si ji vůbec nepamatuji. Každopádně i ten je v knize zmíněn. Takže jsem ráda, že jsem se mohla něco nového dozvědět.

    Nesmrtelný příběh připomíná pohádku nejen pohádkovými postavami, jako je Kostěj Nesmrtelný, Baba Jaga, Ivan a drak, ale i takovým tím známým znakem, jako jsou tři úkoly. Nebo trojí opakování, čehož si všimnete už v první části.

     Maria Morevna jako hrdinka byla... Já ani moc nevím, jaká byla. Milovala. To, že milovala, je snad nejlepší charakteristika. Určitě mě nijak nerozčilovala a její příběh mě zajímal. Chtěla jsem vědět, jak nakonec skončí. 

   Pro některé může být Nesmrtelný příběh složitá kniha. Ne, že byste nepochopili, o čem je, ale že se vám bude složitě číst. Určitě ne každému sedne styl psaní - časté metafory, popisy, ruská slova, která samozřejmě poté byla přeložena, takže vám nic neunikne. Nejsou to jen jednoduché věty s jasným a obyčejným významem. 

    Mně se ale Nesmrtelný příběh líbil hodně. Atmosféra byla kouzelná, doslova, temná, válečná, hladová, přecpaná a plná vodky. Dávám čtyři a půl hvězdičky. Půl hvězdy strhávám za to, že ne vždy se mi chtělo knížku otevřít a pokračovat ve čtení, ale jak jsem začala, začetla jsem se. Dokonce jsem viděla na goodreads, že by měla být druhá kniha, ale s jinými hrdiny. Těším se a moc doufám, že ji u nás zase vydají.

Bíglovský červenec #11

A půlka prázdní v pr... Pryč! 

Ani není možné, jak rychle to uteklo, že? Jsem tak nějak (naivně) doufala, že toho stihnu víc. 

Jsem ale ráda, že jsem stihla přečíst víc knížek než normálně. A to se počítá! (Taky jsem si to pěkně spočítala.)

Knihy.

Nebudete tomu věřit, ale dočetla jsem sedm knih! Z toho jen jedna byla rozečtená z dřívějška. Jsem na sebe tak pyšná! (Stejně ale budu s počtem stránek v mínusu.)

Bláznivý úplněk. Druhý díl série o čarodějovi Harry Dresdenovi. Mám pro něho slabost, takže i když to nebude úplně super, úžasná, dokonalá kniha a bude mě chvilkami nudit, stejně jí dám dobré hodnocení. Naštěstí je to i tak dobrá kniha i bez mého subjektivního názoru. Jen nevím, jak mi můžete věřit, protože já jsem vždycky subjektivní a i tamta věta byla subjektivní. Takže... Nevěřte mi! 357 stran.

Nesmrtelný příběh. Tak tohle je opravdu dobrá kniha. Měla jsem trochu obavy, že mě nebude bavit, ale byla jsem nadšená. Pokud máte rádi chytré knihy, které jsou i chytře napsané, tak je tahle přesně pro vás. 332 stran.

Brenda Veliká. Knihy od Payna jsem nečetla, nechtěla jsem je ani číst, ale všichni je chválí, takže když byla Brenda v knihovně, nikdo se na ni nevrhal, tak jsem si ji vzala já. Nebylo to špatné čtení, ale zase taky ne nic extra. Asi polovina knihy mě rozčilovala, což není moc dobrá vizitka, ale humor to zachránil. 278 stran.

Vdovin průvodce sexem a randěním. Ehm. Já ani nevím, co o tom říct. Nebavilo mě to, ale stejně jsem to přečetla. Snažilo se to být chytré - postavy zmiňovaly různé filosofy, snažily se mluvit inteligetně, ale nakonec to moc chytré nebylo. Nebo mi to prostě jen nesedlo. 299 stran.

Království. Pokračování Hřbitovní královny. Dlouho jsem nečetla knížku s úžasně popsanou atmosférou. Začetla jsem se, nechtěla jsem přestat číst. Chvilkami jsem se dokonce i bála. Ale celé to zkazila předvídatelnost. Když autorka začne psát tak, aby čtenář hned nevěděl, o co tam jde, tak to budou parádní knížky, kterým bych snad i já mohla dát pět hvězdiček. 357 stran.

Příběh draků. Recenzní výtisk, který mám doma asi od konce listopadu. Jo, ostuda jsem. Těšila jsem se hodně, ale pak se mi to nechtělo vůbec číst. A vůbec nechápu, proč se mi nechtělo, protože to nebylo špatné. A už se těším na druhý díl. 347 stran.

Detektiv bez bázně a hany. První díl série Smrtislav Hezoun. Určitě jste si všimli, že někteří čtou sérii Skulduggery Pleasant. Věřím, že většina si tuto knihu chtěla přečíst, ale na angličtinu se necítí. A Kristie nám odhalila, že je i u nás vydána. (Děkuji moc!) Bylo to milé, bylo to vtipné, bylo to skvělé. Bohužel jsem to četla v hrozných vedrech, takže jsem byla taková nevnímavá, znuděná a otrávená. Takže jsem si konec neužila tak, jako jsem si užila začátek. Hnusná vedra! 248 stran.

Doufala jsem, že nebudu mít moc rozečtených knih, ale mám. Já prostě nedokážu nerozečítat. Jsou jen čtyři. I když pro někoho by to mohlo být moc.

Temná hrozba. Třetí díl Harryho Dresdena. Ani nevím, proč jsem ji ještě nedočetla. Baví mě o dost víc než Bláznivý úplněk. Jsem prostě tele. 292 stran.

Vyvolená. Uhm. Jsem byla doma u rodičů, všechny knížky jsem přečetla a sestra má Školu noci, tak jsem si říkala, že se pustím do třetího dílu. Oni ve dvou kapitolách řešili narozeninové dárky s vánočním motivem. Fakt! Celé dvě kapitoly! Prostě.... Blé. 43 stran.

Koho Krysák kousne. Kniha pro děti. S hlodavci. S kouzelnými hlodavci. O zlé chůvě. Divných rodičích. Kouzlech. A s kouzelnými hlodavci!! (Kouzelní hlodavci jsou důležití!) 149 stran.

Město z kostí. Začala jsem to číst jen kvůli tomu, že jsme se chtěli podívat na film, o kterém se rozpovídám později. Kniha mi chvilkami připomíná Harryho Pottera. Clary nemám ráda. A... A čtu první úžasné české vydání. Byla jsem připravena na to, že tam bude Krasomil Pohroma. Myslela jsem si, že to zvládnu, rozdýchám to a budu pokračovat ve čtení. Šmarjá, vždyť to do toho překladu vůbec nesedí! Všichni mají nepřeložené jméno, ale Magnus Bane je... Já nevím, jaký byl, že ho musela paní překladatelka přeložit. Jednu chvíli tam Clary říká, budu psát z paměti: "Co je Krasomil Pohroma? Vždyť to není ani jméno." Já jsem prostě úplně blbá, protože fakt nevím, co by Krasomil mohlo být jiného než jméno. Překladatelka se očividně snažila všechny akorát tak nas*at. 156 stran.

Celkem přečtených stran za červenec: 2858.

Na srpen mám napočítáno 3739 stran. Hezky se mi daří snižovat mé stránkové resty. Jen mi to musí vydržet.

Seriály.

Asi nikoho z vás nepřekvapí, že jsem zase rozkoukala několik seriálů. Snažím se sledovat novinky, ale posledních čtrnáct dnů jsem nějak pozadu.

Dawsonův svět (6x24). Celého Dawsona jsem zvládla za 14 dní. Chtěla jsem ho mít už z krku, protože to je hrozné. 16 epizod.

The Last Ship (1x03). První novinka. Moc z toho nadšená nejsem. Nevím, co čekat. Pokud máte rádi postapo a bitevní lodě s americkou posádkou, tak do toho. 3 epizody.

Reckless (1x04). Další novinka. Seriál z právnického prostředí, ve kterém je hlavním případem sexuální obtěžování na místní policii. Netočí se to jen kolem tohoto případu, ale v každém díle se řeší i jiné, které se vyřeší. Jsou zde dvě hlavní postavy - právník (je na straně policie) a právnička (na straně žalující policistky). Saozřejmě jsou zde další postavy, které jsou v každém díle, ale o těchto dvou se dozvíme nejvíce. Tenhle seriál mě fakt baví. Bude to určitě kvůli tomu, že tam nejsou žádné čarodějnice, vlkodlaci a upíři. A každý díl zatím končil napínavě/zajímavě. 4 epizody.

Dominion (1x05). Novinka. Jestli to chápu dobře, mělo by to navazovat na film Legion, který jsem samozřejmě neviděla. Bůh zmizel a andělé se rozhodli, že vybijí celé lidstvo. Jen jeden anděl je na straně lidí - Michael, který zachránil dítě, které má být podle legendy/předpovědi/co-já-vím Vyvoleným, ale Vlado to není. Samozřejmě se my dozvíme dřív než hlavní hrdina, kdo je/že je Vyvolený. Dobrá zpráva pro fanoušky Buffy je, že zde hraje Giles. Je to pro mě nejzajímavější postava, protože nevím, jestli je to klaďas, nebo záporák. Dívám se na to s mužem, kterého to asi baví, jinak si nedokážu představit, proč se na to se mnou dívá. Já nejsem z toho nějak u vytržení, ale doufám, že se to rozjede. 5 epizod.

Penny Dreadful (1x08). Poslední díl série. Musím říct, že si ani moc nepamatuji, jaký byl. Jen doufám, že druhá série bude lepší. 1 epizoda.

The Leftovers (1x01). Na tuhle novinku jsem se těšila, pak jsem se ale dočetla, že scénář psal člověk, který psal scénář i k Prometheovi. Pokud jste tento film viděli, určitě chápete mé obavy. Viděla jsem zatím jen jeden díl, který mě nudil. A ještě k tomu má jeden díl hodinu, což je prostě moc dlouhé. A na další díly nemám odvahu. Nechce se mi. 1 epizoda.

Doctor Who (2x02). Konečně mě začal bavit. Sice to ještě není ono, ale už je to mnohem lepší. Zlomilo se to osmým dílem, kde je malé díte s plynovou maskou a volá svou maminku. Kyž jsem se na to dívala v noci, bylo to dost děsivé. 10 epizod.

Faking It (1x08). Dokoukala jsem první sérii a jsem zvědavá na další. Určitě to není lepší než Awkward, ale je to docela dobré. 3 epizody.

Young & Hungry (1x5). Tohle je takové hloupoučké, až mě to baví. Někdy je to fakt stupidní, ale někdy se vtip povede. A na odpočinutí to jde. 4 epizody.

True Blood (6x04). Byla jsem odhodlána dokoukat šestou sérii. No, nepovedlo se. Nudí mě to. 1 epizoda.

Teen Wolf (1x02). Oblíbený seriál. Moc jsem toho zatím neviděla, ale nepřijde mi nejhorší. Jasně, zas tak inteligentní to nebude, ale mohlo by to být určitě horší. 2 epizody.

The Big Bang Theory (7x13). Naštvali mě. Fakt jo. Změnit dabing Penny a pak i Amy. Blééé. Jinak seriál je to pořád super. 13 epizod.

Extant (1x01). Novinka s Halle Berry. A produkoval to Spielberg. První díl nebyl úplně nejhorší, zajímá mě, co bude dál. Jen se musím nějak donutit se podívat na další díl. 1 epizoda.

Torchwood (1x01). Dívala jsem se na to s mužem, kterého to nudilo, takže jsem se nedostala k dalším epizodám. Ale někdy se na ně zkusím podívat, protože kamarádka říká, že je to fajn seriál. 1 epizoda.

Salem (1x13). Dokoukala jsem první sérii. Poslední epizody byly fakt super. Od pátého dílu mě to začalo hodně bavit. Na druhou sérii se fakt těším. A dokonce víc než na Penny Dreadful. 9 epizod.

True Detective (1x03). Já tenhle seriál určitě dokoukám, jen nevím kdy. Na takový seriál musí člověk mít tu správnou náladu, jinak ho to bude nudit. 1 epizoda.

Halt and Catch Fire (1x01). Jarní novinka odehrávající se v osmdesátých letech? Teď si fakt nejsem jistá. Točí se to kolem osobních počítačů. Je tam IBM a ajťák na každým kroku. Monitory počítačů vypadají jako moje malá stará ruská televizka, která je už v křemíkovém nebi. Každopádně je to zajímavé a určitě dokoukám. A také tam hraje elfí král, co jezdí na velkém jelenovi. 1 epizoda.

The Strain (1x01). Velmi očekávaná letní novinka. O upírech, kteří jsou zlí, hnusní, nebezpeční. Žádní čumáčci. První epizoda měla přes hodinu a byla jsem v šoku, že mi to uběhlo tak rychle. Jen nevím, proč se nechci podívat na druhou epizodu. Asi mám strach, že se to zkazí. 1 epizoda.

Girls (2x04). Hmm, no já nevím. Někdy je to vtipné a trefné. Někdy je to divné a hloupé. A hlavní hrdinky mě rozčilují. 14 epizod.

Rush (1x01). Poslední novinka, co jsem tento měsíc viděla. O doktorovi, jehož klienti jsou bohatí lidé, kteří mu mohou zaplatit velkou částku za ošetření. Nesoudí je, neřekne o nich bulváru, nezavolá na ně policii. A zapomněla jsem říct, že je to feťák. Uvidím, co z toho bude, zatím mě to nenadchlo. 1 epizoda.

Celkem zhlédnutých epizod za červenec: 92.

Uff, nesmím sledovat tolik seriálů. Děsně to trvá, než je všechny vypíšu.

Filmy.

Vincent. Krátký, sedmiminutový animovaný film. Od Burtona. Viděla jsem ho na Burtonově výstavě, která byla úžasná. A Vincent byl taky úžasný!

Frankenweenie. Kvůli tomuto filmu jsme na výstavu jely šestého července, protože jsme chtěly tenhle film konečně vidět. Bylo to fajn. Ale nejlepší na tom stejně byla holčička v sále, kdy při pohledu na mrtvého pejska na plátně řekla: "A co je tomu pejskovi?" 

Na vlásku. Tenhle film je super, i když se na něho dívate počtvrté. 

Star Wars. Epizoda I. Muž mě donutil se na to dívat. Byl tam malý blonďatý Darth Vader. 

Frozen. Hmm. Těšila jsem se na to strašně moc. A taky jsem strašně moc zklamaná. Moc se mi to nelíbilo. Čekala jsem kvůli tomu povyku něco mnohem lepšího.

Vražedná pomsta. Když se dívám na Hunger Games filmy, tak se úplně stydím, že se mi ty knížky líbí. Byla to příšerná nuda. 

Město z kostí. Takže... Hrůza hrůzoucí. Na můj vkus se to až moc odlišuje od knižní předlohy. Třeba takový Valentýn - hlavní záporák. V knize dělá ošklivé věci, ale dělá je z dobrého úmyslu. Ve filmu je to záporák jak má být - jen pouhé zlo. A má úplně jiný cíl. To mi přijde jako hodně velká změna. Co se týká hlavní hrdinky, tak ta se jim povedla. Je stejně blbá, nesympatická a otravná jako v knížce. Jace vypadá jak feťák. Dialogy jsou strašné a stupidní. Nechápu, pro koho je ten film určen, protože fanoušky knižní série to musí rozčilovat. A pro ty zbylé to bude jen další kravina. A vymysleli jsme při této filmové příležitosti novou Drinking Game: Když vidíš něco, co ti připomíná jiný film/knihu/cokoli, tak se napij. Věřte mi, je toho tam dost. 

Piráti z Karibiku. Na vlnách podivna. Tohle je dost zbytečný film. V tomhle filmu nejsou žádné fyzikální zákony, je tu jen scenárista. Špatné.

Uff. Konečně napsáno. Jsem toho stihla docela dost, jak tak koukám. Ale teda nic užitečného. Je vedro. Nic se mi nechce. 

A ode dneška jsem také na Instagramu. (slecna_a_tri_biglove). Říkám vám to jen proto, abyste věděli, kdo vás sleduje. Já tam fotky dávat asi nebudu. Nemám žádný chytrý telefon, nemám ani android, funguji jen na windowsech (byla docela sranda se bez androidu zaregistrovat na instagramu). A fotit stejně neumím, takže to je pro všechny jen dobře. (Nebo mě to může začít bavit, že.) 

A pokud jste na instagramu, tak mi napište váš nick, ať vás můžu sledovat a obtěžovat svými komentáři. 

Přeji pěkný srpen a hodně čtěte!  

 

RACHEL HARTMAN. Serafína

    Příběh draků #1

    Nečetla jsem Eragona, obloukem se mi vyhnula dračí vlna. Tedy v době, kdy byl Eragon velmi populární a muselo se čekat na další díly. Moc knih s dračí tématikou jsem nečetla, před lety jen Den draka, který se odehrává ve světe World of Warcraft. Dále jen Jak vycvičit draka. Serafína má na goodreads vysoká hodnocení a těšila jsem se na ni hodně. A proto jsem ji měla nepřečtenou několik měsíců v poličce, že.

    Serafína je pomocnicí dvorního skladatele Viridia v hlavním měste Goredu, v zemi, kde žijí lidé. A někteří draci. Před čtyřiceti lety byla ukončena válka mezi těmito dvěma rasami. Hlavně díky královně Lavondě a hlavnímu draku Comonotovi. Právě Comonot má přicestovat do Goredu, aby se zúčastnil oslav čtyřicetiletého míru. Jenže pár dnů před jeho příjezdem někdo zabil prince Rufuse, jehož mrtvolu nalezli bez hlavy. Tudíž si takřka všichni myslí, že ho zabil drak. Serafína, která má velké tajemství, se snaží s pomocí prince Luciana Kiggse naleznout pravého viníka. Byl to opravdu drak? Dokáže Serafína celému Goredu svěřit své tajemství, které by ji mohlo stát život?

    Příběh je vyprávěn hlavní hrdinkou Serafínou ich-formou. Myslím, že je to pochopitelná volba, protože se často dostáváme do její hlavy. Doslova. Ale teda nemyslím, že se do ní dostáváme krumpáčem. Serafína má ve své mysli takovou zvláštní zahradu s příšerkami, které chodí kontrolovat. Bylo by asi zvláštní, kdyby o její mysli psal někdo mimo příběh. 

    Právě tato zahrada je z počátku velmi zvláštní a netušíte, co si máte o tom myslet. Já sama jsem nevěřícně koukala na stránky a nechápala jsem, co to má být. Kdyby to byl sen, člověk by to i pochopil, ale takhle... Možná je to něco podobného jako Mind Palace v Sherlockovi. Každopádně to začne dávat smysl, i když by mě nenapadlo, že by to nějaký mohlo mít.

   Z počátku je čtení těžkopádné. Nemohla jsem se začíst. K tomu ta nepochopitelná zahrada v mysli Serafíny. Ale kolem strany sto jsem se už chvilkami přistihovala, že mě to baví. Chtěla jsem vědět, kdo zabil prince Rufuse, to, že ho zabil drak, je tak očividné, že to nemůže být pravda. 

    Začetla jsem se také díky tomu, že jsem začala chápat opět zmiňovanou zahradu, postupně jsem rozuměla politice, která byla zajímavá. A chtěla jsem vědět, kdy Serafína bude muset přiznat své tajemství. A jestli bude vůbec muset. 

    Začátek byl trochu zmatečný i kvůli skokům do minulosti. Tyto informace ale musely být zmíněny, jinak by pak celá kniha byla nedovysvětlená. S postupujícím příběhem se už do minulosti nedíváme, vše se pak odehrává  jen v přítomnosti. 

    Na konci knihy je příloha s vyjmenovanými postavami, jejich charakteristiky jsou takové hravé, ironické, a slovníčkem pojmů. Tento seznam jsem si četla až na konec, abych se nedozvěděla třeba nějaký spoiler, ale na žádný jsem nepřišla. Možná by bylo lepší si tuto přílohu přečíst před začtením se do příběhu, aby bylo vše snazší na pochopení. 

    Serafína jako hlavní hrdinka byla sympatická. Mohla za to její inteligence a schopnost si různé informace spojit dohromady a vyvodit závěr, což se určitě hodí, když chcete vyšetřit vraždu prince. Chvilkami může rozčilovat tím, jak o sobě přemýšlí, že je chudinka, i když jsou na tom jiní mnohem hůř. Ale co by to bylo za knížku, kdyby neměla fňukací hrdinku!

   Princezna Glisselda zprvu působí jako hloupá rozmazlená slečinka, ale pak se z ní stane příjemná postava, až je mi líto, že neměla více prostoru. Snad se to v dalším díle zlepší.

   A pak je tu princ Lucien Kiggs. Ach. On je takový ňunínek. Sympatický. Ale někdy mě svou touhou po pravdě štval, protože chudinka Serafína mu ji říct nemohla. Lucien působí některými okamžiky jako tragický hrdina, protože je bastard. Ale je to zároveň snoubenec Glisseldy, takže to asi nemůže být tak hrozné, když se má stát mužem budoucí královny.

   Postav je zde více, například učitel Orma, který je též charismatický, skladatel Viridius je takový otrava, Comonot, hlavní drak, je takový zvláštní, ale zajímavý. A další a další. Celkově všechny postavy, které jsou na straně Serafíny, jsou hodné a z části i sympatické, lépe řečeno až moc idylické.

   Serafína je sice young adult kniha, ale myslím, že by se mohla zamlouvat i starším čtenářům. Fikční svět je dobře vystavěn - mohla by být v knize i příloha s nějakou mapkou, abychom věděli, jak vypadá. Mají zde své náboženství, tedy hlavně své svaté. Není to složitá kniha, ale není zas tak úplně jednoduchá. A myslím, hlavně v to doufám, že se v druhém díle dozvíme více o tomto světě. Docela by mě zajímala země draků.

    Musíte přetrpět začátek, než vše začne zapadat tam, kam má. Pak se můžete začíst a můžete se se Serafínou a Kiggsem dozvědět, co se tam vlastně děje. Dávám tři hvězdičky a těším se na druhý díl.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment.

JIM BUTCHER. Bláznivý úplněk

    The Dresden Files #2

    Jsou to už dva roky, co jsem četla první díl této urban fantasy série. Bouřková fronta mě nadchla a věděla jsem, že u prvního dílu určitě neskončím. Jen se stydím, že jsem se k pokračování nedostala mnohem dřív. Naštěstí jsem v knihovně viděla pohromadě druhý, třetí a čtvrtý díl, takže počítám, že budu mít krásné Dresdenovské léto.

     Harry Dresden (má ještě několik jmen, která si nepamatuji) je jediný úřadující kouzelník v Chicagu. To znamená, že jako jediný kouzelník má svou kancelář a inzerát v novinách. Ale stejně je chudý jako kostelní myš, protože nechce ženám magií zvětšovat poprsí. Jak se o tom vyjádřil Bob, duch čaroděje uvězněný v lebce. A také nedělá zábavné akce a večírky. Nemá totiž rád děti. Tedy pokud nejsou lehce pokapané citrónem. Nejvíce peněz získával díky spolupráci s policií - jeho pozice je odborný konzultant. Po tom, co se dělo v Bouřkové frontě, už s ním policie nechtěla mít moc společného. Proto byl překvapen, když za ním přijela Karrin Murphyová a chtěla mu ukázat oběti vraždy. Velmi násilné a nepěkné. Někdo již druhý měsíc zabíjí lidi jako nějaké zvíře, přesněji řečeno mají podezření, jako by je zabíjel vlk. Harry brzy pochopí, že vraždí nějaký vlkodlak. Nemá moc času, musí rychle zjistit, kdo je tím vlkodlakem, než někdo další umře. K tomu se ještě dostane do potyčky s městským gangem, jehož vůdce chce Harryho zabít. A to ještě není vše.

    Celým příběhem nás provází Harry Dresden v ich-formě. Máme tedy čarodějovu mysl jako na dlani. Čteme jeho fňukání, ano, i čaroděj někdy fňuká, jeho myšlenky, které se točí kolem pěkných nahých žen, a jsme v jeho hlavě i v době, kdy ho někdo surově zbije. Asi je to nějaký oblíbený chicagský sport - zbijte si svého čaroděje. 

    Harry je hrdina, který nemá lehký život, je chudý a o jídlo se s ním musí dělit kocour Mister, který ho adoptoval. To je fakt pech. Často něco zpacká kvůli tomu, že chce lidi, které má rád, chránit - ono to totiž moc nevychází. Dostává jednu nakládačku za druhou, ale vždy se nějak postaví na nohy a zachrání, co se zachránit dá. Alespoň trochu. 

    Jsem ráda, že to není takový ten  nabouchaný hrdina, který vše zvládá levou zadní, všichni ho mají rádi, všechny ženy by odhazovaly kalhotky, jen co by ho zahlédly. Harry je prostě nula, které se čas od času něco povede, ale musí mít zmlácené tělo. Bez toho magie asi nefunguje.

    Bláznivý úplněk je, snad si to správně pamatuji, mnohem krvavější než Bouřková fronta. Harry měl proti sobě opravdu velkého protivníka, který zmasakruje všechny, kteří se mu dostanou do cesty. Bylo to napínavé, ne kvůli tomu, že by Harry mohl umřít. Víte, že neumře, když ta série má tolik dílů, ale nevíte, kdo umře místo něj. Ale na konci se stejně budete o Harryho bát, třeba kvůli tomu, aby nebyl jediný úřadující čaroděj s jednou nohou. 

    Harry je ironik, takže se můžete těšit na humor plný ironie i cynismu. Prostě chlap se zlomeným žebrem, no. Sice se nebudete smát od začátku do konce, ale čas od času se můžete zasmát. Pokud v tom napětí neobracíte jednu stranu za druhou a zaregistrujete, že se Harry snaží být vtipný. 

    Tato série má dle hodnocení vzrůstající kvalitu, tak doufám, že si to budu myslet i já. Dávám čtyři hvězdičky, přeci jen jsem chvilkami odkládala knihu, protože mě nebaví, ale to jen výjimečně. A těším se na třetí díl, ve kterém budou duchové.

TAHEREH MAFI. Jsem zlomená

Roztříštění #2

     Konečně jsem se dostala k pokračování knihy Jsem roztříštěná, která se mi líbila i přes její nedostatky. Když jsem si přinesla kupičku knížek z knihovny, Jsem zlomená byla první, kterou jsem začala číst. Opravdu jsem se těšila, jak bude příběh pokračovat. A těšila jsem se na Warnera. 

    Juliette je v Bodu Omega, ve kterém jsou ukryti mutanti. Lidé, kteří mají nevšední schopnosti - neviditelnost, léčení, smrtící dotek. Juliette je ochotná mluvit jen s Adamem, protože očekává, že ostatní se jí budou bát - určitě o ní slyšeli, že zabila člověka pouhým dotekem. Castle, hlava Bodu Omega, chce, aby procvičovala své schopnosti, aby se naučila je ovládat. Kvůli tomu začne cvičit s Kenjim. Adam, jediný, který se jí chce (a může) dotýkat, nemá na Juliette čas, jelikož i na něm se dělají testy, aby se zjistilo, jakou schopnost má on, protože není normální, asi by tam měly být uvozovky, aby se mohl Juliette dotýkat. A to nebude jen jedno Adamovo tajemství. A objeví se i Warner. A další dramata. Prostě vše, co máme v těchto knihách rádi.

   Jsem zlomená je opět vypravována z Juliettina pohledu, ich-formou. Ano, víme vše, na co myslí. A i to, na co myslet nechce. Někdy jsou její myšlenky opravdu unavující. Juliette je neskutečně ufňukaná postava. Ale líbí se mi, že si to uvědomila i autorka - Kenjiho monolog k Juliette na téma "Netvař se, že ti někdo ukradl poslední toaleťák na zemi" byl super. Takový monolog měl mít někdo i k Adamovi, protože by ho potřeboval snad ještě víc. Fňukna k fňukně sedá. Naštěstí umí být Juliette i opravdová hrdinka, i když místy je to takové hloupé hrdinství, ale budiž. 

    Ale Warner je úžasný! I když se chová schizofrenně a nikdy nevíte, jak se bude chovat na další stránce. Je to mistr střídání osobností. Snad ani ponožky tak často nestřídá. Dozvíme se o něm různé informace. Pro mě byly pasáže s Warnerem asi nejlepší z celé knihy. Člověk si u něho musí dávat pozor, co právě čte, aby si mohl skládat střípky informací k sobě. 

    Tato série je netypická svým přeškrtaným písmem. V Jsem roztříštěná se mi to hodně líbilo, hlavně kvůli tomu, že přeškrtnutá věta vždy byla nahrazena jinou. Tady se už autorka nenamáhala nahrazovat. Prostě se ta věta škrtla a konec. Byly to Juliettiny zakázané myšlenky. Zakázané myšlenky o někom. Některá přeškrtnutí na mě působila tak, že se to škrtlo, protože se už dlouho nic neškrtlo. Myslím, že tento prvek už zde ani nemusel být.

    V první části byl kladen velký důraz na čísla psaná číslicemi. Zde je to opět v menší míře. A už to není ani zajímavé.

    Zaujala mě ale lingvistická přirovnání. Například Juliette přemýšlí o tom, že není předložka, ani sloveso, že jen samotné podstatné jméno. Tento prvek se objevuje častěji. Asi Mafi začala studovat lingvistiku a nově nabyté informace musela nějak využít. Zajímá mě, co použije ve třetím díle. 

    Chvilku mi trvalo, než jsem se začetla. Začátek byl nudný - asi prvních sto stran. Četla jsem ve vlaku a i v autobuse, ve kterém já jinak nečtu, protože to není bezpečné. Ono to tak divně houpá a drncá. Konec jsem hltala. Vadilo mi pouze Juliettino a Adamovo kňourání. Kvůli nim dávám pouze dvě a půl hvězdičky. I když jedna samotná hvězdička  je za Warnera. Ale srdíčka sem dávat nebudu. A nechápu, co Juliette na Adamovi vidí. Víte to vy?

KATJA MILLAY. Moře klidu

     Moře klidu je kniha, která má neskutečně dobrá hodnocení. Je to až neuvěřitelné. Když jsem se před otevřením této knihy dívala na hodnocení přátel na Goodreads, nečekala jsem, že nejhorší hodnocení jsou tři hvězdičky. A to ještě výjimečně. Jinak to byly samé pětihvězdičky a čtyřhvězdičky.

     Určitě je vám všem jasné, že jsem díky těmto hodnocením měla vysoké očekávání, což u mě znamená, že se mi kniha nebude líbit. Naštěstí to takový průser nebyl, jak jsem z počátku očekávala.

    Nastya, dívka s tunou make-upu na obličeji, černým oblečením a vysokými podpatky, se přestěhuje ke své tetě, aby mohla po tom začít od začátku někde jinde. Tedy alespoň trochu, protože před minulostí neuteče. Nebo alespoň její ruka ne. Nikdo z nové školy neví nic o tom, co se jí stalo. Všem se snaží vyhýbat a nejraději by byla neviditelná. Ale všimne si jí Josh, mladík, který má kolem sebe auru smrti. Který je pro všechny skoro opravdu neviditelný. Tyto dvě existence pak spolu začnou zvláštním způsobem koexistovat. A postupně se dovídají o tom druhém tajemství, o kterých by raději nechtěli vědět. Tedy hlavně o těch Nastyiných. Snad to píšu dobře. To jsou zase jména tohle.

     Jak už tak bývá zvykem, když má kniha dvě hlavní postavy, má i dva vypravěče. Zde tomu není jinak. Oba pohledy jsou psány v ich-formě a časově se nepřekrývají. Jednu scénu máme vždy jednou, takže nevíme, co si zrovna o té dané situaci myslí nevyprávějící postava. Tedy pokud o tom nezačne přemítat ve svém vyprávěcím prostoru, ale už je to v době, kdy si postava měla čas promyslet, co se přesně stalo, takže to nejsou takové ty myšlenky, které by měla v době té situace. Kdo se neztratil v mých myšlenkových pochodech?

    Nastya mi zpočátku byla nesympatická - výrazný make-up a vysoké podpatky, na kterých neuměla chodit, jí k sympatičnosti nepřidají. Přijde mi, že se jí ve škole moc povolovalo. Ať nechodí do školy, když není shopná ani chodit oblékaná tak, jak nařizuje školní řád. A štvala mě, že skoro takové úlevy vyžadovala. 

    S dalšími přečtenými stranami a s dalšími informacemi o tom, co se stalo, jsem ji začala chápat. A byla už i sympatičtější. 

   Josh je fešák, tvrdila autorka. Byl mi sympatický už od začátku. Sice byl tichý, neměl moc rád lidi, ale to mi vůbec nevadilo. A uměl vařit. A vyrábět nábytek. To je prostě bomba! Vyrobí kuchyňskou linku, uvaří vám a ještě vám to naservíruje na vlastnoručně vyrobeném stole. Co víc si přát? Nejsem si jistá, kdo by se měl víc chovat jako magor, protože nevím, kdo na tom byl hůř. Pravdou je, že svoji situaci zvládal lépe Josh. Byl mnohem vyrovnanější a silnější. 

    Další důležitá postava je Drew. Ale očividně nebyl tak důležitý, aby dostal svůj vyprávěcí prostor. Drew je děvkař a výborný debatér. Holky se prostě nechaj ukecat. Pasáže s ním mě bavily. Byly vtipné. Aspoň nějaké to světlo v tomto temném příběhu. Sympaťák, o kterém se také něco dozvíme. Jsem ráda, že byl dán prostor, sice jen malý, i někomu jinému.

    

    Jejich vztah byl napsán krásně postupně. Ehm... Nebylo to rychlé, potřebovalo to čas. Krůček po krůčku se ze dvou neznámých stávali přátelé. A to se mi moc líbilo. Kdyby to byla nějaká rychlovka, tak by to jen zkazilo celý dojem z knihy. Takhle to bylo alespoň trochu uvěřitelné. Někdy méně znamená více a zde to opravdu platí.

    Styl psaní je takový zamyšlený, dumající. Oba hrdinové přemítají o svém životě, o tom, co se stalo a co se děje teď. Popisy prostředí nebyly tak podrobné jako mysl postav. Opravdu máte přehled o tom, jak se cítí, jak co prožívají. Zbytek stejně není moc důležitý. 

    A nejlepší na tom je, že věty nebyly holé, ale rozvité. Taková L. J. Smith by se měla podle této knihy učit o tom, co jsou vedlejší věty.

   Z počátku jsem se nemohla začíst. Vadila mi Nastya. Pak jsem chtěla vědět, co se jí stalo, že se chová jako kráva. Nebo... Ne, žádné jiné zvíře by to nevyjádřilo lépe. A pak jsem se začetla, v době, kdy se má připravovat na zkoušky. Opravdu jsem nečekala, že se do Moře klidu tak ponořím. Alespoň jsem to přečetla rychle. Alespoň jsem to dočetla. Vím, že si někteří budete myslet, že je to málo, ale stejně dám jen tři hvězdičky. Zas tak moc jsem z toho nebyla unešená. A co se týká poslední věty, jak z ní byli někteří nadšeni, tak musím říct, že mi to bylo jasné, jen jsem čekala, že se to dozvíme mnohem dřív a ne až na úplném konci.

     

Bíglovský červen #10

Dnes je prvního července a já píšu Bíglovský měsíc. To koukáte, co?

Také jsem překvapená.

@rionka se nedávno na Twitteru ptala, jestli jsou potřebné takové přehledy - počítání stránek, zaznamenávání rozečtených ság a tak podobně, jestli pak máme z toho čtení radost.

Musím říct, že mě tohle zaznamenávání baví. Mám doma speciální notýsek, kam si zapisuji každou zhlédnutou epizodu, přečtené strany a nedočtené knihy. Mám pak fajn přehled. I když si napočítávám počet stran na měsíc, nejsem jejich otrokem. Je to sranda, když to nepřečtu, není z toho žádný problém. A když se mi podaří je přečíst, mám radost. Je to jen zábava. Takže, rionko, mám pořád radost ze čtení. 

Červen byl pro mě seriálovým měsícem. Moc jsem nečetla, ale rozkoukala jsem hodně seriálů. Kromě jedné zkoušky, kterou budu opakovat v září, mám všechny. Akorát ta nesplněná je důležitá. Mám dva měsíce na to, abych se to pořádně naučila. Takže v září mi držte pěsti.

Knihy.

Dočetla jsem čtyři knihy, které jsem neměla rozečtené z minulého měsíce. Tedy tři a jeden komiks, ale i komiksy se počítají, že ano?

Jsem zlomená. Druhý díl série Roztříštění. A to znamená, že jsem si po dlouhé době přečetla nějaké pokračování. Vím, že z toho nemáte takovou radost, jako ji mám já. Jsem zlomená se mi docela líbila, moc se těším na třetí, závěrečný díl. A recenze bude. Tedy ona už je napsaná, jen musím zanést opravy do textu. Takže snad už brzy bude zveřejněna. 384 stran.

Moře klidu. Knížka, kterou každý čtenář opěvuje. Nejhorší hodnocení jsou tři hvězdičky, jak jsem se dívala. A ano, i já jsem dala toto "nejhorší" hodnocení. Bylo to fajn, působilo to uvěřitelně, ale nebyla jsem z toho tak na větvi jako ostatní. Recenze bude. 359 stran.

Anin duch. Komiks. Já na komiksy moc nejsem. To víte, žádná rozvitá souvětí. Žádné sáhodlouhé popisy prostředí a postav. Ale i tak mě Anin duch bavil. Bylo to fajn. Sice ten děj nebyl nějak moc originální - kamarád, který se změní v nepřítele, to opravdu není vrchol literární tvorby. Každopádně to bylo milé a příjemné čtení. Půjčila jsem si to v knihovně, jen abych měla co v mhd číst. 221 stran.

Tahle píseň ti změní život. Drobná knížka. O holce, která je ve škole outsider - nikdo se s ní nechtěl kamarádit. Tomuhle já nějak nemůžu nikdy věřit, přeci se najde vždycky někdo, s kým se můžete kamarádit. Přišlo mi divné, že by fakt nikdo další nebyl takový "magor" jako hlavní hrdinka. Ona pak začne náhodou chodit do jednoho klubu, kde si najde nějaké ty kamarády. A svět se změní k lepšímu. Prostě románek ze střední školy, který skončí happyendem. 238 stran.

Rozečtených knih nemám moc. A ještě je i šance, že je v červenci dočtu. 

Jed. Jsem na úplný začátku a moc o tom nevím. Odehrává se to v Benátkách v nějaké historické době (nemůžu si vzpomenout, v jaké době se to odehrává). Hlavní hrdinka nalezla v hrobce své kamarádky mrtvolu jiné dívky. A seznámila se s malířem. Hodnocení to má docela dobrá, tak bych ráda v téhle knížce pokračovala. 34 stran.

Bláznivý úplněk. Druhý díl série Harry Dresden. Pustila jsem se do dalšího pokračování. Nějak nestíhám své předsevzetí o pokračování v sériích, tak se snažím. V knihovně zároveň byl i třetí a čtvrtý díl, které jsem tam samozřejmě nemohla nechat. Doufám, že je všechny přečtu. Jsem sice jen na začátku, ale baví mě to. A jsou tam vlkodlaci. 54 stran.

Celkem přečtených stran za červen: 1290.

Nepřečetla jsem svůj měsíční stránkový příděl. A už vůbec jsem nepřečetla tu hromadu stran, které jsou z minulých měsíců. A na červenec jsem si napočítala 4 997 stran. Tak uvidíme, jestli to o prázdninách zvládnu.

Seriály.

Jak jsem už naznačovala v minulém přehledu a i na začátku tohoto článku, seriálů jsem viděla v červnu hodně. Samozřejmě jsem jich moc nedokoukala. Jen rozkoukala, v nějakých jsem se posunula. A tak podobně.

Sherlock. (3x03) Tak Sherlocka jsem dokoukala. A moc se těším na čtvrtou sérii, ale ta očividně nebude tak brzo. Líbilo se mi to tak, že jsem se chtěla dívat od začátku. Ale nedívala jsem se. Počkám nějaký čas. Až pak se na to opět podívám. 7 epizod.

Arrow. (2x23) Já nevím, někdy mám z tohoto seriálu rozporuplné pocity. Někdy se mi to líbí, někdy mi to přijde strašně hloupé, někdy nedomyšlené. Ale na koukání, kdy nechcete moc přemýšlet, je to fajn. A jsem zvědavá, co si tvůrci nachystali na třetí sérii.

Penny Dreadful. (1x07) Až konec šestého dílu mě dokázal napnout a těšila jsem se na další epizodu. A sedmý díl byl dobrý a napínavý. A těším se na poslední díl. Jsme zvědavá, jak první série dopadne. A už jsem vám říkala, že mám ráda Evu Green? Ta je prostě skvělá. 4 epizody.

Salem. (1x04) V tomhle seriálu jsem se moc neposunula. Nějak nemám náladu sledovat moc hororových seriálů najednou. Takže snad až skončí Penny Dreadful, tak se donutím tohle dokoukat. 1 epizoda.

The Big Bang Theory. (6x24) Dokoukala jsem šestou sérii a čekám na sedmou s dabingem. Titulky mi běžně nevadí, ale nějak jsem se naučila koukat na tenhle seriál bez nich a jsem zvyklá. Je sedmá série fajn? 3 epizody.

Doctor Who. (1x06) Tenhle seriál mě nebaví. Ale všem se líbí, tak čekám, kdy se to zlepší. Jestli je to pořád takové, tak nechápu tu jeho popularitu. 3 epizody.

The 100. (1x13) Ten konec! Ten konec!! Těším se na druhou sérii jak malé dítě na Ježíška. 2 epizody.

Awkward. (4x11) Nemám ponětí, jestli ta jedenáctá epizoda je poslední čtvrté série, ale další díly zatím nejsou. A zrovna ten díl skončil zajímavě. Ach jo. 4 epizody.

True Blood. (6x03) Nuda. Prostě nuda. 2 epizody.

Parenthood. (1x10) Měla jsem náladu se dívat na něco bez nadpřirozených věcí. Řeší se zde rodinné vztahy a problémy s rodičovstvím a tak. Jde to. Určitě budu chtít někdy pokračovat. 10 epizod.

Made In Jersey. (1x02) Seriál o právničce, která je mladá, ne moc zkušená, ale takřka vše jí vychází. No nic moc, ale dá se to. Nevím, jestli se mi bude chtít v tomhle seriálu pokračovat. 2 epizody.

Jsem si dala pauzu v psaní a nestihla jsem tento článek dopsat prvního. Dnes je už druhého. 

Monday Mornings. (1x02) Seriál z lékařského prostředí. Seriál o tom, jak může být hnusné pondělí ještě hnusnější. V pondělí ráno se sejdou lékaři a mluví o tom, koho minulý týden zabili a proč. Jako ne úmyslně, ale svojí chybou a tak. Má to jen deset dílů, takže to určitě dokoukám. Nepřišlo mi to tak strašné. 2 epizody.

Faking It. (1x05) Střední škola a dvě nejlepší kamarádky, které nejsou populární. A by se populárními staly, rozhodnou se předstírat, že jsou lesbičky. Ale jo, není to nejhorší seriál. Ale Awkward mě baví o dost víc. 5 epizod.

Dawsonův svět. (6x08) Ahahahaha. Nevím proč, ale chtěla jsem se na to podívat. Jako puberťačka jsem to sledovala v televizi, ale nikdy jsem nestihla všechny díly. Tak jsem se do toho pustila. Od začátku. A došla až k šesté sérii. A je to neskutečně hloupé. Každý tam hledá sám sebe (když tohle někde slyším, hned si vzpomenu na Joey a začnu se smát), všichni reagují pro mě neskutečně nerozumně. I dospělé postavy se chovají jak neskuteční blbci. Fakt. A ta jejich nerozhodnost. Hlavně ta Joey. Ta by potřebovala proplesknout. A Dawson je blbeček. A jak jim je dvacet, tak si myslí, jak jsou strašně dospělí a moudří. A přitom se chovají ještě víc jak děti. Mně je víc než jim a jako dospělá si fakt nepřipadám. A všichni tam jsou citově labilní, protože se jim nemůže říct nehezká pravda. Musí se kolem nich chodit po špičkách. Prostě... Debil, blbeček, debil, blbeček. 112 epizod.

Young & Hungry. (1x01) Nový sitcom o slečně, která chce být kuchařka u... Já ani nevím, kdo to je, ale určitě je bohatý, protože by si jinak nemohl dovolit mít vlastního kuchaře. Pár dobrých vtipů tam bylo, uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál. 1 epizoda.

Celkem zhlédnutých epizod za červen: 170.

Byla jsem překvapená, když jsem viděla tohle celkové číslo. Na Dawsona jsem se dívala, když jsem se učila na psychologii, takže jsem to měla pár dní puštěné v kuse. Teda nedívala jsem se, jen jsem poslouchala, když jsem si dělala výpisky. To je potom hned takové číslo. 

Filmy.

Byli jsme v kině. Jednou.

Jak vycvičit draka 2. Bylo to fajn. Moc fajn. Bylo to vtipné - výrazy ovcí byly famózní. Bylo to smutné - byl by to mega spoiler, takže mlčím. A i romantika  tam byla! Jsem ráda, že i druhé díly mohou být super. Pokud se vám líbil první film, druhý doporučuji. A taky bych se měla podívat na ten seriál, že jo!

Paráda, článek jsem začala psát druhého a dopsala jsem ho třetího. Včera jsme totiž jeli do Znojma pro koťátko, které si bohužel nenecháme. Zítra ho povezu svým rodičům. Jinak teď peru tašku, za chvilku budu prát batoh - mělo by se naučit chodit na svůj píseček a ne na má zavazadla. 

Měla jsem v plánu přečíst přes léto 20 knížek, ale pochybuji o tom, že bych to zvládla. Zítra jedeme pryč, o víkendu budeme v Praze, pak asi budu u rodičů kvůli koťátku. Nevím, nevím. 

Mějte se moc pěkně, přeji vám pěkné prázdniny, popřípadě pěknou dovolenou.

A hodně čtěte!

Bíglovský květen #9

Květen. 

Začala jsem trochu číst a trochu koukat na seriály. Byla jsem o trošinku aktivnější než v dubnu. Wowko mě totiž přestalo bavit - jak je u mě zvykem. Měsíc hraju jak největší závislák a pak si na to ani nevzpomenu.

Knihy.

Dočetla jsem šest knih. Opravdu. Šest! Už mi tleskáte?

Enderova hra. Chtěla jsem to dočíst brzo, ale nešlo mi to. Jeden čtvrtek jsem ji měla vrátit do knihovny, vracela jsem ji až další úterý. Ale nakonec jsem Enderovu hru dočetla. Bylo to moc fajn. Konec mě překvapil. A jsem dost zvědavá na film. 81 stran.

Francouzský polibek. Harlekýnka do vlaku. Jela jsem s mužem do Bruntálu a zapomněla jsem si knížku. Naštěstí mě Eva (Zdravím!) zachránila a mohla jsem se rozplývat nad romantickým příběhem. Hloupé, rychlé čtení. Nic jsem od toho nečekala, jen jsem tím zabíjela čas. 265 stran.

Neslušná sázka. Další romantická kniha. Ale už to  byl hardback. Jinak se to od harlekýnek nijak neliší. Přečetla jsem to rychle. Začala jsem večer, skončila jsem někdy ve dvě ve tři ráno. Pohodové čtení. 382 stran.

Soumrak království. To byla druhá kniha, kterou jsem měla vrátit s Enderem. Začala jsem to číst ve vlaku a dočetla jsem to pak ten den, protože knihovna volá. Některým se tahle kniha nelíbila, mně docela ano. Jako nic extra, ale chtěla jsem vědět, jak to skončí. A docela se těším na další díl. 384 stran.

Průvodce dámy nepřístojným chováním. Další romantika. Měla jsem nějaké romantické období. Akorát mě Průvodce moc nebavil. Ani nevím proč. Takové nudné. Čekala jsem od toho víc. 290 stran.

Mami, slituj se. Asi autobiografická kniha, ale nejsem si tím stoprocentně jistá. Malinká knížka o tom, jak se muslimka, která byla vychovávána v Itálii, vrátila s matkou do Sýrie, protože měla chybu v pasu. Jenže netušila, že její matka chce, aby se tam provdala a zůstala tam. Bylo jí teprve šestnáct. Popisuje se zde život v muslimských domácnostech. Bylo to zajímavé. 114 stran.

A pak nastal den, kdy jsem rozečetla čtyři knihy. Které jsem pak vracela do knihovny nedočtené. Asi jsem měla špatnou náladu. Určitě bych se k nim ještě někdy chtěla dostat. 

Pan krátur. 37 stran.

Archiv. 39 stran.

Okouzlená nocí. 45 stran.

Pátá vlna. 40 stran.

Celkem přečtených stran za květen: 1677.

Po dlouhé době jsem za měsíc přečetla daný počet stran určený v lednu. Jinak jsem samozřejmě nečetla mé napočítané. Každopádně na červen jsem si nemusela další přidávat, takže jich musím v červnu přečíst jen 4 687. Spoiler na červen: Nestíhám to přečíst.

Seriály.

Seriálům jsem se věnovala o trošku více. 

Awkward (4x07). V květnu začala čtvrtá série, na kterou jsem se těšila. Tenhle seriál mě baví. A hodně. Nebyl snad jediný díl, který by mě nebavil. 7 epizod.

Bad Teacher (1x05). Chtěla jsem nějaký hloupý a krátký seriál. Tak jsem začala sledovat tak hloupý seriál, že ho i tvůrci ukončili po pátém díle. Ale hrála tam herečka, co hrála Leslie Winkle z TBBT. Tu jsem měla v tomhle seriálu nejraději. 5 epizod.

Agents of S.H.I.E.L.D. (1x22). Konec série. Úplně poslední díl byl vtipný. A navnadil mě na další sérii. Asi se nemůžu dočkat. 5 epizod.

Penny Dreadful (1x3). Nový hororový seriál. Těšila jsem se na něho, protože mám ráda Evu Green. A Timothy Dalton tady vypadá také dobře, i když už je to starý pán. Každopádně si nejsem jistá, jestli se mi tenhle seriál líbí. Nevím, co si mám o něm myslet. Chvilkami... Většími chvilkami mi přijde nudný. Nevím, kam se to má ubírat. Zvláštní. Ale sleduju ho dál. 3 epizody.

Reign (1x22). Další konec první série. Poslední díly mě nebavily tolik jako začátek seriálu. Ale i tak je to pro mě velmi dobrý seriál. Já jsem  nenáročná, to nepopírám. A opět se těším na další sérii. 6 epizod.

The 100 (1x11). Po mé dubnové seriálové pauze jsem se podívala na čtvrtý díl a pak jsem se musela podívat na zbylé vyšlé epizody, protože... Bylo to napínavé. Čekala jsem děsnou blbost, ale musím uznat, že by mě fakt nenapadlo, že to bude takhle fajn. 8 epizod.

Arrow (2x11). Kamarádka říkala, jak jí tento seriál baví. Já jsem minulé léto skončila u třetí epizody. Byla jsem ráda, že jsem tomu dala ještě šanci, protože mě ten seriál baví. Mám k němu pár výhrad - nemám ráda Laurel. A nemám ráda, jak Oliver pořád kouká na Laurel. Ta herečka mi je nesympatická. A její role je také příšerná. Brrr. A začátek druhé série byl docela trapný. Ale to bych spoilovala. 31 epizod.

Salem (1x03). Opět nový hororový seriál. Baví mě o trochu víc než Penny Dreadful. Nebo... Já si nejsem jistá. Nemůžu se donutit si pustit další díl, ale když si ho pustím, tak mě baví víc. Zato Penny si pouštím ochotněji. V tomhle seriále se mi dost líbí fakt, že hlavní hrdinka je záporák - otázka je, jestli je to opravdu hlavní hrdinka. Určitě se budu snažit dokoukat všechny epizody. Spoiler na červen: Zatím se mi to nedaří. 3 epizody.

Sherlock (1x02). Poslední květnový večer. Neměla jsem náladu koukat na Arrow. Všichni o Sherlockovi básní a vychvalují ho. Už o něm básním také. Jak já mám ráda inteligentní sociopaty. Kdo jste to ještě neviděl, i když nevěřím, že by se někdo takový ještě našel, tak se na to musíte určitě podívat. 2 epizody.

Celkem zhlédnutých epizod za květen: 70.

Spoiler na červen: Zatím jsem se dívala na čtrnáct seriálů. Nejsem schopná koukat na jeden seriál od začátku do konce. To mám jako s knížkami.

Filmy.

The Hobbit Drinking Game! Byli i tací, že Hano, kteří usnuli ještě před koncem druhého dílu. Našli jsem si různá pravidla a vybrali jsme si z toho. Každopádně musíme příště dát méně podmínek k pití. U Pána prstenů máme vždycky radost, když přežijeme cestu do Roklinky. U Hobita si vůbec nepamatuji, jestli jsme měli také takovou radost. Asi si to budeme muset dát ještě jednou, abych si to zapamatovala. Už se těším na třetí díl, abychom se mohli celý den dívat na příběhy ze Středozemě. To aby si pak člověk bral den volna. 

Bouřlivé výšiny. Uhm. Ten film jsem sice dokoukala, ale že by mě to nějak moc bavilo se říct nedá. Ani nemám potřebu si to přečíst. Příběh mě nijak nezaujal. Škoda.

Scary Movie 2. Dívali jsme se na to s mužem před spaním.Viděla jsem už několikrát. Něco je tam neskutečně trapné, něco fajn.

Předsevzetí.

2/25 pokračování v sérii

5/5 knih z vlastní knihovničky

24/52 dočtených knih

5818/19200 přečtených stran

Dohnala jsem své resty. Ha! Snad hned prvního července budu schopná napsat, co jsem četla a viděla v červnu. 

Hodně čtěte a dožeňte své resty!

Bíglovský duben #8

Doháním resty. Pomalu, ale přece.

Duben byl takový zvláštní měsíc.

Byl líný a nic se nedělo. Jen jsem hrála wowko. Takže jsem nepřečetla moc stran a ani jsem neviděla moc epizod. 

Připravte se na velmi nudný článek.

Knihy.

Dočetla jsem tři knihy. Z toho jednu... Pořádná není to správné slovo, ale je to román.

Easy? Tohle jsem měla přečtené během jednoho dne. Myslím, že jsme ten den šli s mužem do kina. A než nás pustili do sálu, tak jsem si četla. A pak večer, než jsme jeli rozjezdem. A v rozjezdu. A pak ještě v noci, než jsem to dočetla. Ono to nebylo nic moc extra, ale bavilo mě to. Bylo to jednoduché, nemusela jsem u toho myslet. Prostě pohodové čtení. 305 stran.

Můra noční, předvánoční. Kniha z mé knihovničky. Musela jsem si ji nutně koupit. Opravdu nutně. Určitě to chápete. Všichni si to musíte přečíst. Opravdu! 20 stran.

Ústřičkova smutná smrt a jiné příběhy. Tuto básnickou sbírku jsem si také musela koupit. Určitě chápete i to. Nebyla to taková bomba jako Můra noční, ale i tak to bylo dobré. Někteří tvrdí, že překlad není nijak extra, že je to v originále lepší, ale nemám ponětí. Takže snad se někdy k originálu dostanu, abych to mohla, já neangličtinář, posoudit. 78 stran.

A nedočtené mám dvě.

Uprostřed nocí zpěv. To byly ještě takové drobné snahy číst povinnou literaturu. 20 stran.

Enderova hra. Velmi známá kniha. Nyní už i film. Právě kvůli filmu jsem si to chtěla přečíst - jakože nejdřív kniha, pak až se podívám na film. Začátek mě hodně bavil, ale nezvládla jsem to dočíst - ne v tomto měsíci. 189 stran.

Celkem přečtených stran za duben: 612.

Žádný zázrak, že? A na květen jsem si napočítala 4 764 stran. Hrůza. Doufám, že jste schopni vidět do budoucnosti. Tedy... Znáte mě a víte, jak to dopadne.

Seriály.

Viděla jsem jen pár epizod několik seriálů. Nijak extra jsem se v nich neposunula. A nemám k tomu co říct, takže jen drobný výčet.

Reign (1x16). 1 epizoda.

True Detective (1x02). Po dvou epizodách nemůžu zatím nic říct. V létě bych se k tomuto seriálu ráda vrátila. 2 epizody.

Agents of S.H.I.E.L.D. (1x17). 2 epizody.

The 100 (1x03). 1 epizoda.

Once Upon A Time in Wonderland. (1x13). Poslední epizoda série. Bylo to fajn. Moc mě mrzí, že už nebude další série. Chjo. 1 epizoda.

American Horror Story (3x01). Dokoukala jsem druhou sérii - konec byl fajn. A bylo to i dost napínavé. A první díl třetí série nic moc, ale ono se to určitě rozjede. 8 epizod.

Celkem zhlédnutých epizod za duben: 15.

Filmy.

V dubnu jsem byla jednou v kině.
Captain America. The Winter Soldier. Čekala jsem podle vysokých hodnocení, že to bude bomba. Zas tak moc nadšená jsem nebyla. Vysoká očekávání jsou na houby. Tenhle film už vidět nemusím.

Jak jste si všimli, duben byl špatný měsíc. Doufám, že o květnu toho budu moct napsat víc. (A podle mého sešitku to tak i vypadá.)

Hodně čtěte!