29.05.14

Bíglovský březen #7

Povídání o březnu v květnu. Tedy koncem května. 
Mám se omlouvat? 
Nebudu se omlouvat. Nebyl čas, byly jiné povinnosti - které jsem stejně nesplnila. 
Pak bylo wowko. Zase. Znáte mě. Jednou wowkařkou, navždy wowkařkou.
Takže jak to bylo v březnu? Bídně.

Čtení.

Dočetla jsem čtyři knihy. Takže normálka. 

Svůdné zlo. Kniha o démonech. A padlých andělích. S andělskou tématikou jsem četla pouze jednu knihu - Zavržený od B. Fitzpatrick. Musím říct, že to byla fajn knížka. Sice jsem ji četla průběžně celý měsíc, ale bavilo mě to. Nečekala jsem to. Myslela jsem, že to bude strašné. Ponaučení: Vždy si o knížce mysli, že bude hodně, hodně špatná, a bude se ti líbit. 361 stran.

Etiketa & Špionáž. Knížka, kterou jsem si musela koupit hned po vydání. Myslela jsem si, že to bude lepší, ale stejně jsem tomu dala pět hvězdiček - kdybych si ji nekoupila, dala bych asi čtyři. Ale to nemění nic na tom, že se mi to hodně líbilo. A těším se na druhý díl. Tak snad už bude brzy. Recenze je. 281 stran.

Zakletá Ella. Podle této knihy byl natočen film, který mě bavil. Kniha je docela odlišná, ale to nevadí. Stejně mě bavila - možná právě proto. Film byl značně parodický, kniha nebyla. Byla to taková pohádka, byla vtipná, byla fajn. Recenze je. 203 stran.

Na půl cesty do hrobu. Uhm, tohle jsem měla rozečtené od prosince? Asi ano, že? Já nevím. Nakonec jsem to ale dočetla. A musím říct, že to nebylo tak úplně úžasné. Docela nuda. Všichni o tom básní, ale mně se to moc nelíbilo. Hlavní hrdinové se začali mít rádi moc brzo na můj vkus. Určitě zkusím i druhý díl a doufám, že bude lepší. 92 stran.

Rozečtených knih jsem měla jen tři. Teď si nejsem jistá, ale asi mi tu lítá přítomný čas s minulým. Omluvte to, ale nechci to opravovat. Aspoň chápete, jaký v tom mám zmatek. Snad už budu psát tyto články hned po konci měsíce a ne takhle.

Božský cizinec, Ehm. Ne. Ne. Ne. Tohle byla nuda. Neskutečná nuda. Božský bastard byl fajn, ale tohle ne. Ani nevím, jestli to někdy dočtu. 163 stran.

Uprostřed nocí zpěv. Měla to být povinná četba, ale vykašlala jsem se na to. Jsem moc pilná studentka. Tuto knihu jsem se pokoušela číst už před lety - také povinná četba. Líbilo se mi to, ale nejsem schopná to dočíst. 76 stran.

Nesmrtelnost. Kdysi jsem to už četla - jojo, povinná. Líbilo se mi to. Hodně. Ale teďka podruhé jsem se nemohla začíst. Neměla jsem na to náladu. 13 stran.

Celkem přečtených stran za měsíc březen: 1189.
A na duben jsem si napočítala 3 776 stran. Moc stran. Uff.

Seriály.

Seriály jsem sledovala, ale ne zas tak moc. V jiných měsících to bylo lepší.

Almost Human (01x13). Uaaaaaaaaa. Nebude druhá série!! Proč nebude druhá série?! Kník. Žádná tajemství se nevysvětlila. To prostě není fér. Ach jo. 3 epizody.

Agents of S.H.I.E.L.D. (01x15). Tenhle seriál mě baví hodně. A vadilo mi, jak pořád seriál přerušovali. A končilo to vždycky tak napínavě. 2 epizody.

Once Upon a Time In Wonderland (01x12). Ke konci začal být tento seriál drsnější a mnohem lepší. Grafická stránka sice nebyla super, ale příběh měl hlavu a patu. A skončilo to napínavě a poslední díl měl být až v dubnu. 4 epizody.

Reign (01x15). Je docela těžké psát o dílech, které jsem viděla před dvěma měsíci. Reign mě baví. Jsou tam fajn kostýmy a děj není nejhorší. 4 epizody.

Star-Crossed (01x02). Hmm. Jak mě bavil první díl, tak druhý mě nebavil vůbec. S přestávkami jsem se na něho dívala asi tři dny. Nevím, jestli v dohledné době budu sledovat další. 1 epizoda.

American Horror Story (02x07). Tenhle seriál jsem začala sledovat už v době, kdy začala první série. Zvládla jsem sedm dílů. Osmý jsem nemohla nějak dokoukat. Zkoušela jsem to kdysi ještě jednou, ale nešlo to. První díly jsou super, ale pak se to láme a je to nic moc. A konec první série byl příšerný. Jsem ráda, že jsem tu první sérii vůbec dokoukala. Začátek druhé série mi přišel značně přeplácaný. Mimozemšťani, masový vrah, zlá jeptiška, posedlá jeptiška, šílený doktor a zrůdičky. Není to trochu moc? Ale bavilo mě to. 12 epizod.

Believe (01x01). Holčička dělá zázraky a chce ji někdo zabít. A tak její kamarádi přesvědčí trestance, aby se o ni staral. Jsou na útěku. Super, co? Moc mě to nebavilo. Nevím, jestli se budu dívat dál. 1 epizoda.

The 100 (01x02). Čekala jsem něco příšerného, ale překvapilo mě to. A první dva díly byly fajn. Ale po dvou dílech se toho moc říct nedá. 2 epizody.

Black Sails (01x05). Piráti a intriky. On to není špatný seriál, ale přijde mi takový trochu roztahaný. Chybí mi už tři díly, ale nějak se na ně nechystám. 4 epizody.

Intelligence (01x07). Nuda. Američtí zachránci. Chvalme jejich sílu a odvahu. Bléé. 1 epizoda.

Celkem zhlédnutých epizod za březen: 34.

Předsevzetí.

2/25 pokračování v sérii
3/5 knih z knihovničky
15/52 dočtených knih
3529/19200 přečtených stran


17.05.14

Bíglové na Světě knih 2014

Zvládla jsem dojet domů. A v pořádku. 
To je taková drobná zpráva pro ty, co se mnou dnes byli většinu času.

Minulý rok jsem záviděla všem, kteří tento knižní veletrh mohli navštívit. Já se bohužel/bohudík učila na státnice a pro klid své duše jsem nikam nejela. A tím jsem umlčela i své svědomí.
Letos jsem se rozhodla jet jen díky Medrošovi, kterého jsem náhodou potkala v mhd. Nechtělo se mu totiž do školy, tak jel až do práce. Slovo dalo slovo a já se do brněnské skupinky bloggerů vetřela, že Medroš ani neměl čas říct ne.

Vyjížděla jsem od rodičů v časných a hříšných hodinách - 7.35. Vlak naštěstí neměl zpoždění a v 9.13 jsem už byla na hlavním nádraží v Praze. 
Sraz s brněnskou skupinkou jsem měla na Florenci, kam jsem snadno dojela. Jedna zastávka metrem směr Letňany. Horší bylo je najít. Vyběhla jsem na jednu stranu, tam nikdo nebyl. Po dvou telefonátech s Medrošem, kdy jsme zjistili, že jsme každý na opačném konci Florence, jsem běžela na druhou stranu. Během této krátké trati jsem se ptala dvou lidí. Dvou! Ale našla jsem je. Čekali na mě. Měla jsem strach, že odejdou beze mě, ale neodešli. Ale věřím, že kdyby měl Medroš tušení, jak budu na něho... On říkal, že jsem byla zlá... tak by odešel. 
Brněnská skupina se skládala z: Medroš, Veronika, Tereza, Aneta a Eliška. (U Elišky neznám blog, ani nevím, jestli bloguje, ale pokud ano, tak mi klidně do komentářů dejte na ni odkaz. Děkuji.)
Protože (zatím) nepršelo, rozhodlo se, že půjdeme až na výstaviště pěšky. Osobně jsem měla strach, že to bude hodně daleko, ale nakonec to nebylo tak hrozné. Viděli jsme Vltavu. Potkali jsme místní bezdomovce. Cítili jsme místní bezdomovce. A i něco jiného. Viděli jsme zase Vltavu. Kam se v Praze podíváte, tak tam je Vltava. Podíváte se doleva - Vltava. Podíváte se doprava - Vlatava. To jsou čáry. A došli jsme.
Obstarali jsme si vstupenky a čekali jsme. Na slečnu. Hmmm. Tak na tu mi do komentáře také můžete dát odkaz.
A pak jsme konečně vyrazili velkotržňovat.

Ani nevím, kde začít. Začli jsme se lehce procházet v pravém pavilonu. Zastavili jsme se seznámit s Teresinhou, šéfredaktorkou CooBoo. Teresinha byla velmi příjemná a usmívala se na nás. Myslím, že se usmívala na všechny - úsměv šéfredaktorky určitě prodává knížky, takže jestli měla radost, to nemůžu říct na sto procent. V Albatrosmedia koutku bylo hodně lidí. A hodně bloggerek. Potkali jsme Vendeu, Suši, Abyss, Emily.L, Syki a další a další a už si na ně asi nevzpomenu. Neberte to osobně. Já si taky nebrala osobně, že jste nevěděly, kdo jsem.

Emily.L jako správná šílená fanynka přesvědčila mě, další šílenou fanynku, abych si šla podepsat knížku Štěpánem Kopřivou. Jeho knížky doma mám, ale... Koupila jsem si druhý výtisk Asfaltu, abych měla autogram. Jeden výtisk bude do poličky za sklo, druhý bude na čtení.
Protože jsem socka/chudá studentka/ubohá bohemistka, kterou nenapadlo si vzít knížky na podpis, ani neměla žádný papír, řekla jsem si, že bych mohla nechat více autorů, aby mi podepsalo Asfalt. Víte, jak by to bylo praktické při požáru? Budete mít doma jeden vzácný výtisk, který hned popadnete, utečete před ohněm, knihu prodáte a budete si moct koupit nové bydlení. Tuto mou úžasnou, hlavně ekonomicky nenáročnou, myšlenku zhatil pan Červenák, který se na Asfalt nechtěl podepsat. Jasně, je to blbý, ale já jsem chudá! A hlavně nevím, jak bych všechny ty knihy odtáhla. Takže už jsem to nezkoušela, ještě bych zjistila, že nikdo z české fantastiky by se pod Kopřivu nepodepsal. Příště si musím vzít čtečku, aby se měli kam podepisovat.



A že těch lidí z české fantastiky bylo. A nikoho z nich jsem nečetla. Jen Kopřivu. JWP, Neomillnerová, Fajkus, Pavlovský (Tomu jsem vnutila ruku a představení... Když on se s ním Medroš znal, jsem to nemohla nechat jen tak! A stejně si mě hned po tom, co mi prodal Asfalt, už dávno nepamatoval.). 
A když už se tak vychloubám... Na setkání redakce Sarden jsem seděla vedla Františky Vrbenské! A tykala mi! A já mohla tykat jí! I když jsem od ní nic nečetla!
Na tomto sardenním obědě jsem se také mohla seznámit s částí redakce, v čele s Martinem Stručovským (šéfredaktor). Všichni byli milí a hodní a sympatičtí. Jo, přestanu s těmi kladnými informacemi, protože byste mi to nevěřili. A pršelo.

Po obědě, při kterém jsme si dali s Medrošem jen malinovku, jsme se opět vrátili na veletrh. A pak už nevím, co se tam dělo. Protože knížky, knížky.... A já málem zapomněla na Michaelu Sklenářovou! Slečna/paní, která se stárá nakladatelství Jota o recenzní výtisky. Je také moc milá, komunikativní. Tykala si s námi. Povídala si s námi. Začínám mít pocit, že všichni z knižní branže jsou hodní, milí a sympatičtí. To nemůže být pravda!

Po různých procházkách veletrhem jsem se vrátila k děvčatům z brněnské skupinky (ale bez Elišky) a hodinu jsme si povídaly, než jsme se vydaly na bloggerský sraz. Pršelo, my jsme nevěděly, kam máme jít. Ještě se k nám přidala Madeleine s jednou slečnou, která se jmenuje... Hmm.
Sraz jsme našly. Přeplněný sraz jsme našly. Bloggerek/bloggerů tam bylo hodně. Nevím, kdo tento sraz organizoval, ale určitě nečekal, že bude tak velký zájem. Viděla jsem tam pár dalších známých tváří, ale už jsme se nepředstavovaly. S Terezou a Madeleine a slečnou... Hmm jsme tam seděly jen chvilku - zjistily jsme, jak nám to jede na Hlavní nádraží a pak jsme se vydaly na zastávku. Mrzí mě, že třeba s Fée jsme se potkaly až ve dveřích. Ale aspoň něco. 
Ano. Už tu dlouho nebyl Medroš, že? Ten Medroš, co na mě křičel do telefonu, protože jsem se sekla o dvě odbočky doleva. Nezdvořák. Byla to moje chyba, protože jsme vystoupily z tramvaje a šly jsme a já jsem cestě nevěnovala pozornost, takže když jsem začala počítat odbočky, dvě už jsme přešly. Proto to nedorozumění. Promiň, Medrošku!

Dojely jsme zmoklé na nádraží, tam jsme se po chvilce rozloučily, protože jsme každá jela jiným vlakem. 

Uff. To je jak zápis do deníčku sklerotické ženské, aby věděla, co se kdy a kde stalo.



A ještě vsuvka!
Za dnešní den uděluji cenu...

Blogger s nejlepším orientačním smyslem


Medrošovi!

To aby si nemusel gelovat ego.

Jo, je mi to jasné, touto poznámkou jsem si to u tebe zkazila na furt.