Předně chci říct, že je mi šumák, kdo knihu napsal. Hodnotím tu knihu podle toho, jak je napsaná, ne podle toho, kdo ji napsal. Ale je jasné, že kdyby to napsal/"napsal" někdo neznámý, tak mu to možná nevydají, nestane se to běsem celeru a všichni budou frflat, že je to klišoidní sračka (omlouvám se, ale nemám náladu vytvářet slušné neologismy). Takhle to napsala/"napsala" slavná bloggerka, o které jsem předtím neslyšela, stalo se to bestsellerem a všichni óchají nad tím, jak je to super.
Zajímalo mě, proč je to v zahraničí tak oblíbené - kdyby mě to nezajímalo, tak bych to nebyla já. Dokonce jsem se na Girl Online začala těšit. Myslela jsem si, že to bude takové to roztomilé, ňufavé čtení. Pro někoho určitě.
Hlavní hrdinkou je Penny - ráda fotí, ráda bloguje a je nešikovná. Při školním představení se jí stane obrovský trapas, a tak je ráda, že může s rodiči odjet na několik dní do New Yorku. A tam potká mladíka Noaha - má rád hudbu. S Noahem je schopná zapomenout na svůj mega trapas. Jenže ...
Girl Online je psána z jednoho pohledu - z pohledu Penny, ich formou. Pokud máte rádi vnitřní monology hrdinek, tady si jich užijete hodně. Penny zažívá spoustu trapasů a dost o nich přemýšlí, v knize se tedy dočteme o jejích pocitech. Musím říct, že pro mě byla v tomhle ohledu Penny uvěřitelná. Všichni zažíváme trapasy. A všichni se za ně stydíme. To, co cítila Penny, jsem i já cítila nespočetněkrát. Někdo říká, že se Penny chovala nepřiměřeně. A kdo se v patnácti/šestnácti choval přiměřeně? Určitě jsme i my některé pocity hyperbolizovali, protože jsme to tak prostě cítili. Trapas byla velká katastrofa. A bylo důležité, aby si o nás ostatní (hlavně opačné pohlaví) mysleli jen to nejlepší.
Na druhou stranu mě to stálé přemýšlení nad tím, co si o Penny budou myslet ostatní, otravovalo. Z tohohle jsem už vyrostla. A z kalhot bohužel taky. Řídím se heslem: Čím víc trapasů, tím víc vtipných historek. Ale pro cílovou skupinu by to mohlo být dobré prozření.
Autorka (je jedno která) se snažila vložit do Girl Online i nějaké to poselství. Již zmíněné uvědomění si, že nám nemusí záležet na tom, co si ostatní myslí - to mi přijde jako hlavní poselství - když vám to totiž budou říkat rodiče, tak jim stejně nebudete věřit. A příběh je založen na tom, jak umí být internet zrádný - tady by už se rodiče mohli brát vážně, nebo aspoň učitelům by se mohlo věřit. A tohle se prolíná celou knihou. Výchovná funkce je v této knize dost rozpoznatelná.
Někteří si stěžovali na slovo gramla. Nevím, jak u vás v Čechách, ale u nás v Čechách (není to překlep, fakt jsem napsala dvakrát "v Čechách") se používá slovní spojení "gramlavé ruce". Neměla jsem tudíž žádné problémy s porozuměním. Ale je pravda, že gramlu bych nepoužila, nelíbí se mi totiž onomatopoicky. Na druhou stranu... Vzpomínáte/znáte knihu Loď mezi hvězdami, kde se překladatel rozhodl použít slovo chucpe? Prskali jsme, ale naučili jsme se nové slovo. Takže se naučíme další slovo. Knihy by přece měly rozšiřovat slovní zásobu, ne?
A teď se dostanu k závažné věci...
Ta knížka mě nudila. Ale moc. Až poslední čtvrtina mě bavila - také jsem ji přečetla nejrychleji, zajímalo mě, jak to velké drama dopadne. Nejhorší na tom bylo, že jsem se ani nerozčilovala, že je to hloupé. Vůbec to ve mně nevyvolávalo emoce. Bylo mi jedno, co se Penny děje. Sice jsem se chvilkami dokázala vcítit do hrdinky, ale celková otupělost to vcítění zabíjela. Děj mě vůbec nebavil. Kdyby tam nebyla ta poslední čtvrtina, tak bych to asi nedočetla.
Během čtení jsem přemýšlela, kolik hvězdiček tomu tak dám. Dlouho jsem myslela, že jen dvě. Poslední čtvrtina to zachránila. K tomu ta uvěřitelná (aspoň chvilkami) hrdinka. A hlavně si celá Girl Online nehraje na nějakou vznešenou literaturu. Je to prostě kniha pro náctileté slečny a nic víc. Tak jsem se rozhodla, že oči přivírat nebudu, protože mám stejně zašpiněné brýle, a dám tomu dvě a půl hvězdičky. A gratuluji si, že mi to čtení trvalo jen dva měsíce.
Děkuji nakladatelství Jota, že jsem se mohla vetřít na jejich sraz na Světě knihy, kde jsem dostala tento výtisk.
Poznámka: Moje úžasná korektorka Kristina říkala, že u nich v Čechách se gramla/gramlavý nepoužívá. A můj muž říkal, že u nich ve Slezsku se používá. Pamatuji si, že tento výraz používal můj táta, ale nevzpomínám si, jestli i můj děda a babička (babičky se budu muset zeptat, až ji potkám). Je klidně možné, že si to tatínek přivezl z vojny. Každopádně si tu slovní zásobu rozšíříte o další výraz, což je fajn.
Poznámka: Moje úžasná korektorka Kristina říkala, že u nich v Čechách se gramla/gramlavý nepoužívá. A můj muž říkal, že u nich ve Slezsku se používá. Pamatuji si, že tento výraz používal můj táta, ale nevzpomínám si, jestli i můj děda a babička (babičky se budu muset zeptat, až ji potkám). Je klidně možné, že si to tatínek přivezl z vojny. Každopádně si tu slovní zásobu rozšíříte o další výraz, což je fajn.
