O Nemožné holce se mezi blogery mluvilo ještě před českým vydáním. Samozřejmě měla kladné ohlasy. Upřímně, kladných ohlasů se začínám bát, vždycky pak bývám jen zklamaná. Nebyla bych to já, kdybych si tuto knihu nechtěla přečíst. Zvyk je železná... Sebetrýzeň!
V knihovně to byla novinka, ale nenacházela se v novinkovém regále - zde si prohlížím knihy velmi zodpovědně. Byla to náhoda. Už jsem od pro-mládež regálu odcházela, když jsem se letmo ohlédla. A byla tam. Z takto ulovených knih mám největší radost. Je to úplné dobrodružství.
Hlavní hrdinkou je Jeane Smithová, mladá slečna, módní guru v online světě. Nosí oblečení, které by na sebe někdo normální... běžný nevzal. Má úspěšný blog a je oblíbená na twitteru. V offline světě je ale člověk, který moc kamarádů nemá, lidé se jí bojí, myslí si o ní, že je magor (oprávněně).
Druhým hrdinou je Michael Lee. Hezoun, jenž je oblíben v offline světě. Je úžasný skoro ve všem. Brrr. Michael online nebývá, takže je to online nula.
Jejich partneři se do sebe zamilují a rozejdou se s nimi. I přes to, že se Jeane a Michael nemají rádi, dají se dohromady.
Nemožná holka má dva hlavní hrdiny, tudíž vás nepřekvapí, že jsou zde dva pohledy psané v ich-formě. Novinkou ale je, že kapitoly nejsou nadepsány jménem toho, kdo danou kapitolu vypráví. Poznáme to podle koncovek a podle toho, o kom se mluví. Kontext je úžasná věc. Ve vyprávění se ale střídají pravidelně, každý má celou kapitolu, takže se nemusíte bát, že se by se pohledy střídaly v rámci jedné kapitoly.
Narazíme zde i na tweety, blogočlánky, různé seznamy a smsky. Text tak chvilkami nepůsobí tak jednolitě. Osobně bych uvítala více takového oživení, třeba blogočlánky, které Jeane píše. Člověk by se třeba něco dozvěděl o té módě.
Jeane jako hlavní hrdinka je dost netypická. Samostatně myslí. Není extrémně krásná. Není vyhublá. Nemá velká ňadra. Není vysoká. Má barevné vlasy a nosí šílené oblečení - dost barevné, které se k sobě moc nehodí. Je inteligentní, sarkastická, rozumná, drzá, jízlivá a vtipná. Skoro celá já. Pro mě dost sympatická, ráda bych ji naživo poznala. Šílené lidi mám ráda. Pravda je, že Jeane je někdy zralá na proplesknutí - kvůli jejímu názoru na školu a potom při hádkách s Michaelem: to její chování opravdu moc nechápu.
Michael je takový normální mladík, vše zvládá, chová se k lidem slušně a poslouchá rodiče. Michael je ten typ ideálního hodného partnera, který by skoro každou živelnější slečnu začal nudit. A mě nudil. A to jsem o něm jen četla. Je gentleman, ale nikdy z něho nebude Mr. Darcy nebo Mr. Knightley. Jeho postava je krásným kontrastem k Jeane. Autorka se asi držela starého dobrého rčení: Protiklady se přitahují.
Nemožná holka mě na začátku čtení tak nadchla, že jsem si říkala, že tomu ty čtyři hvězdičky dám. ! To jsem si dala. Bylo to vtipné, a to sakra hodně, chytré, netypická hlavní hrdinka tomu dodala jistou dávku svěžesti (tím nechci říct, že by typické hrdinky byly zkažené a zatuchlé.... i když ano, jsou) a svižnosti.
A pak se ti dva do sebe zamilovali. Příběh začal ztrácet tempo a čtení mě moc nebavilo. Nemožnou holku jsem na několik dní odložila a vůbec mi nechyběla. A opovažte se zmínit, že to dělám s každou druhou knihou. Začala jsem se nudit. Každopádně i po "zamilování" byla Nemožná holka dobrá a čtivá. Ten výborný začátek to prostě celé zkazil - umožnil zklamání z druhé poloviny knihy.
A pak konec. Patos. Asi nemusím více dodávat, že? Ten konec byl patetický a vůbec se mi nelíbil. Byl docela ubohý. Pro mě.
Dále mě zklamala sláva Jeane. Byla opravdu moc úspěšná. Jezdila na různé konference po světě, na kterých přednášela. Působí to na mě neuvěřitelně a nereálně. Ale třeba je to ve světovém online světě reálné, co já vím. Asi bych byla radši, kdyby její sláva byla umírněnější a střízlivější.
Celkově ale Nemožnou holku doporučuji. Je to jiné, není to takové uhlazené a harmonické a osudové jako jiné young adult knihy. Tak, kdo je schopný z těchto adjektiv pochopit, jak to myslím, má bod. Jiná slova mě ale nenapadla. Hlavní hrdinka je svá a hlavně není dokonalá. Konečně se nemusím cítit jako nicka při čtení o zlatovlasé krásce, která je blbá a všichni po ní touží.
Líbila se mi kritika stádovosti lidí - všichni chodí stejně oblečení a nejsou moc originální. Takoví mi teď přijdou ti hiphaphopsteři. Posláním Nemožné holky je asi (co já vím, co tím chtěla autorka říct) to, abychom podporovali své já, i když je šílené a bláznivé. Hlavně jsme to my a je jedno, co si myslí druzí.
Dávám tři hvězdičky. Pokud jste ženského rodu, přečtěte si to, je to milé a není to náročné. Pánům se to asi líbit nebude.
