CHARLAINE HARRIS: Mrtví pro svět

     Konečně jsem se po dlouhé době přesvědčila o nutnosti dočíst čtvrtý díl, aby mi tu jen tak neležel s velkou vrstvou prachu na obalu. (Teď se na něho bude dlouho prášit, protože si určitě nevzpomenu, abych ho brzy vrátila kamarádce. Jak běžné.)
     Mrtví pro svět přímo navazují na dění předchozího dílu. Stále se příběh točí kolem hlavní hrdinky Sookie. (Kdo by se netočil kolem sexy blondýny, že?) Dále se točíme kolem sexy upíra Erica (Točíme se kolem něho rády!), který se rozkmotřil s čarodějnicemi - Eric zlobil (nechtěl mít sex s hlavou čarodějnic - tedy ona to měla být jiná část těla, i když..) a tak byl proklet a ztratil paměť. K tomu se přimotala sexy blondýna čtoucí lidem myšlenky a vzala si ho k sobě domů (Závidíme!). Sexy upír je tak roztomile hloupý (až se mi to někdy nelíbí; oslovení "milenko moje" by se mi také nelíbilo a určitě nijak nevzrušovalo, ale já nejsem sexy blondýna). Sookie se zakouká, Eric se zakouká a máme tu sexuální vztah.
    Dalším mužem je vlkodlak Alcide (Ach!), kterého Sookie informuje o čarodějnicích. Ano, chápete to dobře. Zamotají se do toho i vlkodlaci a i někteří měňavci (v seriálu v původním znění: schapeschifter, v  českém znění: polymorf). Sookie štve, že Alcide má stále poměr s Debbie (ta se jí jednou pokusila zabít, možná nezůstane u toho "jednou"), ale sama nemá ponětí, jestli by s Alcidem chtěla být něco mnohem víc, i když ví, že potřebuje hodnou slečnu a ona hodná je. (Pozn. Sookie stále fňuká, že její bývalý přítel je v Peru.) Ano, má to složité. Koho si vybrat? Prvního, druhého, třetího? Všechny?
     Dalším problémem je zmizení bratra Jasona (ano, toho sexy chlapíka). Takže vidíte, že se toho musí vyřešit spousta.

     Příběh je vyprávěn Sookie (ich-forma), takže se dočteme spoustu soukromých myšlenek sexy blondýny o sexy upírovi a sexy vlkodlakovi. Většinu knihy se zabýváme čarodějnicemi a tím, že při zavolání na policejní stanici nám řeknou, že Jasona opravdu ještě nenalezli. Jsme také několikrát informováni o tom, že sexy blondýna umí číst lidem myšlenky. Příště si budu dělat čárky, abych věděla, kolikrát to bude v knize zmíněno.
     Na scénu přijde i nová kouzelná (pohádková) bytost. Víla. (S Amálkou nepočítejte.) Zajímavé bylo, že Sookie vůbec neřešila to, že existuje něco jako sexy víla se špičatýma ušima. Přešla to bez dlouhého vnitřního monologu. Možná se někdy dočkáme a v tomto fikčním světě budou ještě orkové, trolové, trpaslíci a bůh ví co ještě. Splácat se může všechno, když víme, že papír snese všecko. (Třpytící se upíři nám tu snad nehrozí. I když..) Uvidíme, co nám další díl přinese.

CHARLAINE HARRIS: Klub mrtvých

...

    "Jak se to tady jmenuje?" zeptala jsem se.
    "Upír, kterému ten podnik patří, ho pojmenoval U Josephine," odpověděl Alcide tiše. "Ale vlkodlaci tomu říkají Klub mrtvých."
    Musela jsem se ovládat, abych nevybuchla smíchy. Ale v tom se dveře před námi otevřely.
    Hlídal je skřet.
    Ještě nikdy jsem žádného skřeta neviděla,  ale bylo to první slovo, které mě okamžitě napadlo, jako bych měla k očím připojený slovník názvů nadpřirozených bytostí. Ten mužík byl malý, v hrbolaté tváři měl potrhlý výraz a ruce na konci paží nepřirozeně velké. V očích mu svítily škodolibé plamínky. Zvedl k nám hlavu a probodl nás pohledem, jako kdyby zákazníci byli to poslední, co právě teď potřeboval.
    Nechápala jsem, jak by do klubu U Josephine mohl vejít obyčejný člověk. Poté, co ho vyděsil chodník, samo od sebe mu zmizelo auto a u dvěří narazil na skřeta... No, někteří lidé se asi rodí s touhou zemřít.
    "Pane Herveauxi," prohlásil skřet s hlubokým bručivým hlasem. "Jsme rádi, že jste k nám zase našel cestu. A váš doprovod je...?"
    "Slečna Stackhouseová," odpověděl Alcide, "Sookie, to je pan Hob." Skřet si mě důkladně prohlédl svýma planoucíma očkama. Tvářil se lehce zasmušile, jako kdyby se nemohl rozhodnout, kam mě zařadit. Po chvíli ale ustoupil, abychom mohli projít dovnitř.
     V klubu U Josephine moc lidí nebylo. Na jeho pravidelné hosty bylo totiž ještě příliš brzy. Po takovém napínavém úvodu mě ale zklamalo, že to uvnitř vypadalo skoro jako v každém jiném podobném podniku. Barový pult ve tvaru čtverce stál uprostřed místnosti a jeho obsluze stačilo nazvednout část dřevěné desky a vznikla ulička, kterou mohla procházet dovnitř i ven. Pomyslela jsem si, jestli majitel nepochytil tenhle nápad ze seriálu Na zdraví!, který jsem znala z televize.
...
    Potom jsem si na zdi všimla seznamu podivných pravidel, která určitě chápali štamgasti, ale příležitostným zákazníkům z nich musela jít hlava kolem. Jedno z nich rezolutně hlásalo: "Žádné proměňování!" (Vlkodlaci a měňavci v baru nesmějí jen tak měnit podobu. No, to mi bylo docela jasné.) "Žádné kousání," varovalo jiné. "Žádné živé svačinky," stálo na třetím. Fuj!

...

    Knižní série o upírech Pravá krev je u nás známá díky seriálu z produkce HBO. Toto léto byla už odvysílaná čtvrtá řada. Tato ukázka je ze třetího dílu.
    Pravou krev jsem začala číst už před rokem po shlédnutí prvních tří řad. Po prvním dílu jsem měla rozporuplné pocity. Připadlo mi, že seriál je více rozmyšlenější jak kniha. Druhá řada mi také přijde lepší jak kniha. A třetí díl ani moc už nejde srovnávat. Seriál je takřka jiný, hlavní motivy jsou zachovány, ale filmaři přidali další a další.
Musím však říct, že třetí díl se mi prozatím líbil nejvíce. Uvidím, jaké bude pokračování. Obávám se, že to začne být moc "splácané dohromady". Nebudu však předbíhat se svým úsudkem. Čtvrtý díl už na mě čeká na noční skříňce. (Nemám noční stolek, ale mám skříňku vedle postele.)