Za pár dní budou Vánoce a já se snažím napsat něco o Krycím jménu Verity, které jsem dočetla začátkem listopadu. Pořád jsem přemýšlela, co mám napsat a jak to mám napsat. Rozhodla jsem se pro sepsání názoru v bodech. O Verity mě napadají různé myšlenky, ale jsou proházené a zas tak moc dobře nejdou seřadit, ale snad se mi to podaří dát do nějakého srozumitelného obrazu.
- Druhá světová válka. Pilotka. Špionka. Nejlepší kamarádky. Nebezpečí. Zápisky. Deník. Gestapo. Vězení. Mučení. Kolaborace. Přátelství.
- Příběh je složen ze dvou částí - první jsou zápisky Verity, která je píše pro Gestapo. Vypráví v nich o Maddie, britské pilotce. Píše o tom, kde mají Britové svá letiště, jaká mají letadla. Vyzrazuje tajné informace. Druhou částí je deník Kittyhawk - o tom vám nic neřeknu, protože spoiler!
- Krycí jméno Verity má výborná hodnocení. Jen pár lidem se to nelíbilo. Když jsem zjistila, že se tahle kniha u nás vydá, začala jsem se těšit. Druhá světová v young adult žánru? Sem s tím! Krátce po vydání, když to začalo dostávat pětihvězdičky, jsem se začala bát, že opět budu mít velká očekávání a nebude mě to bavit. S tímhle se potýkáme všichni, řekla bych.
- Mým prvním problémem s touhle knihou byl fakt, že jsem si myslela, že je to young adult žánr. A co to znamená? Mladé hrdinky. Jak by mohla být patnáctiletá holka pilotkou a patnáctiletá holka špionkou? No? Na začátku jsem si během čtení představovala takto mladé hrdinky. Naštěstí mi Freckles vysvětlila, že to je spíše new adult a že hrdinkám je přes dvacet. Ono pak i později je v knize napsáno, že Verity studovala vysokou školu. Takže pokud máte pocit, že by se vám Krycí jméno Verity nemuselo líbit kvůli tomu, že je to YA, tak se toho nebojte, hlavními hrdinkami opravdu nejsou náctileté husičky. Chápu, ono děsně mate, že to vydalo CooBoo.
- Druhým problémem pro mě byla letadla a letiště. Jako ano, bylo to zajímavé, ale mě ty technické věci moc nebavily. Je jasné, že Gestapo budou ta letadla a letiště zajímat víc než kamarádka Maddie, tomu já rozumím. Ale mě to fakt nebavilo. Naopak mě bavily pasáže z Gestapa, i když číst o mučení asi není to nejlepší, řekla bych.
- Druhá část mě bavila o dost víc. Bylo to zajímavé, bylo to akční. A vše do sebe zapadá. Vysvětluje se tam to, co se dělo v části první. Autorka to měla opravdu promyšlené.
- Postavy byly fajn. Verity byla studentkou literatury a byla drzá a statečná - prostě hrdinka mého gusta. Maddie je zase zvláštní díky těm letadlům, působila na mě ale trochu dětinštěji, uplakaněji, ale nebylo to tak moc, abych ji neměla ráda. Zajímavou postavou byl Hauptsturmführer von Linden. Měl také rád literaturu. Muž co má naleštěné boty a má rád literaturu? Trošku mu kazí image to "SS".
- Konec. Myslela jsem, že nebudu brečet. Brečela jsem jak želva. Takže se připravte na pořádnou dávku emocí. Je to opravdu silný příběh.
- Doslov. To byla snad nejlepší část knihy. Autorka v něm píše, jak se připravovala na sepsání tohoto příběhu. Ví, že jsou v knize různé chyby, ale snažila se to napsat tak, aby se tomu dalo věřit. A já myslím, že se to autorce povedlo. Když jsem to pak říkala svému muži, tak jsme si oba vzpomněli na autorku Beth Revis, která nezná Newtonovy pohybové zákony. Na Verity je vidět, že se autorka připravovala, že to není jako u jiných autorek, které si něco vymyslí, nefunguje to, ale stejně to napíšou, protože nad tím stejně nikdo nebude přemýšlet. Pokud ještě váháte nad přečtením, tak tohle by vás snad mohlo přesvědčit, že to patří mezi ty lepší kousky od nakladatelství CooBoo.
- Autorka také v doslovu psala, že četla Děsivé dějiny, kterými se v jednom případě inspirovala. Děsivé dějiny jsou super, pokud jste o nich ještě neslyšeli, tak se po nich podívejte. Třeba se také necháte inspirovat a napíšete super knihu na čtyři hvězdičky. A teď jsem udělala reklamu i na jiné nakladatelství.
Děkuji Albatrosmedia za poskytnutí recenzního výtisku.
0 komentářů:
Okomentovat