Tabu v literatuře?

     Dneska si tak sedím ve vlaku. Drncám domů a prohlížím si písmenka v dubnovém čísle Pevnosti. Písmenka jsou zajímavá a pak mě trkne do očí zvýrazněný cítat z článku.

"Polansky neváhá využít ani tak tabuizované téma, jako je vražda dítěte, což je v americkém románu takřka nemožná věc."

FAJKUS, Martin: Léčba ostrou břitvou. Pevnost. Roč. 2012, č. 4.

     Musím si vzpomenout na nový bestseller, který jsem tedy zatím nečetla a zatím to nemám v plánu: Hunger Games. Suzanne Collins je americká spisovatelka a píše o zabíjení dětí. Dále tu je, i když tedy anglický spisovatel, William Golding a jeho Pán much, kde také byly zabity děti. Je pravda, že v těchto knihách se zabíjí děti dětmi, ale není to samé? A když Golding dostal Nobelovu cenu, tak to přece nemůže být nic špatného! (Pro některé poznámka: ironie.)

Další literární tabu je/bylo vztah dospělého muže s mladou, nezletilou, dívkou. Ano, Vladimir Nabokov a jeho Lolita. Výborná kniha, která byla jeden čas zakázaná. Dále byl v knihách zakázaný přílišný popis pohlavního styku. Například Lady Chatterleyové Davida Herberta Lawrence byla ještě v 60. leteh minulého století cenzurovaná, samozřejmě že v Americe.

Také si můžeme vzpomenout na soud s Gustavem Flaubertem. V Paní Bovaryové se objevila polopřímá řeč a čtenáři si prý mysleli, že to neříká literární postava, ale sám vypravěč, tedy Flaubert. 

Zdá se vám to absurdní? Mně tedy ano. Udávala jsem příklady už dlouho staré, dnes máme jinou dobu, ale tento citát, jako by říkal něco jiného. Nevím, proč máme nějaká tabu v literatuře. Někdo se obává, že se tím budeme řídit? Budeme brát knihy, beletrii, jako návod? Ano, ano, fanoušci různých kriminálních seriálů mohou namítat, že se často objevuje vrah, který páchá trestné činy dle knih nějakého autora. Ano, ve fikci se někdo řídí fikcí. 

Já jsem toho názoru, že literární fikční světy by měly být svobodné. Neměla by tam být pravidla, která udává společnost aktuálního světa. Fikční svět má svá pravidla, která vymýšlí autor. Autora formuje společnost. A když chce psát o vraždě dítěte, o pedofílii, o nevěře, tak ať píše. Nemusíme to číst. Přečte si to jen ten, kdo chtít bude. 

Twilight má velké množství odpůrců a stejně to nikdo nezakázal.

CHARLAINE HARRIS: Mrtví pro svět

     Konečně jsem se po dlouhé době přesvědčila o nutnosti dočíst čtvrtý díl, aby mi tu jen tak neležel s velkou vrstvou prachu na obalu. (Teď se na něho bude dlouho prášit, protože si určitě nevzpomenu, abych ho brzy vrátila kamarádce. Jak běžné.)
     Mrtví pro svět přímo navazují na dění předchozího dílu. Stále se příběh točí kolem hlavní hrdinky Sookie. (Kdo by se netočil kolem sexy blondýny, že?) Dále se točíme kolem sexy upíra Erica (Točíme se kolem něho rády!), který se rozkmotřil s čarodějnicemi - Eric zlobil (nechtěl mít sex s hlavou čarodějnic - tedy ona to měla být jiná část těla, i když..) a tak byl proklet a ztratil paměť. K tomu se přimotala sexy blondýna čtoucí lidem myšlenky a vzala si ho k sobě domů (Závidíme!). Sexy upír je tak roztomile hloupý (až se mi to někdy nelíbí; oslovení "milenko moje" by se mi také nelíbilo a určitě nijak nevzrušovalo, ale já nejsem sexy blondýna). Sookie se zakouká, Eric se zakouká a máme tu sexuální vztah.
    Dalším mužem je vlkodlak Alcide (Ach!), kterého Sookie informuje o čarodějnicích. Ano, chápete to dobře. Zamotají se do toho i vlkodlaci a i někteří měňavci (v seriálu v původním znění: schapeschifter, v  českém znění: polymorf). Sookie štve, že Alcide má stále poměr s Debbie (ta se jí jednou pokusila zabít, možná nezůstane u toho "jednou"), ale sama nemá ponětí, jestli by s Alcidem chtěla být něco mnohem víc, i když ví, že potřebuje hodnou slečnu a ona hodná je. (Pozn. Sookie stále fňuká, že její bývalý přítel je v Peru.) Ano, má to složité. Koho si vybrat? Prvního, druhého, třetího? Všechny?
     Dalším problémem je zmizení bratra Jasona (ano, toho sexy chlapíka). Takže vidíte, že se toho musí vyřešit spousta.

     Příběh je vyprávěn Sookie (ich-forma), takže se dočteme spoustu soukromých myšlenek sexy blondýny o sexy upírovi a sexy vlkodlakovi. Většinu knihy se zabýváme čarodějnicemi a tím, že při zavolání na policejní stanici nám řeknou, že Jasona opravdu ještě nenalezli. Jsme také několikrát informováni o tom, že sexy blondýna umí číst lidem myšlenky. Příště si budu dělat čárky, abych věděla, kolikrát to bude v knize zmíněno.
     Na scénu přijde i nová kouzelná (pohádková) bytost. Víla. (S Amálkou nepočítejte.) Zajímavé bylo, že Sookie vůbec neřešila to, že existuje něco jako sexy víla se špičatýma ušima. Přešla to bez dlouhého vnitřního monologu. Možná se někdy dočkáme a v tomto fikčním světě budou ještě orkové, trolové, trpaslíci a bůh ví co ještě. Splácat se může všechno, když víme, že papír snese všecko. (Třpytící se upíři nám tu snad nehrozí. I když..) Uvidíme, co nám další díl přinese.

LAURELL K. HAMILTONOVÁ: Provinilé slasti

 ...

Přesunula jsem všechny menší tašky do jediné velké, abych měla volnou ruku na pistoli. Divili byste se, jakým pěkným terčem je někdo, kdo žongluje dvěma tunami nákupních tašek.  Nejdřív je musíte upustit - samozřejmě za předpokladu, že jedno ucho některé z tašek nemáte omotané kolem zápěstí - pak sáhnout pro zbraň, vytáhnout ji, zamířit a vystřelit. Než tohle všechno uděláte, protivník už vás stihl dvakrát střelit a touhle dobou odchází, pod vousy si pobrukuje dixie.
     Celé odpoledne jsem byla přímo paranoidní, všímala jsem si všeho kolem sebe. Sleduje mě někdo? Nedíval se ten muž na mě příliš dlouho? Má tamta žena kolem krku šátek, protože skrývá stopy po kousnutí?
     Když jsem se vydala zpátky k autu, měla jsem krk i ramena zkroucená a stažená bolestí. To nejděsivější, s čím jsem se za celé odpoledne setkala, ale byly ceny značkového oblečení.
     Když jsem došla k autu, svět byl stále jasně modrý a prosáklý horkem. V nákupním středisku člověk strašně snadno zapomene na čas. Je tam klimatizace, kontrolované prostředí, je to soukromý svět, kde se vás nedotkne nic skutečného. Disneyland pro závisláky na nakupování.


...


     První kniha ze série Anita Blake, která v originálním znění vlastní již dvacet dílů a dvacátý první se chystá k vydání. Zdá se, že je tato série velmi populární. Dokonce i v České republice, kde je vydáno devět dílů, se chystá druhé české vydání těchto knih.
     Hlavní hrdinkou je, jak poznáme dle názvu série, Anita Blakeová. Samozřejmě, že nebude běžná smrtelnice, i když je člověk. Je oživovatelka - probouzí mrtvé lidi (zombie) a ukládá je i ke spánku. Tato mladá slečna má však ještě jednu zajímavou práci: popravčí. (Nepředstavujte si ale, že nechává usedat lidi na křeslo jako uvaděčka v divadle.) Z moci zákona může legálně usmrcovat upíry, kteří si to zaslouží. (Morální otázka: který upír si to nezaslouží?)
     Teď se dostaneme k jádru pudla. Nebo jezevčíka. Příběh Provinilých slastí se odehrává v Americe, ve světě, kde jsou upíři, vlkodlaci, krysodlaci, zombie. ghúlové a bůh ví, jaká ještě havět po tomto fikčním světě lozí. Běžní smrtelnící o upírech ví. Dokonce mají svoji vlastní církev: Církev věčného života. Pěkné, že? Máte jistotu, že neumřete a nebudete se muset trápit tím, jestli půjdete do pekla, nebo do nebe. Jak ale poznamenává hlavní hrdinka: i upíry lze zabít.
     Do děje se dostáváme hned na začátku. (Každopádně nepočítejte s tím, že se Anita k tomuto "poslání" postupně dostane, jako v jiných sérií. Spadne do toho po hlavě, ramenu, noze, krku.
Někdo ve městě vraždí starší upíry (Jaká škoda.) a upírům se to nelíbí. (Asi pouze upírům.) Žádají Anitu (ano, tu popravčí), aby jim pomohla najít vraha (možná by mohla být ráda, že za ní někdo provádí tu nepěknou práci). Ve vyšetřování jí pomáhá striptér z baru Provinilé slasti - Phillip, jenž je závislý na upířím kousnutí. (Nechápu jeho závislost, protože po upířím kousnutí - v tomto fikčním světě - zůstávají jizvy. Moc jizev.)
     Anita je ve velmi těžké situaci. Musí najít vraha upírů a pokud ho nenajde, tak ji, s největší pravděpodobností (u upírů si člověk nemůže být nikdy v ničem jistý), nejvyšší upírka města Nikolaos (taková malá, usměvavá holčička, které je více jak tisíc let) zabije. Pokud vraha najde, tak ji také asi zabije.
    Seznámíme se i s Edwardem,  kterému říkají Smrt, lovcem upírů. Pravděpodobně bude schopen zabít Anitu, pokud mu neřekne, kde ve dne hajinká ta roztomilá holčička Nikolaos.
     Když si tedy shrneme všechna tato fakta, zjistíme, že slečna oživovatelka nebude mít několik dní snadnou existenční pozici. Výhodou knihy je, že se děj odehrává v několika málo dnech, není to zbytečně dlouhé. Během aktuálního dění se dozvíme také drobné informace z Anitiny minulosti. Zkráceně, krátkými větami, které nevyrušují od příběhu a jen nás zasvětí do vztahu mezi postavami a dokreslují celkově Anitinu postavu. (Díky tomu se dozvíme, proč má Anita takový strach z upířího fešáka, Valentina, takový strach. A to ještě nosí masku na obličeji. Možná aby meděsil malé děti.)
     V ostatních upířích knihách čteme o úžasných, super, okouzlujících hlavních hrdinkách, které nemají žádné chyby. Anita taková není. Ano, je oživovatelka, popravčí upírů, ale má sve chyby a slabosti. Jednou z nich jsou plyšoví tučňáci, které sbírá. (A proč ne?) Lehká asociálnost, sarkasmus a podivínství vytváří obyčejnou literární (lidskou) postavu. Jinak řečeno: uvěřitelnou.
     Knihu nemůžeme zařadit do vysoké literatury, ale na zpříjemnění dlouhé chvíle postačí. Není to žádný dívčí románek, kde by byla samá láska. Je zde násilí, krev, utrhnuté upíří hlavy a spousta bolesti. Doporučuji tedy těm, co nechtějí číst o zakázané a nebezpečné lásce.

DAN ABNETT a MIKE LEE: Krvavá bouře

...

     Dva měsíce postříbřily neklidné moře svým svitem. Malus vdechoval vzduch páchnoucí rozkladem, který se mu usazoval v plicích jako hustá mlha a vyvolával hnisání. Měl pocit, že se mu uvolňuje kůže a nezadržitelně mu klouže dolů z masa a kostí.
     V dálce uviděl vysoký stěžeň a černou trojúhelníkovou plachtu tyčící se na horizontu jako strašlivá korouhev.
     Vzduch se vlnil jako voda, byl čím dál šedivější a chladnější. Nemohl dýchat. Kolem hrdla se mu svíraly kostnaté ruce a strkaly mu hlavu pod hladinu slizovité vody. Bil kolem sebe, kopal, vrčel a vyplivoval špinavou břečku. Vší silou se vzepjal a zvedl se - a zjistil, že čelí hroznému netvoru, jehož shnilé tělo bylo zahalené v cárech kůže se skvrnami slizu, které na něm visely jako špatné ušité šaty. Cítil, jak kašovité prsty roní shnilou krev a tisknou se mu kolem hrdla. Oči, které se na něho upíraly, byly stěží víc než šedozelené rosolovité koule planoucí nenávistí z hlubin, ušité z rozkládající se lidské kůže. Otevřel ústa, aby promluvil, ale nos i krk měl plný zápachu z hnijících mrtvol, který mu zdusil slova v přívalu hořké žluči.
     K první stvůře se připojila druhá, popadly jej za ramena a vší silou ho strkaly k hladině. Chtějí ho utopit ve splaškách v podpalubí! Další ruce ho uchopily za paži, pas a nohu. Zvedaly ho ze země. Hlava mu klesla do špinavé studené vody. Zmítal se v jejich páchnoucím stisku, ale držely ho pevně...

...

    Ukázka je z druhého příběhu o Malusovi Temné čepeli. V této části se vrátíme opět do útrob dekadentní společností temných elfů plné intrik, zrady, zvrhlostí a nekončící bolesti.
    Autoři nás více seznámí s Malusovými sourozenci, kterým nemůžeme věřit ani nos mezi očima. (Pravda je, že to ani Malusovi, ale on je přeci ten hlavní hrdina.) Oblíbená sestra Nagaira vystupuje v první části knihy. Více prostoru dostal Urial, zdeformovaný akolyta, který touží po Malusově hlavě a krásné sestře Yasmiře, která má však poměr se svým starším bratrem Bruglirem. Bruglir je korzár a dobyvatel, který není své setře, když je na moři, tak trochu věrný. I Bruglir touží po Malusově hlavě. (Malusova hlava je takový spojovací prvek mezi sourozenci.)
Každý z jeho sourozenců je dobrý v nějaké oblasti. Bruglir ovládá výborně lodě a bitvy. Nagaira je mocná čarodějka, Urial je mocný kněz. Yasmira je krásná elfka, která to opravdu dobře umí s noži.
A Malus? Výborně manipuluje, intrikuje, ale má to jeden háček. Vždycky se to pokazí.
    V knize si tedy čteme o tom, jak by nejraději jeden zabil druhého. Na konci se dozvíme, kdo přežil a kdo ne. (Uvidíme v posledním díle, kolik jich zbyde. Jejich otci bych ale asi doporučila, aby si začal zadělávat na další děti. Budoucnost jeho rodu je příliš nejistá.)
    Mou nejoblíbenější postavou této knihy je Hauclir. Malusův drzý vazal, který zachraňuje situace svými vtipnými hláškami a skvelým načasováním. Musím doufat, že Malusovi neujede ruka a nezabije ho za jeho drzost!!

    Kniha je svižná, drastická, temná, vtipnější. Čtenář ví, že ho čekají ještě tři díly, takže je mu jasné, že Malus neumře. Což je vlastně trochu nevýhoda, protože když se něco pokazí, a že se vždycky něco pokazí, i když je plán sebelepší, tak víme, že to dobře dopadne. Pravda je, že v akčních, a velmi důležitých, scénách víme, že se stane něco nepěkného, tak ale nevíme CO, KDY a JAK. Takže nezbývá nic jiného, než číst, dokud se to nedozvíme.