...
Dva měsíce postříbřily neklidné moře svým svitem. Malus vdechoval vzduch páchnoucí rozkladem, který se mu usazoval v plicích jako hustá mlha a vyvolával hnisání. Měl pocit, že se mu uvolňuje kůže a nezadržitelně mu klouže dolů z masa a kostí.
V dálce uviděl vysoký stěžeň a černou trojúhelníkovou plachtu tyčící se na horizontu jako strašlivá korouhev.
Vzduch se vlnil jako voda, byl čím dál šedivější a chladnější. Nemohl dýchat. Kolem hrdla se mu svíraly kostnaté ruce a strkaly mu hlavu pod hladinu slizovité vody. Bil kolem sebe, kopal, vrčel a vyplivoval špinavou břečku. Vší silou se vzepjal a zvedl se - a zjistil, že čelí hroznému netvoru, jehož shnilé tělo bylo zahalené v cárech kůže se skvrnami slizu, které na něm visely jako špatné ušité šaty. Cítil, jak kašovité prsty roní shnilou krev a tisknou se mu kolem hrdla. Oči, které se na něho upíraly, byly stěží víc než šedozelené rosolovité koule planoucí nenávistí z hlubin, ušité z rozkládající se lidské kůže. Otevřel ústa, aby promluvil, ale nos i krk měl plný zápachu z hnijících mrtvol, který mu zdusil slova v přívalu hořké žluči.
K první stvůře se připojila druhá, popadly jej za ramena a vší silou ho strkaly k hladině. Chtějí ho utopit ve splaškách v podpalubí! Další ruce ho uchopily za paži, pas a nohu. Zvedaly ho ze země. Hlava mu klesla do špinavé studené vody. Zmítal se v jejich páchnoucím stisku, ale držely ho pevně...
...
Ukázka je z druhého příběhu o Malusovi Temné čepeli. V této části se vrátíme opět do útrob dekadentní společností temných elfů plné intrik, zrady, zvrhlostí a nekončící bolesti.
Autoři nás více seznámí s Malusovými sourozenci, kterým nemůžeme věřit ani nos mezi očima. (Pravda je, že to ani Malusovi, ale on je přeci ten hlavní hrdina.) Oblíbená sestra Nagaira vystupuje v první části knihy. Více prostoru dostal Urial, zdeformovaný akolyta, který touží po Malusově hlavě a krásné sestře Yasmiře, která má však poměr se svým starším bratrem Bruglirem. Bruglir je korzár a dobyvatel, který není své setře, když je na moři, tak trochu věrný. I Bruglir touží po Malusově hlavě. (Malusova hlava je takový spojovací prvek mezi sourozenci.)
Každý z jeho sourozenců je dobrý v nějaké oblasti. Bruglir ovládá výborně lodě a bitvy. Nagaira je mocná čarodějka, Urial je mocný kněz. Yasmira je krásná elfka, která to opravdu dobře umí s noži.
A Malus? Výborně manipuluje, intrikuje, ale má to jeden háček. Vždycky se to pokazí.
V knize si tedy čteme o tom, jak by nejraději jeden zabil druhého. Na konci se dozvíme, kdo přežil a kdo ne. (Uvidíme v posledním díle, kolik jich zbyde. Jejich otci bych ale asi doporučila, aby si začal zadělávat na další děti. Budoucnost jeho rodu je příliš nejistá.)
Mou nejoblíbenější postavou této knihy je Hauclir. Malusův drzý vazal, který zachraňuje situace svými vtipnými hláškami a skvelým načasováním. Musím doufat, že Malusovi neujede ruka a nezabije ho za jeho drzost!!
Kniha je svižná, drastická, temná, vtipnější. Čtenář ví, že ho čekají ještě tři díly, takže je mu jasné, že Malus neumře. Což je vlastně trochu nevýhoda, protože když se něco pokazí, a že se vždycky něco pokazí, i když je plán sebelepší, tak víme, že to dobře dopadne. Pravda je, že v akčních, a velmi důležitých, scénách víme, že se stane něco nepěkného, tak ale nevíme CO, KDY a JAK. Takže nezbývá nic jiného, než číst, dokud se to nedozvíme.
Dva měsíce postříbřily neklidné moře svým svitem. Malus vdechoval vzduch páchnoucí rozkladem, který se mu usazoval v plicích jako hustá mlha a vyvolával hnisání. Měl pocit, že se mu uvolňuje kůže a nezadržitelně mu klouže dolů z masa a kostí.
V dálce uviděl vysoký stěžeň a černou trojúhelníkovou plachtu tyčící se na horizontu jako strašlivá korouhev.
Vzduch se vlnil jako voda, byl čím dál šedivější a chladnější. Nemohl dýchat. Kolem hrdla se mu svíraly kostnaté ruce a strkaly mu hlavu pod hladinu slizovité vody. Bil kolem sebe, kopal, vrčel a vyplivoval špinavou břečku. Vší silou se vzepjal a zvedl se - a zjistil, že čelí hroznému netvoru, jehož shnilé tělo bylo zahalené v cárech kůže se skvrnami slizu, které na něm visely jako špatné ušité šaty. Cítil, jak kašovité prsty roní shnilou krev a tisknou se mu kolem hrdla. Oči, které se na něho upíraly, byly stěží víc než šedozelené rosolovité koule planoucí nenávistí z hlubin, ušité z rozkládající se lidské kůže. Otevřel ústa, aby promluvil, ale nos i krk měl plný zápachu z hnijících mrtvol, který mu zdusil slova v přívalu hořké žluči.
K první stvůře se připojila druhá, popadly jej za ramena a vší silou ho strkaly k hladině. Chtějí ho utopit ve splaškách v podpalubí! Další ruce ho uchopily za paži, pas a nohu. Zvedaly ho ze země. Hlava mu klesla do špinavé studené vody. Zmítal se v jejich páchnoucím stisku, ale držely ho pevně...
...
Ukázka je z druhého příběhu o Malusovi Temné čepeli. V této části se vrátíme opět do útrob dekadentní společností temných elfů plné intrik, zrady, zvrhlostí a nekončící bolesti.
Autoři nás více seznámí s Malusovými sourozenci, kterým nemůžeme věřit ani nos mezi očima. (Pravda je, že to ani Malusovi, ale on je přeci ten hlavní hrdina.) Oblíbená sestra Nagaira vystupuje v první části knihy. Více prostoru dostal Urial, zdeformovaný akolyta, který touží po Malusově hlavě a krásné sestře Yasmiře, která má však poměr se svým starším bratrem Bruglirem. Bruglir je korzár a dobyvatel, který není své setře, když je na moři, tak trochu věrný. I Bruglir touží po Malusově hlavě. (Malusova hlava je takový spojovací prvek mezi sourozenci.)
Každý z jeho sourozenců je dobrý v nějaké oblasti. Bruglir ovládá výborně lodě a bitvy. Nagaira je mocná čarodějka, Urial je mocný kněz. Yasmira je krásná elfka, která to opravdu dobře umí s noži.
A Malus? Výborně manipuluje, intrikuje, ale má to jeden háček. Vždycky se to pokazí.
V knize si tedy čteme o tom, jak by nejraději jeden zabil druhého. Na konci se dozvíme, kdo přežil a kdo ne. (Uvidíme v posledním díle, kolik jich zbyde. Jejich otci bych ale asi doporučila, aby si začal zadělávat na další děti. Budoucnost jeho rodu je příliš nejistá.)
Mou nejoblíbenější postavou této knihy je Hauclir. Malusův drzý vazal, který zachraňuje situace svými vtipnými hláškami a skvelým načasováním. Musím doufat, že Malusovi neujede ruka a nezabije ho za jeho drzost!!
Kniha je svižná, drastická, temná, vtipnější. Čtenář ví, že ho čekají ještě tři díly, takže je mu jasné, že Malus neumře. Což je vlastně trochu nevýhoda, protože když se něco pokazí, a že se vždycky něco pokazí, i když je plán sebelepší, tak víme, že to dobře dopadne. Pravda je, že v akčních, a velmi důležitých, scénách víme, že se stane něco nepěkného, tak ale nevíme CO, KDY a JAK. Takže nezbývá nic jiného, než číst, dokud se to nedozvíme.
