MARIANNE CURLEY. Skrytá

     Marianne Curley není pro některé české čtenáře neznámou autorkou. Nakladatelství Jota u nás již vydalo její sérii o cestování v čase - Strážci času. Na Strážce času jsem narazila před pár měsíci, zatím jsem ji nečetla, ale ohlasy jsou kladné. Jméno autorky jsem si ale nebyla schopná zapamatovat (i teď s tím mám trochu problém), takže jsem si  k ní nemohla přiřadit připravovanou knihu Skrytá.

     Anotace slibuje knihu s andělskou tématikou. Jediná kniha s anděly v hlavní roli, co jsem četla, byl Zavržený. Díky mé neznalosti andělů v knihách nemusím (a hlavně nemůžu) srovnávat s jinými knihami, takže nebudu vědět, jestli autorka něco obšlehla. 

    Skrytá je příběhem o Ebony, dívce, které je šestnáct a má fialové oči. Kdo si teď vzpomněl na Daenerys, ať zvedne ruku. Nejen kvůli barvě očí, ale i své rychlosti a síle, je Ebony přesvědčena, že je jiná než ostatní. Rodiče ji nechtějí pouštět moc mezi lidi. "Nedivím se," řekl asociál. Když se chce dostat do města večer, aby si ho mohla užít se svými kamarádkami, musí utéct. Hlavně nenápadně. Ten večer pozná chlapce Jordana, do kterého vrazí takovou silou, až Jordan odlétne a narazí do zdi. Nejlepší způsob, jak se s někým seznámit.

    Jordan, mladík z ne moc dobrých poměrů, má v životě více smůly než štěstí. Otec je ve vězení a jeho matka umřela, když mu bylo devět. Po její smrti se dostal do pěstounské péče rodiny Skinnerů. Je zmíněn jistý náznak jakési tragédie, která vyústí v tragédii další. Jordanův "bratr" Adam Skinner, mu v týž večer, kdy se potká s Ebony, vrazí rozbitou skleněnou láhev do břicha.  

     Díky této smrtelné akci v knize se začneme dostávat do děje. V nemocnici Jordana zachrání anděl Nathanael, zkráceně Thane, který navrhne obchod - pomůže mu najít unesenou andělskou dívku Ebrielle dřív, než ji najde temný princ Luca, a jeho život se pak zlepší. Jordan ležící na smrtelné posteli souhlasí. Samozřejmě. Kdo by nesouhlasil. A v tento večer se Ebony dozví, že není dcerou svých rodičů, ale dcerou jiných rodičů. To je nějaké zamotané. 

     Příběh je vyprávěn ich-formou dvěma postavami - Ebony a Jordanem. Kapitoly jsou rozděleny podle toho, čí pohled je ten "hlavní" v dané chvíli. Z počátku se mi to zdálo jako výborný nápad, postupně jsem chtěla, aby to bylo z pohledu úplně někoho jiného než z pohledu těch dvou. 

     Ebony řadím mezi velmi rozčilující hrdinky. Ona si myslí, ba dokonce ví, že je jiná než ostatní. Ale když je jí řečeno, že je opravdu jiná, tak si začne myslet, že přeci jiná není. Dokonce i ty výrůstky na zádech, z nichž lezou pírka, jsou úplně normální! Však kdo je dneska nemá, že? Kvůli její nevíře je zde hromada dramatických situací. Taková drámata. Podle mě naprosto zbytečných a uměle vytvořených, nucených. Nemluvě o tom, že mi pak začne připomínat i Buffy, která se také ráda obětovala pro dobro všech. Pud sebezáchovy není ve fikčních světech u hrdinek plně rozvinutý. Také jste si toho všimli?

    Jordan je zase postava, která tam je takřka po celou knihu jen do počtu. Takový kauzátor, aby se tam něco stalo. I když by se to mohlo možná stát i bez něho. Konec napovídá, že by snad v dalším díle mohl mít větší roli. Pro mě je to zatím velmi nevýrazná postava, která jen komentuje dění okolo sebe.

     Nejlepší kamarádkou Ebony je Amber. Je pěkné mít kamarádku, která pro vás udělá cokoli. Snad by i položila život. Pro mě lehce neuvěřitelné a tak přeslazené. A jejich časté objímání na uklidněnou mě nudilo, chvilkami rozčilovalo. 

     Postava Nathanaela byla pro mě zajímavější. Ano, krásný, mladý a silný anděl. Jaký je jeho úkol v příběhu, krom toho že musí najít Ebrielle, poznáte hned, jelikož je to velmi průhledné a naprosto čekané. Vyprávění z jeho pohledu by mohlo být zábavné. Bohužel možná i uvzdychané. Každopádně je Thane sympaťák. Ale jeho srdce patří už jiné, takže si musíte, slečny, najít jiný objekt touhy. Proč to ty autorky dělají?

     Pro mě nejzajímavější na celé knize bylo popsání andělského světa. Jak se dělí na Avenu (dimenze pro hodné anděly) a Skade (dimenze temného prince) a pak další dvě, které jsou jako naše peklo a nebe. Ráda bych se o těchto dimenzích dozvěděla mnohem více informací, než autorka poskytla v tomto díle. 

     Dále by mě velmi zajímal podrobnější příběh o tom, jak se Luca stal temným princem. Zkráceně je to ve Skryté vysvětleno. Chápu, Skrytá není knížka o Lukovi. Škoda.

      Dějová linka Skryté se mi zdála poněkud mdlá. Moc se toho nedělo. Až na konci byla pořádná dávka akce. Zbytek byla jen kompozice popírání postav a uměle vytvořených dramat. Je těžké si o postavách nemyslet, že jsou hloupé, i když víte, že postavy nemohou vědět to, co víte vy. A chvilkami jsou postavy opravdu hloupé, protože ne vše je explicitně řečeno, tak čtenářům to dojde dřív než postavám. Škoda.

     Celkový nápad Skryté se mi ale líbil. Knížka je to čtivá a jednoduchá, tak akorát na odpočinek. Přemýšlet při tom nemusíte, takže se odreagujete. Dějová linie je lineární, nikam neodbočuje, jen se vysvětlují různé věci - například tragédie rodiny Skinnerů, bohužel je i lehce předvídatelná. Musím se ale přiznat. Myslela jsem si, že konec bude jiný, každopádně mi nevadil. A trochu ukazuje, co bude v dalším díle. Postavy se chovají chvilkami hloupě a mohou vás rozčilovat. Kvůli nim dávám lepší dvě hvězdičky. Myslím, že kniha by se mohla zamlouvat mladším, protože já už jsem na tohle asi vážně stará. A pořád budu číst takové knihy, abych si dokazovala, že jsem mladá. 

    Od druhého dílu očekávám výraznějšího Jordana a snad i nějakou tu návštěvu jiné dimenze. Každopádně doufám, že tohle byl jen drobný rozjezd (je to na 288 stranách) a v dalším pokračování bude více uvěřitelných dramat a akce. 

Děkuji nakladatelství Jota za poskytnutí recenzního e-výtisku.

SIMON R. GREEN. Agenti světla a temnoty

     Již podruhé se můžete vydat na Noční stranu, která se nachází uprostřed Londýna. Na místo, kterému byste se raději měli vyhnout. A pokud máte rozum, tak se mu vyhnete.

     John Taylor je soukromý detektiv, který vám najde všechno. Lepší jak Google! Na Noční straně má pověst opravdu špatného chlápka, kterému byste se měli vyhnout. Ale nachází věci, takže je jen otázka času, kdy po něm někdo bude chtít, aby našel i Nesvatý grál, pohár, ze kterého při Poslední večeři pil Jidáš.

    Situace se ale komplikuje v okamžiku, kdy se na Noční stranu stahují andělé. Jedni pracují pro toho Nahoře, druzí pro toho Dole. Zprava, zleva, uprostřed. Tihle opeřenci lítají po celé Noční straně a dělají z lidí solné sochy. Víte, jak jsou nepříjemní holubi ve městě? A víte, jak jsou nepříjemní holubi ve městě, když se jim stane nehoda? Tak tohle je ještě horší. Naštěstí měl autor tolik taktu, aby se o takových drobných nehodách ve svém textu nezmiňoval.

     

     V tomto díle dostává více prostoru Suzie Brokovnice nebo Suzie Střelkyně a nebo Paneježíší, to je ona, utíkejte! Dozvíme se o ní, jak žije, když nepracuje. Ale ona spíše žije, když pracuje, jinak je ve vegetativním stavu. Budete také informováni, proč Suzie utekla z Londýna na Noční stranu. A uvidíte i triky s brokovnicí! Pokud si myslíte, že znáte drsnou literární hrdinku, tak jste ještě nepoznali Suzie Brokovnici!

      Nebude chybět ani smradlavý Břitvák Eddie, který zajišťuje velké množství krve a mrtvol. Ocenila bych, kdyby autor i jemu dal více prostoru, ale bohužel ne. Prej má Eddie povoleno smrdět jen na pár místech.

     A nesmím zapomenout na Alexe, barmana v podniku Podivíni, jehož je majitelem. Je spíše k tomu baru připoután. To víte, rodinný podnik. U Podivínů můžete potkat zajímavé existence. Možná vás teda zabijí až po tom, co je poznáte. Alex si hlídá svůj bar a nemá nikoho rád. A i kdyby ano, tak tomu dotyčnému stejně nedovolí, aby v baru vyváděl nepěkné věci. 

     Celým příběhem se mihne více zajimavých postav. Právě seznámení s různými postavami patří mezi zábavné scény. Víc, víc postav tam chci!

     Příběh, psaný v ich-formě, je lineární. Začne na bodu A a skončí na bodu B. Nejsou tam žádné odbočky. Pokud by čtenář potřeboval něco vysvětlit, je to zpracováno tak, že to potřebuje vysvětlit i nějaká postava, To dává čtenářům sebevědomí, jelikož to přece potřebuje vědět ta postava, ne já!  Řešení zápletky je založeno na tom, že chodí od jednoho ke druhému a zjišťují informace. Pamatujete si na pohádku O slepičce a kohoutkovi? Tak přesně takhle to tu je.

      

     I v tomto díle se můžete těšit na velkou dávku ironie, sarkasmu, jízlivosti a mrtvol. Myslím, že tato část je mnohem vtipnější, agresivnější, akčnější, krvavější, mrtvolavější a vyvedenější. Autor nás seznamuje s dalšími částmi svého fikčního světa, který bude pro nás ještě překvapivým.  Musím mu ale vytknout jednu věc. Víte, já nemám ráda, když z literárního hrdiny dělají ještě většího frajera, než je. A když  se mu do cesty připlete něco, co je opravdu těžké zabít, tak by se tím snad mohl chvilku trápit. Ale ne, on to zabije hned. Tohle mi ničí požitek ze čtení. Hrdina je frajer, když ho někdo pořádně nakope do zadku a on se nerozbrečí! 

     Musím ale Greena pochválit za to, že Johnův Dar vysvětlil v průběhu celé knihy jen jednou! Už tam nebylo žádné hloupé opakování. Asi si uvědomil, že to nepíše pro blbce.  Dávám mu za to čtyři a půl hvězdičky. V poslední době jsem nějaká mírná. Nebo čtu dobré knihy. Hm. 

    

BECCA FITZPATRICK: Zavržený

     K této knize jsem se dostala s cílenou náhodou. Slyšela jsem o ní už před dlouhou dobou. Věděla jsem, že je to první díl trilogie (bude to trilogie o čtyřech dílech, jak jsem četla někde, už ani nevím přesně kde) o andělech - po dlouhé době mohu říct, že jsem také četla knihu pro mladé a nebyla o upírech.
     Jednoho večera má spolubydlící šla spát o půlnoci (tak brzo!) a já jí nechtěla svítit lampičkou do očí, tak jsem si nechala poslat e-book, abych si mohla číst, protože mně se tak brzo spát nechtělo. Tento e-book mi byl poslán s varováním, že je to opravdu špatné. Nebála jsem se!

      Hlavní hrdinkou je chytrá slečna (Nemůžu si vzpomenout, kdy jsem naposledy četla o hloupé slepici. O Belle teď ještě nechci mluvit, ale to také jednou přijde.) Nora. Studuje na střední škole, dobře se učí a chce se dostat na kvalitní univerzitu. Žije jenom s matkou, protože, rok před odehrávajícím se příbehem, byl její otec zabit.
     Druhou důležitou ženskou postavou je Nořina nejlepší kamarádka Vee. (Nora není osamělá chudinka, která by plakala v koutě a říkala si: "Tak sama! Tak sama!") K učení má chladný vztah. (To mi někoho připomíná.) Vřelejší vztah má spíše k chlapcům. V průběhu knihy háže vtipné, někdy vtipu prázdné, hlášky, které tu knihu odlehčují.
     Díky Vee se seznámí s novým spolužákem Elliotem a jeho tichým kamarádeme Julesem. Elliot, přešel k nim ze soukromé školy, má o Noru zájem, ale ta pokukuje po druhé hlavní postavě. Patch. (Jako správná wowkařka, samozřejmě že stále v léčení, jsem si hned vzpomněla na Patchwerka,) Krásný, přitažlivý, tajemný mladík, (V těchto knihách je to pořád, ale proč někdo nenapíše o tom, jak si ošklivé hloupé káčátko našlo hloupé ošklivé káčátko?) jenž Noru přivádí do rozpaků, je schopen jí vlézt do hlavy (buď přes ucho, nebo nosem, ještě jsem se nerozhodla). Nora má jisté podezření, že ji Patch sleduje.
   
     Něco krátce k ději. Nora je nucena při biologii sedět se spolužákem Patchem, ze kterého je pořádně nervózní. Ví o ní spoustu věcí, které ví jenom Vee. Tak nastává rušný běh jejího, dosud klidného, života. Někdo ji začne sledovat a Nora má pocit, že je to Patch, protože je divný. Vždyť i nová školní psycholožka ji před Patchwerkem..ehm, Patchem varuje, nechce, aby se s ním Nora stýkala.
     Další problém je takový, že nový spolužák Elliot asi nebude tak svatý, hodný, milý, úžasný, protože byl obviněn z vraždy své přítelkyně (byla oběšena). Proto odešel ze školy. Nora se ho pak začne bát, nejvíce po tom, když byla Vee někým napadena. Kdo to byl? Patch, Elliot, nebo úplně někdo jiný? Nora si nemůže být nikým a zvláště ničím jistá. Vždyť má přeci halucinace! Nebo také nemá.A pak se dozví tajemství o Patchovi a zároveň i o sobě.

     Začínám se o sebe bát, protože se s varováním, že je to opravdu špatné, nemůžu zcela ztotožnit. (Asi to svedu na to, že mám psát bakalářku. To víte, ten stres, lenost a prokrastinace intelektu neprospívá. Takže to není mnou. Tak!) Začátek se mi moc nelíbil a hloupé mi to přišlo. Možná je to hloupé i pak. Ale já si od toho odpočinula. Čekala jsem, jak vlastně Nora přijde na to, co je Patch zač. Musím konstatovat, že dneska se bez internetu správná hrdinka neobejde. (A to  Nora chodí do knihovny, ale raději si doma zapla stařičký počítač. Vidím v tom jistou podobnost s Bellou - její starý počítač je snad ještě starší.) Poté jsem čekala, kdo jí to sleduje a pak jsem čekala na konec. Myslím, že bych si měla naordinovat nějaké pořádné čtivo, nebo budu tyto knihy za chvíli považovat za vrchol literární tvorby současnosti.