Bíglovské fňukání

Znáte to...

Chcete práci.

Najdete si práci.

Chcete nemít práci, protože nemáte čas na to, co vás baví.

Začínám si připadat mimo. Nestíhám sledovat knižní novinky, nestíhám sledovat recenze a názory na knihy, co mě zajímají. Nestíhám sledovat facebook, twitter, instagram a... A ani Goodreads.

Protože teď čtu jednu knihu tak tři týdny, na svůj instagram dávám fotky východů slunce, protože to je jediné, na co já mám čas. A je to mini ranní rozcvička - vylézt na terasu s kartáčkem v puse (tím i zjistím, jaké je počasi/teplota), vyfotit východ slunce (fotka je vždycky ošklivější než realita), zalézt domů, dát fotku na instagram a jít si dočistit zuby.

Do práce jezdím dřív.

1) Protože pozdější trolejbusy jsou přeplněné a já si chci sednout a v klidu si číst.

2) V práci pak mám čas si sednout a číst si.

3) Nechci ráno potkat spolubydlící.

Odpoledne jsem pak úplně pitomá, takže číst v MHD mi nejde. A doma pomáhám s přípravou večeře.

Já: Ses nějak naučil každý večer vařit.

Muž: Jo. Se mi nechce cvičit, tak jdu raději vařit.

Nechápu, jak se pracující matky dokážou postarat o byt, jídlo, manžela a děti. Já se zvládnu osprchovat, pomoct trochu v kuchyni, lehnout si do postele, najíst se a tupě civět na seriály.

V poslední době jsem četla knihu Šeroprostor a přišlo mi to hloupé, ale bavilo mě to číst. Nevím, jestli je ta knížka ještě pitomější, než si myslím, protože bývám unavená a neche se mi přemýšlet, nebo je ta knížka lepší, než si myslím, ale jak jsem unavená, tak nejsem schopná poznat tu její genialitu. Už prostě nemůžu věřit svému úsudku.

Nechtějí se mi psát recenze. 

Což vlastně není žádná novinka. Jen je to horší než dřív. A jak čtu málo, tak si nemůžu vybírat, na co bych ráda napsala recenzi a na co ne. A nebo čtu knížky, na co prostě recenzi psát nechci.

Poznámka: Recenze nepíšu nikdy. Jsou to jen mé názory. Ale prvně mě dneska napadlo slovo "recenze" a jsem líná to mazat a přepisovat. A proto o tom napíšu dva tři řádky.

Zvláštní je, že seriálů sleduju hodně. Nejraději mám ty s dabingem - nemusím totiž číst titulky, takže si u nich více odpočinu. Problém je, že ty dabované nejsou zrovna ty nejlepší. Ale pořád lepší než Ordinace v růžové zahradě a Ulice. 

Mám chuť napsat článek Nutně-přečíst-hned-teď #2, ale ještě nemám přečtené knihy z #1. Ještě tři! A já mám chuť se prohrabat svými knihami a naplánovat si, co budu číst. Teď preferuji paperbacky, protože hardbacky se v tašce ošoupávaj víc. Maminka má za úkol mi ušít nějaký obal na knihy. A já prostě nemůžu napsat článek #2, když jsem nepřečetla to, co jsem si naplánovala. No ne? No ano.

Nechodím do knihovny. Ne že bych nechtěla, ale ráno nemůžu a odpoledne se mi chce jet domů. A to Mahenova knihovna má otevřeno až do 20.00. A já bych měla tendenci si toho napůjčovat tolik a pak bych toho tolik vracela nepřečteného. 

Takhle aspoň čtu své knihy. (Zatím jsem přečetla jen dvě, já vím.)

Nevím, jestli tohle mé fňukání dává nějaký smysl, ale jsou to věci, nad kterými teď tak nějak přemýšlím.

Já: Já kvůli práci nic nestíhám!

Muž: Vydrž ještě 40 let, pak budeš mít klid.

Chtěla jsem být známá a uznáváná recenzenka (názorovka?), ale místo toho jsem fňukna, co už tolik nečte a nekritizuje, protože je z práce intelektuálně unavená. 

A teď chci, aby mě nevyhodili už ve zkušebce.

Bíglovský srpen #19

Já vím, já vím. Tohle jsem měla napsat už před čtrnácti dny. Ale fakt jsem neměla náladu a energii. A vůbec se mi nechtělo.

Koncem srpna jsem byla na pracovním pohovoru a vyšlo to. Což už vlastně skoro všichni víte, protože jsem to psala na facebooku. 

Práce přišla včas, protože jsem si říkala, že pokud do konce srpna nenajdu práci, začnu se dívat po práci na pokladnách.

Píp. Píp. Píp.

Ne, rozhodně se mi nechce sedět na pokladně a pípat lidem nákup. 

Ale dobře to dopadlo. A snad mě nevyhodí během zkušební doby.

A co čtení v srpnu? Na počet knih dobré, ale na stránky nic moc. A četla jsem i nějaké komiksy. Prostě žádná sláva.

Knihy.

V srpnu jsem zvládla dočíst/přečíst devět knih. A něco i v angličtině.

Cinderella is Evil je kniha v angličtině. Má pár stran. Převyprávění pohádky o Popelce z pohledu "zlé" sestry. Nic extra, ale měla jsem radost, že jsem to zvládla přečíst. 30 stran.

Case of the Missing Pearl je moje úplně první kniha v angličtině. A s obrázky! Takové roztomiloučké a ňuňu. Prostě pro malé děti. 15 stran.

Prude & Prejudice je převyprávění Pýchy a předsudku v současnosti. Moc mě to nebavilo. Bylo to divné. Ale opět jsem ráda, že jsem to zvládla přečíst. Angličtina už tu byla pro mě trochu těžší. A zvláště u nudných dialogů. Tohle nedoporučuji. 55 stran.

Krílovnu Tearlingu jsem nakonec dočetla. Čekala jsem fakt blbinu, ale byla jsem mile překvapena. A těším se na další díl. A doufám, že bude lepší. 66 stran.

Rozhodná akce je komiks s Fantastickou čtyřkou. Bavil mě začátek, ale ten konec byl na můj vkus už dost přeplácaný. 180 stran.

Kdo je Black Panther? O tomhle superhrdinovi, který nakopal zadek Kapitánu Amerikovi, jsem nikdy předtím neslyšela. Bylo to docela zajímavé, ale trochu mi vadilo, že Black Panther zvládne úplně všechno. 138 stran.

Vítej zpátky, Franku - část 1 a část 2 se mi hodně líbilo. Dokonce jsem se u toho i smála. Znám film Punisher (natočen v 80. letech) a neměla jsem ponětí, že je to podle komiksu. Docela bych si ráda přečetla další komiksy s Frankem. 134 a 140 stran.

 Spočítej hvězdy  je krátká knížka, kterou stihnete přečíst za hodinu a pár minut. Já ji četla ve vlaku. Líbilo se mi to. Ale působilo to na mě trochu idylicky. Bylo to lehce předvídatelné. 118 stran.

Rozečtených knih mám také docela dost. Jsem se nějak nemohla udržet a musela jsem rozečítat. (Z technických důvodů sem nebudu dávat jejich obálky - nějak mi to dnes blbne a nemám náladu to řešit,)

Láska v podsvětí - přečetla jsem jen jednu kapitolu a nějak jsem si nemohla vzpomenout, proč se mi líbil první díl. Bohužel. 31 stran.

Případ ztracených duchů - kniha pro děti. Anotace byla parádní, ale pak mě to nebavilo číst. 13 stran. (Jsem si naivně myslela, že jsem toho přečetla víc, chmm.)

Hologram pro krále - kdybych to začala číst v době, kdy jsem věděla, že mám práci, tak bych to snad i přečetla. Bylo to na mě docela dost depresivní. Ale to, co jsem přečetla, se mi četlo dobře. Snad se k této knize ještě někdy dostanu. 12 stran.

Netopýr - vůbec se mi nechce sem psát to jméno autora, stejně ho všichni víte. A musím se přiznat, že mě to nebaví. Harry Hole mi moc sympatický není. Není to kniha z knihovny, takže na její přečtení nemusím spěchat. 44 stran.

Kvítek karmínový a bílý - jsem na sebe dost naštvaná, protože mě to bavilo. Ale musela jsem to vrátit do knihovny. Achjo. Docela přemýšlím nad tím, že bych si tuhle knížku koupila. 331 stran.

Celkem přečtených stran za měsíc srpen: 1307 stran.

Seriály.

Jojo, teďka se tu asi rozepíšu.

Impastor (1x03). Novinka. Nevím, jestli se mi to líbí, nebo ne. 3 epizody.

UnReal (1x10). Celá série se mi líbila a těším se na druhou. Ale ta bude asi až v létě. 2 epizody.

The Walking Dead (2x01). Tak jsem se podívala na ten slavný seriál. Čekala jsem o dost víc. A prej to byla chyba. Možná. Ale teďka mě ani neláká dál pokračovat. 7 epizod.

Significant Mother (1x02). Další novinka. A nějak mě nenadchla. 2 epizody.

Young & Hungry (2x11). Konečně pokračování druhé série. Akorát nás čekají jen pár epizod do konce. A pak zase čekat na léto. 1 epizoda.

Sleepy Hollow (2x06). Ráda bych dokoukala seriály, které mám rozkoukané z podzimu, ale moc mi to nejde. Aspoň u některých ne. 1 epizoda.

Arrow (3x03). Tohle musím nějak dokoukat, když bude ta čtvrtá série. A nějak se mi nechce. 1 epizoda.

A to Z (1x13). Ha! Tohle jsem se konečně dokoukala. A můžu si odškrtnout další seriál. Juchů. 5 epizod.

Lucifer (1x01). Tohle se snad ještě oficiálně nevysílalo. Škoda. Tenhle díl se mi líbil a těším se na další. 1 epizoda.

Stalker (1x11). Stalkera se postupně zbavuji. Některé případy jsou zajímavé, některé jsou nudné. Ale nepřijde mi to zas tak hrozné. 7 epizod.

Intelligence (1x13). Další dokoukaný seriál! A poslední scéna byla dost zajímavá. Ale zbytek seriálu nic moc. 5 epizod.

Hart of Dixie (4x04). Tohle mě prostě baví. Jen mě mrzí, že je tohle poslední série. Ale možná to bude dobře. 11 epizod.

The Knick (1x04). U tohohle seriálu si nejsem úplně jistá, jestli se mi to líbí. Ale je to zajímavé. A místy fakt děsivé. A mrtvol je tam požehnaně. 2 epizody.

2 Broke Girls (1x24). Tohle je taková super oddechovka. Jsem stejně chudá jako hlavní hrdinky. Možná proto mi jsou sympatické. 11 epizod.

The Librariens (1x04).  Ale jo, jde to. Taková pitomost. Ale večer před spaním se to hodí. 2 epizody.

Celkem zhlédnutých epizod za měsíc srpen: 61.


Vím, že jsem dnes taková stručná. Původně jsem myslela, že se na to vykašlu a nebudu to psát. Ale nechtělo se mi uklízet. 
Pokud to nebude pro vás čtivé, tak to nečtěte (je dobré to psát na konec, že?), já to jen chci mít tady zaznamenané.

Přeji vám, abyste měli pěkné září. Hodně štěstí školákům a studentům. Září je vždycky strašný měsíc.

Mějte se krásně a hodně čtěte.

Bíglové v knihovně #1

Myslím, že vám nemusím říkat, že ráda chodím do knihovny. Pokud se najde někdo, kdo to neví, tak ať si přečte můj blogísek od začátku do konce. Tak se dozví vše podstatné.

Rozhodla jsem se, aby to tady neumíralo, psát o tom, co jsem si v knihovně půjčila. Ne vždy se totiž k těm knížkám dostanu, takže by byla škoda o nich kvůli tomu nemluvit. A může se stát, že bych si domů přinesla něco, co neznáte. Takže bych vám i rozšířila obzory. 

Pravdou je, že si spíš půjčuji novinky, protože mě v době vydání nejvíce zajímají, pak se o nich přestane mluvit, já na ně zapomenu. Když je pak vidím v knihovně, sáhnu po novinkovatější novince. Se mnou je to prostě těžké.

A to bych ještě ráda knihovnu trochu omezila, abych si četla své knihy. Snažím se o to už hodně dlouho a nedaří se mi s tím nic dělat.

Při poslední návštěvě jsem si půjčila jen dvě knihy. A dva komiksy, o kterých psát nebudu.

 Lois Lowry. Spočítej hvězdy

 Goodreads

 Už jsem četla knihy o holocaustu. Například Život s hvězdou od Jiřího Weila a nebo komiks Maus Arta Spiegelmana. Z memoárů jsem četla Klid je síla, řek' tatínek Zdenky Fantlové. A musím přiznat, že jsem toho na toto téma četla málo. Ještě si vzpomínám na Démanty noci Arnošta Lustiga. Ale nemyslete si, že o tom nic nevím. V oktávě jsme měli napsat práci na dějepisný seminář a já psala o tom, jak se žilo v koncentračních táborech (blbě, to je jasné, ale psala jsem o jejich denním režimu), takže jsem z memoárů a odborných publikací četla jen určité kapitoly.

    Každopádně jsem nečetla knihu o holocaustu, která je zároveň knihou pro děti. Čekám, že to bude hodně dojemné. A že u toho budu brečet jak želva, protože jsem cíťa. Budou mě pálit oči a bolet hlava a chodit si k muži pro objetí. Spočítej hvězdy má jen 125 stran. A má 17 kapitol, které jsou krátké. Co z toho vyplývá? Bude se to číst rychle. V neděli pojedu k rodičům vlakem, kde se do toho pustím, třeba to za hodinu a půl stihnu celé přečíst. 

Dave Eggers. Hologram pro krále

Goodreads

 Pěkná žlutá obálka. To je asi tak vše, co bych vám o té knize řekla, kdybyste se mě na ni zeptali. Co jsem si tak četla názory, tak skoro všechny obsahovaly slovo absurdita. A také Čekání na Godota. Což jsem samozřejmě nečetla. Absurdní dramata mě moc nelákají. A mám docela obavy, že Hologram pro krále buď nepochopím, nebo dostatečně neocením. A obávám se, že se to stane kandidátem na vrácení bez otevření.

    Na druhou stranu to nemá moc stran - 287. A jak jsem tím tak listovala, má to i krátké kapitoly. Pokud se do toho pustím, možná to díky krátkým kapitolám dočtu. Každopádně, pokud to vrátím do knihovny nepřečtené, asi není šance, že bych si ji chtěla půjčit ještě někdy v budoucnu.

Běžně si v knihovně půjčuji více knih. Když jsem se rozhodla psát tyto články, tak snad budu umírněnější, protože kdo má psát o deseti nebo patnácti knihách.

Pokud jste zmíněné knihy četli, napiště mi váš názor na ně, třeba mi ušetříte čas. 

Mějte se pěkně a hodně čtěte. A choďte do knihovny.

ZOE SUGG. Girl Online

    Předně chci říct, že je mi šumák, kdo knihu napsal. Hodnotím tu knihu podle toho, jak je napsaná, ne podle toho, kdo ji napsal. Ale je jasné, že kdyby to napsal/"napsal" někdo neznámý, tak mu to možná nevydají, nestane se to běsem celeru a všichni budou frflat, že je to klišoidní sračka (omlouvám se, ale nemám náladu vytvářet slušné neologismy). Takhle to napsala/"napsala" slavná bloggerka, o které jsem předtím neslyšela, stalo se to bestsellerem a všichni óchají nad tím, jak je to super.

     Zajímalo mě, proč je to v zahraničí tak oblíbené - kdyby mě to nezajímalo, tak bych to nebyla já. Dokonce jsem se na Girl Online začala těšit. Myslela jsem si, že to bude takové to roztomilé, ňufavé čtení. Pro někoho určitě.

   Hlavní hrdinkou je Penny - ráda fotí, ráda bloguje a je nešikovná. Při školním představení se jí stane obrovský trapas, a tak je ráda, že může s rodiči odjet na několik dní do New Yorku. A tam potká mladíka Noaha - má rád hudbu. S Noahem je schopná zapomenout na svůj mega trapas. Jenže ...

    Girl Online je psána z jednoho pohledu - z pohledu Penny, ich formou. Pokud máte rádi vnitřní monology hrdinek, tady si jich užijete hodně. Penny zažívá spoustu trapasů a dost o nich přemýšlí, v knize se tedy dočteme o jejích pocitech. Musím říct, že pro mě byla v tomhle ohledu Penny uvěřitelná. Všichni zažíváme trapasy. A všichni se za ně stydíme. To, co cítila Penny, jsem i já cítila nespočetněkrát. Někdo říká, že se Penny chovala nepřiměřeně. A kdo se v patnácti/šestnácti choval přiměřeně? Určitě jsme i my některé pocity hyperbolizovali, protože jsme to tak prostě cítili. Trapas byla velká katastrofa. A bylo důležité, aby si o nás ostatní (hlavně opačné pohlaví) mysleli jen to nejlepší. 

    Na druhou stranu mě to stálé přemýšlení nad tím, co si o Penny budou myslet ostatní, otravovalo. Z tohohle jsem už vyrostla. A z kalhot bohužel taky. Řídím se heslem: Čím víc trapasů, tím víc vtipných historek. Ale pro cílovou skupinu by to mohlo být dobré prozření. 

    Autorka (je jedno která) se snažila vložit do Girl Online i nějaké to poselství. Již zmíněné uvědomění si, že nám nemusí záležet na tom, co si ostatní myslí - to mi přijde jako hlavní poselství - když vám to totiž budou říkat rodiče, tak jim stejně nebudete věřit. A příběh je založen na tom, jak umí být internet zrádný - tady by už se rodiče mohli brát vážně, nebo aspoň učitelům by se mohlo věřit. A tohle se prolíná celou knihou. Výchovná funkce je v této knize dost rozpoznatelná.

    Někteří si stěžovali na slovo gramla. Nevím, jak u vás v Čechách, ale u nás v Čechách (není to překlep, fakt jsem napsala dvakrát "v Čechách") se používá slovní spojení "gramlavé ruce". Neměla jsem tudíž žádné problémy s porozuměním. Ale je pravda, že gramlu bych nepoužila, nelíbí se mi totiž onomatopoicky. Na druhou stranu... Vzpomínáte/znáte knihu Loď mezi hvězdami, kde se překladatel rozhodl použít slovo chucpe? Prskali jsme, ale naučili jsme se nové slovo. Takže se naučíme další slovo. Knihy by přece měly rozšiřovat slovní zásobu, ne?

    A teď se dostanu k závažné věci...

Ta knížka mě nudila. Ale moc. Až poslední čtvrtina mě bavila - také jsem ji přečetla nejrychleji, zajímalo mě, jak to velké drama dopadne. Nejhorší na tom bylo, že jsem se ani nerozčilovala, že je to hloupé. Vůbec to ve mně nevyvolávalo emoce. Bylo mi jedno, co se Penny děje. Sice jsem se chvilkami dokázala vcítit do hrdinky, ale celková otupělost to vcítění zabíjela. Děj mě vůbec nebavil. Kdyby tam nebyla ta poslední čtvrtina, tak bych to asi nedočetla.

   Během čtení jsem přemýšlela, kolik hvězdiček tomu tak dám. Dlouho jsem myslela, že jen dvě. Poslední čtvrtina to zachránila. K tomu ta uvěřitelná (aspoň chvilkami) hrdinka. A hlavně si celá Girl Online nehraje na nějakou vznešenou literaturu. Je to prostě kniha pro náctileté slečny a nic víc. Tak jsem se rozhodla, že oči přivírat nebudu, protože mám stejně zašpiněné brýle, a dám tomu dvě a půl hvězdičky. A gratuluji si, že mi to čtení trvalo jen dva měsíce. 
 

Děkuji nakladatelství Jota, že jsem se mohla vetřít na jejich sraz na Světě knihy, kde jsem dostala tento výtisk.

Poznámka: Moje úžasná korektorka Kristina říkala, že u nich v Čechách se gramla/gramlavý nepoužívá. A můj muž říkal, že u nich ve Slezsku se používá. Pamatuji si, že tento výraz používal můj táta, ale nevzpomínám si, jestli i můj děda a babička (babičky se budu muset zeptat, až ji potkám). Je klidně možné, že si to tatínek přivezl z vojny. Každopádně si tu slovní zásobu rozšíříte o další výraz, což je fajn.