Bíglovské fňukání

Znáte to...

Chcete práci.

Najdete si práci.

Chcete nemít práci, protože nemáte čas na to, co vás baví.

Začínám si připadat mimo. Nestíhám sledovat knižní novinky, nestíhám sledovat recenze a názory na knihy, co mě zajímají. Nestíhám sledovat facebook, twitter, instagram a... A ani Goodreads.

Protože teď čtu jednu knihu tak tři týdny, na svůj instagram dávám fotky východů slunce, protože to je jediné, na co já mám čas. A je to mini ranní rozcvička - vylézt na terasu s kartáčkem v puse (tím i zjistím, jaké je počasi/teplota), vyfotit východ slunce (fotka je vždycky ošklivější než realita), zalézt domů, dát fotku na instagram a jít si dočistit zuby.

Do práce jezdím dřív.

1) Protože pozdější trolejbusy jsou přeplněné a já si chci sednout a v klidu si číst.

2) V práci pak mám čas si sednout a číst si.

3) Nechci ráno potkat spolubydlící.

Odpoledne jsem pak úplně pitomá, takže číst v MHD mi nejde. A doma pomáhám s přípravou večeře.

Já: Ses nějak naučil každý večer vařit.

Muž: Jo. Se mi nechce cvičit, tak jdu raději vařit.

Nechápu, jak se pracující matky dokážou postarat o byt, jídlo, manžela a děti. Já se zvládnu osprchovat, pomoct trochu v kuchyni, lehnout si do postele, najíst se a tupě civět na seriály.

V poslední době jsem četla knihu Šeroprostor a přišlo mi to hloupé, ale bavilo mě to číst. Nevím, jestli je ta knížka ještě pitomější, než si myslím, protože bývám unavená a neche se mi přemýšlet, nebo je ta knížka lepší, než si myslím, ale jak jsem unavená, tak nejsem schopná poznat tu její genialitu. Už prostě nemůžu věřit svému úsudku.

Nechtějí se mi psát recenze. 

Což vlastně není žádná novinka. Jen je to horší než dřív. A jak čtu málo, tak si nemůžu vybírat, na co bych ráda napsala recenzi a na co ne. A nebo čtu knížky, na co prostě recenzi psát nechci.

Poznámka: Recenze nepíšu nikdy. Jsou to jen mé názory. Ale prvně mě dneska napadlo slovo "recenze" a jsem líná to mazat a přepisovat. A proto o tom napíšu dva tři řádky.

Zvláštní je, že seriálů sleduju hodně. Nejraději mám ty s dabingem - nemusím totiž číst titulky, takže si u nich více odpočinu. Problém je, že ty dabované nejsou zrovna ty nejlepší. Ale pořád lepší než Ordinace v růžové zahradě a Ulice. 

Mám chuť napsat článek Nutně-přečíst-hned-teď #2, ale ještě nemám přečtené knihy z #1. Ještě tři! A já mám chuť se prohrabat svými knihami a naplánovat si, co budu číst. Teď preferuji paperbacky, protože hardbacky se v tašce ošoupávaj víc. Maminka má za úkol mi ušít nějaký obal na knihy. A já prostě nemůžu napsat článek #2, když jsem nepřečetla to, co jsem si naplánovala. No ne? No ano.

Nechodím do knihovny. Ne že bych nechtěla, ale ráno nemůžu a odpoledne se mi chce jet domů. A to Mahenova knihovna má otevřeno až do 20.00. A já bych měla tendenci si toho napůjčovat tolik a pak bych toho tolik vracela nepřečteného. 

Takhle aspoň čtu své knihy. (Zatím jsem přečetla jen dvě, já vím.)

Nevím, jestli tohle mé fňukání dává nějaký smysl, ale jsou to věci, nad kterými teď tak nějak přemýšlím.

Já: Já kvůli práci nic nestíhám!

Muž: Vydrž ještě 40 let, pak budeš mít klid.

Chtěla jsem být známá a uznáváná recenzenka (názorovka?), ale místo toho jsem fňukna, co už tolik nečte a nekritizuje, protože je z práce intelektuálně unavená. 

A teď chci, aby mě nevyhodili už ve zkušebce.