05.12.14

SYLVAIN REYNARD. Gabrielovo inferno

Hříšné odstíny vášně #1

     Prý erotický román. Historické romance jsou erotičtější a víc sexy než tohle. K tomu si přidejte, že je to jakási napodobenina Tvajlajtu a Šejdů - on ten název celé série je takový... Odstíny jsou už tak profláklé slovo, že by se už nemělo s romantickými a erotickými romány spojovat, protože ty konotace nejsou kladné. Aspoň pro mě, zabíječe romantických situací.
     Příběh o hříšném vysokoškolském profesorovi Gabrielu Emersonovi a o mladé panenské Julii. On má psychický problém a hledá spasení, ona má psychický problém a hledá pravou lásku, někoho, komu by z celého srdce dala své panenství. Zakázaná láska - studentka a profesor, která nemá žádné "zakázané" vyústění - což je spoiler jak prase. Takže bacha na to! Oba mají svá tajemství a oba mají strach, že kvůli nim ztratí toho druhého. 

     Postavy jsou divné. Omezené. A sexuálně frustrované. Celkově jsou do hlavy bijící. (To znamená, že máte chuť mlátit hlavou do zdi, když o nich čtete.)
    Gabriel je bývalý feťák, co neměl problém mít sex na jednu noc, přesněji řečeno živočišný sex na jednu noc bez romantiky, lásky a uctívání ženského těla. Je arogantní a chvilkami dost zlý. A je bohatý! A strašně sexy (říkal pan autor). Pokaždé, když se do nějaké zprávy pro Julii podepsal jako G, tak mi to přišlo, jak by Julii psal bod G, ale to asi dost odbočuji. Zajímavá věc na něm je ta, že se mu mění barva očí - někdy jsou modré (safírové) a někdy je má zelené jako drak (buď je to blbost, nebo metafora).
    Julia je panna. (Je potřeba si to zopakovat ještě párkrát, aby to bylo všem jasné, jelikož je to jeden ze stavebních kamenů celého příběhu.) Tato vlastnost literárních hrdinek erotickoromantických knih odehrávajících se v naší době je tak moc klišoidní, že už to víc klišé být nemůže. Je ufňukaná, chová se divně - jejím náladám jsem nerozuměla.

    Nejhorší na celé knize je to, že pan Reynard psát umí - určitě je to psané líp než většina takovýchto románů. Na druhou stranu mi jeho vzletný a metaforický styl moc nesedl. Bolestná a až patetická čistota místnosti mě nenechala chladnou - možná bylo jeho záměrem, aby se čtenáři podivovali nad jeho použitými přívlastky. Dále je zde značný výskyt slov jako hřích, odpuštění, pokání, ctnost, cudnost, milování, anděl, prznitel a panna. Většinu těchto slov ve svém běžném životě ani nepoužívám - dobré si připomenout, že existuje něco jako hřích. Jeho styl psaní by si zasloužil mnohem lepší příběh.
    Vyprávění je z pohledu Gabriela i Julie. Nejen. Často se objeví i myšlenky nějaké vedlejší postavy, což by mohlo být pro někoho matoucí. Líbí se mi, když se v knize setkám s názory více postav, ale zrovna tady to není až tak potřeba. Jedna myšlenka nějaké no name postavy není moc důležitá a ani to situaci moc nedokreslí.
    Líbil se mi nápad zapojit do příběhu Božskou komedii, autor se trochu pokouší o jakousi paralelu mezi Dantem s Beatricí a Gabriela s Julií. Božskou komedii jsem nečetla, ale musím říct, že mě to na jednu stranu láka se do ní pustit, na stranu druhou ji mám asi touto knihou lehce zprotivenou. 
    Není zde jen odkaz na Danteho, ale i na další knihy, hudební skladatele a jiné hudebníky, malíře a bůh ví co ještě. Autor se očividně snaží ukázat, že má přehled. A zajímalo by mě, jestli umí italsky, když tam často cpal italské věty.
     Děj je nudný. Ze začátku mě bavily aspoň hádky hrdinů, i když někdy neměly smysl. Ale byly tam nějaké emoce! A četlo se to rychle, dialogy nebyly zpomaleny přebytečnými popisy. Ze začátku hádky a pak zbytek knihy tokání. A tokání. A tokání. A nuda. Nuda. Nuda. Kdyby se jejich vyznávání lásky zkrátilo, bylo by to mnohem lepší - 400 stran o tom, jak chtějí spolu sex, ale nemůžou ho mít, protože by ani kvůli univerzitním pravidlům neměli spolu být, je opravdu moc. Myslím, že je to až zbytečně moc dlouhá předehra. 

(SPOILER! 
Ale ty tři orgasmy na konci asi za to stály. Ano, až na konci.
SPOILER!)

    A nyní k věci, kterou jsem ani do teď nerozdýchala a otravovala jsem tím několik lidí smskami. Nevím, jestli autor opravdu myslí vážně to, co napsal o sexu. Mně to přijde omezené. Odsuzovat někoho kvůli BDSM sexu? Kde to žijeme? Je to jen a pouze jejich věc. Mít sex z lásky je pěkná věc, ale v této knize je to až moc přehnané. A chvilkami to na mě působilo tak, že pro sex z lásky jsou určeny jen dvě polohy a zbytek patří do kategorie "zvířecí šukání" - vy, co jste v dlouhodobém vztahu, zahoďte Kamasutru!
    
    Když to shrnu, dám dvě hvězdičky. Jednu za styl a nápad zapojení Božské komedie, druhá za znaky - taky bych chtěla napsat 560 stran o ničem a ještě být za to chválena. (Měla bych zjistit, jak to dělá, potřebuji napsat diplomku.) Také musím říct, že jsem chtěla vědět, jak se to bude mezi nimi vyvíjet, čekala jsem velké drama, které ale bohužel nepřišlo.  Přečetla jsem si anotace ke zbývajícím dílům a asi nemám potřebu je číst. Tento příběh o spasení hříšníka, který je zároveň oslavou cudné lásky, mě zklamal - hodnocení na goodreads má totiž dost vysoké.

A možná jsem to jen nepochopila.




25.10.14

CHARLES GILMAN. Šílený profesor

Horror School #1

    První díl série mě zaujal jen díky původnímu názvu série - Tales From Lovecraft Middle School. Určitě vám došlo, že je to kvůli tomu Lovecraft. Což je synonymum pro horory, děsivé příběhy a plíživou hrůzu. A hodnocení také není nejhorší. 

     Dvanáctiletý Robert musí od září chodit do nové (a nově postavené) školy, protože úřady tak rozhodly (podle trvalého bydliště). Nikoho tam nezná. Kromě Glena, který ho vždy šikanoval. A... A víc neřeknu. Šílený profesor je dost krátká kniha (122 stran), takže bych vám mohla vyzradit něco, co bych neměla. Ale je jasné, že Lovecraftova střední škola nebude ledajaká škola.

    Začnu hned prvním (a asi jediným) záporem celé knihy. Jak jsem se již zmínila, příběh je na pár stranách. To znamená, že se autor moc nerozepsal. O nikom a ničem. Postavy jsou ploché. Kdyby tam byla nějaká sexbomba, tak bude také plochá jak fošna. Moc se o nich nedozvíme, jen důležité informace, abychom věděli, kdo je hodný a kdo je zlý. Chtěla jsem prvně napsat "kdo je černý a kdo bílý", ale rasismus nebudeme podporovat. Více stránek by knize jen prospělo.
     To je názor můj, staré ženské. Šílený profesor je určen čtenářům začátečníkům, jen nevím, jak si poradí s jazykem R'lyehian (čte se to přesně tak blbě jako ten samotný název). Viděla bych to tak, že mladému čtenáři bude stačit jednoduchá linie příběhu na pár stránkách, bude nadšen, že se pročetl až na konec. 

    Šílený profesor je ale i výchovný, což není nic nečekaného. Robert má rád knihy, tak autor podporuje touhu dětí zažívat různá dobrodružství skrze knihy, protože mimo knihy to moc nejde. Alespoň se to podaří Robertovi a my (a děti) mu můžeme jenom závidět. Také se objeví problematika šikany, ale zas tak moc se neřeší, a lidé, kteří chtěli pomoct, byli odbyti.

    Ději nemám co vytknout. Bylo to pěkně vymyšlené. Vše se odehrálo během tří týdnů - to je taková rychlovka. Gilman nám postupně předkládá tajemství, nějaké odpovědi a ke konci akci. Bohužel ta akce byla velmi krátká. Řeknu to ještě jednou - všechno je krátké.
   
    Na konci knihy je jasné, o čem bude druhý díl. To potvrdí i ukázka z druhé knihy. Musím říct, že se na druhý díl těším. Sice je to vše takové uspěchané, humoru moc nenajdete, postavy nejsou pořádně vykreslené, ale víme, kdo je hlavní záporák. Záporák je to nejdůležitější. Dávám dvě a půl hvězdičky. Zajímalo by mě, kdo by poslal své dítě do školy, která má v erbu Cthulu.

Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.

29.09.14

ALICE CLAYTON. Nabíječ

    #1 Cocktail

    Nabíječ se minulý rok stal nejvtipnější knihou roku na Goodreads. Díky této informaci začne čtenář očekávat něco opravdu vtipného a dobrého. Pak jsou tady recenze a hodnocení lidí, které jsou spíše pětihvězdičkové. Přesně kvůli tomuhle jsem si říkala, že to bude super kniha, kterou si budu muset přečíst. A byla jsem ráda, že jsem se k ní konečně dostala.

    Caroline se nastěhuje do nového bytu, ze kterého má opravdu radost. Až do chvíle, tedy do noci, kdy ji ze spánku vzbudí rány z vedlejšího bytu. Sousedova postel naráží do zdi. A k tomu ještě Caroline slyší, jak někdo někoho plácá přes zadek. Další noci to samé, jen se neplácá, ale mňouká a hihňá. Jednu noc to už Caroline nevydrží a jde sousedovi vynadat. Otevře jí sexy fotograf Simon, kterému ještě stál...

    Nějak automaticky jsem si myslela, že tato kniha bude erotická. Jako že bude sex a orgasmus a ejakulace v každé kapitole alespoň dvakrát. Zmýlila jsem se. Nabíječ je spíše taková romantická komedie, která se zvrhne v erotický sitcom. Mnoho erotiky s hlavní hrdinkou si neužijete, i když je to fakt kus, protože nemůže už nějaký ten měsíc dosáhnout své dávky Óčka. Ne, není to droga, je to jen jakýsi podivný název pro orgasmus. Její pouť za Óčkem bude dlouhá. Ještě ani v polovině knihy nebude mít Caroline sex.

    V úvodu jsem psala, že tato kniha byla nejvtipnější za rok 2013. Ano, bylo to vtipné a svěží. Interakce mezi hrdiny - Caroline a Simonem, byly opravdu úsměvné. Ale s další a další stránkou to začala být nuda. Pro mě to bylo už zdlouhavé a dočítala jsem to jen kvůli tomu, aby se mi zvedl počet dočtených knih. A byla jsem už v půlce. 
    Každopádně musím říct, že bylo fajn, že nezačali spolu souložit hned na chodbě. Vztah mezi nimi byl pěkně vykreslen, ale trvalo to moc dlouho. Další plus je, že Caroline neměla orgasmus už jen z toho, že se na ni Simon podíval. 
    A když už jsme u těch orgasmů.... Dámy, když se blížíte k Óčku, fakt blbě to zní, také se vidíte na útesu a musíte udělat krok do prázdna, abyste měly orgasmus? Jasně, byla to metafora pro získání ztraceného Óčka, ale kdo při sexu přemýšlí ve filozofických metaforách? Dobře, dobře, uznávám, Nabíječ je plný metafor a přirovnání, protože se Caroline nelíbí slovo penis a vagína. Takže máme... Některým vadila v jisté erotické trilogii vnitřní bohyně, zajímalo by mě, kolika lidem vadila SC - Spodní Caroline, která ovládala Carolinino chování, ba dokonce i její život. Caroline je chvilkami dost přímá, ale pak jsou zde metafory a náznaky. Někdy to bylo fajn, někdy mi to přišlo neuvěřitelné a hloupé a naprosto zbytečné. 

    Příběh je vyprávěn z pohledu Caroline, což nikoho z vás nepřekvapí. Ale byly pasáže, ve kterých byly esemesky různých postav. Z toho by se dalo usuzovat, že se dozvíte i něco o myšlenkách druhých jedinců a vytvoří vám to komplexní pohled na situaci. Bohužel, pokud to nebyly rozhovory mezi Caroline a jejími kamarádky nebo Simonem, nic se pořádně nedozvíte. Sice to trochu samotný příběh oživí, ale prakticky je to k ničemu. Podobným způsobem byla napsána jedna kapitola, ve které byly postupně myšlenky čtyř postav. Bylo to vtipné, ale myšlenky se týkaly jen jízdy autem.

    Už bych se konečně mohla dostat k závěru... 
Nabíječ je chvilkami vtipná kniha, ale že bych nemohla popadnout dech z toho všeho smíchu, to teda určitě ne. Kroužení Caroline a Simona kolem sebe bylo sympatické a milé, odlišné od jiných knih. Bohužel to bylo moc dlouhé a začalo to být nudné. Možná je nejlepší přečíst celou knihu najednou a ne to číst po kouscích, jako jsem to četla já. Možná proto to bylo pro mě předlouhé. Uděluji dva povadlé penisy a nevím, jestli se mi bude chtít číst druhý díl, který by měl být opět s Caroline a Simonem. 

04.09.14

SUZANNE COLLINS. Síla vzdoru

  Hunger Games #3

     Po více jak roce jsem se konečně odhodlala k přečtení závěrečného dílu oblíbené dystopické série. Setkávala jsem se jen s negativními názory na tuto část. Je to nudné, je to zdlouhavé, je to zbytečné. V celkovém hodnocení budu dnes velmi subjektivní, protože mě tyto negativní ohlasily ovlivnily tak, že jsem od Síly vzdoru očekávala něco moc, moc, moc strašného, ale dostala jsem knihu, která vlastně nebyla tak špatná. Ponaučení: Raději od knih očekávejte jen to nejhorší, pak budete příjemně překvapeni.

    Katniss byla zachráněna z Arény, její domov je pryč. Peeta je v Kapitolu. Třináctý kraj není tak mrtvý, jak si všichni myslí. Začala válka.
    Styl vyprávění zůstává stejný - všechny informace dostaneme od Katniss. Takže se toho vlastně moc nedozvíme. 
     U té myšlenky psané v kurzívě na předešlém řádku zůstaneme. Po celou sérii se nedozvíme, čím jsou obyvatelé Kapitolu tak zvláštní a výjimeční, že v něm mohou žít. O politice skoro nic nevíme. Rozhoduje Snow o všem, co se v Panemu děje, nebo za tuto situaci může i někdo jiný? A ani na závěr se nedozvíme, jak bude Panem řízen. Jen malou chviličku se bude autorka věnovat skrze jednu postavu prezidentu Snowovi, ale dozvíme se o něm žalostně málo. Celý fikční svět na mě působí dobře, vypadá zajímavě, ale já chci o něm vědět víc, bohužel autorka mi nic víc nedá. Jak jsem psala ve svém názoru na Vražednou pomstu, bylo by lepší, kdyby Collinsová psala v er-formě, tak by mohla svět popsat komplexněji. Takhle je to pouze z pohledu Katniss a ta nic neví nebo vědět nechce, takže ani čtenáři se moc nedozví. Tohle mě mrzí u všech dílů. Dokázala bych si představit třeba i nějakou tu doplňující novelku, kde by to bylo vysvětleno, ale žádná není.
    Líbí se mi, že se Katniss nevyhne nějakému tomu psychologickému vývoji. Podepisují se na ní dvě účasti v aréně, kde musela bojovat o život a kde musela i život brát. Katniss je ve třetím díle trochu vyšinutá. Jsem ráda, že je to prostě jen malá holka, na kterou mají její zážitky a zkušenosti vliv -  působí to na mě uvěřitelně. A Katniss tak pochopí, proč Haymitch tolik pije. Každopádně vás musím upozornit, že někomu budou její myšlenky dost protivné, budou vás rozčilovat a nebude vás to bavit.

   První část knihy je nejpomalejší. Dočteme se o Katnissině stavu. Pomalu s ní mapujeme situaci a čekáme, jak se to všechno vyvrbí. Druhá a třetí část je akčnější a mnohem čtenářsky přitažlivější - bude se hojně umírat. 
   V dnešní době je móda točit filmy na základě knih. A další, o dost horší, móda je rozdělovat poslední knižní díl na dva filmové. Upřímně, nedokážu si představit, jak Sílu vzdoru rozdělí. Mám obavy, že bude první filmová část dost nudná. Dvě a půl hodiny o tom, jak Katniss přemýšlí nad tím, že je duševně nevyrovnaná? Po tom všichni určitě toužíme. Nebo se budou filmaři snažit o komplexní pohled na Panem a možná bychom se o Panemu něco dozvěděli, což by bylo milé. A teď zpátky ke knize.

    V této části se dostane více ke slovu i Hurikán, ale já jsem team Peeta! - ten herec mi prostě přijde sympatičtější. Jeho fanynky budou určitě rády, já mám z Hurikána trochu rozporuplné pocity. Není to zlý člověk, nesednul mi, není to někdo, s kým bych se ráda bavila. Až se s ním potkám někdy naživo, tak pak řeknu, jak moc velký sympaťák to je.
   A objeví se tu i nové postavy - prezidentka Coinová, voják Boggs, ale budou tu i staří známí - Katnissin přípravný tým, Finnick a třeba i Johanna.

    Od Síly vzdoru jsem dle ohlasů očekávala něco strašlivě nudného a zbytečného,  ale přečetla jsem to nejrychleji ze všech dílů. Ani jsem se nenudila - možná pár stran na začátku, ale to je skoro u každé knihy, než se začtu. Má to svoje mouchy, ale jaká kniha ne? Bylo to napínavé, bylo to překvapivé a čtení jsem si užila. Co víc si přát? Dávám čtyři hvězdičky. A... Chtěla jsem napsat, jak se těším na další díl, ale on už žádný není!

Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.