VERONICA ROSSI. Cesta věčnou nocí

Nebe #2

    Musím říct, že jsem se na pokračování Pod nekonečnou oblohou vážně těšila. Sice jsem nešílela, když se dostalo do knihkupectví, ani jsem si nemusela v knihovně nic rezervovat, dokonce jsem hned nezačala číst, když jsem si Cestu věčnou nocí donesla domů. Takže jsem se asi netěšila moc. Někdy mám pocit, že druhé díly jsou nudnější, nejsou tak dobré. Autorky a autoři si chystají půdu pro třetí, závěrečný díl. A v tomto případě tomu není jinak.

    Příběh pokračuje několik měsíců po skončení Pod nekonečnou oblohou. Árie se potuluje s Roarem kdesi venku, pak se vrátí k Perrymu, který je krvepánem Tideů a musí se o své lidi postarat. Což samozřejmě není jednoduché, protože éterové bouře sílí a jsou pravidelnější, jiné kmeny jsou kvůli nim nuceny opustit svá obydlí - a budou se snažit dobýt jiná území. 

    A Árie musí najít Poklidnou modř, aby zachránila Perryho synovce Talona. A jediný, kdo o Poklidné modři něco ví, je Sobol, který si má vzít Liv, Perryho sestru a Roarovu milou. A se Sněním, odkud Árie pochází, to také nevypadá nejlíp.

    Jak vidíte, je to hodně zamotané a vypadá to, že se bude něco dít.

    Pořád se něco dělo. Ale nebylo to akční povahy. Autorka popisuje život Tideů - jejich starosti a zase starosti. Radostí moc není. Víte, mně se zdá, že autorka moc akční události ani popisovat neumí. Nájezd na osadu Tideů dokázala odbýt na stránku a půl. Možná na dvě. Ale s tím velkým písmem to je spíš půl strany. Takže jsme si tu akci moc dlouho neužili, nemluvě o tom, že jsem ani nepostřehla, jak bylo možné to tak rychle ukončit. A znovu se mi to číst nechtělo. Prostě přiběhla hromada lidí a pak... Konec. Naštěstí to nebyl konec knihy. Jsem zklamaná, že tato bitva nedosáhla ani na epičnost bitvy u Helmova žlebu. Ona se tedy ani nesnažila. Možná kdyby autorka napsala:  "Byl útok a pak už nebyl", tak by si ušetřila půl dne práce, kdy přemýšlela nad tím, jak to napíše, a nebyla by to taková hloupost. To jsem se tedy pěkně rozkecala o jedné stránce textu.

   Nechci se jen vysmívat, že autorce něco nejde. Líbilo se mi, jak se příběh začal zamotávat. Přidala mnohem více postav - a s tím souvisí i větší počet problémů. Ale... Ta knížka měla lehce přes dvě stě stran. A tímto se dostáváme k problému, že já nevím, jestli nakladatelství tento druhý díl rozdělilo na dva svazky, nebo to jsou jen pomluvy. Byla bych pro, kdyby celá tato trilogie byla v jednom svazku jako jeden velký román. Myslím, že by to bylo mnohem lepší. Ale tohle bude asi problém více trilogií, ne jen této. Nemluvě o tom, že by nakladatelství ušetřilo na obálkách, že. Prostě by to byl parádní román o necelých 500 stranách. Píší se vůbec mnohostránkové knihy, pokud není stand alone? 

    Jedním z dalších problémů je, že se autorka hlavním postavám moc nevěnovala. Ačkoli příběh byl vyprávěn jejich očima, nemám pocit, že bych se nějak moc dozvěděla o jejich vývoji. Je pravda, že něco o nich v textu najdeme - více asi o Perrym, který musí činit rozhodnutí ohledně svého kmenu - u něho ta psychologie je výraznější, u Árie ani ne, ta spíš jen komentuje. Působí to na mě tak, že oni stojí na místě a zbytek světa se posouvá. Víc se toho děje kolem než v nich.

    Pro mě zajímavou postavou je Sobol, bohužel mu zatím bylo dáno málo prostoru - snad ve třetím díle. A ke zbytku postav se nejde moc vyjádřit. 

   Může se zdát, že Cesta věčnou nocí je zbytečné pokračování, ale já si to nemyslím. Jen mu škodí móda trilogií. Víme, jak a kam se posouvá fikční svět. I když je pravda, že to lze shrnout pár větami. Dávám dvě a půl hvězdičky a moc moc doufám, že autorka ve třetím díle ukáže, zač je toho koleno. Věřím, že třetí díl bude stát za to.