Bíglovská předsevzetí na rok 2014

Jak jsem si stačila všimnout, tento článek nebude nijak originální. Jasně, předsevzetí na začátku nového roku nejsou nikdy nijak originální.

Víte, já si předsevzetí zpravidla nedávám, jelikož mi je jasné, že je beztak nedodržím. Já se znám tak moc dobře, až se toho děsím.

Ale že jsem ráda ve stresu - život bez stresu není život, tak mi nestačí se stresovat jen kvůli škole, tudíž si přidám ještě stres ze čtení. Dopadne to tak, že raději číst nebudu.

Svůj progress v těchto následujících předsevzetích budu zaznamenávat každý měsíc (pokud na to nezapomenu, že) v Bíglovských měsících. To abych věděla, že vůbec nestíhám. 

Dočíst padesát dva knih

To znamená, že musím každý týden přečíst jednu knihu. Což jde. Mělo by jít. V roce 2013 jsem přečetla 67 titulů, v roce 2012 dokonce 70. Jestli to bude postupně klesat po třech, tak bych to stejně měla zvládnout. 

Samozřejmě, také bych chtěla patřit mezi ty frajery, co přečtou 100 knih a více a ani se u toho nezapotí. Ale to já nedám. Bylo by to zhruba 8-9 knih měsíčně. Jsem ráda, že přečtu své 4 kousky.

Mít jen jednu rozečtenou knihu

Jestli čtete můj blog pravidelně, tak je vám jasné, že tohle jsem už dávno porušila. Už včera. A to bylo prvního.

Hlavní problém, proč dočtu tak málo knih, je ten, že jich hodně moc rozečtu a nedočtu. Protože nestíhám a pak je musím vrátit do knihovny. Ráda bych se tedy pokusila zůstat u jedné knihy a opravdu mít rozečtenou jednu. Možná dvě. Tři. Sakra. To je moje prokletí.

Dočíst alespoň pět vlastních knih

Knihy si moc nekupuji. Jsem chudá. Ale čas od času si nějaký ten titul pořídím. Nebo přemluvím svého muže, abychom se šli podívat do knihkupectví. Oňufat a otlapkat všechny knížky. To jsou pak takové chvíle, kdy ho nemám ani trošku ráda, protože mi řekne: "Můžeš si vybrat jen jednu knížku!" Posledně jsem to naštěstí ukecala na dvě. 

V knihovničce mám první Čarozem, Spodek, první Amelii, Vlčí děti (familiérní označení, které používáme s Vránou, jedná se o Nepolepšitelné děti ze sídla Ashton), neskutečně dlouho - v den, kdy se to vydalo, mám doma Pražský hřbitov a další. (Asi budu muset sepsat článek o tom, co mám v knihovničce nepřečteného, třeba mě to bude motivovat.)

Přečíst celkem 19 200 stran

To není žádná novinka. Chci každý měsíc přečíst 1 600 stran, což se mi vůbec nedaří, a celkově to za rok je 19 200. Tohle bude také velká práce, každopádně se do toho počítají i rozečtené knihy. Já se nepolepším. Jen nevím, jestli do toho mám započítat i strany, které musím dočíst za prosinec. I když, ty jsou docela nepodstatné. 

Prostě musím víc číst.

Dočíst alespoň dvacet pět pokračování

Moc ráda rozečítám série. Toho jste si zajisté všimli. Ale s pokračováním to je o dost horší. V roce 2012 jsem přečetla 13 pokračování, v roce 2013 jich bylo 15. Ráda bych se v rozečtených sérií více posunula, takže se budu na ně zaměřovat. Ale je mi jasné, jak to dopadne. Nevím proč, ale v knihovně moc často na pokračování nenarážím, spíše tam jsou ty první díly. Asi všichni plní toto předsevzetí. Darebáci!

Myslím, že toto mi úplně stačí. Mohla bych si přidat i počet českých knih, protože českým autorům se nějak vyhýbám, i když nejsou o nic horší než ty braky, kterým se věnuji. Mám doma hodně knih z edice Pevnost, takže by o české autory neměla být nouze. 

Také bych si mohla přidat, že recenzní výtisky budou mít přednost. Už dva (možná tři) měsíce dlužím knihkupectví Martinus recenzi na Skočný příliv, na knížku jsem se těšila, a když ji mám doma, nemám na ni náladu - což znamená automaticky body dolů, protože bych to četla jen proto, že musím. Tímto se veřejně omlouvám, ale já to dočtu, vážně. Musím. A nebo jim pošlu peníze a koupím si ji, ale to bych se k té knížce nedostala nikdy. Je to začarovaný kruh.

Každopádně...

Doufám, že se mi podaří vše splnit. Pokud jste si i vy dali nějaká ta předsevzetí, přeji vám, abyste je dodrželi. A pokud to nevyjde, tak i snaha se cení. Já určitě nebudu zklamaná. Jen budu Kristině (Zdravím!) pro smích. Ćož není to nejhorší.

Mějte se krásně a hodně čtěte!