CARLOS RUIZ ZAFÓN. Kníže z mlhy

Mlha #1

     Se Zafónovým dílem jsem se už setkala. S Marinou, ze které jsem byla nadšená. Docela dost lidí si s ní neví rady - líbila se jim, nelíbila se jim. Já jí dala pět hvězdiček bez nějakého přemýšlení.

    Kníže z mlhy ale bohužel není tak dobrý jako Marina. Ale je to Zafónův debut, takže přivřeme oči.

    Rodina Carverových se rozhodne kvůli válce (je rok 1943) odstěhovat z města do přímořské vesnice, do domu, kde žil doktor Fleischmann s manželkou a synem Jacobem, po jehož smrti se manželé odstěhovali. Nedaleko domu je zahrada se sochami, které jsou velmi zvláštní. Jakoby to ani sochy nebyly. Všechno zde je zvláštní.

    Příběh je vyprávěn er-formou z pohledu více postav - máme tedy komplexnější pohled na situaci. Asi nejhlavnější (Hlavní se snad stupňovat nedá, že? Hmm.) postavou je Max Carver, mladý statečný chlapec - on velmi často posouvá děj kupředu. 

    Dalšími důležitými postavami jsou Maxova sestra Alicia a jejich nový kamarád Roland, který se s nimi chodí potápět k vraku lodi Orfeus. Neméně důležitou postavou je i Rolandův dědeček Viktor Kray.

    Psychologie postav není moc rozpracovaná. Určitě si však nemyslím, že by to byla nějaká chyba. Víme o postavách to, co je potřeba vědět, abychom mohli věřit tomu, co čteme. Asi není sranda si popsat dokonale postavu a pak zjistit, že není schopna udělat to, co byste potřebovali, aby udělala, a tím posunula děj. 

    Celkově není Kníže z mlhy nijak rozvleklý. Nemá ani dvě stě stran - uvítala bych jich více, aby nemusel být konec takový hektický. Celkově bych raději rozpracovanější popisy prostředí a postav, ale jen kvůli tomu, že mám pro Zafóna slabost.

    Zaujalo mě, jak vypravěč nazýval dospělé postavy celým jménem - jméno a příjmení: Viktor Kray, Maximilián Carver, Andrea Carverová. Není to důležité, ale všimla jsem si toho. Proto vám to píšu.

    V některých recenzích jsem četla, že kdyby byli (autoři recenzí) mladší, tak by se určitě báli. Musím se přiznat, já se bála i v mém pokročilém věku. Carverovi našli v domě promítačku a kotouče s domácím filmem - hned jsem si vzpomněla na film Sinister, díky kterému se čas od času bojím, když jsem sama v bytě. Takže to mělo na mě asi ještě větší účinek, než kdybych ten film neviděla. 

    Tajemství domu Fleischmannových bylo zajímavé. A  samotný Kníže z mlhy byl dost děsivý. Jsem jak ustrašená malá holka. Prostě jsem se nechala vtáhnout do příběhu. A asi jsem omládla o deset let!

    Kníže z mlhy mě hodně bavil. Bohužel tam byly čas od času pasáže, které mě trochu nudily. A atmosféra nebyla taková, jakou bych od autora Mariny čekala. Ale stejně, kdybych napsala já takovýhle debut, byla bych nadšená a celý týden se plácala po rameni. Sice bych měla dát tři, ale dám čtyři hvězdičky. A budu se těšit na pokračování, protože mě vůbec nenapadá, o čem by to mohlo být. Vždyť to skončilo uzavřeně. To je možná horší, než když knihy končí otevřeně a vy musíte dlouho čekat na další díl.