LADISLAV KARPIANUS. Intr

    Hned v úvodu se přiznám, že jsem se Intru bála. Tituly nakladatelství CooBoo mě zpravidla nenadchnou. Prostě jsem na ně už moc stará. A to jsou knihy ve světě tak oblíbené. A ještě nemám vkus. Pokud se Intru bojíte, tak se nebojte. A nebo se raději bojte, aspoň budete příjemně překvapeni.

   Intr se prezentuje jako povídkový román. Že to nejde dohromady? Ale prosimvás. Je to taková literární koláž. Drobné povídky vytvoří celek, tedy ten román. A krom toho jsme přeci v postmoderně.

    Každá povídka má jiného vypravěče, v některých je vypravěčů hned několik. Provází nás ale stejné postavy. Jedna z nich je ale postavou hlavní, což pak určitě poznáte. 

    Intr můžete začít číst, odkud chcete, ale počítejte s tím, že některá dovysvětlení povídek jsou v jiných, takže si můžete naspoilovat kdo, co a jak a ještě nebudete mít ucelený obraz o situaci. V tomto ohledu Intr funguje jako román. Nejlepší je ho tak napoprvé i číst.

    Ačkoli je Intr malá kniha, autor zvládá vystřídat několik způsobů vyprávění. Setkáte se s klasickým vyprávěním v er-formě, vyprávění v emailech, doplnění jednoho příběhu různými historkami postav, vyprávění Ukrajince, můžete se těšit i na speciální jazyk, a film-vyprávění i se závěrečnými titulky. Pokud byste byli náhodou unuděni dějem, stylem určitě (snad) ne.

    Konec, závěrečná povídka, je velmi postmoderní. Vzpomněla jsem si na konec Zusakova Posla a také i na Kunderovu Nesmrtelnost, naštěstí Karpianus uprostřed knihy neřekl, že hlavní postava umřela. Tak, a teď jsem tady naspoilovala Nesmrtelnost. Takže... asi spoiler. Každopádně, pokud jste nečetli Zaklínače od Sapkowského, tak si ho přečtěte dřív, než si přečtete první povídku.

    A když už jsem u té první povídky... Byla jsem nadšena. Hlavně kvůli jednomu rozhovoru.

"Koupím Frost Bolt a hned novu," vysvětluje jeden. Seprané tričko má zastrčené do šusťákových kraťasů a divoce gestikuluje rukama.
"Dal si Dash, když si byl v catformě, že jo?" ujišťuje se druhý.
"Drago, nejsem blbej! Jasně... Pak jsem se chtěl healnout, ale on mi hodil morpha."
"Ty si lama!" zakroutí nevěřícně hlavou Drago a jako první nastoupí do výtahu.
[...]
"Měl si na sebe hodit Nature Swiftness, Healing Touch, Rejuvenation a jít do medvěda!" radí svému kamarádovi Drago, když se výtah zastaví.
"No jo, já jsem noob! Můžu si to na tobě zkusit? Ty máš přece taky frost mejdže, ne?"

     Jako bývalou wowkařku, stále ještě v léčení, mě tento rozhovor zaujal. A ještě jsem si posteskla, protože mi chybí můj frost mejdž. Pokud máte rádi hry od Blizzardu, tak doporučuji povídku Hvězdná živnost, která je o StarCraftu. Ale o Diablu není vůbec řeč.

    Když jsem měla Intr poprvé v rukou, byla jsem nadšena grafickou úpravou. Jsou zde fotografie intru nebo také nádraží v Mariánských Lázních. Dále najdete i stránku z facebooku, jízdního řádu nebo výňatek z vnitřního řádu intru.
    Nejdůležitější a nejzajímavější jsou však korektorské poznámky v celé knize. Jsou červené a mají "ruční" font. V jiné knize jsem na takovéto poznámky nenarazila, tak asi můžu i říct, že jsou originální. Také se tak bojíte používat toto slovo? Závěrečná povídka je tímto fontem napsána celá - je kvůli tomu chvilkami nečitelná. Jestli je to pravé písmo autora, tak musím konstatovat, že by se měl naučit krasopis.

    Vše, co jsem napsala, hodnotím kladně - různost stylů vyprávění, grafická podoba, postmoderní konec a i něco málo z toho wowka. Nikdy jsem nebyla na intru, osm let jsem dojížděla, a ani na koleji. Takže takovéhle příhody ze života nemám. Když jsem Intr četla, tak mi to bylo i trochu líto, ale jen chvilinku, přeci jen jsem rozmazlená soukromím. Povídky byly psány pro mě příjemným a chytrým humorem. Dávám pět hvězdiček, a to také díky tomu, že ty povídky jsou uvěřitelné. Dneska je opravdu těžké uvěřit autorovi, oni si pořád vymýšlí ty své fikce.
     

Děkuji knihkupectví Martinus za poskytnutí recenzního výtisku.