STEPHANIE PERKINS. Polibek pro Annu

     Také se vždy těšíte, až se začtete do knihy, kterou všichni chválí a která má opravdu vysoké hodnocení? A také jste pak smutní z toho, že se vám ta kniha nelíbila tak jako ostatním? Zažívám to často, pomalu si na to i zvykám, ale stejně to nemám ráda.

    Polibek pro Annu chválí takřka všichni. Čekala jsem, že to bude mimořádný příběh a mimořádně napsaný text. Opravdu jsem se těšila. Bohužel jsem se těšila tak moc, až jsem se přetěšila.

    Anna Oliphantová musí kvůli svému otci, úspěšnému autorovi braků, odjet studovat do Paříže. I když neumí francouzsky. A i když neumí francouzsky, nevadí to. Tato škola je pouze pro Američany a vyučuje se zde v angličtině. Hned od začátku se dostane do party, ve které je úžasný, pohledný, vtipný, sexy, super, cool Étienne St. Clair - všichni mu samozřejmě říkají jen St. Clair, protože oslovovat se jmény není pařížské. (Abych ale autorce moc nekřivdila, nakonec to má svůj význam.) Asi nebude pro nikoho spoiler, že se do něho Anna zamiluje. Má to ale háček - St. Clair má slečnu. Horší by bylo, kdyby měl lepru. Další kamarádi nejsou tak podstatní, ti pouze dokreslují prostředí. Celá kniha je o jednom školním roce v Paříži a o tom, jak si hlavní hrdinové budou k sobě hledat cestu. Jestli vůbec budou.

    Příběh je vyprávěn Annou v ich formě. Vyprávění v ich formě mi nevadí, ale vadí mi, že to bylo vyprávěno nespisovně.  Ano, schvalování nespisovnosti v knihách je záležitost vkusu jedince. Mně osobně se to moc nelíbí, ale taky to není stoprocentní. Například Zusakův Posel byl také vyprávěn nespisovnou ich formou, ale nevadilo mi to. V Polibku pro Annu mi to kazilo dojem z celé knihy. To je takový můj osobní problém, tak to berte jako menší výkřik do blogu.

    Postava Anny mi ze začátku byla nesympatická. Ke konci knihy bych o sympatiích také moc nemluvila, ale bylo to už lepší a stravitelnější. Někdy jsem jí ale dokonce rozuměla. To byla moje slabší chvilka, určitě. 

    Docela mě zaráželo, že si Anna stěžuje na svého otce jako na autora knih. Píše podle ní blbosti. Fajn. To píše i sama autorka Polibku pro Annu, ne? Je sice hezké, že má Anna takový dobrý literární vkus, ale nemusela by si myslet, že Émile Zola je žena. Promiňte mi můj intelektuální snobismus. 

   Anna ráda kritizuje filmy a chtěla by být filmovou kritičkou. Byla velmi překvapena, že někdo ví, že film Texaský masakr motorovou pilou byl remake. Kdo z vás to neví? Charakterově Anna není ale ta nejhorší postava.

    St. Clair. Má dokonce jednu větu jen na jeho jméno! Tak to je ten St. Clair, který tak fikčně oblbuje čtenářky po celém světě? Šmankote! I když mu je pouhých osmnáct let, musím říct: To není chlap. To je dvanáctiletá holka! A je to hysterická fňukna. 

<spoiler> On se prostě nemohl sebrat a odletět za svojí matkou, i když mu to otec zakázal? To prostě musel fňukat a chodit za školu? (I kdyby odjel, tak jeho absence ve škole by byla stejná.) Jako synáček bohatého tatínka si určitě nemohl stěžovat na nedostatek peněz. A i kdyby ano, tak má kamarády, kteří by se určitě na tu hloupou letenku složili. Grrrr. </spoiler>

    Abych to shrnula, postava Anny a St. Claira mi nepřišly sympatické. Ani mě moc nezajímalo, jak to s nimi skončí.

    Jediný klad shledávám ve srovnání, lépe řečeno, v zobrazení kontrastu mezi dvěma kulturami - americká a francouzská. Ať už je to móda - Francouzi prý nemají rádi bílé tenisky, nebo národní zvyklosti a zákony - v Americe se může pít alkohol až od 21 let, ve Francii můžete pít víno už v šestnácti, jiný věk je potřeba i k získání řidičského průkazu. Důraz na tyto odlišnosti se mi zdál nejzajímavější na celé knize.

    Polibek pro Annu se čte snadno a rychle. Dlouhá a složitá souvětí zde nejsou. Styl psaní nebyl nejhorší, pouze mě mrzí nespisovnost v překladu. Postavy jsem neměla ráda a díky nim jsem se trochu vztekala. Dávám dvě hvězdičky a přemýšlím nad tím, že si možná přečtu druhou knihu od Stephanie Perkins. Víte, paní autorka má totiž nádherné vlasy!