L. J. SMITH. Tajemství upírů

     Nemám ráda Upíří deníky. To jste určitě už zaregistrovali. Kdo ne, tak vám to říkám teď. L. J. Smith ale nenapsala jen tuto sérii, má jich na kontě víc. Zatím jsem se k žádné další nedostala. Každopádně Říše temnot vypadá zajímavě. No, zajímavě. Na goodreads má dost vysoké hodnocení, až se mi tomu nechce věřit.

     Dalším kladným bodem je fakt, že každá kniha je o někom a něčem jiném. Chachá! Žadné roztahování bez(na)dějného děje do několika knih! 

    

    Hlavní hrdinkou je šestnáctiletá Poppy, které lékaři na začátku prázdnin diagnostikovali rakovinu slinivky. Poppy by měla nulovou šanci na přežití, kdyby jí její kamarád James nenavrhl, aby se stala upírem. James sám upírem je, takže to vlastně není žádný problém. Každopádně by byla zajímavá zápletka, kdyby hledali celou knihu nějakého svolného upíra, který by Poppy přeměnil. No, celou knihu by to být nemuselo. Protože má Poppy silný pud sebezávhovy, souhlasí s přeměnou. Jenže se do toho připlete její bratr Phil, takže to nejde jako s tím máslem. Nemluvě o tom, že Říše temnot má svá pravidla, přeměna člověka v upíra je bohužel porušuje. Dopadne to dobře? Podaří se jim to? Co myslíte?

    Příběh je psán v er formě, a to z pohledu tří postav. Nejčastěji se setkáváme s Poppy, pak s Jamesem a nejméně s Philem. Naštěstí.
    James s Poppy jsou docela sympatické a rozumné postavy. Přijde mi to až neuvěřitelné, když je autorkou L. J. Smith. Poppy samozřejmě byla chvilkami na zabití, ale bylo to jen dočasné - vysvětlilo se to nedostatkem Jamesovy krve. Výměna tělesných tekutin není žádná sranda. Bohužel mi ti dva nepřirostli k srdci.
    A pak tu máme bratra Phila. Nikdy jsem bratra neměla, takže nevím, jestli mají opravdu takové ochranitelské pudy. Každopádně se choval jako blb. Pokud bych chtěla nějakou postavu z Tajemství upírů urazit, nazvala bych ji Philem. Nebyl hloupý, ale rozhodoval se sám a názory ostatních ho nezajímaly. A zbytečně prodlužoval, již tak zdlouhavý, děj. Jako by autorku vedla nutkavá potřeba mít v každé knize příšernou a neoblíbenou kladnou postavu. A když z hlavní hrdinky udělala rozumného člověka, tak to musel schytat někdo jiný.
   
    Svět Říše temnot není moc popsán. Víme, že je to "sdružení", mafie, upírů, vlkodlaků, čarodějek a Smith ještě ví, čeho všeho. Víme, že Říši temnot vedou starší, kteří vytvářejí zákony. Aby mohli prudit. Nesmí se zamilovat do lidí, nesmí nelegálně měnit lidi v upíry - jak se legálně mění lidé v upíry tam nebylo řečeno. Což mě mrzelo, jelikož jsem chtěla vědět, proč je Poppy nelegální. Tak snad se v dalších knihách dozvíme více.
    Upíři jsou tady relativně běžní. Může je zabít dřevo, ale nevadí jim česnek a tekoucí voda, nepotřebují hlínu ze svého rodného místa. A slunce je oslabuje - víc oslabuje ty, kteří byli změněni než ty rodilé. Krev musí pít, protože je pak začne bolet celé tělo - toto je více, biologicky, popsané. V této souvislosti jsem si vzpomněla na film Návrat oživlých mrtvol, kde zombie žraly mozky, aby je to nebolelo. Pokud máte bolesti, tak jste buď chudokrevní, nebo bez mozku.

    Styl psaní je smithovský. Krátké, jednoduché věty. Opravdu se nemusíte bát dlouhých a nesrozumitelných souvětí. Dloupé popisy prostředí a postav také neobtěžují. Není tu skoro nic, co by zpomalovalo děj.
     Až na děj. Děj se zpomaluje sám. Z počátku jde všechno rychle, to byly chvíle, kdy mě ta kniha ještě bavila. Jenže nastala půlknihová proměna Poppy v upíra. Chápu, že to není žádná legrace, zkušenosti s tím nemám, ale vyloženě mi to přišlo jako nahánění znaků. Kdo psal nějaký dlouhý text, tak ví, o čem mluvím. Posledních pár kapitol se řešilo aspoň i jiné dráma, kdyby ne, Tajemství upírů bych četla asi ještě týden.
    Věřím, že to nebude spoiler, protože je to trochu jasné... Konec se vyřešil tak náhodně. Deus ex machina v praxi. L. J. Smith navazuje na tradici antických tragédii. Bohužel její kniha není antická, jen tragická. Člověk by si myslel, že tak zkušená autorka by dokázala vymyslet složitější, elegantnější ukončení zápletky. Ne, asi nedokáže. Nebo nemá tu potřebu.

    Tajemství upírů je čtivější než Upíří deníky, ale i tak to není žádná sláva. Děj je zbytečně natahován, výhodou je, že je natahován jen v jedné knize. Nic moc se v příběhu neodehrává. Lehce přes dvě stě stran přečtete rychle, pokud si raději nebudete chtít rozečítat jiné knihy. Doporučuji Tajemství upírů číst v místech, kde si snadno nemůžete obstarat jinou knihu. Tomuto jednoduchému (nemyslím tím "slaboduchému") čtení dávám dvě hvězdičky. Upřímně, docela se těším na další díly - to ten můj literární masochismus. Zvláště se těším na díl o čarodějkách. Možná někdy najdu knihu od L. J. Smith, která bude vážně dobrá!
     
Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.