SARAH WINMAN. Když byl bůh králík

    Opět tu máme literární debut. Myslím, že v poslední době se jich objevuje větší množství. Možná to bude tím, že se dneska vydává skoro vše. Tedy v zahraničí. U nás to ještě moc nejde. Možná naštěstí?

    

    Děj této knihy se nedá tak moc dobře popsat. Kdybych se ho snažila popsat nějak blíž, tak bych už spoilovala. To samozřejmě nechci.

    Když byl bůh králík je vyprávění o jedné britské rodině. V anotaci se můžete dočíst nějaké body, co v knize jsou. Ale podrobně se to dozvíte až při přečtení.

    Hlavní hrdinka - Elly - vyprávěla příběh v ich formě. Vyprávění začalo v roce 1968, kdy se narodila, skončilo v roce 2001. Nebo lépe řečeno po roce 2001. Tady vidíte, že kniha zahrnuje velký počet roků, během nichž se příběh odehrává. Zajímavé je, jak se v knize mění náhled na situace. Z počátku je to lehce naivní - však také Elly byla dítě. Ke konci je to pohled dospělého člověka. (I když je to celé vyprávěné dospělým člověkem. Usuzuji tak z toho, že se v textu vyskytují vševědoucí věty. Věty, které říkají, co bude za pár let.)

    Když byl bůh králík je rozděleno na dvě části. Podle let. 1968 (narození Elly) a 1995. Druhá část se odehrává patnáct let po skončení první části. Líbí se mi, jak autorka upozorňovala na různé historické události. Například smrt Martina Luthera Kinga, smrt Gianniho Versace (nemám ponětí, jak se to deklinuje, tak mě kdyžtak opravte) a nebo také smrt princezny Diany. Hádejte, co mají všichni tři společného. Ehm. A pak je tu také jedna věc, kterou si někteří z vás i pamatují.

    Postavy byly zajímavé. Tečka. Nevím, jestli vám chci o nich říkat něco více. Myslím, že je lepší, když se s nimi seznámite osobně. Osobně s knihou v ruce. Nerozčilovaly mě. Ani jedna postava. A většinou byly i uvěřitelné. A některé ani trošku. Každopádně měly své kouzlo. Obecně můžu říct, že se zde potkáte s velkým počtem homosexuálů. Některé postavy mi přišly typově stejné (Nancy a Ginger), i když ne úplně.

   Má nejoblíbenější postava je Arthur. Také bych chtěla znát takového Arthura. Galantní a velmi inteligentní pán. I když byl už starý, tak to byl pořád frajer!

    Nejvíce mě na "králíkovi" zaujal jazyk. Slovní jazyk. Králičí ne. Víte, po všech těch sra... ndovních kníhách je to příjemně osvěžující. Není to psáno složitě, ale je to psáno... Pěkně. Chytře. Líbily se mi metafory, přirovnání. Líbilo se mi užití zájmena jenž. Nešlo zde jen o to, aby se vyprávěl nějaký příběh (jak je dneska časté), ale bylo to i tom, jak je to napsané. Samozřejmě ti, co čtou kvalitní literaturu, si budou říkat, že na tom jazyku nic není. Pro nás, co čteme ty horší knihy, je to něco pěkného.

     I když "králíka" spíše vychvaluji, musím říct, že jsem se tak v polovině vyprávění nudila. A to tak moc, že jsem knížku chtěla zahodit a nedočíst ji. Příběh nikam nevede. Jenom se čeká na další epizodu. Ale také to chápu. Je to vyprávění o životě. A nikdo neví, kam jeho život povede, že. Stejně to ale nemění nic na faktu, že jsem se nudila.

    Necelých sto stran na konci mě asi bavilo nejvíc. Trochu mě to o tom životě nutilo přemýšlet. Neříkám, že je kniha plná poselství, která bychom si měli vzít k srdci. Ale drobné náměty na přemýšlení tam najdete.

    Když byl bůh králík dostává ode mě čtyři hvězdičky. Převážně za jazyk. Pak také za ironii a nadhled. Není to tak úplně super, ale jako debut je lepší než většina. I když to není žádný argument, proč se mi kniha líbila, ale... Bylo to milé a neagresivní čtení.