P. C. CASTOVÁ - KRISTIN CASTOVÁ: Označená

...      V tu chvíli jsem ho uviděla. Toho mrtvého chlapa. Jasně že mi vcelku rychle došlo, že technicky vzato není "mrtvý". Byl nemrtvý. Nebyl člověk. To je vlastně fuk. Vědci tvrdí tohle, obyčejní lidé zase tamto, ale vyjde to nastejno. Bylo naprosto zřejmé, kdo je, a i kdybych z něj necítila sálat sílu a temnotu, nemohla jsem přehlédnout znamení, které měl na čele. Safírově modrý...

DAN ABNETT a MIKE LEE: Démonova kletba

...     Na další podestě mu do cesty vběhla skupinka otroků ječících strachy. Proběhl kolem, ale když zahnul za další ohyb, zpomalil. Před sebou těsně mimo dohled zaslechl tenký nářek maelithii - podle všeho jich byla celá smečka, nejenom ti tři.     Zatímco čekal na Nagairu a ostatní válečníky, Malus horečně uvažoval. Ječení duchů a křik otroků na podestě tvořily disharmonický...

CHARLAINE HARRIS: Klub mrtvých

...     "Jak se to tady jmenuje?" zeptala jsem se.     "Upír, kterému ten podnik patří, ho pojmenoval U Josephine," odpověděl Alcide tiše. "Ale vlkodlaci tomu říkají Klub mrtvých."     Musela jsem se ovládat, abych nevybuchla smíchy. Ale v tom se dveře před námi otevřely.     Hlídal je skřet.     Ještě nikdy jsem žádného skřeta neviděla, ...

Prokrastinace a lenost

Prokrastinuji a lenoším. Správně by se to mohlo nazývat i lenoším a lenoším ještě víc.    Kdysi jsem psala,  že mám mnoho položek na seznamu Chci-knížek. Tento seznam svůj rozsah už několikrát zvětšil. Bohužel se nezmenšil ani trošku. 322. To je to číslo! Nedávno tam bylo ještě 306. Kolik jsem toho přečetla? Ani se neptejte. Ne, vážně, neptejte se. Dobrá. Odpovím. 0.    A...

Papírové zlo ..

Pro někoho též elektronické zlo. V posledních měsících mám neuvěřitelnou chuť číst. Naposledy jsem tuto chuť měla v polovině třeťáku na gymnasiu. A od té doby už několikrát spadalo listí ze stromů a napršela spousta vody. Svobodně si kráčím po městě a co se nestane. Najednou na mě něco skočí. Nejprve jsem si myslela, že je to nějaká zatoulaná kočka. Nebyla to zatoulaná kočka. Byla to chuť! Chuť,...

Slečna a tři bíglové

Slíbila jsem, že vysvětlím, proč se tento "blogýsek" jmenuje Slečna a tři bíglové. A jak všichni známe (nebo alespoň máme jisté tušení), sliby se mají plnit a nejen o Vánocích. Napíšu to tedy stručně. Takže si ani nevařte kávičku, protože byste ji nestihli vypít. Foukal studený vítr a na zem dopadaly velké vodní kapky. Kdyby ta voda byla slaná, předpokládala bych, že nějaká smutná obryně pláče,...

Podpatky? K čemu?

To nám jednou (poslední tři dny) nešel na privátu internet. Nyní sice také nechodí, ale jen kvůli tomu, že nemá nožičky. Musely jsme se spoluinterneticí zavolat syna domácích, aby se nám podíval na náš velmi komplikovaný problém. A tím to začalo. Jak už to tak bývá, když se sejdou ženy a muž, tak se kecá a kecá. (Během klábosení jsme samozřejmě koukali na to, jestli internet šlape a nebo už nám zase...

Jak se vypořádat se ztrátou WoW

Není jednoduché se smířit s tím, že už nejste součástí Azerothu. O raidu, kde jste hrdinou, se vám už jenom zdá. O tom, jak statečně porážíte nepřátele v BG se vám už raději ani nezdá. Bolelo by to. Vzpomínáte na to, jak krásná byla krajina.  Je vám smutno z toho, že už se nemůžete proběhnout po krásném Northrendu. Zasněžené pláně v Icecrownu ozařovalo slunce a vy jste nebojácně dělali turnaje...