Na další podestě mu do cesty vběhla skupinka otroků ječících strachy. Proběhl kolem, ale když zahnul za další ohyb, zpomalil. Před sebou těsně mimo dohled zaslechl tenký nářek maelithii - podle všeho jich byla celá smečka, nejenom ti tři.
Zatímco čekal na Nagairu a ostatní válečníky, Malus horečně uvažoval. Ječení duchů a křik otroků na podestě tvořily disharmonický sbor. Malus podrážděně zaskřípal zuby. Už už zvažoval, že pošle jednoho muže nahoru, aby jim podřízl krk, aby mohl přemýšlet-
Malus se napřímil. Otočil se ke shromážděným vazalům a vyhledal pohledem Lhunařin zjizvený obličej. "Vezmi si dva muže a přiveďte mi ty otroky," nařídil. Rázně přikývla a rozběhla se se dvěma muži do schodů. Během okamžiku se nářek změnil v jekot, když strach přešel v téměř hysterický děs.
Drsné ruce strkaly lidi dolů ke skupině vetřelců. První otrok, hubený člověk s vytřeštěnýma tupýma očima, se snažil od Maluse odskočit, když se k němu urozený natáhl, ale druchii byl příliš rychlý. Vzal otroka za rameno, vrazil mu meč do hrudi a pak shodil tělo ze schodů. Zraněný se odkutálel z dohledu a dychtivý sbor dole umlkl.
"To je ono!" řekl Malus s krutým širokým úsměvem. "Podřízněte jim krk a shoďte je ze schodů! Rychle!"
Během chvilky se těla zbylých otroků skutálela ze schodiště. "Teď utíkejte!" křikl Malus a vyrazil.
Mrtvoly tvořily krvavou hromadu u úpatí schodiště. Jejich krev se rozlila do černé klouzavé plochy, kde se téměř tucet maelithii krmil na rychle chladnoucích tělech. Malus seskočil ze schodů do místnosti a vyrazil k prvním dvojitým dveřím.
...
Démonova kletba je prvním příběhem hrdiny Maluse Temné čepele. Toto dobrodružství je ze světa Warhammeru.
Z ukázky jste jistě poznali, že Malus nebude patřit k těm kladným, úžasným, hrdinům s mravními zásadami. Je podlý, zlý, krutý a baví ho mučit a měl sexuální vztah se svojí nevlastní sestrou. (V této dekadentní společnosti to není žádný problém. Jeho bratr má zase významné přátelství s jeho sestrou.)
A i když víme takovéto nehezkosti, tak mu musíme držet pěsti, protože Malus je prostě frajer! Jenom on se dokáže bít, nechat se zranit (a to docela těžce) a za dalších pět minut se může vrhnout do dalšího boje a tak to pokračuje až do konce knihy. Také mám jisté podezření, že Malusův obličej je jedna velká jizva složena z mnoha a mnoha malých jizev. Předpokládám, že už ani nikdo neví, jak dříve vypadal.
Nalézáme zde spoustu akce a myslím, že autoři to tak píší, aby se čtenář nenudil. A je pravda, že se nenudí. Pořád se tam něco děje. (Rozumějte: Pořád se tam někdo bije.)
A na závěr ještě jeden citát z knihy.
Raději krátký flirt a útěk než posedlost stravující zevnitř.
0 komentářů:
Okomentovat