Není jednoduché se smířit s tím, že už nejste součástí Azerothu. O raidu, kde jste hrdinou, se vám už jenom zdá. O tom, jak statečně porážíte nepřátele v BG se vám už raději ani nezdá. Bolelo by to.
Vzpomínáte na to, jak krásná byla krajina. Je vám smutno z toho, že už se nemůžete proběhnout po krásném Northrendu. Zasněžené pláně v Icecrownu ozařovalo slunce a vy jste nebojácně dělali turnaje a připravovali jste se na boj s Arthasem.
Když už tedy nemůžete hrát, musíte se na to dívat z jiného úhlu. (Zkuste nejdřív pootočit monitor. Možná by stačilo jen natočit/otočit hlavu.)
Krásná krajina
Dalaran byl moc krásný. Růžovofialové střechy vás vítaly, když jste se přibližovali k městu. Vzpomínáte, jak to krásně lagovalo? Sekavými pohyby jste se dostávali do banky a k poště. A vzpomínáte na dlouhé fronty na sýr na daily quest?
Proběhnout se
Vzpomínáte na to, jak na vás z každé strany skákali mobové a někdy (na PvP servru) i hráči opačné frakce? Ne? Tak začněte. Skoro nikde jste nebyli v bezpečí.
Boj s Arthasem
Vzpomeňte si na hodiny wipování v Citadele. No nebylo to krásné, když vám (prevít) vždycky nakopal zadek?
PvP
Vzpomeňte si na roguny, které vás zabili, jen co se na vás podívali. A pokud jste hráli za roguny, vzpomeňte si na bubladina. Museli jste ho zabít aspoň třikrát než (prevít) umřel. Jste paladinové? Vzpomeňte si, jak vámi všichni (prevíti) opovrhovali.
Těžba a sběr
Těžili jste rudu a sbírali kytky? Vzpomínáte, jak jste na mapce viděli žlutý puntík a rychlostí blesku jste letěli k tomu místu? A vzpomínáte si, že než jste tam doletěli, tak už to vytěžil někdo jiný? A jak vás ten dotyčný hráč štval? A jak nejvíc naštve to, že to byl hráč ze stejné frakce a že ho (prevíta) nemůžete zabít? Nemluvě o tom, že by to mohl být někdo ze stejné guildy. (Pokud byste byl GM, tak je to skoro o kick z guildy!)
Patche
Také vás naštve to, když si vzpomenete, že se zpravidla vždy nedalo ani nalogovat v den vydání nového patche? A zvlášť, když to byl raidovní den. To jste vždycky mohli být naštvaní a nadávat na (prevíta) Blizzard. Nic jiného s tím ani nešlo dělat.
Drazí (závisláci), rozumím vám. Ani nevíte jak moc. Trpím také. Jsem totiž wowkař(ka). Ale léčím se.
Dobre rano, zelena slecno! Tady zelena slecna c.2. Mimochodem, dva dotazy:
OdpovědětVymazat1) Proc tri biglove (slecnu chapu, heh)?
2) Jak se stalo, ze sesmusela zacit vyporadavat se ztratou wow? proc jsi ho ztratila?
Zelena slecno,
OdpovědětVymazato tom jsem chtela psat priste, takze dockej casu jako husa!
Krveziznivko, chápu tě, neb jsem též ztratila WOW a též se mi po něm stýská :)
OdpovědětVymazat