Ukolébavka je mým prvním setkáním se spisovatelem Chuckem Palahniukem. Tuto knihu jsem měla už docela dlouho v seznamu Chci-knížek, ale nikde jsem na ni nenarazila. Je pravdou, že jsem ji ani nevyhledávala, ale když ji má spolubydlící dostala, tak jsem neváhala a pustila jsem se do ní.
Hlavním hrdinou Ukolébavky je novinář Carl Streator, jenž píše články o syndromu náhlého úmrtí nemluvňat. Carlovi neunikají detaily, jelikož se jeho šéf často ptá, jaký druh umyvadla měla rodina, jejichž díte umřelo, nebo také jakou měli ledničku. Proto není pro něho těžké si spojit smrt nemluvňat s knížkou "Básně a říkanky z celého světa", jelikož se vyskytuje vždy v pokoji zemřelého dítěte. A vždy je otevřena na straně 27, na které je napsána probíranka, která zabíjí. Carl se tedy rozhodne, že najde všechny výtisky a tuto probíranku z nich odstraní, aby nemohli kvůli ní umírat další a další lidé. Problémem probíranky je to, že si ji člověk hned po přečtení
zapamatuje. A stačí si ji jen přeříkat vduchu a už máte mrtvolu na krku.
Takže se není čemu divit, že se z Carla stane masový vrah. To víte,
člověk si zaslouží umřít, když do vás strčí na chodníku.
<spoiler>
Další postavou je Helen Hoover Boyleová, obchodnice s nemovitostmi, ve kterých straší. I Helen umřel syn, když mu předčítala z knihy Básně a říkanky z celého světa. Právě kvůli úmrtí jejího syna se s ní seznámí Carl. Asi nebude překvapením fakt, že i Helen přišla na to, jak zabila svého syna. Měla jistou teorii, kterou si ověřila na manželovi. (Je to lepší než rozvod, no ne?)
Helenina pomocnice Mona je členem wiccanské skupiny, tudíž Mona zná teorii takovýchto kouzel a řekne jim, že musí být někde nějaký grimoár, kniha kouzel, kde by mohlo být i kouzlo na vzkříšení. Helen s Monou a jejím přitelem Ústřicí se vydávají s Carlem na dlouhou cestu, při níž budou ničit probíranku a hledat grimoár. Každý má však s grimoárem jiné záměry. Někdo s ním chce zatopit, někdo chce být Bohem na plný úvazek.
</spoiler>
Palahniuk v knize představuje náš svět jako svět zvuku/hluku. Jsme zvyklí často poslouchat hudbu. Někdo si zapíná televizor jen kvůli tomu, aby nebylo ticho. Jako bychom měli z ticha strach. V této souvislosti se během celé knihy setkáváme s různými obměnami sousloví Ten zvukoholismus. Ta tichofobie.
Jako protiklad představuje svět, kde by probíranka byla veřejně známá, svět by ztichnul. Ze strachu. Lidé by se báli cokoli poslouchat. Nikdo by nevěděl, z jakého zvuku by přišla smrt. Tento svět ticha můžeme považovat takřka za svět postapokalyptický.
Kniha je rozdělena na dvě časová pásma, která jsou obě vyprávěna v ich-formě. První pásmo je hlavní dějová linie, druhé je příběh po hlavní dějové linii. S příběhem po se setkáme jen párkrát, ale už tak v polovině nám bude trochu jasné, co se na konci hlavního děje stane.
Výhodou této knihy jsou velmi krátké kapitoly, které mají převážně 3 až 5 stran. Pokud tedy patříte mezi čtenáře, kteří jdou dělat něco užitečného, až když si dočtou kapitolu, tak užitečných věcí uděláte opravdu hodně. Pokud se vám ale kniha bude hodně líbit, tak vás nezachrání ani ty krátké kapitoly.
Musím říct, že jsem byla tímto prvním setkáním s panem Palahniukem nadšená. Po těch knížkách, které jsem v poslední době četla, je tohle něco úplně jiného. Kniha je psána zajímavě. Moc se mi líbilo, jak byly popisovány barvy.
Oblek má světle modrý, ale není to správná modrá drozdího vajíčka. Je to modrá drozdího vajíčka, které najdete a pak si děláte starosti, že se nevyklube, protože ptáče vevnitř je mrtvé. A pak se vyklube a vy si děláte starosti, co dál. (str. 164)
Ukolébavka má i filozofickou rovinu, takže kniha není jen o příběhu samotném, ale najdeme v ní různé myšlenky a názory autora. A setkáme se i s humornými momenty.
Musím se ale přiznat, byly chvíle, kdy mě kniha nebavila, ale to spíše přičítám své náladovosti a ne stylu psaní pana Palahniuka.
Menší upozornění pro ty, kteří neradi čtou v knihách o nekrofilii: Této knize se vyhněte.
