Nejsem typ člověka, který dokáže napsat recenzi na všechny knihy, které přečte. Ale že jsem člověk sdílný a chci se podělit o to, co čtu, tak je tu Nedělní čtení. Každou neděli (teda, snad každou) bych vás seznámila s tím, co právě v tu neděli čtu. A pokusím se k té knize nějak vyjádřit. Kvalitu názoru nezaručuji.
Paul Hoffman. Levá ruka boží
Musím se přiznat, Levá ruka boží mi ze začátku dělala problémy. Ptala jsem se: Co to je? Co se to děje? Kdo to je? Sakra, o co tady jde? Ačkoli jsem už na straně 190, stále mi není jasné, o čem ta kniha má být. Každopádně zajímavé to je, o tom žádná. Napínavé taky. A chci vědět, k čemu všemu to vede a jak to skončí.
Hrdinové jsou zde drsní, i když jsou velmi mladí, a některé scény jsou nechutné jako špenát pro malé děti. Ale já jsem už velká, takže mi špenát a drsné scény nevadí. Aspoň ta kniha není suchá.
Vzhledem k tomu, že se tento příběh týká víry, tak mě scény fanatické víry rozčilují. Ale na druhou stranu se mi líbí, jak autor některé "církevní" úkony a pravidla shazuje.
Knihu zatím doporučuji, uvidím, jak to bude pokračovat, přeci jen ještě nejsem ani v polovině. Styl psaní se mi líbí a nejvíce se mi líbí přirovnání, která někdy autor používá.
Představte si, jak nezvyklé by musely být barvy a krásy světa pro slepce, který náhle prohlédl, nebo tóny stovky fléten pro někoho, kdo byl od narození hluchý. (str. 29)
(Situace se má tak: Hrdinové uvidí hromadu jídla, které v životě neviděli, necítili a ani je nenapadlo, že by takové jídlo vůbec mohlo existovat.)
Pokud váháte se čtením této knihy, tak neváhejte a dejte jí šanci. U mě to zatím vypadá na tři hvězdičky (což je u mě takový průměr).
