Mrazivý polibek je pokračováním úspěšné young adult série Vampýrská akademie. Upíři/vampýři jsou v tomto fikčním světě dvojího typu - morojové a strigojové. Hodní a zlí. Živí a mrtví. Protože morojové nechtějí s nikým bojovat, musí je chránit jejich strážci - dhampýři, kteří se této profesi učí na Akademii svatého Vladimíra a žijí tu pohromadě s morojskými dětmi. Dhampýr je něco mezi upírem a člověkem. Takový lepší člověk bez potřeby někomu pít krev. Pokud tomu však je, může za to charakter.
Hlavní hrdinkou je Rose. Drsná holka, která nejde pro sarkastickou a vtipnou poznámku daleko. A když je opravdu hodně naštvaná, tak ani pro ránu. Myslím, že by měla chodit na kurs ovládání vzteku. A abych nezapomněla, je strašně hezká, takže by ji nejraději každý mužský v okolí... kamarádil by se s ní.
Lissa Dragomirová, poslední morojka svého královského rodu, má problémy se svou magickou specializací - éterem. On to až takový problém není, když užívá léky, které utlumují její magické schopnosti. Problém je, že skoro nikdo neví, co všechno dokáže pomocí éteru. A o Lissu, jež má přítele Christiana, se podezřele moc zajímá její bratranec Adrian Ivaškov. Mladý a až nechutně bohatý moroj, věčně v lihu a cigaretovém kouři.
V tomto díle se setkáváme s Rosinou matkou Janine. Zjistíme, po kom je Rose tak úžasná! Rose a Janine spolu moc dobře nevycházejí. Není se moc čemu divit, když jsou takové, jaké jsou. Dále se Rose musí vypořádat s city, které cítí ke svému učiteli - Dimitrijovi Belikovovi. Zvláště po tom, co se dozví, že by měl dělat strážce mladé morojce, která by s ním chtěla mít i děti. A aby toho z romantiky nebylo málo, je zde i Mason, který je do Rose zamilovaný. A jí se jen líbí, že má o ni někdo zájem. To tak ve zkratce, jak se nám v příběhu vyvíjí postavy.
Hlavní, akční, zápletka Mrazivého polibku je fakt, že se několik strigojů sdružilo a ještě se spojili s lidmi, kterým nevadí slunce, stříbro a morojská ochranná kouzla na ně nepůsobí. Což je dost vražedná kombinace. A taky je tam těch vražd několik. Tito sdružení strigojové se snaží vyvraždit morojské královské rody.
Více se zde můžeme dozvědět o morojském pacifismu. Sami do boje jít nechtějí, vše nechávají na strážcích, kterých ale není tolik, aby mohli všechny moroje ochránit. Morojové z královských rodů mají svého strážce vždy (ale jsou i výjimky), ti neurození mají smůlu. Smutné. A zrovna ti urození fňukají, jak je morojů málo. Každý moroj v pubertě začne ovládat jeden živel. Někdo oheň, vodu, ... Bohužel je zakázano svoji magii používat v boji. A při tom by stačilo, kdyby se každý moroj naučil obranná a útočná kouzla. Ale ne, morojové jsou něco víc, takže se nebudou s nikým bít, aby si zachránili zadek. Nevím, jestli je to lenost, nebo jen namyšlenost.
Příběh je vyprávěn v ich formě, takže můžeme listovat Rosinou myslí a přečíst si o vzdychání nad krásným a úžasným Dimkem. Upřímně, bála jsem se, že tam takových povzdechů bude mnohem více, ale zas tak hrozné to nebylo.
Nejhorší na knize byla ta hloupost postav. Naprosto nelogické chování. Když si vezmete, že z těch dětí mají vyrůst strážci, kteří se musí rozhodovat vždycky správně, jinak je po nich a i po morojích, tak je to vážně smutné. Nemluvě o tom, že mají půl roku do maturity. Kdo z vás si myslí, že stačí půl roku na to, aby člověk/dhampýr/vampýr dospěl? Ta jejich logika! Teď jsem naštvanej, tak půjdu udělat nějakou vylomeninu, která může zabít mě i mé kamarády. Ano, i my jsme byli po maturitě dětmi, ale my jsme pak nedostali za úkol rozhodovat o cizím životě.
Další zklamání je pro mě fakt, že jim trvalo neskutečně dlouho, než jim něco došlo. Čtenář velmi rychle zjistí, co se tam děje, kde jsou a co to je za zlé lidi. A také je hnedka napadne, jak by se z té šlamastyky mohli naši hrdinové dostat. Čtenáře to napadne hned! Jim to trvá několik kapitol! Chápu, my nejsme v jejich nebezpečné situaci, takže máme jasnou mysl, ale... Raději budu končit, nebo bych vám tu spoilovala.
Chtěla jsem napsat, že se mi Mrazivý polibek líbil více než první díl, ale když jsem si to sem tak pěkně sepsala, tak si nejsem už tak jistá. Vampýrskou akademii, abych se přiznala, si už tak moc nevybavuji, takže to asi nemůžu moct posoudit. Dávám dvě hvězdičky. Párkrát jsem se zasmála, nepřišlo mi to nějak moc zdlouhavé - přečetla jsem to za noc, takže můžu říct, že je to relativně i čtivé. Bohužel zde bylo málo akčních scén. Nebo jsem si jich nevšimla, protože jsem mlátila hlavou do zdi kvůli jejich hlouposti. A míra předvídatelnosti byla vysoká. Každopádně je to furt lepší jak Tvajlajt.
