09.01.17

MORRIS GLEITZMAN. Kdysi

     Kdysi #1


    Vždycky když dočtu knížku o holokaustu, tak mám pak potřebu být patetická, i když patos nemám ráda. Nesnáším ho! Omlouvám se, pokud v následujících větách budu patetická až na půdu.

     Knihy o holokaustu jsou drsné. A knihy o holokaustu pro děti jsou drsnější. Neptejte se mě proč. Prostě to tak mám. Možná je to věkem, sama bych mohla mít už dítě. A rozhodně si nepřeji, aby někdy mé dítě zažilo něco podobného. 

Hlavním hrdinou Kdysi je Felix, židovský chlapec, kterého nechali rodiče v katolickém sirotčinci, aby si vyřešili problémy se svým knihkupectvím. Tak mu to rodiče vysvětlili. Felix v sirotčinci vydrží tři roky. A jeho příběh začíná v roce 1942, kdy se rozhodne utéct, aby varoval rodiče, že nacisti pálí židovské knihy a že musí zachránit své knihkupectví. 

    Příběh vypráví sám Felix ich-formou. Každou kapitolu začíná slovem Kdysi a v první větě použije minulý čas, pak přejde do času přítomného. A když víte, že Felix má v oblibě příběhy a sám je rád vymýšlí, tak vás možná i napadne, že to ani neprožil, že si to jen vymýšlí a někomu vypráví. Nikomu nepřejete, aby tohle prožil.

    Kdysi je sice drobná kniha, ale i na tak malém prostoru se Felix vyvíjí. Ze začátku je otravně naivní. Mě svou naivitou opravdu rozčiloval. V lidech viděl pouze to dobré, nechtěl věřit tomu, že by lidé mohli dělat něco zlého. A vy víte, že je rok 1942 a že lidé umí být zlí a krutí. A já chtěla, aby si to už uvědomil, aby lidem nevěřil. A na druhou stranu jsem nechtěla, aby musel dospět. 
    
    V minulosti jsem četla pouze jednu knihu o holokaustu pro děti. Spočítej hvězdy byl pro mě lehce idylický příběh. Odehrává se ale v jiné části Evropy a je to spíše příběh o tom, že i v takové době se najdou hodní lidé, kteří riskovali, aby mohli pomoct druhým. Kdysi není idylické, je to mnohem syrovější, nebezpečnější a beznadějnější. 
     O Felixe jsem se skoro pořád bála, protože nevíte, kdy a kde se objeví někdo, kdo by mu mohl ublížit. A nejednou jsem si utírala slzy z očí. Jsem cíťa.

    Kdysi je kniha, která v jednoduchých větách dokáže vyvolat děs a pocit zoufalství. Je to příběh o naději, která umírá poslední, ale umírá.

2 komentáře: