CAT CLARKE. Trýzeň

    Trýzeň je má první čtená kniha od autorky Cat Clarke. Na její knihy jsem četla pouze chválu. Když jsem Trýzeň uviděla v knihovně, neváhala jsem a vzala si ji do pacinek, i když má velmi nepěknou obálku. Po dlouhé době zase komentuji obrázek na knížce. Hanba mi! 

     Čekala jsem vynikající knihu. A Trýzeň není špatná, jen z ní nejsem nadšená. Stává se mi to pořád a vždycky mě ten pocit překvapí.

    Hlavní hrdinkou je Alice Kingová a celý příběh je vypravován z jejího pohledu (samozřejmě ich-formou). Hned v první kapitole je pohřeb. Velmi dobrý nápad, jak začít knihu. Líbí se mi to. Vyznamenanou osobou, jejíž je ten pohřeb, je Tara. Školní mrcha královna, která oficiálně utonula v jezeře během školního pobytu ve Skotsku.  Hned od začátku je jasné, že se to takhle neodehrálo. A Alice potom řekne, jak to bylo. Jen čtenářům. Příběh Trýzně není o tom, co se stalo ve Skotsku, ale jak se s tím dokáže vyrovnat šestnáctiletá Alice, která se k tomu všemu ještě sblíží s Jackem, bratrem Tary. Alicina kamarádka Cassie má strach, že Alice prozradí Jackovi jejich tajemství, pravdu o smrti Tary. Alice však tvrdí, že neřekne. Zvítězí Alicin rozum, nebo její svědomí?

    Jak jsem již zmínila, příběh je vypravován v ich-formě. Můžeme sice kňučet, že je to zase ich-forma, ale pro psychologický román, jímž Trýzeň jistě je, je tento způsob asi nejvhodnější. Autorka snáze může popsat Aliciny pocity a myšlenky. Vzhledem k tomu, o čem tato kniha je, je jasné, že vnitřní monology hlavní hrdinky budou trochu ukňourané. V takovéto situaci lze fňukání pochopit. Sama bych kňourala a fňukala mnohem více než Alice.

    Ačkoli je Trýzeň krátká, nemá ani tři sta stran, přišla mi zdlouhavá. Nic moc se v ní neděje. To "neštěstí" je jen impuls pro vyprávění. Což je podle mě škoda.  Asi bych si knihu více užila, kdyby vypravování postupovalo od výletu, přes pohřeb a nakonec... konec. Bylo by aspoň nějaké napětí. Takhle hned víme, co se stalo.

    Trocha napětí je ke konci. A právě kvůli konci jsem se snažila Trýzeň dočíst. Cat Clarke je spojována se zajímavými a otevřenými konci, tak jsem chtěla vědět, jak bude konec Trýzně vypadat. Měla jsem tipy, jak by to mohlo skončit. Dokonce jsem se trefila, jen to skončilo o chvilku dříve, než jsem čekala. Takže jsem se vlastně vůbec netrefila.

    Kdybych nevěděla, že Cat Clarke píše "divné" konce, čtení bych vzdala. Konec Trýzně je opravdu velmi otevřený, ale čekala jsem, že mě to nějak emocionálně vezme. Nevzalo. Bohužel.

    Styl psaní ale není podle mě nejhorší. Četlo se to velmi dobře. Byla jsem ráda za krátké kapitoly. Za ty jsem ráda vždy, mám tak pocit, že rychle čtu. Setkáme se spíše s kratšími větami. Ani prostředí není zdlouhavě popisováno. Čtení utíká opravdu rychle.

    Na Trýzeň jsem se moc těšila, ale konečný pocit z ní mi zkazilo velké očekávání. Velká očekávání jsou horší než pálení knih. Čtení je to příjemné. Po dlouhé době jsem se zase setkala s psychologickým románem. Bohužel to nebylo tak strhující. Dávám dvě a půl hvězdičky a doufám, že Jako v pavučině bude pro mě zajímavějším čtenářským zážitkem.